Prvnφ EpiÜtola S. Pavla k Korintsk²m

Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16.

#PRVN═ EPIèTOLA K KORINTSK▌M#

#(SVAT╔HO) PAVLA APOèTOLA.#

V epiÜtole tΘto apoÜtol za podpisem, nßpisem, pozdravenφm

a p°φstupem p°edklßdß Korintsk²m v∞ci dvoje:

I. Ke vÜechn∞m se v∙bec vztahujφcφ, a to k napravenφ jich:

A. S strany ₧ivota a obcovßnφ jejich, toti₧,

1. aby mezi sebou roztr₧itφ a p°ebφravφ v slu₧ebnφcφch

neb²vali, ani v moudrosti sv∞ta se nekochali; kap.1.2.3.4;

2. smilnφka mezi sebou netrp∞li, ale jej vylouΦili; kap. 5;

3. v soudy p°ed pohany se nedßvali, ale rad∞ji z prost°edku

svΘho soudce sob∞ zvolovali a smilstvφ mezi v∞ci p°φpadnΘ neb na

svobod∞ z∙stßvajφcφ nepoklßdali; kap. 6;

4. p°i v∞cech p°φpadn²ch neb na svobod∞ z∙stßvajφcφch mdl²ch

Üet°ili, z nich₧ ty dv∞ p°ipomφnß, toti₧ stav man₧elsk²

a svobodn²; tΘ₧ u₧φvßnφ pokrm∙ n∞kter²ch a zvlßÜt∞ modlßm

ob∞tovan²ch, o nich₧ pravφ, pokud jich majφ neb nemajφ u₧φvati,

a Φφm sob∞ k tomu pomoc i k utφkßnφ modlß°stvφ Φiniti;

kap. 7.8.9.10;

5. aby °ßd dobr² v svΘm sboru m∞li i s strany noÜenφ obΘho

pohlavφ od∞vu sluÜnΘho, i s strany posluhovßnφ svßtostφ VeΦe°e

Pßn∞, i s strany u₧φvßnφ jazyk∙ cizφch a jin²ch dar∙ duchovnφch;

kap. 11.12.13.14.

B. S strany vφry a zvlßÜt∞ pak o vzk°φÜenφ obecnΘm, p°i Φem₧

1. toho dovodφ, ₧e jistotn∞ vzk°φÜenφ obecnΘ bude,

2. ukazuje, jak²m zp∙sobem i v jak²ch t∞lφch mrtvφ z mrtv²ch

vstanou a co se tu s vyvolen²mi stane, kte°φ₧ dnem soudn²m ₧ivφ

zasti₧eni budou; kap. 15.

II. K n∞kter²m osobßm obzvlßÜtn∞ p°inßle₧ejφcφ a tu se poklßdß:

sbφrka; zaslφbenφ p°φchodu apoÜtolova; poruΦenφ o Timoteovi;

omluvenφ Apollovo; napomenutφ k stßlosti u vφ°e a v lßsce;

sv∞dectvφ èt∞pßnovi i jeho Φelßdce danΘ; pozdravenφ nejedna;

klatba na pokrytce Krista nemilujφcφ; modlitba apoÜtolova

a osv∞dΦenφ se jeho v lßsce k Korintsk²m; kap. 16.

A mß kapitol 16.

1.kapitola (Prvnφ EpiÜtola S. Pavla k Korintsk²m)

Vychvaluje apoÜtol brat°φ KorintskΘ 10. a napomφnß jich

k jednomyslnosti, od vysokomyslnosti pak vyst°φhß, 17. prav∞, ₧e

i B∙h pravdu svou ne v lidskΘ moudrosti zjevil, 27. a nφzkΘ v∞ci

vyvolil.

Pavel, povolan² apoÜtol Je₧φÜe Krista, skrze v∙li Bo₧φ, a bratr Sostenes,
Cφrkvi Bo₧φ, kterß₧ jest v Korintu, posv∞cen²m v Kristu Je₧φÜi, povolan²m svat²m, spolu se vÜemi, kte°φ₧ vz²vajφ jmΘno Pßna naÜeho Jezukrista na vÜelikΘm mφst∞, i jejich i naÜem:
Milost vßm a pokoj od Boha Otce naÜeho a Pßna Jezukrista.
D∞kuji Bohu svΘmu v₧dycky za vßs pro [tu] milost Bo₧φ, kterß₧ dßna jest vßm v Kristu Je₧φÜi,
Äe ve vÜem obohaceni jste v n∞m, v ka₧dΘm slovu a ve vÜelikΘm um∞nφ,
Jako₧ sv∞dectvφ Kristovo upevn∞no jest mezi vßmi,
Tak₧e nemßte ₧ßdnΘho nedostatku ve vÜelikΘ milosti, oΦekßvajφce zjevenφ Pßna naÜeho Jezukrista,
Kter²₧to i utvrdφ vßs a₧ do konce bez ·hony ke dni [p°φÜtφ] Pßna naÜeho Jezukrista.
V∞rn²¥ [jest] B∙h, skrze n∞ho₧ povolßni jste k ·Φastenstvφ Syna jeho Jezukrista, Pßna naÜeho.
Prosφm¥ vßs pak, brat°φ, skrze jmΘno Pßna naÜeho Jezukrista, abyste jednostejn∞ mluvili vÜickni a aby nebylo mezi vßmi roztr₧ek, ale bu∩te spojeni jednostejnou myslφ a jednostejn²m smyslem.
Nebo oznßmeno jest mi o vßs, brat°φ moji, od n∞kter²ch z Φeledi Chloe, ₧e by mezi vßmi byly r∙znice.
Mφnφm pak toto, ₧e jeden ka₧d² z vßs °φkß: Jß jsem Pavl∙v, jß Apoll∙v, jß Petr∙v, jß pak Krist∙v.
[Zdali] rozd∞len jest Kristus? Zdali Pavel uk°i₧ovßn jest za vßs? Anebo zdali jste ve jmΘnu Pavlovu pok°t∞ni byli?
D∞kuji Bohu, ₧e jsem ₧ßdnΘho z vßs nek°til, ne₧ Krispa a Gßia,
Aby n∞kdo ne°ekl, ₧e jsem ve jmΘno svΘ k°til.
K°til¥ jsem takΘ i èt∞pßnovu Φeled. Vφce nevφm, abych koho jinΘho k°til.
Nebo neposlal mne Kristus k°tφti, ale evangelium kßzati, ne v moudrosti °eΦi, aby nebyl vyprßzdn∞n k°φ₧ Krist∙v.
Nebo slovo k°φ₧e t∞m, kte°φ₧ hynou, blßznovstvφm jest, ale nßm, kte°φ₧ spasenφ dosahujeme, moc Bo₧φ jest.
Nebo psßno jest: Zahladφm moudrost moudr²ch, a opatrnost opatrn²ch zavrhu.
Kde jest moudr²? A kde uΦen²? A kde chytrßk tohoto sv∞ta? Zdali₧ B∙h neobrßtil moudrosti tohoto sv∞ta v blßznovstvφ?
Nebo kdy₧ v moudrosti Bo₧φ sv∞t nepoznal skrze moudrost Boha, zalφbilo se Bohu skrze blßznovΘ kßzanφ spasiti v∞°φcφ,
Pon∞vad₧ i ÄidΘ zßzrak∙ ₧ßdajφ, i ╪ekovΘ hledajφ moudrosti.
My¥ pak kß₧eme Krista uk°i₧ovanΘho, Äid∙m zajistΘ pohorÜenφ, a ╪ek∙m blßznovstvφ,
Ale povolan²m, i Äid∙m i ╪ek∙m, Krista, Bo₧φ moc a Bo₧φ moudrost.
Nebo to blßznovstvφ Bo₧φ jest moud°ejÜφ ne₧li lidΘ a mdloba Bo₧φ jest siln∞jÜφ ne₧ lidΘ.
Vidφte zajistΘ povolßnφ vaÜe, brat°φ, ₧e nemnozφ moud°φ podle t∞la, nemnozφ mocnφ, nemnozφ urozenφ;
Ale co₧ blßznivΘho jest u sv∞ta, to [sob∞] vyvolil B∙h, aby zahanbil moudrΘ, a to, co₧ jest u sv∞ta mdlΘ, B∙h vyvolil, aby zahanbil silnΘ.
A neurozenΘ u sv∞ta a za nic polo₧enΘ vyvolil B∙h, ano hned, kterΘ₧ nejsou, aby ty v∞ci, kterΘ₧ jsou, zkazil,
Proto aby se nechlubilo p°ed obliΦejem jeho ₧ßdnΘ t∞lo.
Vy pak jste z n∞ho v Kristu Je₧φÜi, kter²₧ uΦin∞n jest nßm moudrost od Boha, i spravedlnost, i posv∞cenφ, i #vykoupenφ,
Aby [se tak dßlo], jako₧ jest napsßno: Kdo se chlubφ, v Pßnu se chlub.

2.kapitola (Prvnφ EpiÜtola S. Pavla k Korintsk²m)

Rozdφl mezi moudrostφ Bo₧φ a moudrostφ sv∞ta a tak rozdφl mezi

kazateli evangelium Kristova a °eΦnφky sv∞tsk²mi, 14. item mezi

Φlov∞kem t∞lesn²m a duchovnφm, ukazuje apoÜtol.

