Rudolf PECINOVSKÝ Grada Publishing - šéfredaktor nakladatelství       http://www.gradapublishing.cz 45 let, ženatý, 4 děti (17, 13, 8, 8) kontakt: pecinovsky@gradapublishing.cz Posledních sto let, jejichž letopočet začínal dvojčíslím 19, přineslo v oblasti významu informací a jejich zpracování doslova revoluční změny. Jak hodnotíte tyto změny ze svého pohledu? Za nejvýznamnější fakt považuji to, že tyto změny nezůstaly omezeny pouze na úzký okruh odborníků, ale vtáhly do víru událostí prakticky každého člověka. Když jsem v roce 1979 končil školu, domníval jsem se, že moje počítačová specializace se nijak neprojeví v mém osobním životě. Nyní mne prakticky ob den kontaktuje někdo, kdo potřebuje pomoci s počítačem nebo programem. Dokonce i naše uklízečka se minulý měsíc pochlubila, že si pořídila počítač, který využívají nejen její děti, ale i ona sama si koupila nějaké grafické programy a zkouší s jejich pomocí vytvářet různé obrázky – má můj hluboký obdiv. Jak k dalším změnám v této oblasti hodlá přispět Vaše firma nebo Vy osobně? Vždycky mne strašně bavilo předávat lidem informace, které jsem nastřádal. To je i cílem naší firmy: zprostředkovávat lidem informace, které jim umožní maximálně využít možností, které jim současný stav poznání nabízí. Následující roky s dvacítkou v letopočtu mohou pro někoho znamenat naději, že lidstvo překoná všechny dosavadní potíže a bude úspěšně pokračovat ve vývoji svého druhu, pro jiného naopak hrozbu blížícího se kolapsu naší civilizace (ať už z důvodů ekologických či sociálních). Jak se podle Vašeho názoru na těchto dvou „scénářích“ podílejí informační technologie a jak se díváte na známý problém přechodu počítačů na rok 2000? Lidstvo jde podle mne po cestičce, která je z jedné strany lemována planinou, porostlou hustými křovinami a z druhé strany je ohraničena strmým srázem. Lidé by sice rádi šli po planině, ale nechce se jim klestit si křovinami cestu na volnou plochu. Proto raději pokračují po cestě a snaží se, aby přitom nespadli ze srázu.               Informační technologie na jednu stranu vybavují člověka nástroji, které mu umožní snáze se křovinami prosekávat, avšak na druhou stranu zároveň pásmo křovin rozšiřují na úkor cesty, která se stále zužuje. Zatím stále není jisté, zda se lidé dokáží vydat do křovin (tj. odstraňovat škodlivé důsledky svých minulých rozhodnutí) dříve, než se cesta zcela ztratí a my zůstaneme viset na nějaké haluzi nad propastí a modlit se, aby nepraskla. Co si myslíte o budoucnosti odborných časopisů, jakým je např. Chip, v tištěné podobě a co o jejich případné přeměně do elektronické podoby buď na pevných nosičích (jako je dnes CD-ROM) nebo na internetu? Na posledním knižním veletrhu ve Frankfurtu pořádal Microsoft tiskovou konferenci, na níž oznámil, že každý rok odmění nejlepší elektronické knihy (e-knihy) cenami v celkové hodnotě 150 000 dolarů. Při té příležitosti zároveň promítali film, na němž ukazovali odhadovaný budoucí vývoj. Podle nich zhruba do 15 let přestanou vycházet papírové noviny (počítačové časopisy tento osud postihne samozřejmě mezi prvními) a do 20 let i papírové knihy. Když se podíváme na pokroky technologie v posledních několika letech, zdá se, že jejich odhad je reálný. Jaké motto byste volil do záhlaví „Kroniky svého života“, kdybyste ji začal psát první den prvního měsíce prvního roku, začínajícího číslicí 2? Nikdy neříkej nikdy! Za posledních třicet let jsem četl nespočet rádobyvědeckých pojednání o tom, co počítače nikdy nebudou umět. Nejveselejší na nich bylo to, že mnohá z těchto NIKDY již byla pokořena v době, kdy autor svá tvrzení publikoval, protože o výsledcích v příslušné oblasti prostě nevěděl (většinou se ani vědět nesnažil). Pozoruhodné přitom bylo to, že nejzarytějšími popírateli možnosti, že počítač (vysoce organizovaná hmota) by mohl dosáhnout schopností mozku (jiná vysoce organizovaná hmota) byli právě marxisté – tím vlastně sami popírali některé základní kameny své filosofie. Na závěr nám – spíše pro zajímavost – dovolte jednu záludnější otázku. Již dlouhou dobu „zuří boj" mezi příznivci dvou možných výkladů konce století (a tedy i desetiletí a tisíciletí). Patříte k zastáncům tzv. „krátké varianty", podle níž století končí už rokem s posledním dvojčíslím 99 nebo s oslavami nástupu nového tisíciletí chcete čekat až na Silvestra roku 2000? To je pouze jiná verze známého sporu Pascal versus C/C++: „Mají se indexy polí číslovat od nuly nebo od jedné?“ Záleží na tom, zda prohlásíme, že se Kristus narodil v roce 0 nebo v roce 1 po Kristu. Prohlásíme-li, že Kristus se narodil v roce 1 po Kristu (jinými slovy narodil se rok po tom, co se narodil - vím, že matematicky je to blbost, ale obávám se, že se to tak počítá, protože ještě někdy na přelomu středověku a novověku byla nula v klatbě) a budeme-li chtít, aby každé století mělo sto let, muselo by druhé století začínat opravdu rokem 101 a tím pádem by 21. století mělo začínat rokem 2001.               Druhou možností je, že se smíříme s tím, že první desetiletí mělo 9 let, první století 99 let atd. a že tedy každé x–letí začíná rokem s příslušným počtem nul na konci. Vše je věc dohody.               Musím se přiznat, že mně jako starému Céčkaři by se nejvíce líbilo, kdyby se roky, desetiletí, století atd. počítaly od nuly. Pak by takové problémy odpadly, protože by všichni věděli, že roky 2000 až 2099 patří do dvacátého století stejně jako roky 0 až 99 patří do století nultého. Je mi však jasné, že takovéto počítání neprosadím.