Milan LOUCKÝ tělem ředitel Vogel Computer Media, duší stále v Chipu       http://www.vogel.cz 38 let, ženatý, dvě děti – páreček kontakt: milan.loucky@vogel.cz Posledních sto let, jejichž letopočet začínal dvojčíslím 19, přineslo v oblasti významu informací a jejich zpracování doslova revoluční změny. Jak hodnotíte tyto změny ze svého pohledu? Změny v oblasti informačních technologií jsou obrovské. Bohužel se však setkávám s naprostou ignorancí jejich užívání v běžném životě – počínaje našimi vládními činiteli a konče lidmi, u kterých bych čekal, že pro ně elektronický věk je konkurenční výhodou. Tím mám na mysli například různé poskytovatele služeb, kteří přicházejí o své kšefty jedině tím, že o nich nikdo neví. Možná, že to je ale dáno ryze českou povahou, nic po mně nechtějte.               Možná bych to trochu rozvinul: většina lidí, se kterými se setkávám (bohužel i z oblasti IT) vám á priori řeknou – ne, nejde to, aniž by se pokusili nějakým způsobem vám vyjít vstříc. Je to prostě nějaká taková naše povaha, taková typická. V Německu se například hospoda zavírá až tehdy, když chce odejít poslední zákazník. V Americe vás nenechají odejít z obchodu, když něco nemají – prostě vám to přivezou ze skladu nebo se tam alespoň zeptají, jestli to je. U nás pořád někde jako za bolševiků přichází zavírací hodina o několik desítek minut dříve, než informuje tabulka na dveřích. A není to jen o tom. Setkávám se s naprostou laxností a lajdáctvím v odváděné práci. S fušérstvím. Předáváme práci, pod kterou by se někdo v jiném státě asi stěží podepsal. Firmy jako hotovou práci prezentují polotovary nebo tak zmrvené výsledky práce, že se mi mnohdy až točí hlava. Je to vůbec ještě dneska možné?               Ano, máme právo hlasovat nohama a chodit k těm, u kterých se nám líbí. A tím se zpětně dostávám k tomu, co jsem chtěl říci, aniž bych chtěl být moralistou – my totiž nevyužíváme informační technologie k tomu, abychom varovali před lajdáctvím, fušeřinou, nespolehlivostí a tak vůbec. Internet běžně bereme jako médium, na kterém si každý může mnohdy vyzvracet svoje názory, jejichž kvalita je mnohdy naprosto bídná.               Existuje jen skutečně málo objektivních informačních zdrojů, kterým věřím a jejichž autorům držím palce: tak třeba Svět namodro Daniela Dočekala. Z člověka, který všechno věděl a dával to dost okázale najevo, se stal umírněný tvůrce (to asi přichází s věkem, jsem někde četl…) webových stránek se skvělým obsahem – dneska „tomu jeho webu“ prostě důvěřuji. Podobně mám rád webíček Ivana Straky, respektive některé příspěvky v něm uveřejňované. I když se poslední dobou autor potýká především s politikou, občas jsou tu k vidění skutečně prima díla. Chybí mi tu ale „lidský“ web, kde bych mohl získat informace třeba o tom, jak fušérskou práci odvedla firma XY, jak spolehliví jsou řemeslníci z firmy BZ a jak skutečně dokážou přijít v hodinu, ve kterou slíbí, abyste s nimi nemuseli ztrácet svůj drahocenný čas. Stínový sledovatel kvality. Obávám se však, že za takovou stránkou by musela stát opravdová osobnost, aby získala mou důvěru a důvěru dalších lidí, kteří by si na takovou stránku chodili pro informace. Internet je totiž ve své podstatě strašně anonymní a pokud zde najdete stránku autora QWERTZ, co o něm víte? Budete mu důvěřovat? Asi těžko. Důvěra se získává strašně pomalu a můžete o ni během několika sekund přijít.               