I jß p°iÜed k vßm, brat°φ, nep°iÜel jsem s d∙stojnostφ °eΦi nebo moudrostφ, zv∞stuje vßm sv∞dectvφ Bo₧φ.
Nebo tak jsem usoudil nic jinΘho neum∞ti mezi vßmi, ne₧li Je₧φÜe Krista, a to [jeÜt∞] toho uk°i₧ovanΘho.
A byl jsem jß u vßs v mdlob∞, a v bßzni, i v strachu mnohΘm.
A °eΦ mß a kßzanφ mΘ [nebylo] v slibn²ch lidskΘ moudrosti °eΦech, ale v dokßzßnφ Ducha [svatΘho] a moci,
Aby vφra vaÜe nebyla zalo₧ena v moudrosti lidskΘ, ale v moci Bo₧φ.
Moudrost pak mluvφme mezi dokonal²mi, ale moudrost ne tohoto sv∞ta, ani knφ₧at sv∞ta tohoto, jen₧ hynou.
Ale mluvφme moudrost Bo₧φ v tajemstvφ, kterß₧to skryta jest, kterou₧ B∙h p°edulo₧il p°ed v∞ky k slßv∞ naÜφ,
Jφ₧to ₧ßdn² z knφ₧at sv∞ta tohoto nepoznal. Nebo kdyby byli poznali, nebyli¥ by Pßna slßvy uk°i₧ovali.
Ale [kß₧eme], jako₧ psßno jest: ╚eho₧ oko nevφdalo, ani ucho sl²chalo, ani na srdce lidskΘ vstoupilo, co jest p°ipravil B∙h t∞m, kte°φ₧ jej milujφ.
Nßm pak B∙h zjevil skrze Ducha svΘho. Nebo Duch zpytuje vÜecky v∞ci, i hlubokosti Bo₧skΘ.
Nebo kdo z lidφ vφ, co jest v Φlov∞ku, jedinΘ duch Φlov∞ka, kter²₧ jest v n∞m? Tak¥ i Bo₧φch v∞cφ neznß ₧ßdn², jedinΘ Duch Bo₧φ.
My pak nep°ijali jsme ducha sv∞ta, ale Ducha toho, kter²₧ jest z Boha, abychom v∞d∞li, kterΘ v∞ci od Boha darovßny jsou nßm.
O nich₧ i mluvφme ne [t∞mi] slovy, jim₧ lidskß moudrost uΦφ, ale kter²m₧ vyuΦuje Duch svat², duchovnφm to, co₧ duchovnφho jest, p°ivlast≥ujφce.
Ale t∞lesn² Φlov∞k nechßpß t∞ch v∞cφ, kterΘ₧ jsou Ducha Bo₧φho; nebo jsou jemu blßznovstvφ, ani₧ [jich] m∙₧e poznati, proto₧e ony duchovn∞ majφ rozsuzovßny b²ti.
Ale duchovnφ [Φlov∞k] rozsuzuje¥ vÜecko, sßm pak od ₧ßdnΘho neb²vß souzen.
Nebo kdo jest poznal mysl Pßn∞? A kdo jej bude uΦiti? My pak mysl Kristovu mßme.

3.kapitola (Prvnφ EpiÜtola S. Pavla k Korintsk²m)

N∞kte°φ ·dovΘ cφrkve jsou mdlφ jeÜt∞, avÜak r∙sti majφ, aby ne

v₧dycky mlΘka pot°ebovali, ale takΘ tvrdÜφho pokrmu po₧φvati

mohli, 4. ₧ßdn²m z slu₧ebnφk∙ Kristov²ch, kte°φ₧ sic rozdφlnφ

jedni od druh²ch jsou, nepohrdajφce.

A jß, brat°φ, nemohl jsem vßm mluviti jako duchovnφm, ale jako t∞lesn²m, jako maliΦk²m v Kristu.
MlΘkem jsem vßs ₧ivil, a ne pokrmem; nebo jste jeÜt∞ nemohli [pokrm∙ tvrdÜφch u₧φvati], ano i nynφ jeÜt∞ nem∙₧ete.
JeÜt∞ zajistΘ t∞lesnφ jste. Pon∞vad₧¥ jest mezi vßmi nenßvist, svßrovΘ a r∙znice, zda₧ jeÜt∞ t∞lesnφ nejste? a [tak] podle Φlov∞ka chodφte.
Nebo kdy₧ n∞kdo °φkß: Jß¥ jsem Pavl∙v, jin² pak: Jß Apoll∙v, zdali₧ nejste t∞lesnφ?
Nebo kdo jest Pavel, a kdo jest Apollo, ne₧ slu₧ebnφci, skrze n∞₧ jste uv∞°ili, a jak₧ jednomu ka₧dΘmu dal Pßn?
Jß¥ jsem Ütφpil, Apollo zalΘval, ale B∙h dal zr∙st.
A proto₧ ani ten, kdo₧ Üt∞puje, nic nenφ, ani ten, jen₧ zalΘvß, ale ten, kter²₧ zr∙st dßvß, B∙h.
Ten pak, kdo₧ Üt∞puje, a ten, kdo₧ zalΘvß, jedno jsou, avÜak jeden ka₧d² vlastnφ odplatu vezme podle svΘ prßce.
Bo₧φ¥ jsme zajistΘ pomocnφci, Bo₧φ rolφ, Bo₧φ vzd∞lßnφ jste.
[Jß] podle milosti Bo₧φ mn∞ danΘ, jako moudr² stavitel, zßklad jsem zalo₧il, jin² pak na n∞m stavφ. Ale jeden ka₧d² viz, jak na n∞m stavφ.
Nebo zßkladu jinΘho ₧ßdn² polo₧iti nem∙₧, mimo ten, kter²₧ polo₧en jest, jen₧ jest Je₧φÜ Kristus.
Stavφli¥ pak kdo na ten zßklad zlato, st°φbro, kamenφ drahΘ, d°φvφ, seno, strniÜt∞,
Jednoho¥ ka₧dΘho dφlo zjeveno bude. Den zajistΘ to [vÜecko] okß₧e; nebo v ohni zjevφ se, a jednoho ka₧dΘho dφlo, jakΘ by bylo, ohe≥ zprubuje.
Z∙staneli¥ Φφ dφlo, kterΘ₧ na n∞m stav∞l, vezme odplatu.
Pakli¥ Φφ dφlo sho°φ, [ten¥] vezme Ükodu, ale sßm spasen bude, avÜak tak jako skrze ohe≥.
Zdali₧ nevφte, ₧e chrßm Bo₧φ jste, a Duch Bo₧φ v vßs p°eb²vß?
Jestli₧e¥ kdo chrßmu Bo₧φho poskvr≥uje, toho¥ zatratφ B∙h; nebo chrßm Bo₧φ svat² jest, jen₧ jste vy.
Äßdn² sßm sebe nesvo∩. Zdßli se komu z vßs, ₧e jest moudr² na tomto sv∞t∞, budi₧ blßznem, aby byl uΦin∞n moudr²m.
Moudrost zajistΘ sv∞ta tohoto blßznovstvφ jest u Boha. Nebo psßno jest: Kter²₧ zlapß moudrΘ v chytrosti jejich.
A op∞t: Znß¥ Pßn p°emyÜlovßnφ moudr²ch, ₧e jsou marnß.
A tak nechlubi₧ se ₧ßdn² lidmi; nebo vÜecky v∞ci vaÜe jsou.
Bu∩to Pavel, bu∩to Apollo, bu∩to Petr, bu∩to sv∞t, bu∩to ₧ivot, bu∩to smrt, bu∩to p°φtomnΘ v∞ci, bu∩to budoucφ, vÜecko jest vaÜe,
Vy pak Kristovi, a Kristus Bo₧φ.

4.kapitola (Prvnφ EpiÜtola S. Pavla k Korintsk²m)

Slu₧ebnφci Pßn∞, kte°φ₧ v∞rnφ jsou, 5. ne k lidskΘmu, ale samΘho

Pßna soudu p°inßle₧ejφ, proto₧ v∞rn² lid d∙v∞rn∞ je p°ijφmati,

milovati, 16. i jich nßsledovati mß.

Tak o nßs sm²Ülej Φlov∞k, jako o slu₧ebnφcφch Kristov²ch a Üafß°φch tajemstvφ Bo₧φch.
Dßle pak vyhledßvß se p°i Üafß°φch [toho], aby ka₧d² z nich v∞rn² nalezen byl.
Mn∞ pak to za nejmenÜφ [v∞c] jest, abych od vßs souzen byl, aneb od lidskΘho soudu; n²br₧ ani₧ sßm sebe soudφm.
Nebo [aΦkoli] do sebe nic [bezbo₧nΘho] nevφm, vÜak ne skrze to jsem spravedliv; nebo ten, jeÜto mne soudφ, Pßn jest.
Proto₧ nesu∩te₧ nic p°ed Φasem, a₧ by p°iÜel Pßn, kter²₧ i osvφtφ to, co₧ skrytΘho jest ve tm∞, a zjevφ rady srdcφ. A tehdß₧¥ bude mφti chvßlu jeden ka₧d² od Boha.
Tyto pak v∞ci, brat°φ [moji], v podobenstvφ obrßtil jsem na sebe a [na] Apollo, pro vßs, abyste se na nßs uΦili nad to, co₧ psßno jest, v²Üe nesm²Ületi, [a] abyste jeden pro druhΘho nenad²mali se proti n∞komu.
Nebo kdo₧ t∞ soudφ? A co mßÜ, jeÜto bys nevzal? A kdy₧ jsi vzal, proΦ se chlubφÜ, jako bys nevzal?
Ji₧ jste nasyceni, ji₧ jste zbohatli, bez nßs kralujete. Ale ≤ byste kralovali, abychom i my [takΘ] spolu s vßmi kralovali.
Za to mßm jist∞, ₧e nßs B∙h apoÜtoly poslednφ okßzal jako k smrti oddanΘ; nebo uΦin∞ni jsme divadlo tomuto sv∞tu, i and∞l∙m, i lidem.
My blßzni pro Krista, ale vy opatrnφ v Kristu; my mdlφ, vy pak silnφ; vy slavnφ, ale my opovr₧enφ.
A₧ do tohoto Φasu i laΦnφme, i ₧φznφme, i nahotu trpφme, i poliΦkovßni b²vßme, i mφsta nemßme,
A pracujeme, d∞lajφce rukama vlastnφma; uhan∞ni jsouce, dobro°eΦφme; protivenstvφ trpφce, [mile] snßÜφme.
Kdy₧ se nßm rouhajφ, modlφme se [za n∞]; jako smeti tohoto sv∞ta uΦin∞ni jsme, [a jako] povrhel u vÜech, a₧ posavad.
Ne proto, abych vßs zahanbil, pφÜi toto, ale jako sv²ch mil²ch syn∙ napomφnßm.
Nebo byste pak deset tisφc p∞stoun∙ m∞li v Kristu, vÜak proto nemnoho [mßte] otc∙. Nebo v Kristu Je₧φÜi skrze evangelium jß jsem vßs zplodil.
Proto₧ prosφm vßs, bu∩te₧ nßsledovnφci moji.
Pro tu p°φΦinu poslal jsem vßm Timotea, kter²₧to jest syn m∙j mil² a v∞rn² v Pßnu. Ten¥ vßm p°ipomφnati bude, kterΘ jsou cesty mΘ v Kristu, jak₧ vÜudy v ka₧dΘ cφrkvi uΦφm.
Rovn∞ jako bych nem∞l k vßm p°ijφti, tak se naduli n∞kte°φ.
Ale p°ijdu¥ k vßm brzo, budeli Pßn chtφti, a poznßm ne °eΦ t∞ch nadut²ch, ale moc.
Nebo¥ ne[zßle₧φ] v °eΦi krßlovstvφ Bo₧φ, ale v moci.
Co chcete? S metlouli abych p°iÜel k vßm, Φili s lßskou, a s duchem tichosti?

5.kapitola (Prvnφ EpiÜtola S. Pavla k Korintsk²m)

Vinφ KorintskΘ apoÜtol, ₧e hanebnΘho h°φÜnφka mezi sebou trp∞li.

3. Velφ jej satanu dßti, 9. a vym∞°uje jim, jak se majφ mφti

k vylouΦen²m.

