Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6.

#PRVNÍ EPIŠTOLA K TIMOTEOVI#

#(SVATÉHO) PAVLA APOŠTOLA#

Epištola tato naučení a napomenutí ušlechtilých jako kvítků plná

o věcech dvojích nejvíce zprávu dává:

I. Přináležejících k zbožnosti, a tu apoštol vypisuje:

A. o službách, kteréž v shromážděních svatých konány bývají:

1. v slovu Božím, kteréž k víře pravé a lásce křesťanské vede;

pročež nad ním ruku držeti, odporné pak porážeti velí;

2. v modlitbách společných, o nichž vypravuje, kdo je, kdy,

kde, zač a v jakém způsobu vnitřním i zevnitřním obětovati má;

kap. 1.2;

B. o služebnících svaté církve:

1. dobrých, jejichž mnohé ctnosti před oči staví,

2. zlých, od jejichž učení odvodí a ku zbožnosti i pilnému

čitání Písem svatých služebníků napomíná, kap. 3.4.

II. Příslušejících k obcování neb k životu, a tu se naučení

zvláštní předkládá o:

kázni, vdovách, které mají neb nemají k opatrování chudých

a nemocných vyvolovány býti, opatrování dobré pověsti i živnosti

služebníků věrných, čeládkách zvlášť v manství podmaněných,

dobývání i užívání statků; kap. 5.6.

Má kapitol 6.

1.kapitola (První Epištola S. Pavla k Timoteovi)


Péči měv apoštol o Efezské, aby od falešných apoštolů podvedeni

nebyli, 3. Timotea při nich nechal, 5. jemuž pravý cíl zákona

Páně ukázav, 12. milosrdenství Boží při sobě i při jiných

zveličuje, 18. a Timoteovi, aby dobrého svědomí ostříhal,

přikazuje.

1. Pavel, apoštol Ježíše Krista, podle zřízení Boha spasitele našeho a pána Jezukrista, naděje naší,
2. Timoteovi, vlastnímu synu u víře: Milost, milosrdenství [a] pokoj od Boha Otce našeho a [od] Krista Ježíše Pána našeho.
3. Jakož jsem prosil tebe, abys pozůstal v Efezu, když jsem šel do Macedonie, [viziž,] abys přikázal některým jiného učení neučiti,
4. Ani oblibovati básní a vypravování rodů, čemuž konce není, odkudž jen hádky pocházejí, více nežli vzdělání Boží, kteréž jest u víře,
5. Ješto konec přikázání jest láska z srdce čistého a z svědomí dobrého a z víry neošemetné.
6. Od čehož někteří jako od cíle pobloudivše, uchýlili se k marnomluvnosti,
7. Chtíce býti učitelé Zákona, a nerozumějíce, ani co mluví, ani čeho zastávají.
8. Víme pak, že dobrý jest Zákon, když by ho kdo náležitě užíval,
9. Toto znaje, že spravedlivému není uložen Zákon, ale nepravým a nepoddaným, bezbožným a hříšníkům, nešlechetným a nečistým, mordéřům otců [svých] a matek, vražedlníkům,
10. Smilníkům, samcoložníkům, těm, kteříž lidi kradou, lhářům, křivým přísežníkům, a jestli co jiného, ješto by bylo naodpor zdravému učení,
11. [Jenž jest] podle slavného evangelium blahoslaveného Boha, kteréžto mně svěřeno jest.
12. Protož děkuji tomu, kterýž mne zmocnil, [totiž] Kristu Ježíši Pánu našemu, že mne za [tak] věrného soudil, aby mne v službě [té] postavil,
13. Ješto jsem prve byl ruhač, a protivník, a ukrutník. Ale milosrdenství jsem došel; neb jsem to z neznámosti činil v nevěře.
14. Rozhojnila se pak náramně milost Pána našeho, s věrou a s milováním, kteréž [jest] v Kristu Ježíši.
15. Věrnáť [jest] tato řeč a všelijak oblíbení hodná, že Kristus Ježíš přišel na svět, aby hříšné spasil, z nichžto já první jsem.
16. Ale proto milosrdenství jsem došel, aby na mně prvním dokázal Ježíš Kristus všeliké dobrotivosti, ku příkladu těm, kteříž mají uvěřiti v něho k životu věčnému.
17. Protož Králi věků nesmrtelnému, neviditelnému, samému moudrému Bohu [budiž] čest i sláva na věky věků. Amen.
18. Totoť přikázání poroučím tobě, synu Timotee, [totiž] abys podle předešlých o tobě proroctví bojoval v tom dobrý boj,
19. Maje víru a dobré svědomí, kteréžto někteří potrativše, zhynuli u víře.
20. Z nichžto jest Hymeneus a Alexander, kteréž jsem vydal satanu, aby trestáni jsouce, učili se nerouhati.