Štve mne také, že spousta lidí zdržuje svým neférovým jednáním lidi jiné – jsou prostě v pohodě, jako za bolševiků. Uběhlo deset let od sametové revoluce. Bohužel však neexistuje tak silné právo, které by bylo na straně toho, komu je činěna křivda. Ačkoli jsem nepřekonatelný optimista, vidím kolem sebe, že bit je člověk, který je seriózní, spolehlivý, pečlivě platí daně, chodí do práce včas, nechává si mnohdy i kakat na hlavu – zatímco frajeři, vejtahové, nespolehlivci, zloději, grázlové – ti všichni stále slaví vítězství. Neskutečné! Potupné! Na výrok soudu čekáme dva roky i pět let! Zloději, prodejci drog, ti všichni jsou na koni. Proč stále ti, kteří chrání zákon, žijí v minulém století, když mají možnost díky novým technologiím být stále ve střehu, získávat další kontakty, zkušenosti? Kde končí peníze na důležité věci, které by urychlily odhalení pachatele, jeho identifikaci? Je to taková ta česká pohodlnost, velící nám, že lepší je mít nohy v teple a „bejt kúl“, jak se teď říká? Nebo spíš styl šup sem šup tam nám už je to všechno jedno – tedy flikování problémů až v době, kdy vznikly? Bez řešení formou prevence?Jsem znechucen dobou, ve které žiji. Demokratické době, která v českém podání znamená neexistenci právních norem (nebyl na ně čas, protože ti, kteří měli pracovat na nových zákonech pro nové prostředí, raději honili peníze svými kšeftíčky) a nechuť vlády řešit smysluplné problémy (na řešení blbostí jsme však mistři světa). V době, která nadržuje zlodějům a vrahům, nepoctivcům, vychcánkům.               Bohužel si myslím, že elektronická doba nemůže pomoci řešit problémy, o kterých jsem psal – je to otázka několika desítek let, než lidé pochopí a ocení férovost v jednání, budou uznávat lidské hodnoty a nebudou plivat na lidi, kteří úspěchu dosáhli vlastní poctivou prací a ne bezbřehým kecáním o ničem, kradením majetku jiných, nabubřelým chováním a ignorováním lidské důstojnosti. Tady bych byl konkrétní – strašně si vážím Václava Fischera, kterého považuji za předvěst lepších časů (a nejen) v politice.               Ano, za posledních sto let jsme dostali spoustu nástrojů pro zlepšení vzájemné komunikace, ale otázkou ovšem zůstává, k čemu nám jsou, je-li většina lidí zkažená ve svém nitru.               A to je problém, který informační technologie neřeší a nevyřeší. Naše společnost je totiž nemocná. Kéž by se jí podařilo vyléčit co nejdříve! Jak k dalším změnám v této oblasti hodlá přispět Vaše firma nebo Vy osobně? Chceme informovat o všech smysluplných objevech, vynálezech, pomůckách, nástrojích a produktech, které přinášejí pokrok a usnadňují lidem práci. Které umožní lidem lépe komunikovat, šetřit jejich čas. Znám jednu společnost, kde se pracuje se všemi moderními elektronickými systémy, poštou, úkolovníkem, plánováním času – problém je ale v tom, že někteří lidé v téhle společnosti absolutně ignorují zprávy, které poctivě jejich podřízení vyplňují. Jsou schopni přeorat půlce firmy jejich naplánované aktivity jen proto, aby mohli prezentovat svoje názory, nechat se poslouchat. Teď. Hned. Vyžadovat neustálou přítomnost svých podřízených a neustálé reagování na jakýkoli svůj nápad. I když podřízení pracují na svém úkolu. Přestože podporují práci doma a dělají, že se snaží udělat lidi pod sebou šťastnými, nakonec jejich požadavky končí zatvrzele u toho, aby byli každý den v kanceláři. V době internetu, ISDN, mobilních telefonů, WAP, virtuálních privátních sítí a jiných vymožeností!               Strašně mne překvapuje, protože se účastním večerní manažerské školy, jak málo času se věnuje praktickému použití prostředků informačních technologií v procesech řízení firem a společností. Kolik byste si tipli, že za absolvovaných asi sto hodin přednášející (mnohdy špičkoví manažeři velkých firem z různých oborů) věnovali otázkám elektronického řízení firem času? Pokud si myslíte, že celkem do deseti minut, pak jste hádali správně. A to žijeme v době, kterou nazýváme dobou informatiky! Hrůzné. A když si představíte, že někteří vedoucí pracovníci mají vyhodnocené informace o svých firmách až za šest i více měsíců, pak vám určitě musí běhat mráz po zádech!               