Naprosto se slyÜφ, [₧e by] mezi vßmi bylo smilstvo, a to takovΘ smilstvo, jakΘ₧ se ani mezi pohany nejmenuje, toti₧ aby n∞kdo m∞l man₧elku otce [svΘho].
A vy nadutφ jste, a nermoutφte se rad∞ji, aby vyvr₧en byl z prost°edku vßs ten, kdo₧ takov² skutek spßchal.
Jß zajistΘ, aΦ vzdßlen² t∞lem, ale p°φtomn² duchem, ji₧ jsem to usoudil, jako bych p°φtomen byl, abyste toho, kter²₧ to tak spßchal,
Ve jmΘnu Pßna naÜeho Jezukrista sejdouce se spolu, i s m²m duchem, s mocφ Pßna naÜeho Jezukrista,
Vydali takovΘho satanu k zahubenφ t∞la, aby duch spasen byl v den Pßna Je₧φÜe.
Nenφ¥ dobrß chlouba vaÜe. Zdali₧ nevφte, ₧e maliΦko kvasu vÜecko t∞sto nakvaÜuje?
VyΦis¥te₧ tedy star² kvas, abyste byli novΘ zad∞lßnφ, jako₧ [pak] jste nenakvaÜeni. Nebo¥ jest Berßnek nßÜ velikonoΦnφ za nßs ob∞tovßn, Kristus.
A proto₧ hodujme₧ ne v kvasu starΘm, ani v kvasu zlosti a neÜlechetnosti, ale v p°esnicφch up°φmosti a pravdy.
Psal jsem vßm v listu, abyste se nesm∞Üovali s smilnφky.
Ale ne vÜelikterak s smilnφky tohoto sv∞ta, neb s lakomci, nebo s drßΦi, aneb s modlß°i, sic jinak musili byste z tohoto sv∞ta vyjφti.
Nynφ pak psal jsem vßm, abyste se nesm∞Üovali [s takov²mi], kdyby kdo, maje jmΘno bratr, byl smilnφk, neb lakomec, neb modlß°, neb zlolejce, neb opilec, neb drßΦ. S takov²m ani nejezte.
Nebo proΦ jß mßm i ty, kte°φ₧ jsou vn∞, souditi? VÜak ty, kte°φ₧ jsou vnit°, vy soudφte?
Ty pak, kte°φ₧ jsou vn∞, B∙h soudφ. Vyvrzte₧ tedy toho zlΘho sami z sebe.

6.kapitola (Prvnφ EpiÜtola S. Pavla k Korintsk²m)

K°es¥an s k°es¥anem nem∞l by se souditi, zvlßÜt∞ p°ed nepobo₧n²m

soudem, 7. ale rad∞ji k°ivdu trp∞ti a Ükodu nΘsti, 9. smilstva

pak i jin²ch h°φch∙ piln∞ se varovati.

Smφ n∞kdo z vßs, maje p°i s druh²m, souditi se p°ed neprav²mi, a ne [rad∞ji] p°ed svat²mi?
Nevφteli₧, ₧e svatφ sv∞t souditi budou? I pon∞vad₧ od vßs souzen b²ti mß sv∞t, [kterak₧ tedy] nehodni jste t∞ch nejmenÜφch v∞cφ rozsuzovati?
Zdali₧ nevφte, ₧e and∞ly souditi budeme? Co pak tyto ΦasnΘ v∞ci?
Proto₧ kdy₧ byste m∞li mφti soud o tyto ΦasnΘ v∞ci, t∞mi, kte°φ₧ nejzadn∞jÜφ jsou v cφrkvi, soud osa∩te.
K zahanbenφ¥ vaÜemu to pravφm. Takli₧ nenφ mezi vßmi moudrΘho ani jednoho, kter²₧ by mohl rozsouditi mezi bratrem [a bratrem] sv²m?
Ale bratr s bratrem soudφ se, a to p°ed nev∞°φcφmi?
Ji₧ tedy koneΦn∞ nedostatek mezi vßmi jest, ₧e soudy mßte mezi sebou. ProΦ rad∞ji k°ivdy netrpφte? ProΦ rad∞ji Ükody nebΘ°ete?
N²br₧ vy k°ivdu Φinφte, a k Ükod∞ p°ivodφte, a to brat°φ [svΘ].
Zdali nevφte, ₧e nespravedlivφ d∞dictvφ krßlovstvφ Bo₧φho nedosßhnou? Nemylte se, [vÜak] ani smilnφci, ani modlß°i, ani cizolo₧nφci, ani z₧enÜtilφ, ani samcolo₧nφci,
Ani zlod∞ji, ani lakomci, ani opilci, ani zlolejci, ani drßΦi, d∞dictvφ krßlovstvφ Bo₧φho ned∙jdou.
A takovφ jste n∞kte°φ byli, ale obmyti jste, ale posv∞ceni jste, ale ospravedln∞ni jste ve jmΘnu Pßna Jezukrista a skrze Ducha Boha naÜeho.
VÜecko mi sluÜφ, ale ne vÜecko prospφvß; vÜecko mi sluÜφ, ale jß¥ pod ₧ßdnΘ [tΘ] v∞ci moc poddßn nebudu.
PokrmovΘ b°ichu [nßle₧ejφ], a b°icho pokrm∙m; B∙h pak i pokrmy i b°icho zkazφ. Ale t∞lo ne smilstvu [oddßno b²ti mß], ale Pßnu, a Pßn t∞lu.
B∙h pak i Pßna [Je₧φÜe] vzk°φsil, i nßs [takΘ] vzk°φsφ mocφ svou.
Nevφteli₧, ₧e t∞la vaÜe jsou ·dovΘ Kristovi? Co₧ tedy vezma ·dy Kristovy, uΦinφm [je] ·dy nev∞stky? Odstup to.
Zdali₧ nevφte, ₧e kdo₧ se p°ipojuje k nev∞stce, jedno t∞lo jest [s nφ]? Nebo dφ [Pφsmo]: Budou dva jedno t∞lo.
Ten pak, jen₧ se p°ipojuje Pßnu, jeden duch jest [s nφm].
Utφkejte smilstva. VÜelik² h°φch, kter²₧koli uΦinil by Φlov∞k, krom∞ t∞la jest, ale kdo₧ smilnφ, ten proti svΘmu vlastnφmu t∞lu h°eÜφ.
Zdali₧ nevφte, ₧e t∞lo vaÜe jest chrßm Ducha svatΘho, [jen₧ p°eb²vß] v vßs, kterΘho₧ mßte od Boha, a nejste sami svoji?
Nebo koupeni jste za [velikou] mzdu. Oslavujte₧ tedy Boha t∞lem vaÜφm i duchem vaÜφm, kterΘ₧to v∞ci Bo₧φ jsou.

7.kapitola (Prvnφ EpiÜtola S. Pavla k Korintsk²m)

DopouÜtφ apoÜtol, aby ka₧d² o₧eniti se mohl a ka₧dß vdßti,

toti₧, kdo₧ se zdr₧ovati nemohou, 10. man₧elΘ pak ₧e se louΦiti

nemajφ, ohlaÜuje, 18. a v povolßnφ svΘm ka₧d² aby stßl, velφ,

25. naposledy stav svobodn² nad man₧elsk² schvaluje.