2.kapitola (První Epištola S. Pavla k Timoteovi)


Pilně k modlitbám 2. i za vrchnost napomíná, 5. předkládaje

prostředníka pravého Krista, 8. a velí, aby se věrní na všelikém

místě poctivě a slušně měli, jakž na zbožné muže, 9. a šlechetné

ženy náleží.

1. Napomínámť pak, aby především činěny bývaly pokorné modlitby, prosby, [svaté] žádosti a díků činění za všelijaké lidi,
2. Za krále i za všecky v moci postavené, abychom tichý a pokojný život vedli ve vší zbožnosti a šlechetnosti.
3. Nebo toť jest dobré a vzácné před spasitelem naším Bohem,
4. Kterýž chce, aby všelijací lidé spaseni byli a k známosti pravdy přišli.
5. Jedenť [jest] zajisté Bůh, jeden také i prostředník Boží a lidský, člověk Kristus Ježíš,
6. Kterýžto dal sebe samého mzdu na vykoupení za všecky, [na] osvědčení časem svým.
7. K čemuž postaven jsem já za kazatele a apoštola, (pravduť pravím v Kristu a neklamámť,) za učitele pohanů u víře a pravdě.
8. Protož chtěl bych, aby se modlili muži na všelikém místě, pozdvihujíce čistých rukou, bez hněvu a bez roztržitosti.
9. Takž také i ženy aby se oděvem slušným s stydlivostí a s středmostí ozdobovaly, ne strojením a křtaltováním sobě vlasů, neb zlatem, anebo perlami, anebo drahým rouchem,
10. Ale (tak, jakž sluší ženám, kteréž dokazují při sobě zbožnosti,) dobrými skutky.
11. Žena ať se učí mlčeci, ve všeliké poddanosti.
12. Nebo ženě nedopouštím učiti, ani vládnouti nad mužem, ale aby byla v mlčení.
13. Adam zajisté prve jest stvořen, potom Eva.
14. A Adam nebyl sveden, ale žena svedena jsuci, příčinou přestoupení byla.
15. Ale však spasena bude v plození dětí, jestliže by zůstala u víře, a v lásce, a v posvěcení [svém], s středmostí.

3.kapitola (První Epištola S. Pavla k Timoteovi)


Jaký by měl býti v obcování i v obyčejích, a jakými ctnostmi

ozdobený biskup, 8. i jáhen, vyměřuje apoštol, 14. a příčinu

tohoto psání svého ukazuje.

1. Věrnáť [jest] tato řeč, žádáli kdo biskupství [žeť] výborné práce žádá.
2. Ale musíť biskup býti bez úhony, jedné manželky muž, bedlivý, středmý, vážný, k hostem přívětivý, způsobný k učení.
3. Ne pijan vína, ne bitec, ani mrzkého zisku žádostivý, ale mírný, ne svárlivý, ne lakomec,
4. Kterýž by dům svůj dobře spravoval, a dítky [své] měl v poddanosti se vší šlechetností.
5. (Nebo jestliže kdo domu svého spraviti neumí, kterak o církev Páně pečovati bude?)
6. Ne novák, aby [snad] nadut jsa, neupadl v potupení ďáblovo.
7. A musíť také i svědectví dobré míti od těch, kteříž jsou vně, aby neupadl v pohanění a v osidlo ďáblovo.
8. Takž podobně jáhnové musejí býti poctiví, ne dvojího jazyku, ne mnoho vína pijící, ne žádostiví mrzkého zisku,
9. Mající tajemství víry v svědomí čistém.
10. A ti také ať jsou nejprv zkušeni, a tak ať přisluhují, jsouce bez úhony.
11. Též i manželky [jejich musejí býti] šlechetné, neutrhavé, středmé, ve všem věrné.
12. Jáhnové buďtež jedné manželky muži, kteříž by své dítky dobře spravovali i své domy.
13. Nebo kteříž by dobře přisluhovali, dobrého stupně sobě dobudou, a mnohé doufanlivosti u víře, kteráž [jest] v Kristu Ježíši.
14. Totoť píši tobě, maje naději, že brzo přijdu k tobě.
15. Pakliť prodlím, abys věděl, kterak máš v domu Božím chovati se, jenž jest církev Boha živého, sloup a utvrzení pravdy.
16. A v pravdě velikéť jest tajemství zbožnosti, [že] Bůh zjeven jest v těle, ospravedlněn v Duchu, ukázal se andělům, kázán jest pohanům, uvěřeno jemu na světě, vzhůru přijat jest ve slávu.

4.kapitola (První Epištola S. Pavla k Timoteovi)


Prorokuje o budoucích bludařích, učení ďábelského rozsevačích.