Doufám, že se dožiji toho, že lidem budou vytvořeny prostřednictvím informačních technologií takové podmínky, aby nemuseli být každý den v určitém čase na stejném místě. Aby mohli komunikovat, odkud budou chtít, kde se cítí dobře, aby mohli pracovat tehdy, když na ně přijde myšlenka. Aby se začalo pracovat ve virtuálních týmech lidí (nerad bych ale přišel o setkávání se se svými kamarády a kamarádkami, dobrými přáteli a známými – třeba taková virtuální hospoda prostě není to pravé ořechové). O tom všem chceme psát, chceme tomu i pomáhat drát se na svět. Následující roky s dvacítkou v letopočtu mohou pro někoho znamenat naději, že lidstvo překoná všechny dosavadní potíže a bude úspěšně pokračovat ve vývoji svého druhu, pro jiného naopak hrozbu blížícího se kolapsu naší civilizace (ať už z důvodů ekologických či sociálních). Jak se podle Vašeho názoru na těchto dvou „scénářích“ podílejí informační technologie a jak se díváte na známý problém přechodu počítačů na rok 2000? Myslím si, že problém roku 2000 byl až nesmyslně nafouknut do obrovských rozměrů – a cílem všeho byl jen a jen zisk některých firem. Uznávám, že existují stěžejní obory, u kterých by asi krach v prvních pikosekundách roku 2000 znamenal nebezpečí pro lidi. To ano. Ale jsou určité aplikace, kterým se dostávalo daleko větší pozornosti, než by si zasloužily. A čas ukáže, že naproti tomu existují i zařízení, u kterých bychom problémy při přechodu k dvojce v tisícovce ani nečekali. Myslím si ale, že většina seriózních firem sama iniciovala návrhy na řešení problému s přechodem k roku 2000. S dostatečným předstihem. Pokud ale používám nějaký program od firmy, která už neexistuje a neexistuje ani její nástupnická organizace, měl bych se nad sebou zamyslet. Protože problém takového programu není jen v přechodu z/na 31.12.1999 / 1.1.2000, ale může nastat kdykoli. Třeba den před odevzdáním daňového přiznání. Co pak? Nepatří takový program spíše na hnojiště než do počítače? Co si myslíte o budoucnosti odborných časopisů, jakým je např. Chip, v tištěné podobě a co o jejich případné přeměně do elektronické podoby - buď na pevných nosičích (jako je dnes CD-ROM), nebo na internetu? Tištěná média mají budoucnost. Zatím. Ale už ve spolupráci s médii na internetu. Už jsem psal o té stránce, která by informovala o kvalitě odvedené práce – myslím si, že jedinou cestou, jak celý projekt uvést do provozu, je paralelní existence tištěné verze a k tomu silná internetová podpora. Jinak vám zatím nikdo z „běžných uživatelů“ neuvěří. Papír lidé berou jako solidního zpravodaje. Něco, čemu věří. Internet je zase fenomén v rychlosti předávání zpráv. Všechno ale zatím záleží na lidech a na jejich přístupech k této věci.               Dalším problémem je, že zatím neexistují zařízení, umožňující přenést informaci s sebou do tramvaje nebo do metra. Tedy až na výjimky – jednou z nich je třeba skvělý PalmPilot III nebo Palm V od 3Com. Tady jsou už aplikace, které vám zkopírují webové stránky do paměti a vy si můžete třeba po cestě domů večer přečíst, co bude zítra v novinách.               Uznávám, že v tomto světě má šanci každý – může přijít s dobrým nápadem a předhodit ho síti. A díky zájmu akcionářů čekat, až vzroste hodnota mého nápadu k hranici, která pro mne jako majitele začne být zajímavá – pak nastává čas k odprodeji takové firmy a k hledání jiné myšlenky a jejího vydražení na burze.               