O Φem₧ jste mi pak psali, [k tomu¥ vßm toto odpovφdßm:] DobrΘ¥ by [bylo] Φlov∞ku ₧eny se nedot²kati.
Ale pro [uvarovßnφ se] smilstva, jeden ka₧d² man₧elku svou m∞j a jedna ka₧dß m∞j mu₧e svΘho.
Mu₧ k ₧en∞ povinnou p°φv∞tivost okazuj, [a] tak podobn∞ i ₧ena mu₧i.
Äena vlastnφho t∞la [svΘho] v moci nemß, ale mu₧; tΘ₧ podobn∞ i mu₧ t∞la svΘho vlastnφho v moci nemß, ale ₧ena.
Nezbavujte jeden druhΘho, leΦ by to bylo z spoleΦnΘho svolenφ na Φas, abyste se uprßzdnili ku postu a k modlitb∞; a [potom] zase k tΘmu₧ se navra¥te, aby vßs nepokouÜel satan pro nezdr₧elivost vaÜi.
Ale to¥ pravφm podle dopuÜt∞nφ, ne podle rozkazu.
Nebo cht∞l bych, aby vÜickni lidΘ tak byli jako jß, ale jeden ka₧d² sv∙j vlastnφ dar od Boha mß, jeden tak a jin² jinak.
Pravφm pak ne₧enat²m a vdovßm: DobrΘ jest jim, aby [tak] z∙stali jako i jß.
Pakli¥ se nemohou zdr₧eti, necha₧¥ v stav man₧elsk² vstoupφ; nebo lΘpe jest v stav man₧elsk² vstoupiti ne₧li pßliti se.
Vdan²m pak p°ikazuji ne jß, ale Pßn, [°ka:] Man₧elka od mu₧e neodchßzej.
Pakli¥ by odeÜla, z∙stani₧ nevdanß, anebo smi° se s mu₧em [sv²m]. TolikΘ₧ mu₧ nepropouÜt∞j ₧eny.
Jin²m pak pravφm jß, a ne Pßn: Mßli kter² bratr man₧elku nev∞°φcφ, a ta povoluje b²ti s nφm, nepropouÜt∞j₧ jφ.
A mßli kterß ₧ena mu₧e nev∞°φcφho, a on chce b²ti s nφ, nepropouÜt∞j ho.
Posv∞cen¥ jest zajistΘ nev∞°φcφ mu₧ pro ₧enu [v∞°φcφ], a ₧ena nev∞°φcφ posv∞cena jest pro mu₧e; sic jinak d∞ti vaÜi neΦistφ by byli, ale nynφ svatφ jsou.
Pakli¥ nev∞°φcφ odjφti chce, necha¥ jde. Nenφ¥ manem bratr neb sestra v takovΘ [v∞ci], ale ku pokoji povolal nßs B∙h.
A kterak ty vφÜ, ₧eno, zφskßÜli mu₧e svΘho? Anebo co ty vφÜ, mu₧i, zφskßÜli ₧enu?
Ale jak₧ jednomu ka₧dΘmu odm∞°il B∙h a jak₧ jednoho ka₧dΘho povolal Pßn, tak cho∩. A tak¥ ve vÜech cφrkvech °φdφm.
Ob°ezan² n∞kdo povolßn jest? Neuvodi₧ na sebe [neob°ezßnφ; pakli] kdo v neob°φzce povolßn, neob°ezuj se.
[Nebo] ob°φzka nic nenφ, a neob°φzka [takΘ] nic nenφ, ale zachovßvßnφ p°ikßzßnφ Bo₧φch.
Jeden ka₧d² v povolßnφ tom, jφm₧ povolßn jest, z∙stßvej.
Slu₧ebnφkem byv, povolßn jsi? Nedbej na to. Pakli bys mohl b²ti svobodn², rad∞ji [toho] u₧φvej.
Nebo kdo₧ jest v Pßnu povolßn, byv slu₧ebnφkem, osvobozen² jest Pßn∞. TΘ₧ podobn∞ kdo₧ jest povolßn byv svobodn², slu₧ebnφk jest Krist∙v.
Za mzdu koupeni jste, nebu∩te₧ slu₧ebnφci lidÜtφ.
Jeden ka₧d², jak₧ povolßn jest, brat°φ, v tom z∙stßvej p°ed Bohem.
O pannßch pak p°ikßzßnφ Pßn∞ nemßm, ale vÜak radu dßvßm, jako₧to ten, jemu₧ z milosrdenstvφ svΘho Pßn dal v∞rn²m b²ti.
Za to¥ pak mßm, ₧e jest to dobrΘ pro nastßvajφcφ pot°ebu, [toti₧] ₧e jest dobrΘ Φlov∞ku tak b²ti.
P°ivßzßnlis k ₧en∞, nehledej rozvßzßnφ. Jsili prost od ₧eny, nehledej ₧eny.
Pakli bys ses i o₧enil, nezh°eÜils, a vdalali by se panna, nezh°eÜila; ale trßpenφ t∞la mφti budou takovφ; jß¥ pak vßm odpouÜtφm.
Ale toto¥ vßm pravφm, brat°φ, proto₧e Φas ostatnφ jest ukrßcen²: [nßle₧φ¥ tedy,] aby i ti, kte°φ₧ majφ ₧eny, byli, jako by jich nem∞li.
A kte°φ₧ plaΦφ, jako by neplakali, a kte°φ₧ se radujφ, jako by se neradovali, a kte°φ₧ kupujφ, jako by nevlßdli,
A kte°φ₧ u₧φvajφ tohoto sv∞ta, jako by neu₧φvali. Nebo¥ pomφjφ zp∙sob tohoto sv∞ta.
A [jß] bych rßd cht∞l, abyste vy bez peΦovßnφ byli. Nebo kdo ₧eny nemß, peΦuje o to, co₧ [jest] Pßn∞, kterak by se lφbil Pßnu.
Ale kdo se o₧enil, peΦuje o v∞ci tohoto sv∞ta, kterak by se lφbil ₧en∞.
RozdφlnΘ¥ jsou [jist∞] ₧ena a panna. Nevdanß peΦuje o to, co₧ jest Pßn∞, aby byla svatß i t∞lem i duchem, ale vdanß peΦuje o v∞ci sv∞ta, kterak by se lφbila mu₧i.
Toto¥ pak pravφm proto, abych vßm to, co₧ jest u₧iteΦn∞jÜφho, ukßzal, ne abych na vßs osidlo uvrhl, ale abyste sluÜn∞ a p°φpadn∞ Pßna se p°φdr₧eli bez vÜelikΘ roztr₧itosti.
Pakli kdo za nesluÜnou v∞c svΘ pann∞ poklßdß pomφjenφ Φasu k vdßnφ, a tak by se stßti m∞lo, uΦi≥, jak₧koli chce, nezh°eÜφ. Necha₧¥ ji vdß.
Ale kdo₧ jest se pevn∞ ustavil v srdci [svΘm], a nenφ mu toho pot°eba, ale v moci mß vlastnφ v∙li svou, a to ulo₧il v srdci svΘm, aby choval pannu svou, dob°e Φinφ.
A tak i ten, kdo₧ vdßvß [pannu svou], dob°e Φinφ, ale kdo nevdßvß, lΘpe Φinφ.
Äena p°ivßzßna jest [k man₧elstvφ] zßkonem dotud, dokud₧ jejφ mu₧ ₧iv jest. Pakli by um°el mu₧ jejφ, svobodnß jest; m∙₧ se vdßti, za koho₧ chce, toliko v Pßnu.
Ale blahoslaven∞jÜφ jest, z∙stalali by tak, podle mΘho soudu. Mßm¥ pak za to, ₧e¥ i jß mßm Ducha Bo₧φho.

8.kapitola (Prvnφ EpiÜtola S. Pavla k Korintsk²m)

AΦkoli jφsti modlßm ob∞tovanΘ v∞ci samo z sebe nenφ h°φchu,

9. vÜak ku pohorÜenφ bli₧nφm sv²m jeÜt∞ mdl²m b²ti jest h°φch

velik².

O t∞ch pak v∞cech, kterΘ₧ modlßm ob∞tovßny b²vajφ, vφme, ₧e vÜickni znßmost mßme. [A] znßmost nad²mß, ale lßska vzd∞lßvß.
Zdßli se pak komu, ₧e n∞co umφ, jeÜt∞ nic nepoznal, tak jak₧ by m∞l znßti.
Ale jestli₧e kdo miluje Boha, ten¥ jest vyuΦen od n∞ho.
A proto₧ o pokrmφch, kte°φ₧ se modlßm ob∞tujφ, [toto dφm:] Vφme, ₧e modla na sv∞t∞ nic nenφ a ₧e nenφ jinΘho ₧ßdnΘho Boha ne₧li jeden.
Nebo aΦkoli jsou n∞kte°φ, jeÜto slovou bohovΘ, i na nebi i na zemi, (jako₧ jsou mnozφ bohovΘ a pßni mnozφ,)
Ale my mßme jedinΘho Boha Otce, z n∞ho₧ vÜecko, a my v n∞m, a jednoho Pßna Je₧φÜe Krista, skrze n∞ho₧ vÜecko, i my skrze n∞ho.
Ale ne ve vÜech¥ jest to um∞nφ. Nebo n∞kte°φ [se zl²m] sv∞domφm pro modlu a₧ dosavad jako modlßm ob∞tovanΘ jedφ, a sv∞domφ jejich, jsuci mdlΘ, poskvr≥uje se.
NeΦinφ¥ pak nßs pokrm vzßcn²ch Bohu. Nebo budemeli jφsti, nic tφm lepÜφ nebudeme, a nebudemeli jφsti, nic horÜφ nebudeme.
Ale vizte, a¥ by snad ta vaÜe moc nebyla k urß₧ce mdl²m.
Nebo uz°φli kdo tebe, majφcφho znßmost, a ty sedφÜ p°i pokrmu modlßm ob∞tovanΘm, zdali₧ sv∞domφ toho, kter²₧ jest mdl², nebude p°ivedeno k tomu, aby takΘ jedl modlßm ob∞tovanΘ?
I zahyne¥ bratr mdl², (pro tvΘ to v∞d∞nφ), za kterΘho₧ Kristus um°el.
A tak h°eÜφce proti brat°φm, a urß₧ejφce sv∞domφ jejich mdlΘ, proti Kristu h°eÜφte.
A proto₧ jestli₧e¥ pohorÜuje pokrm bli₧nφho mΘho, nebudu jφsti masa na v∞ky, abych nezhorÜil bratra svΘho.

9.kapitola (Prvnφ EpiÜtola S. Pavla k Korintsk²m)

Dßvß na sob∞ p°φklad, kterak by nßle₧elo ·Φastnφk∙m Kristov²m

vÜe k vzd∞lßnφ Φiniti, by pak i prßva svΘho ustupovati m∞li,

24. sic jinak nedosßhli by koruny neporuÜitelnΘ.

Zdali₧ nejsem apoÜtol? Zdali₧ nejsem svobodn²? Zdali₧ jsem Jezukrista Pßna naÜeho nevid∞l? Zdali₧ vy nejste prßce mß v Pßnu?
Bych¥ pak jin²m nebyl apoÜtol, tedy vßm jsem. Nebo peΦet mΘho apoÜtolstvφ vy jste v Pßnu.
Odpov∞d mß p°ed t∞mi, jen₧ mne soudφ, ta jest:
Zdali₧ nemßme moci jφsti a pφti?
Zdali₧ nemßme moci sestry ₧eny p°i sob∞ mφti, jako i jinφ apoÜtolΘ, i brat°φ Pßn∞, i Petr?
Zdali₧ sßm jß a BarnabßÜ nemßme moci [t∞lesn²ch] pracφ zanechati?
I kdo bojuje kdy na sv∙j nßklad? Kdo Üt∞puje vinici a jejφho ovoce nejφ? Anebo kdo pase stßdo a mlΘka od stßda nejφ?
Zdali podle Φlov∞ka to pravφm? Zdali₧ i Zßkon toho nepravφ?
Nebo v Zßkon∞ Moj₧φÜov∞ psßno jest: Nezavφ₧eÜ ·st volu mlßtφcφmu. I zdali B∙h [tak] o voly peΦuje?
╚ili naprosto pro nßs [to] pravφ? Pro nßs¥ jist∞ [to] napsßno jest. Nebo kdo o°e, v nad∞ji orati mß; a kdo mlßtφ v nad∞ji, nad∞je svΘ mß ·Φasten b²ti.
Pon∞vad₧ jsme my vßm duchovnφ v∞ci rozsφvali, [takli₧ jest pak to] velikß v∞c, jestli₧e bychom my vaÜe ΦasnΘ v∞ci ₧ali?
Kdy₧¥ jinφ prßva [svΘho] k vßm u₧φvajφ, [proΦ] ne rad∞ji my? AvÜak neu₧φvali jsme prßva toho, ale vÜecko snßÜφme, abychom ₧ßdnΘ p°ekß₧ky neuΦinili evangelium Kristovu.
Zdali₧ nevφte, ₧e ti, kte°φ₧ o svat²ch v∞cech pracujφ, z svat²ch v∞cφ jedφ, [a] kte°φ₧ oltß°i p°φstojφ, s oltß°em spolu dφl majφ?
Tak jest i Pßn na°φdil t∞m, kte°φ₧ evangelium zv∞stujφ, aby z evangelium ₧ivi byli.
Jß¥ jsem vÜak niΦeho toho neu₧φval. Ani₧ jsem toho proto psal, aby se to p°i mn∞ tak dßlo, ano¥ by mi mnohem lΘpe bylo um°φti, ne₧li aby kdo chvßlu mou vyprßzdnil.
Nebo kß₧ili evangelium, nemßm se Φφm chlubiti, pon∞vad₧ jsem to povinen; ale b∞da by mn∞ bylo, kdybych nekßzal.
Jestli₧e¥ pak dobrovoln∞ to Φinφm, mßm¥ odplatu; pakli bezd∞ky, ·°ad¥ jest mi sv∞°en.
Jakou₧ tedy mßm odplatu? abych evangelium kß₧e, bez nßklad∙ b²ti evangelium Kristovo ulo₧il, proto abych zle nepo₧φval prßva svΘho p°i evangelium.
Svoboden zajistΘ jsa ode vÜech, vÜechn∞m sebe samΘho v slu₧bu jsem vydal, abych mnohΘ zφskal.
A uΦin∞n jsem Äid∙m jako Äid, abych Äidy zφskal; t∞m, kte°φ₧ pod Zßkonem [jsou], jako bych pod Zßkonem byl, abych ty, kte°φ₧ pod Zßkonem [jsou], zφskal.
T∞m, kte°φ₧ jsou bez Zßkona, jako bych bez Zßkona byl, (a nejsa bez Zßkona Bohu, ale jsa v Zßkon∞ Kristu,) abych zφskal ty, jen₧ jsou bez Zßkona.
UΦin∞n jsem mdl²m jako mdl², abych mdlΘ zφskal. VÜechn∞m vÜecko jsem uΦin∞n, abych v₧dy n∞kterΘ k spasenφ p°ivedl.
A to¥ Φinφm pro evangelium, abych ·Φastnφk jeho byl.
Zdali₧ nevφte, ₧e ti, kte°φ₧ v zßvod b∞₧φ, vÜickni zajistΘ b∞₧φ, ale jeden bΘ°e zßklad? Tak b∞₧te, abyste [zßkladu] dosßhli.
A vÜelik², kdo₧ bojuje, ve vÜem jest zdr₧eliv². A oni zajistΘ, aby poruÜitelnou korunu vzali, [jsou zdr₧elivφ,] ale my neporuÜitelnou.
Proto₧ jß tak b∞₧φm, ne jako v nejistotu, tak bojuji, ne jako vφtr rozrß₧eje,
Ale podma≥uji t∞lo svΘ a v slu₧bu podrobuji, abych snad jin²m kß₧e, sßm nebyl neÜlechetn².