6. Za tím Timotea, jak by se měl míti, 15. a k jakému cíli

v slovu i v skutku směřovati, vyučuje.

1. Duch pak světle praví, že v posledních časích odvrátí se někteří od víry, poslouchajíce duchů bludných a učení ďábelských,
2. V pokrytství lež mluvících, a cejchované majících svědomí své,
3. Zbraňujících ženiti se, [přikazujících] zdržovati se od pokrmů, kteréž Bůh stvořil k užívání s díkčiněním věřícím a těm, jenž poznali pravdu.
4. Nebo všeliké stvoření Boží dobré jest, a nic nemá zamítáno býti, což se s díků činěním přijímá.
5. Posvěcuje se zajisté skrze slovo Boží a modlitbu.
6. Toto předkládaje bratřím, budeš dobrý služebník Jezukristův, vykrmený slovy víry a pravého učení, kteréhož jsi následoval.
7. Světské pak a babské básně zavrz, ale cvič se v zbožnosti.
8. Nebo tělesné cvičení malého jest užitku, ale zbožnost ke všemu jest užitečná, [a] má i nynějšího i budoucího života zaslíbení.
9. Věrnáť [jest] tato řeč a hodná, aby všelijak oblíbena byla.
10. Proto zajisté i pracujeme, i pohanění neseme, že naději máme v Bohu živém, kterýž jest spasitel všech lidí, [a] zvláště věřících.
11. Ty věci předkládej a uč.
12. Nižádný mladostí tvou nepohrdej, ale buď příkladem věrných v řeči, v lásce, v duchu, u víře, v čistotě.
13. Dokudž [k tobě] nepřijdu, buďiž pilen čítání, a napomínání, i učení.
14. Nezanedbávej daru, kterýž jest v tobě, jenž jest dán skrze proroctví s vzkládáním rukou starších [na tě].
15. O tom přemyšluj, v tom buď [ustavičně], aby prospěch tvůj zjevný byl všechněm.
16. Budiž sebe pilen i učení, [a] v tom trvej; nebo to čině, i samého sebe spasíš, i ty, kteříž tebe poslouchají.

5.kapitola (První Epištola S. Pavla k Timoteovi)


Naučení dává Timoteovi, kterak by se chovati měl k rozdílným

v církvi údům, k starcům i mladším, 2. až i k vdovám, o nichž

obšírně píše, 17. naposledy kterak by nad správci lidu

a kazateli bdíti měl, jemu ukazuje.

1. Staršího [zuřivě] netresci, ale napomínej jako otce, mladších jako bratří,
2. Starých žen jako matek, mladic jako sestr, ve vší čistotě.
3. Vdovy měj v uctivosti, kteréž pravé vdovy jsou.
4. Pakli která vdova syny nebo vnuky má, nechažť se [oni] učí předně k svému domu pobožnosti dokazovati, a zase rodičům se odplacovati; neboť jest to chvalitebné a vzácné před obličejem Božím.
5. Kterážť pak právě vdova jest a osaměla, máť naději v Bohu, a trváť na modlitbách a svatých žádostech dnem i nocí.
6. Ale rozkošná, ta živa jsuci, již umřela.
7. Protož [jim] to přikaž, ať jsou bez úhony.
8. Jestliže pak kdo o své, a zvláště o domácí péče nemá, zapřelť jest víry, a jest horší nežli nevěřící.
9. Vdova buď vyvolená, kteráž by neměla méně šedesáti let, kteráž byla jednoho muže manželka,
10. O níž by svědectví bylo, že dobré skutky činila; a jestliže dítky [své] zbožně vychovala, do domu pocestné přijímala, jestliže svatým nohy umývala, jestliže bídným posluhovala, jestliže každého skutku dobrého pilná byla.
11. Ale mladých vdov nepřijímej; nebo když, nedbajíce na Krista, v chlipnost se vydadí, [teprv] se vdávati chtějí,
12. Jsouce již hodné odsouzení, protože první víru zrušily.
13. Nýbrž také i zahálejíce, učí se choditi po domích; a netoliko nedělné, ale [jsou] i klevetné a všetečné, mluvíce, což nesluší.
14. Protož chci, aby se mladší vdávaly, děti rodily, hospodyně byly, [a tak] žádné příčiny protivníku nedávaly ku pomlouvání.
15. Nebo již se některé uchýlily zpět po satanovi.
16. Protož máliť kdo věřící neb která věřící vdovy, opatrujž je, a nebuď obtěžována církev, aby těm, kteréž právě vdovy jsou, postačilo.
17. Předložení, kteříž dobře spravují, dvojí cti hodni jmíni buďte, zvláště ti, kteříž pracují v slovu [Božím] a v učení.
18. Nebo praví Písmo: Volu mlátícímu nezavížeš úst. A hodenť jest dělník své mzdy.
19. Proti staršímu žaloby nepřijímej, leč pode dvěma nebo třmi svědky.
20. Ty [pak], kteříž hřeší, přede všemi tresci, aby i jiní bázeň měli.
21. Osvědčujiť před obličejem Božím a Pána Jezukrista, i vyvolených andělů [jeho], abys těchto věcí ostříhal bez přijímání osob, nic nečině podle náchylnosti.
22. Nevzkládej rukou rychle na nižádného, a nepřiúčastňuj se hříchům cizím. Sebe samého ostříhej v čistotě.
23. Nepij již více vody, ale vína skrovně užívej, pro svůj žaludek a časté nemoci své.
24. Některých lidí hříchové prve zjevní jsou, předcházející soud, některých pak i následují.
25. A takž také i skutkové dobří prve zjevní jsou. Což pak jest jinak, ukrýti se nemůže.

