Jak jsme s jiranzem honili taxíkem tramvaj

Zdeněk Cendra - cendzde@zsvrchl.lbc.cz

o bolo tak. Jednoho pošmourného odpoledne se konal v Jablonci regionální sraz Xchatu a já a jiranz jsme se tam také vydali. Sraz byl v 18:00 v Jablonci na konečné tramvaje z Liberce. Z domu jsme tedy ještě plní optimismu vyšli na nejbližší stanici místní hromadné dopravy a asi po deseti minutách došli na zastávku, kde nám jak na potvoru právě ujel autobus a tak jsme asi pět minut počkali na další, do kterého jsme již úspěšně nasedli a stále plní dobré nálady jeli do centra Liberec na tramvaj do Jablonce. Vystupujeme přesně v 17:26 a přecházíme silnici na druhou stranu, kde je stanice tramvaje, která jezdí směrem do Jablonce. Koukneme na jízdní řád ve kterém stálo, že tramvaj do Jablonce nám před minutou a půl foukla před nosem. Chytrého jiraze však napadlo jestli náhodou nejede linkový autobus a tak jsme doběhli na né moc vzdálenou stanici linkového autobusu, ale žádný
autobus v dohledné době naším směrem neměl namířeno. Chvilku jsme přemýšleli jestli má cenu čekat na další tramvaj, ale najednou vzniknul geniální nápad. Stíhat tramvaj taxíkem. Jiranz s plnou peněženkou stopuje první taxík, který mu padl pod ruku a prosí ho o službičku, ale nafoukaný taxikář mu drze odpoví, že "jenom" stíhat tramvaj nebude a tak jsme se zastavili u druhého již více ochotného taxíku, který nás pro nás spásně vezl směr Jablonec nad Nisou. Asi po pěti kilometrech rychlé jízdy jsme poprvé zahlídli vytouženou tramvaj. Taxikář se velice storým slovníkem ptá, zda na tuto nebo až příští zastávku. Jiranz velkoryse prohlásil, že až na další. Dojeli jsme na další zastávku, kde došlo k placení. Částka, kterou si taxikář řekl nebyla nijak nízká. 179 Kč,-. Vystoupíme z taxíku a na jiranze přišla náhlá potřeba ukonat potřebu a tak rychle skáče do přilehlého příkoupu, kde ukonává svoji neodkladnou potřebu, ale v tom přijíždí tramvaj. Jiranz asi půlce je nucen vše přerušit a jen tak tak naskakuje do tramvaje. Najednou jsme si uvědomil, že po lístcích na tramvaj se nám může jenom zdát a tak lovím z kapsi dvaceti korunu a snažím se obnažit automat, ale ten mě stále odmítá a nechce mé tvrdě vydělané peníze přijmout. Asi na patnáctý pokus se mi podařilo z automatu vymám it dvě patnácti minutové jízdenky. Cesta tramvají pokračovala a já a jiranz jsme již netrpělivě očekávali kdo že se skrývá za těmi někdy až záhadnými přezdívkami. Dojeli jsme na konečnou, kde byl hlouček tak šesti lidiček, kteří se nás zeptali jestli jsme taky chataři. Mi jsme pohotově přiznali že ano a tak jsme se představili, že jsme mumie1 a jiranz. Byl tam Jeydeep, Mike_N, Nostromo, Witr a další. Prostě stálý návštěvníci místnosti Liberec. Po chvilce se nám přidali i další a sraz začal..........