10.kapitola (Prvnφ EpiÜtola S. Pavla k Korintsk²m)

Napomφnß, aby ₧ßdostem zl²m nepovolovali, 9. na Krista

neh°eÜili, 14. jsouce stolu Kristova ·Φastni, nep°i·Φast≥ovali

se satanu, 23. a maliΦk²m ku pohorÜenφ nebyli.

Nechci¥ pak, abyste nev∞d∞li, brat°φ, ₧e otcovΘ naÜi vÜickni pod oblakem byli, a vÜickni mo°e p°eÜli,
A vÜickni v Moj₧φÜe pok°t∞ni jsou v oblace a v mo°i,
A vÜickni t²₧ pokrm duchovnφ jedli,
A vÜickni t²₧ nßpoj duchovnφ pili. Pili zajistΘ z duchovnφ skßly, kterß₧ za nimi Üla; a ta skßla byl Kristus.
Ale ne ve mnoh²ch z nich zalφbilo se Bohu, nebo zhynuli na pouÜti.
Ty pak v∞ci za p°φklad nßm b²ti majφ k tomu, abychom nebyli ₧ßdostivi zlΘho, jako i oni ₧ßdali.
Proto₧ nebu∩te modlß°i, jako n∞kte°φ z nich, jako₧ psßno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hrali.
Ani₧ smiln∞me, jako n∞kte°φ z nich smilnili, a padlo jich jeden den t°imecφtma tisφc∙.
Ani pokouÜejme Krista, jako n∞kte°φ z nich pokouÜeli, a od had∙ zhynuli.
Ani repcete, jako i n∞kte°φ z nich reptali, a zhynuli od zßhubce.
Toto pak vÜecko u figu°e dßlo se jim, a napsßno jest k napomenutφ naÜemu, kte°φ₧ jsme ji₧ na konci sv∞ta.
A proto₧ kdo se domnφvß, ₧e stojφ, hledi₧, aby nepadl.
PokuÜenφ vßs nezachvßtilo, ne₧ lidskΘ. Ale v∞rn²¥ [jest] B∙h, kter²₧ nedopustφ vßs pokouÜeti nad vaÜi mo₧nost, ale zp∙sobφ¥ s pokuÜenφm takΘ i vysvobozenφ, abyste mohli snΘsti.
Proto₧, moji milφ [brat°φ], utφkejte₧ modlß°stvφ.
Jako₧to opatrn²m mluvφm. Vy su∩te, co pravφm.
Kalich dobro°eΦenφ, kterΘmu₧ dobro°eΦφme, zdali₧ nenφ spoleΦnost krve Kristovy? [A] chlΘb, kter²₧ lßmeme, zdali₧ nenφ spoleΦnost t∞la Kristova?
Nebo jeden chlΘb, jedno t∞lo mnozφ jsme; vÜickni zajistΘ z jednoho chleba jφme.
Pohle∩te na Izraele podle t∞la. Zdali₧ ti, kte°φ₧ jedφ ob∞ti, nejsou ·Φastnφci oltß°e?
Co₧ pak tedy dφm? Äe modla jest n∞co? Anebo ₧e modlßm ob∞tovanΘ n∞co jest? [Nikoli.]
Ale [toto pravφm], ₧e, co₧ ob∞tujφ pohanΘ, ∩ßbl∙m ob∞tujφ, a ne Bohu. Necht∞l¥ bych pak, abyste vy byli ·Φastnφci ∩ßbl∙.
[Nebo] nem∙₧ete kalicha Pßn∞ pφti a kalicha ∩ßbl∙; nem∙₧ete ·Φastnφci b²ti stolu Pßn∞ a stolu ∩ßbl∙.
╚ili k hn∞vu popouzφme Pßna? Zdali siln∞jÜφ jsme ne₧li on?
VÜecko mi sluÜφ, ale ne vÜecko jest u₧iteΦnΘ; vÜecko mi sluÜφ, ale ne vÜecko vzd∞lßvß.
Äßdn² nehledej sv²ch v∞cφ, ale jeden ka₧d² toho, co₧ jest bli₧nφho.
VÜecko, co₧ se v masn²ch krßmφch prodßvß, jezte, nic se nevyptßvajφce pro sv∞domφ.
Nebo Pßn∞¥ jest zem∞ i plnost jejφ.
Pozvalli¥ by vßs pak kdo z nev∞°φcφch [k stolu], a chcete jφti, vÜe, co₧koli bylo by vßm p°edlo₧eno, jezte, nic se nevyptßvajφce pro sv∞domφ.
Pakli by vßm n∞kdo °ekl: Toto jest modlßm ob∞tovanΘ, nejezte pro toho, jen₧ oznßmil, a [pro] sv∞domφ. Pßn∞ zajistΘ jest zem∞ i plnost jejφ.
Sv∞domφ pak pravφm ne tvΘ, ale toho druhΘho. Nebo proΦ by m∞la svoboda mß potupena b²ti od cizφho sv∞domφ?
A pon∞vad₧ jß s dφk∙ Φin∞nφm po₧φvßm, proΦ mi se rouhajφ [p°φΦinou toho], z Φeho₧ jß dφky Φinφm?
Proto₧ bu∩to ₧e jφte, nebo pijete, anebo co₧koli Φinφte, vÜecko k slßv∞ Bo₧φ Φi≥te.
Bez ·razu bu∩te i Äid∙m i ╪ek∙m i cφrkvi Bo₧φ,
Jako₧ i jß [ve] vÜem lφbφm se vÜechn∞m, nehledaje v tom svΘho u₧itku, ale mnoh²ch, aby spaseni byli.
╜Nßsledovnφci moji bu∩te, jako i jß Krist∙v.

11.kapitola (Prvnφ EpiÜtola S. Pavla k Korintsk²m)

Jak by se poctiv∞ a sluÜn∞ v spoleΦn²ch shromß₧d∞nφch ₧eny

i mu₧i mφti m∞li, uΦφ, 16. tresce z nezp∙sobu p°i u₧φvßnφ VeΦe°e

Pßn∞, 33. a zase je napravuje k tomu, co₧ mezi nimi prve byl

na°φdil.

╜

Chvßlφm¥ pak vßs, brat°φ, ₧e vÜecky v∞ci mΘ v pam∞ti mßte, a jak₧ jsem vydal vßm ustanovenφ, [tak je] zachovßvßte.
Chci¥ pak, abyste v∞d∞li, ₧e vÜelikΘho mu₧e hlava jest Kristus, a hlava ₧eny mu₧, hlava pak Kristova B∙h.
Ka₧d² mu₧, modle se aneb prorokuje s p°ikrytou hlavou, ohy₧∩uje hlavu svou.
Ka₧dß pak ₧ena, modleci se anebo prorokujici s nep°ikrytou hlavou, ohy₧∩uje hlavu svou; nebo jednostejnß v∞c jest, jako by se oholila.
Nebo nezavφjφli¥ ₧ena [hlavy svΘ,] necha₧¥ se takΘ ost°φhß. Pakli jest mrzkß v∞c ₧en∞ oholiti se neb ost°φhati, necha₧¥ se zavφjφ.
Mu₧¥ nemß zavφjeti hlavy svΘ, obraz a slßva Bo₧φ jsa, ale ₧ena slßva mu₧ova jest.
Nebo nenφ mu₧ z ₧eny, ale ₧ena z mu₧e.
Nenφ zajistΘ mu₧ stvo°en pro ₧enu, ale ₧ena pro mu₧e.
Proto₧ mß¥ ₧ena mφti obest°enφ na hlav∞ pro and∞ly.
AvÜak ani mu₧ bez ₧eny, ani ₧ena bez mu₧e, v Pßnu.
Nebo jako₧ ₧ena [jest] z mu₧e, tak i mu₧ skrze ₧enu, vÜecky pak v∞ci z Boha.
Vy sami mezi sebou su∩te, sluÜφli se ₧en∞ s nep°ikrytou [hlavou] modliti Bohu.
Zdali₧ vßs i samo p°irozenφ neuΦφ, ₧e¥ jest ohyzda mu₧i mφti dlouhΘ vlasy?
Ale ₧en∞ mφti dlouhΘ vlasy poctivΘ jest; nebo vlasovΘ k zastφrßnφ dßny jsou jφ.
Jestli₧e pak komu se vidφ neustupn²m b²ti, my¥ takovΘho obyΦeje nemßme, ani cφrkev Bo₧φ.
Toto pak p°edklßdaje, nechvßlφm [toho], ₧e ne k lepÜφmu, ale k horÜφmu se schßzφte.
Nejprve zajistΘ, kdy₧ se schßzφte do shromß₧d∞nφ, slyÜφm, ₧e jsou roztr₧ky mezi vßmi, a pon∞kud tomu v∞°φm.
Nebo¥ musejφ i kacφ°stva mezi vßmi b²ti, aby prßv∞ zbo₧nφ zjeveni byli mezi vßmi.
A tak kdy₧ se schßzφte vespolek, [ji₧¥ to] nenφ veΦe°i Pßn∞ jφsti,
Pon∞vad₧ jeden ka₧d² nejprv veΦe°i svou p°ijφmß v jedenφ, a tu n∞kdo laΦnφ, a jin² se p°epil.
A co₧ pak dom∙ nemßte k jedenφ a ku pitφ? ╚ili cφrkev Bo₧φ tupφte, a zahanbujete ty, kte°φ₧ nemajφ [hojnosti pokrm∙?] Co₧ vßm dφm? Chvßliti budu vßs? V tom [jist∞] nechvßlφm.
Jß zajistΘ p°ijal jsem ode Pßna, co₧ i vydal jsem vßm, ₧e Pßn Je₧φÜ v tu noc, v kterou₧ zrazen jest, vzal chlΘb,
A dφky Φiniv, lßmal a °ekl: Vezm∞te, jezte, to jest t∞lo mΘ, kterΘ₧ se za vßs lßme. To Φi≥te na mou pamßtku.
Tak₧ i kalich, kdy₧ poveΦe°el, °ka: Tento kalich jest ta novß smlouva v mΘ krvi. To Φi≥te, kolikrßtkoli pφti budete, na mou pamßtku.
Nebo kolikrßt₧ byste koli jedli chlΘb tento a [z] kalicha toho pili, smrt Pßn∞ zv∞stujte, dokavad₧ nep°ijde.
A proto₧ kdokoli jedl by chlΘb tento a pil [z] kalicha Pßn∞ nehodn∞, vinen bude t∞lem a krvφ Pßn∞.
Zkusi₧ tedy sßm sebe Φlov∞k, a tak chlΘb ten jez, a z toho kalicha pφ.
Nebo kdo₧ jφ a pije nehodn∞, odsouzenφ sob∞ jφ a pije, nerozsuzuje t∞la Pßn∞.
Proto₧ mezi vßmi [jsou] mnozφ mdlφ a nemocnφ, a spφ mnozφ,
JeÜto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni.
Ale kdy₧ b²vßme souzeni, ode Pßna b²vßme pouΦovßni, abychom s sv∞tem nebyli odsouzeni.
A tak, brat°φ moji, kdy₧ se schßzφte k jedenφ, jedni na druhΘ Φekßvejte.
Pakli kdo laΦnφ, doma jez, abyste se neschßzeli k odsouzenφ. JinΘ pak v∞ci, kdy₧ p°ijdu, z°φdφm.

