ProΦ vlastn∞ p°iÜel a ₧il Je₧φÜ v naÜem sv∞t∞ tak skromn∞? Lze si p°ece snadno p°estavit jinΘ, d∙stojn∞jÜφ a jeho postavenφ i poslßnφ p°im∞°en∞jÜφ napln∞nφ prorock²ch slib∙ : Mohl se nap°φklad narodit v n∞jakΘ krßlovskΘ nebo aspo≥ velekn∞₧skΘ rodin∞, mohl se takΘ objevit jako dosp∞l² Φlov∞k, kter² by nßm ne°ekl nic o svΘm p∙vodu, mohl si nejd°φve zφskat sv²mi mimo°ßdn²mi schopnostmi a znalostmi v∞hlas a respekt a teprve potom se prohlßsit za mesißÜe a pustit se do dφla - podobn²ch °eÜenφ lze nalΘzt jeÜt∞ n∞kolik, ale Je₧φÜ se mφsto toho narodil v ·pln∞ obyΦejn²ch podmφnkßch lidφ tehdejÜφ doby a hned nato jeÜt∞ zcela nekrßlovsky utφkal p°ed Herodem do ciziny. Nemohl to s tφm vykoupenφm za°φdit jinak a zachrßnit aspo≥ nevinnß nemluv≥ßtka, kterß mφsto n∞j padla Herodovi do rukou?

Tyto a podobnΘ, z lidskΘho hlediska rozumnΘ a logickΘ otßzky, obsahujφ nicmΘn∞ takΘ jednu b∞₧nou, ale rozhodujφcφ p°ekß₧ku Je₧φÜova poslßnφ na tΘto zemi. Podle naÜich p°edstav "by se Je₧φÜ p°ece jen nem∞l nechat takhle zneva₧ovat, trßpit a zabφt". My bychom spontßnn∞ urΦit∞ jednali v takovΘ situaci jinak a p°ipadß nßm, ₧e Pßn B∙h m∞l praÜtit p°es ruku aspo≥ toho Heroda, kdy₧ u₧ nikoho jinΘho.

Jen₧e to by u₧ nebylo Vt∞lenφ, B∙h s nßmi, v naÜem st°edu. Byl by nad nßmi a ne jednφm z nßs. Jeho moc, kterΘ by se nikdo nemohl protivit, by sice vnesla do naÜeho sv∞ta po°ßdek, ale vnesla by jej shora, mocφ. Zßm∞r spßsy naproti tomu poΦφtß s Bo₧φm p∙sobenφm zevnit° lidstva a v poslednφ instanci zevnit° srdce ka₧dΘho Φlov∞ka, kter² o to projevφ zßjem. Mezi ob∞ma takto naznaΦen²mi cestami je obrovsk² rozdφl, staΦφ domyslet do konce rozdφl mezi mocensk²m zßsahem a p°erodem, konverzφ jednotlivc∙ i celΘho lidskΘho spoleΦenstvφ, o kterou ve skuteΦnosti v zßm∞ru Bo₧φ spßsy jde. Tady m∙₧eme parafrßzovat znßmΘ ßzijskΘ p°φslovφ a °φci, ₧e B∙h nßm nechce dßt rybu, kterß by nßs uspokojila na jeden den, ale chce nßs nauΦit lovit ryby a starat se tak o vlastnφ pot°eby, bez jeho trval²ch a pr∙b∞₧n²ch zßsah∙. Nechce, abychom byli jeho poddan²mi, chce nßs mφsto toho vtßhnout do svΘ rodiny. A proto asi nemohl p°ijet v ohnivΘm nebeskΘm voze a musel se narodit jako jeden z nßs. Od tΘ doby pracuje na epochßlnφ prom∞n∞ mezilidsk²ch vztah∙ v naÜem sv∞t∞ a nabφzφ nßm n∞co zcela neΦekanΘho a p°ekvapivΘho. Chce lidi vytßhnout, vyprostit ze zajetφ "vrchnostensk²ch vztah∙", na kterΘ si vlßdnoucφ i ovlßdanφ mezitφm zvykli, tak₧e se jim "takov²" mesißÜ brzy hrub∞ znelφbil. On ale na svΘ nabφdce trvß, nechce nßm vlßdnout po zp∙sobu mocn²ch tohoto sv∞ta a proto od prvopoΦßtku nemohl ne₧ pat°it mezi ty trvale prohrßvajφcφ, mezi kterΘ pat°φ v∞tÜina prost²ch, o poctivost usilujφcφch lidφ. And∞lskΘ pluky proto opravdu musel nechat v nebesk²ch kasßrnßch. Jak by se jinak mohl stßt jednφm z lidφ? KoneΦn²m d∙sledkem tohoto jeho rozhodnutφ je pro nßs mo₧nost vΦlen∞nφ do jeho vlastnφ rodiny, jak pφÜe evangelista Jan :
T∞m pak, kte°φ uv∞°ili v jeho jmΘno, dal moc stßt se Bo₧φmi d∞tmi.


Pro RaVat Petr Kolß° SJ
(prosinec 1998)

  Archiv komentß°∙