6.kapitola (První Epištola S. Pavla k Timoteovi)


Ukazuje, jak by vyučovati měl služebníky poslušenství

a uctivosti ku pánům, vyučovati, 3. odporného učení

nenásledovati, 6. lakomství utíkati, 11. zbožnosti následovati,

nových věcí se varovati, 12. věrně v jisté naději hojné odplaty

pracovati, 17. a bohatých ku poníženosti a dobrým skutkům

ponoukati.

1. Kteřížkoli pod jhem jsou služebníci, ať mají pány své za hodné vší uctivosti, aby jméno Boží a učení [jeho] nebylo rouháno.
2. Kteříž pak mají pány věřící, nechažť jich sobě nezlehčují, protože jsou bratřími, ale [tím] raději slouží, protože jsou věřící a milí, dobrodiní [Božího] účastníci. Tomu vyučuj a napomínej.
3. Jestližeť pak kdo jinak učí, a nepovoluje zdravým řečem Pána našeho Jezukrista, a tomu učení, kteréž jest podle zbožnosti,
4. [Takovýť] jest nadutý, nic neuměje, ale nemoudrost provodí při otázkách a hádkách o slova, z kterýchžto pochází závist, svár, rouhání, zlá domnění,
5. Marné hádky lidí na mysli porušených a pravdy zbavených, domnívajích se, že by zbožnost byla zisk [tělesný]. Takových se varuj.
6. Jestiť pak zisk veliký zbožnost, s takovou myslí, kteráž na tom, což má, přestati umí.
7. Nic jsme zajisté nepřinesli na tento svět, bezpochyby že také nic odnésti nemůžeme.
8. Ale majíce pokrm a oděv, na tom přestaneme.
9. Kteříž pak chtí zbohatnouti, upadají v pokušení, a v osidlo, a v žádosti mnohé nerozumné a škodlivé, kteréž pohřižují lidi v zahynutí a v zatracení.
10. Kořen zajisté všeho zlého jestiť milování peněz, kterýchžto někteří žádostivi jsouce, pobloudili od víry a sami se naplnili bolestmi mnohými.
11. Ale ty, ó člověče Boží, takových věcí utíkej, následuj pak spravedlnosti, zbožnosti, víry, lásky, trpělivosti, tichosti.
12. Bojuj ten dobrý boj víry, dosáhni věčného života, k němuž i povolán jsi, a vyznals dobré vyznání před mnohými svědky.
13. Přikazujiť tobě před Bohem, kterýž všecko obživuje, a [před] Kristem Ježíšem, kterýž osvědčil před Pontským Pilátem dobré vyznání,
14. Abys ostříhal přikázání tohoto, [chovaje se] bez poskvrny a bez úhony, až do zjevení se Pána našeho Ježíše Krista,
15. Kteréž časem svým ukáže ten blahoslavený a sám mocný, Král kralujících a Pán panujících,
16. Kterýž sám má nesmrtelnost, [a] přebývá v světle nepřistupitelném, jehož žádný z lidí neviděl, aniž viděti může, kterémužto čest a síla věčná. Amen.
17. Bohatým tohoto světa přikazuj, ať nejsou vysokomyslní a ať nedoufají v nejistém zboží, ale v Bohu živém, kterýž dává nám hojnost všeho ku požívání.
18. [A ať] dobře činí, [a] bohatnou v dobrých skutcích, [a] snadní ať jsou k udílení, i přívětiví,
19. [Tak] sobě skládajíce základ dobrý k [času] budoucímu, aby dosáhli věčného života.
20. Ó Timotee, cožť jest svěřeno, ostříhej, utíkaje bezbožných daremních křiků a odporů falešně nazvaného umění,
21. Kterýmž někteří chlubíce se, z strany víry pobloudili od cíle. Milost [Boží] s tebou. Amen. K Timoteovi první [list] psán byl z Laodicie, města hlavního Frygie Pakacianské.