12.kapitola (Prvnφ EpiÜtola S. Pavla k Korintsk²m)

UΦφ apoÜtol rozliΦn²ch dar∙ Bo₧φch dob°e u₧φvati,

12. a v svornosti, v lßsce i v jednot∞ ducha z∙stßvati.

O duchovnφch pak [da°φch], brat°φ, nechci, abyste nev∞d∞li.
Vφte, ₧e jste byli pohanΘ, kte°φ₧ k modlßm n∞m²m, jak₧ jste b²vali vedeni, [tak] jste chodili.
Proto₧ znßmo¥ vßm Φinφm, ₧e ₧ßdn² v Duchu Bo₧φm mluv∞, nezlo°eΦφ [Pßnu] Je₧φÜi, a ₧ßdn² nem∙₧e °φci Pßn Je₧φÜ, jedinΘ v Duchu svatΘm.
Rozdφlnφ¥ pak darovΘ jsou, ale tent²₧ Duch,
A rozdφlnß jsou p°isluhovßnφ, ale tent²₧ Pßn,
A rozdφlnΘ jsou moci, ale tent²₧ B∙h, jen₧to p∙sobφ vÜecko ve vÜech.
Jednomu pak ka₧dΘmu dßno b²vß zjevenφ Ducha k u₧itku.
Nebo n∞komu dßna b²vß skrze Ducha °eΦ moudrosti, jinΘmu pak °eΦ um∞nφ podle tΘho₧ Ducha,
JinΘmu vφra v tΘm₧ Duchu, jinΘmu darovΘ uzdravovßnφ v jednostejnΘm Duchu,
N∞komu div∙ Φin∞nφ, jinΘmu proroctvφ, jinΘmu rozeznßnφ duch∙, jinΘmu rozliΦnost jazyk∙, jinΘmu vyklßdßnφ jazyk∙.
Ale to vÜe p∙sobφ jeden a t²₧ Duch, rozd∞luje jednomu ka₧dΘmu obzvlßÜtn∞, jak₧ rßΦφ.
Nebo jako₧ t∞lo jedno jest a mnoho mß ·d∙, ale vÜickni ti jednoho t∞la ·dovΘ, mnozφ jsouce, [vÜak] jedno t∞lo jsou: tak i Kristus.
Skrze jednoho zajistΘ Ducha my vÜickni v jedno t∞lo pok°t∞ni jsme, bu∩to ÄidΘ, bu∩to ╪ekovΘ, bu∩to slu₧ebnφci, nebo svobodnφ, a vÜickni v jeden duch zapojeni jsme.
Nebo t∞lo nenφ jeden ·d, ale mnozφ.
Dφli noha: Pon∞vad₧ nejsem rukou, nejsem z t∞la, zdali₧ proto nenφ z t∞la?
A dφli ucho: Kdy₧ nejsem oko, nejsem z t∞la, zdali₧ proto nenφ z t∞la?
Jestli₧e vÜecko t∞lo jest oko, kde pak [bude] sluch? Pakli vÜecko [t∞lo jest] sluch, kde povon∞nφ?
Ale z°φdil B∙h ·dy jeden ka₧d² z nich v t∞le, tak jak₧ jest on cht∞l.
Nebo kdyby byli vÜickni [·dovΘ] jeden ·d, kde by bylo t∞lo?
Ale nynφ mnozφ ·dovΘ jsou, vÜak jedno t∞lo.
A tak nem∙₧¥ oko °φci ruce: Nepot°ebφ mi tebe, anebo op∞t hlava nohßm: Nepot°ebuji vßs.
N²br₧ mnohem vφce ·dovΘ, kte°φ₧ se zdadφ nejmdlejÜφ v t∞le b²ti, pot°ebnφ jsou.
A kterΘ₧ mßme za nejmΘn∞ ctihodnΘ ·dy v t∞le, ty v∞tÜφ ctφ p°istφrßme; a nezdobnφ [·dovΘ] naÜi hojn∞jÜφ ozdobu majφ,
Ozdobnφ pak [·dovΘ] naÜi toho nepot°ebujφ. Ale B∙h tak zp∙sobil t∞lo, posledn∞jÜφmu dav hojn∞jÜφ poctu,
Aby nebyla nesvornost v t∞le, ale aby ·dovΘ jedni o druhΘ vespolek peΦovali
A proto₧ jestli₧e trpφ co jeden ·d, spolu s nφm trpφ vÜickni ·dovΘ; pakli jest v slßv∞ jeden ·d, radujφ se spolu s nφm vÜickni ·dovΘ.
Vy pak jste t∞lo Kristovo, a ·dovΘ z Φßstky.
A n∞kterΘ zajistΘ postavil B∙h v cφrkvi nejprv apoÜtoly, druhΘ proroky, t°etφ uΦitele, potom moci, potom [ty, kte°φ majφ] dary uzdravovßnφ, pomocnφky, sprßvce [jin²ch], rozliΦnost jazyk∙ [majφcφ].
Zdali₧ [jsou] vÜickni apoÜtolΘ? Zdali vÜickni proroci? Zdali vÜickni uΦitelΘ? Zdali vÜickni divy Φinφ?
Zdali vÜickni majφ dary k uzdravovßnφ? Zdali vÜickni jazyky [rozliΦn²mi] mluvφ? Zdali vÜickni vyklßdajφ?
Sna₧ujte₧ se pak dojφti dar∙ lepÜφch, a jeÜt∞¥ vyÜÜφ cestu vßm ukß₧i.

13.kapitola (Prvnφ EpiÜtola S. Pavla k Korintsk²m)

Lßska vÜecky v∞ci p°evyÜuje, jako pravß vÜech ctnostφ studnice,

bez nφ₧ i slavnφ darovΘ nic platnφ nejsou. 10. N²br₧ po p°ijitφ

jin²ch ctnostφ k svΘmu cφli, lßska sama s p∙vodem sv²m a ovocem

v∞Φn∞ trvati mß.

Bych jazyky lidsk²mi mluvil i and∞lsk²mi, a lßsky kdybych nem∞l, uΦin∞n jsem [jako] m∞∩ zvuΦφcφ anebo zvonec zn∞jφcφ.
A bych¥ m∞l proroctvφ, a znal vÜecka tajemstvφ, i vÜelikΘho um∞nφ [doÜel], a kdybych m∞l tak velikou vφru, ₧e bych hory p°enßÜel, lßsky pak kdybych nem∞l, nic nejsem.
A kdybych vynalo₧il na pokrmy [chud²ch] vÜecken statek sv∙j, a bych vydal t∞lo svΘ k spßlenφ, a lßsky bych [jen] nem∞l, nic mi to neprospφvß.
Lßska trp∞livß jest, dobrotivß jest, lßska nezßvidφ, lßska nenφ vÜeteΦnß, nenad²mß se.
V nic nesluÜnΘho se nevydßvß, nehledß sv²ch v∞cφ, nezpouzφ se, neobm²Ülφ zlΘho.
Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravd∞.
VÜecko snßÜφ, vÜemu v∞°φ, vÜeho se nad∞je, vÜeho trp∞liv∞ Φekß.
Lßska nikdy nevypadß, aΦkoli proroctvφ p°estanou, i jazykovΘ utichnou, i uΦenφ v nic p°ijde.
Z Φßstky zajistΘ poznßvßme a z Φßstky prorokujeme.
Ale jak₧¥ by p°iÜlo dokonalΘ, tehdy¥ to, co₧ jest z Φßstky, vyhlazeno bude.
Dokud₧ jsem byl dφt∞, mluvil jsem jako dφt∞, myslil jsem jako dφt∞, sm²Ülel jsem jako dφt∞, ale kdy₧ jsem uΦin∞n mu₧, opustil jsem d∞tinskΘ v∞ci.
Nynφ zajistΘ vidφme v zrcadle [a] skrze podobenstvφ, ale tehdß₧ tvß°φ v tvß°. Nynφ poznßvßm z Φßstky, ale tehdy poznßm, tak jak₧ i znßmostφ obda°en budu.
Nynφ pak z∙stßvß vφra, nad∞je, lßska, to trΘ, ale nejv∞tÜφ z nich [jesti¥] lßska.

14.kapitola (Prvnφ EpiÜtola S. Pavla k Korintsk²m)

DarovΘ Bo₧φ v cφrkvi jedni druh²ch jsou vyÜÜφ a d∙stojn∞jÜφ,

12. avÜak vÜech k vzd∞lßnφ svΘmu i vÜeho t∞la cφrkve °ßdn∞ ka₧d²

v∞rn² ·d u₧φvati mß.