Nicméně, abych odpověděl – myslím si, že nástup elektronických médií u nás souvisí především se změnou myšlení lidí a se změnou návyků, které mají. Bude nás to stát ještě spoustu sil, abychom zpropagovali prodej myšlenek. Tedy abychom za něco imaginárního, co není na papíře, platili. Podívejte se třeba na problém legality softwaru. Nebo z jiného soudku: na problém distribuce reálných předmětů – myslíte si, že naše země je už na tyto prvky připravena? Houby s octem! Není. Máme v současné době úplně jiné problémy…               Jak ale třeba nabídnout lidem ekvivalent k jednání s některými lidmi na úřadech, v bankách… Jak snadné by bylo vyřizovat věci od stolu – třeba takový výpis z katastru nemovitostí. Ale pořád nám chybí ta infrastruktura – počínaje platebním stykem, kde důvěra v elektronické platební nástroje je na mizivé úrovni. Divíte se, když každý rok krachuje několik bank, kampeliček, pojišťoven? Divíte se, že si běžní občané, jako uživatelé těch technologií, se kterými se prsíme, raději dávají peníze do peřiňáku nebo do polštáře, protože se bojí je dát do nějaké banky, aby o ně nepřišli? Myslíte si, že je normální objednat zboží po internetu a dostat ho za tři měsíce dobírkou za nekřesťanské peníze, odevzdané poště a ještě k tomu v době, kdy jste v práci? Myslíte si, že je normální, že někteří členové vlády ignorují internet? Že ho někteří využívají jen jako prostředek ke zvýšení své důležitosti a viditelnosti? Že internet je prezentován jako zdroj prasáren, drog, výbušnin? Opravdu máme se sebou co dělat.               Ale pokračujme. Chtěl bych, aby i naše časopisy společně s různými lobistickými skupinami tlačily na zákonodárce, kteří by byli nejprve schopni učinit nemožné: pochopit význam informačních technologií a pak smysluplným způsobem umožnit jejich využívání běžnými lidmi. Udělat z nich pouze nástroj – nic víc ostatně dnes ani nejsou. Nikoho nezajímá, co běží v pozadí, každého zajímá výsledek – a ten musí být k dispozici co nejdříve, v maximální možné a garantované kvalitě. Náš cíl tedy vidím v propagaci smysluplných věcí, které lidem skutečně usnadní práci. Pak přichází druhá etapa – připravit pro tyto věci podhoubí, na kterém by mohly růst. I tady bychom rádi pomáhali – jak ze strany internetu, tak ze strany přípravy jejich současných a budoucích uživatelů.               V současné době připisuji elektronickým médiím střední šance na život. Jejich rozvoj, ohrožující papírové formy očekávám v našich podmínkách reálně tak za tři až pět let. Jaké motto byste zvolil do záhlaví „Kroniky svého života“, kdybyste ji začal psát první den prvního měsíce prvního roku, začínajícího číslicí 2? Žij tak, abys mohl i zítra pohlédnout přímo do očí všem, se kterými se dnes setkáš. Na závěr nám – spíše pro zajímavost – dovolte jednu záludnější otázku. Již dlouhou dobu „zuří boj" mezi příznivci dvou možných výkladů konce století (a tedy i desetiletí a tisíciletí). Patříte k zastáncům tzv. „krátké varianty", podle níž století končí už rokem s posledním dvojčíslím 99 nebo s oslavami nástupu nového tisíciletí chcete čekat až na Silvestra roku 2000? No to je fór. Budu slavit stejně usilovně letos i napřesrok. K tomu ale potřebuji několik atributů: zdraví, prostředí, lidi, se kterými mohu takovou veselici uskutečnit. Dobré vínko nebo dobré pivo. Doufám, že budu, bude i budou…               Na roku totiž vůbec nezáleží! Přeji vám všem (kteří jste dočetli až sem), abyste: byli hodně šťastní, zdraví a měli pevné nervy, měli cit při výběru nového povolání, měli chuť pracovat na sto procent. A mít kde to dělat. neříkali nejdřív ne. více si věřili. měli kolem sebe lidi, na které se můžete spolehnout, opřít se o ně. To platí nejen doma, ale i v zaměstnání. splnili v roce 2000 všechno, co se vám zatím splnit nepovedlo. měli citlivého šéfa, který vás nejen dovede zásobit prací, ale dokáže pochopit i vaše problémy (a takových opravdu moc není).