oskánsky Lionardo, jeden z velikánů renesance, všestranná osobnost, malíř, sochař, architekt a matematik, přírodovědec, hudebník a spisovatel. Narodil 15.4.1452 ve vsi Anchian poblíž městečka Vinci u Empoli, jako nemanželský syn notáře a venkovanky, zemřel 2.5.1519 na francouzském zámku "Kló" nedaleko "Amboá". Otec uznal Leonarda za vlastního a poskytl mu dobré všeobecné vzdělání. Roku 1469 byl dán Leonardo na učení k proslulému florentskému malíři a sochaři Andreovi del Verrocchiovi, kde zůstal až do roku 1476. Již roku 1472 byl přijat do cechu malířů. Ve Florencii zůstal Leonardo až do roku 1482, pak odešel na pozvání vévody Lodovika Sforzy do Milána , kde mohl rozvinout především svůj technický talent a podniknout řadu experimentů. Vznikla zde ovšem i slavná výtvarná díla - obraz Madona ve skalách, hliněný model jezdeckého pomníku Francesca Sforzy a nejslavnější, ač nedokončený nástěnný obraz Poslední večeře. Po vypuzení Sforzů z Milána odešel Leonardo roku 1499 do Benátek. Léta 1500 až 1508 strávil znovu ve Florencii, kde počal pracovat na svých slavných obrazech: Svatá Anna samotřetí, Bitva u Anghiari a konečně zde vznikla i v letech 1503 - 1506 světoznámá Mona Lisa. V letech 1506 až 1514 pobýval Leonardo v Miláně a Římě. Roku 1516 odcestoval na pozvání krále Františka I. do Francie, kde setrval až do své smrti. Jako vědec předstihl Leonardo da Vinci činnost Galilea, Newtona a dalších. Měl správnou představu o pohybu planet, o gravitaci, vlnění, hoření, koloběhu krve, atd. Jako vynálezce předvídal nebo navrhl princip bagrů, odstředivky, pušky zadovky, dmychadla, zemních vrtáků, kolesové lodi, letadla, padáku, parního beranidla, potápěčského úboru, rýhované hlavně, stroje na výrobu pilníků, šlapacího soustruhu, válcovací stolice na plechy, tiskařského rychlolisu, vodní turbíny, vodních lyží, závitníků a závitnic, tkacího stroje a mnoho dalších strojů. Výzkum Leonardových deníků není dodnes skončen. Zachovalo se 3500 listů technických náčrtků a 48 až dosud nalezených svazků rukopisů a poznámek, většinou šifrovaných. Řada pojednání ( O tíži, o rázu, O momentu, O částech strojů) se ztratila, zachována jsou pojednání o pohybu a měření vody a O letu ptáků. Kromě toho zanechal Pojednání o malířství a části Pojednání o perspektivě a proporcích. Když se ucházel o službu u milánského vévody, představoval se na prvním místě jako inženýr, kdežto malířství uváděl až na konec. To však neznamená, že by je podceňoval. Měl vrozený smysl pro jemnosti tvarů, látek, barevných odstínů zároveň však byl fyzik, botanik a anatom. Proti Michelangelovi vynikal krásným obličejem i postavou, o jeho fyzické síle říkala legenda, že dokázal ohýbat podkovy. Samotný Michelangelo ho později zastínil svými díly ve Florencii, ale v severní Itálii Leonardovi nástupci pokračují v jeho tvorbě. Dodnes mnoho lidí obdivuje bezděčný úsměv mladé Neapolitánky (Mony lisy), krásné ženy florentského Patricia. Leonardo v podobizně sleduje svůj ideál ženské krásy, půvabu. Dochované zprávy svědčí o tom, že malíři záleželo na duševním rozpoložením modelu. Při portrétováním pečoval o hudbu, tanec a veselou společnost, aby si sedící model udržel duševní svěžest. Leonardo dokázal mistrovsky spojit umění a vědu přičemž jako jeden z prvních předně prostudoval typy a charaktery. Dopomohla mu k tomu dokonalá a nenapodobitelná kresba. Jeho technické dílo však zůstalo z větší části neznámo a rovněž jeho výtvarné dílo podlehlo z různých důvodů zkáze. Přesto by si i dnešní mládež mohla vzít z Leonardovy všestrannosti příklad.