Nßsledujte₧ [tedy] lßsky, horliv∞ ₧ßdejte duchovnφch [v∞cφ], nejvφce vÜak, abyste prorokovali.
Nebo ten, jen₧ mluvφ [cizφm] jazykem, ne lidem mluvφ, ale Bohu; nebo ₧ßdn² neposlouchß, ale duchem vypravuje tajemstvφ.
Kdo₧ pak prorokuje, lidem mluvφ vzd∞lßnφ, i napomφnßnφ, i pot∞Üenφ.
Kdo₧ mluvφ [cizφm] jazykem, sßm sebe vzd∞lßvß, ale kdo₧ prorokuje, [ten¥] cφrkev vzd∞lßvß.
Cht∞l¥ bych pak, abyste vÜickni jazyky [rozliΦn²mi] mluvili, ale vÜak rad∞ji, abyste prorokovali. Nebo v∞tÜφ [jest] ten, jen₧ prorokuje, ne₧li ten, kdo₧ jazyky [cizφmi] mluvφ, leΦ by takΘ [to, co₧ mluvφ], vyklßdal, aby se vzd∞lßvala cφrkev.
A proto₧, brat°φ, p°iÜelli bych k vßm, jazyky [cizφmi] mluv∞, co₧ vßm prosp∞ji, nebuduli¥ vßm mluviti, bu∩ v zjevenφ neb v um∞nφ, bu∩ v proroctvφ neb v uΦenφ?
Podobn∞ jako i bezduÜnΘ v∞ci, vydßvajφcφ zvuk, jako pφÜ¥alka nebo harfa, kdyby rozdφlnΘho zvuku nevydßvaly, kterak by v∞dφno bylo, co se pφskß, anebo na harfu hrß?
Ano trouba vydalali by nejist² hlas, kdo₧ se bude strojiti k boji?
Tak i vy, nevydalili byste jazykem [sv²m] srozumiteln²ch slov, kterak bude rozumφno, co se mluvφ? Budete jen u vφtr mluviti.
Tak mnoho, (jak₧ vidφme,) rozdφl∙ hlas∙ jest na sv∞t∞, a nic nenφ bez hlasu.
Proto₧ nebuduli¥ znßti moci hlasu, budu tomu, kter²₧ mluvφ, cizozemec, a ten, jen₧ mluvφ, bude mi takΘ cizozemec.
Tak i vy, pon∞vad₧ jste horlivφ milovnφci duchovnφch v∞cφ, toho hledejte, abyste se k vzd∞lßnφ cφrkve rozhojnili.
A proto₧, kdo₧ mluvφ jazykem [cizφm], modl se, aby mohl vyklßdati.
Nebo buduli se modliti [cizφm] jazykem, duch m∙j se [toliko] modlφ, ale mysl mß bez u₧itku jest.
Co₧ tedy jest? Modliti se budu duchem, a modliti se budu i myslφ; plΘsati budu duchem a plΘsati budu i myslφ.
Nebo kdybys [ty] dobro°eΦil [Bohu] duchem, kterak₧ ten, jen₧ prost² Φlov∞k jest, k tvΘmu dobro°eΦenφ °ekne Amen, pon∞vad₧ nevφ, co pravφÜ?
Nebo aΦ ty dob°e dφky ΦinφÜ, ale jin² se nevzd∞lßvß.
D∞kuji Bohu svΘmu, ₧e vφce ne₧li vy vÜickni jazyky [cizφmi] mluvφm.
Ale v sboru rad∞ji bych cht∞l p∞t slov srozumiteln∞ promluviti, abych takΘ jin²ch pouΦil, ne₧li deset tisφc∙ slov jazykem [neznßm²m].
Brat°φ, nebu∩te d∞ti v smyslu, ale zlostφ bu∩te d∞ti, smyslem pak bu∩te dosp∞lφ.
Psßno jest v Zßkon∞: Äe rozliΦn²mi jazyky a cizφmi rty budu mluviti lidu tomuto, a ani₧¥ tak mne slyÜeti budou, pravφ Pßn.
A tak jazykovΘ jsou za div ne t∞m, jen₧ v∞°φ, ale nev∞°φcφm, proroctvφ pak ne nev∞°φcφm, ale v∞°φcφm.
A proto₧ kdy₧ by se seÜla vÜecka cφrkev spolu, a vÜickni by jazyky [cizφmi] mluvili, a veÜli by tam i neuΦenφ neb nev∞°φcφ, zdali₧ ne°eknou, ₧e blßznφte?
Ale kdyby vÜickni prorokovali, a vÜel by [tam mezi n∞] n∞kdo nev∞°φcφ nebo neuΦen², p°emßhßn by byl ode vÜech [a] souzen ode vÜech.
A tak tajnosti srdce jeho zjeveny budou, a on padna na tvß°, klan∞ti se bude Bohu, vyznßvaje, ₧e jist∞ B∙h jest mezi vßmi.
Co₧ tedy brat°φ? Kdy₧ se schßzφte, jeden ka₧d² z vßs pφse≥ mß, uΦenφ mß, [cizφ] jazyk mß, zjevenφ mß, vyklßdßnφ mß, vÜecko to budi₧ k vzd∞lßnφ.
Bu∩to ₧e by kdo jazykem [cizφm] mluvil, [a¥ se to d∞je] skrze dva neb nejvφce t°i, a to jeden po druhΘm, a jeden a¥ vyklßdß.
Pakli by nebylo vykladaΦe, necha¥ mlΦφ v shromß₧d∞nφ, ne₧ sob∞ sßm necha₧¥ mluvφ a Bohu.
Proroci pak dva nebo t°i a¥ mluvφ, a jinφ nech¥ rozsuzujφ.
Pakli¥ by jinΘmu tu p°φsedφcφmu zjeveno bylo, prvnφ mlΦ.
Nebo m∙₧ete vÜickni, jeden po druhΘm, prorokovati, aby se vÜickni uΦili a vÜickni se pot∞Üovali.
DuchovΘ¥ pak prorok∙ prorok∙m poddßni jsou.
Nebo nenφ¥ B∙h [p∙vod] r∙znice, ale pokoje, jako₧ [i] ve vÜech shromß₧d∞nφch svat²ch [uΦφm].
Äeny vaÜe v shromß₧d∞nφch a¥ mlΦφ, nebo nedopouÜtφ se jim mluviti, ale aby poddßny byly, jak₧ i Zßkon pravφ.
Pakli se chtφ Φemu nauΦiti, doma mu₧∙ sv²ch necha¥ se ptajφ. Nebo mrzkß v∞c jest ₧enßm mluviti v shromß₧d∞nφ.
Zdali₧ jest od vßs slovo Bo₧φ poÜlo? Zdali k sam²m vßm p°iÜlo?
Zdßli se sob∞ kdo b²ti prorokem nebo duchovnφm, necha₧¥ poznß, co vßm pφÜi, ₧e¥ jsou p°ikßzßnφ Pßn∞.
Pakli kdo nevφ, nev∞z.
A tak₧, brat°φ, o to se sna₧te, abyste prorokovali, a jazyky [cizφmi] mluviti nezbra≥ujte.
VÜecko sluÜn∞ a podle °ßdu a¥ se d∞je.

15.kapitola (Prvnφ EpiÜtola S. Pavla k Korintsk²m)

Jako₧ jest Kristus Pßn mocn∞ vstal z mrtv²ch, 11. tak i nßs takΘ

mocφ svou vzk°φsφ, 35. abychom s nφm majφce duchovnφ rozkoÜnΘ

a stkvoucφ t∞lo v slßv∞ nev²mluvnΘ v∞Φn∞ se radovali.

Znßmo¥ vßm pak Φinφm, brat°φ, evangelium, kterΘ₧ jsem zv∞stoval vßm, kterΘ₧ jste i p°ijali, v n∞m₧ i stojφte,
Skrze kterΘ₧ i spasenφ bΘ°ete, kterak kßzal jsem vßm, pamatujeteli, leΦ byste nadarmo uv∞°ili.
Vydal jsem zajistΘ vßm nejprve [to], co₧ jsem i vzal, ₧e Kristus um°el za h°φchy naÜe podle Pφsem,
A ₧e jest poh°ben a ₧e vstal z mrtv²ch t°etφho dne podle Pφsem.
A ₧e vidφn jest od Petra, potom od dvanßcti.
Potom vidφn vφce ne₧ od p∞ti set brat°φ spolu, z nich₧to mnozφ jeÜt∞ ₧ivi jsou a₧ dosavad, a n∞kte°φ ji₧ zesnuli.
Potom vidφn jest od Jakuba, potom ode vÜech apoÜtol∙.
NejposlΘze pak ze vÜech, jako₧to nedoch∙dΦeti, ukßzal se i mn∞.
Nebo jß jsem nejmenÜφ z apoÜtol∙, kter²₧ nejsem hoden slouti apoÜtol, proto₧e jsem se protivil cφrkvi Bo₧φ.
Ale milostφ Bo₧φ jsem to, co₧ jsem, a milost jeho mn∞ [uΦin∞nß] daremnß nebyla, ale hojn∞ji ne₧li oni vÜickni pracoval jsem, avÜak ne jß, ale milost Bo₧φ, kterß₧ se mnou [jest].
Proto₧ i jß i oni tak kß₧eme, a tak jste uv∞°ili.
Pon∞vad₧ se pak kß₧e o Kristu, ₧e jest z mrtv²ch vstal, kterak₧ n∞kte°φ mezi vßmi pravφ, ₧e by nebylo z mrtv²ch vstßnφ?
Nebo nenφli¥ z mrtv²ch vstßnφ, ani₧¥ jest Kristus z mrtv²ch vstal.
A nevstalli¥ jest z mrtv²ch Kristus, tedy¥ [jest] daremnΘ kßzanφ naÜe, a daremnß¥ [jest] i vφra vaÜe.
A byli bychom nalezeni i k°ivφ sv∞dkovΘ Bo₧φ; nebo vydali jsme sv∞dectvφ o Bohu, ₧e vzk°φsil z mrtv²ch Krista. KterΘho₧ nevzk°φsil, (toti₧) jestli₧e mrtvφ z mrtv²ch nevstßvajφ.
Nebo jestli₧e¥ mrtvφ z mrtv²ch nevstßvajφ, ani₧¥ jest Kristus vstal.
A nevstalli¥ jest z mrtv²ch Kristus, marnß [jest] vφra vaÜe, jeÜt∞ jste v h°φÜφch vaÜich.
A tak¥ i ti, kte°φ₧ zesnuli v Kristu, zahynuli.
Jestli₧e¥ [pak] v tomto ₧ivot∞ toliko nad∞ji mßme v Kristu, nejbφdn∞jÜφ jsme ze vÜech lidφ.
Ale vstal¥ jest z mrtv²ch Kristus, prvotiny t∞ch, jen₧ zesnuli.
Nebo pon∞vad₧ skrze Φlov∞ka smrt, [takΘ] i skrze Φlov∞ka vzk°φÜenφ z mrtv²ch.
Nebo jako₧ v Adamovi vÜickni umφrajφ, tak i skrze Krista vÜickni ob₧iveni budou.
Ale jeden ka₧d² v svΘm po°ßdku: Prvotiny Kristus, potom ti, kte°φ₧ jsou Kristovi, v p°φÜtφ jeho.
Potom [bude] konec, kdy₧ vzdß krßlovstvφ Bohu a Otci, kdy₧ vyprßzdnφ vÜelikΘ knφ₧atstvo, i vÜelikou vrchnost i moc.
Nebo musφ¥ to b²ti, aby on kraloval, dokud₧ nepolo₧φ vÜech nep°ßtel pod nohy jeho.
Nejposledn∞jÜφ pak nep°φtel zahlazen bude smrt.
Nebo vÜecky v∞ci poddal pod nohy jeho. Kdy₧ pak pravφ, ₧e vÜecky v∞ci poddßny jsou [jemu], zjevnΘ¥ jest, ₧e krom∞ toho, kter²₧ jemu poddal vÜecko.
A kdy₧ poddßno jemu bude vÜecko, tedy i on Syn poddß se tomu, kter²₧ jemu poddati mß vÜecko, aby byl B∙h vÜecko ve vÜech.
Sic jinak co Φinφ ti, kte°φ₧ se k°tφ za mrtvΘ? Nevstßvajφli¥ mrtvφ z mrtv²ch, i proΦ se k°tφ za mrtvΘ?
ProΦ i my nebezpeΦenstvφ trpφme ka₧dΘ hodiny?
Na ka₧d² den umφrßm, skrze slßvu naÜi, kterou₧ mßm v Kristu Je₧φÜi Pßnu naÜem.
Jestli₧e¥ jsem obyΦejem jin²ch lidφ bojoval s Üelmami v Efezu, co mi to prosp∞je, nevstanouli¥ mrtvφ? [Tedy] jezme a pijme, nebo zφtra zem°eme.
Nedejte se svoditi. PoruÜujφ¥ dobrΘ obyΦeje zlß rozmlouvßnφ.
Proci¥te k konßnφ spravedlnosti, a neh°eÜte. Nebo n∞kte°φ [jeÜt∞] neznajφ Boha; k zahanbenφ vaÜemu toto mluvφm.
Ale °ekne n∞kdo: Kterak₧ pak vstanou mrtvφ? A v jakΘm t∞le p°ijdou?
╙ nemoudr², [vÜak] to, co₧ rozsφvßÜ, neb²vß ob₧iveno, leΦ um°e.
A co₧ rozsφvßÜ, ne to t∞lo, kterΘ₧ potom zroste, rozsφvßÜ, ale holΘ zrno, jakΘ se trefφ, pÜenice nebo kterΘ₧koli jinΘ.
B∙h pak dßvß jemu t∞lo, jak₧ rßΦφ, a jednomu ka₧dΘmu z t∞ch semen jeho vlastnφ t∞lo.
Ne ka₧dΘ t∞lo [jest] jednostejnΘ t∞lo, ale jinΘ zajistΘ t∞lo lidskΘ, jinΘ t∞lo hovadφ, jinΘ pak rybφ, a jinΘ ptaΦφ.
A [jsou] t∞la nebeskß, a [jsou] t∞la zemskß, ale jinß¥ [jest] slßva nebesk²ch, a jinß zemsk²ch,
Jinß slßva slunce, a jinß m∞sφce, a jinß slßva hv∞zd; nebo hv∞zda od hv∞zdy d∞lφ se v slßv∞.
Tak i vzk°φÜenφ z mrtv²ch. Rozsφvß se [t∞lo] poruÜitelnΘ, vstane neporuÜitelnΘ;
Rozsφvß se nesliΦnΘ, vstane slavnΘ; rozsφvß se nemocnΘ, vstane mocnΘ;
Rozsφvß se t∞lo t∞lesnΘ, vstane t∞lo duchovnφ. Jest t∞lo t∞lesnΘ, jest [takΘ] i duchovnφ t∞lo.
Tak¥ i psßno jest: UΦin∞n jest prvnφ Φlov∞k Adam v duÜi ₧ivou, [ale] poslednφ Adam v ducha ob₧ivujφcφho.
VÜak ne nejprve duchovnφ, ale t∞lesnΘ, potom [pak] duchovnφ.
Prvnφ Φlov∞k [byl] z zem∞ zemsk², druh² Φlov∞k [jest] sßm Pßn s nebe.
Jak²₧ jest ten zemsk², takovφ [jsou] i zemÜtφ, a jak²₧ ten nebesk², takovφ₧ [budou takΘ] i nebeÜtφ.
A jako₧ jsme nesli obraz zemskΘho, [tak¥] poneseme obraz i nebeskΘho.
Toto¥ pak pravφm, brat°φ: Äe t∞lo a krev krßlovstvφ Bo₧φho d∞dictvφ nedosßhnou, ani₧ poruÜitelnost neporuÜitelnosti d∞diΦn∞ obdr₧φ.
Aj, tajemstvφ vßm pravφm: Ne vÜickni zajistΘ zesneme, ale vÜickni prom∞n∞ni budeme, hned pojednou, v okam₧enφ, k zatroubenφ poslednφmu.
Nebo¥ zatroubφ, a mrtvφ vstanou neporuÜitelnφ, a my prom∞n∞ni budeme.
Musφ zajistΘ toto poruÜitelnΘ [t∞lo] oblΘci neporuÜitelnost, a smrtelnΘ toto oblΘci nesmrtelnost.
A kdy₧ poruÜitelnΘ toto [t∞lo] obleΦe neporuÜitelnost, a smrtelnΘ toto obleΦe nesmrtelnost, tehdy se naplnφ °eΦ, kterß₧ napsßna jest: Pohlcena jest smrt v vφt∞zstvφ.
Kde [jest], ≤ smrti, osten tv∙j? Kde jest, ≤ peklo, vφt∞zstvφ tvΘ?
Osten pak smrti [jesti¥] h°φch, a moc h°φcha [jest] Zßkon.
Ale Bohu dφka, kter²₧ dal nßm vφt∞zstvφ skrze Pßna naÜeho Jezukrista.
Proto₧, brat°φ moji milφ, stßlφ bu∩te [a] nepohnutelnφ, rozhoj≥ujφce se v dφle Pßn∞ v₧dycky, v∞douce, ₧e prßce vaÜe nenφ daremnß v Pßnu.

16.kapitola (Prvnφ EpiÜtola S. Pavla k Korintsk²m)

Napomenuv Korintsk²ch ku peΦlivosti o chudΘ, 5. a navÜtφviti je

zaslφbiv, 10. porouΦφ jim Timotea, 12. Apollo vymlouvß,

13. potom napomφnß jich, aby byli stßlφ, 15. a draze sob∞

v∞rn²ch slu₧ebnφk∙ a slu₧ebnic Pßn∞ vß₧ili.

O sbφrce pak na svatΘ, jak₧ jsem na°φdil v cφrkvφch Galatsk²ch, tak i vy Φi≥te.
V ka₧dou ned∞li jeden ka₧d² z vßs sßm u sebe slo₧, schovaje podle mo₧nosti, aby ne [teprv], kdy₧ [k vßm] p°ijdu, sbφrky se dßly.
Kdy₧ pak p°ijdu, kterΘkoli [osoby] schvßlφte skrze listy, ty¥ poÜli, aby donesli tuto milost vaÜi do JeruzalΘma.
Pakli¥ by bylo pot°ebφ, abych i jß Üel, p∙jdou¥ se mnou.
P°ijdu¥ pak k vßm, kdy₧ Macedoniφ projdu; (nebo Macedoniφ mφnφm projφti.)
Ale u vßs¥ snad poostanu, aneb i p°es zimu pobudu, abyste vy mne doprovodili, kam₧ bych koli Üel.
Nechci zajistΘ s vßmi se nynφ [toliko] na zastavenφ shledati, ale nad∞ji se, ₧e za n∞jak² Φas pobudu u vßs, budeli Pßn chtφti.
Z∙stanu¥ pak v Efezu a₧ do letnic.
Nebo otev°φny jsou mi tu velikΘ a mocnΘ dve°e, a protivnφku mnoho.
P°iÜelli¥ by pak [k vßm] Timoteus, hle∩te₧, aby bezpeΦn∞ byl u vßs; nebo¥ dφlo Bo₧φ d∞lß jako i jß.
Proto₧ nech¥ jφm ₧ßdn² nepohrdß, ale vyprovo∩te jej v pokoji, a¥ p°ijde ke mn∞; nebo¥ na n∞j Φekßm s brat°φmi.
O Apollovi pak bratru [oznamuji vßm], ₧e jsem ho velmi prosil, aby Üel k vßm s brat°φmi. Ale nikoli nebyla v∙le [jeho], aby nynφ p°iÜel, ne₧ p°ijde¥, kdy₧ bude mφti Φas p°φhodn².
Bd∞te, st∙jte u vφ°e, zmu₧ile sob∞ Φi≥te [a] bu∩te₧ silnφ.
VÜecky v∞ci vaÜe a¥ se d∞jφ v lßsce.
Prosφm¥ vßs pak, brat°φ, znßte Φeled èt∞pßnovu, ₧e jsou oni prvotiny Achaie, a ₧e jsou se v slu₧bu svat²m vydali,
Abyste i vy poddßni byli takov²m, i vÜelikΘmu pomßhajφcφmu a pracujφcφmu.
T∞Üφm¥ se pak z p°φchodu èt∞pßna a Fortunßta a Achaika; nebo nedostatek pro vaÜi [nep°φtomnost] oni doplnili.
Pot∞Üili zajistΘ mΘho ducha i vaÜeho. Proto₧ znejte₧ takovΘ.
Pozdravujφ¥ vßs sborovΘ, kte°φ₧ jsou v Azii. Pozdravujφ¥ vßs v Pßnu velice Akvila a Priscilla, s cφrkvφ tou, kterß₧ jest v domu jejich.
Pozdravujφ vßs vÜickni brat°φ. Pozdravte sebe vespolek v polφbenφ svatΘm.
Pozdravenφ vlastnφ rukou Pavlovou.
Jestli₧e kdo nemiluje Pßna Jezukrista, budi₧ proklat²: Maran atha.
Milost Pßna Jezukrista [budi₧] s vßmi.
[I] lßska mß v Kristu Je₧φÜi se vÜemi vßmi. Amen.
[EpiÜtola] k Korintsk²m prvnφ psßna byla z [m∞sta] Filippis, po

èt∞pßnovi, Fortunßtovi, Achaikovi a Timoteovi.

Zp∞t na obsah...