Právní úprava vztahů z vytvoření vynálezů a uplatnění patentů má mimořádný význam
jak pro ochranu osobních a majetkových práv původců a majitelů patentů, tak pro
hospodářský a technický rozvoj společnosti.
Současná platná právní úprava vychází ze čtyř hlavních zásad:
-
První zásada souvisí s tržně ekonomickým chováním subjektů práv k výsledkům
technické tvůrčí činnosti. Zákonodárce sice chápe předměty průmyslového vlastnictví
(a tudíž i patentované vynálezy) jako nehmotné statky, zároveň je však vnímá jako
zboží, s nímž nelze nadále volně nakládat a přenechávat je k bezplatnému využívání
jiným subjektům. Dřívější zákonná úprava se opírala o nevýlučnou ochranu práv autorů
vynálezů a umožňovala pouze omezený výkon práv prostřednictvím autorských
osvědčení. Se sílící úlohou tržně orientované ekonomiky a odstraněním administrativně
direktivního způsobu řízení celé oblasti právní ochrany duševního vlastnictví, se
předpokládá obchodování s těmito právy v mezích daných zákonem, a to tak, jako s
kterýmkoliv jiným zbožím.
-
Druhá ze zásad spočívá na individuální volbě při uplatnění výlučného práva původce
vynálezu a využívající smluvního principu při dispozici s předmětem vynálezu. Kromě
aktivní funkce ochrany k ní přistupuje též funkce pasivní ochrany: její podstatou je, že
bez souhlasu majitele patentu nesmějí být technická řešení chráněná patentem
využívána třetí osobou. Povinností státu, orgánů státní správy a soudů je - až na
výjimky stanovené zákonem - nezasahovat do výlučného práva majitele patentu.
-
Třetí zásada, v zákoně a v praxi uplatněná zavedením tzv. odloženého úplného
průzkumu novosti předmětů vynálezů, představuje racionalizaci patentového řízení
omezením administrativní náročnosti. Tento institut zároveň poskytuje přihlašovateli
dostatek prostoru a času k tomu, aby si v rámci obchodní a podnikatelské činnosti
ověřil uplatnění předmětu svého vynálezu a aby náklady vynaložené na správní
poplatky nebyly zbytečnou investicí.
-
Čtvrtou zásadou je harmonizace českého patentového práva s právem zemí s
rozvinutou tržní ekonomikou. Jedná se zejména o harmonizační práce probíhající v
rámci Světové organizace duševního vlastnictví. V této souvislosti je nutné uvést dvě
mezinárodní smlouvy: za prvé jde o PCT Smlouvu o patentové spolupráci, která
pro náš stát vstoupila v platnost r. 1991 a od 1. 1. 1993 je součástí našeho právního
řádu. V druhém případě se jedná o EP Smlouvu o udělování evropských patentů.
Přístup k této Smlouvě je předmětem intenzívních příprav v souvislosti s přidružením
našeho státu k Evropské unii.
Pro oblast patentového práva se u nás před rokem 1991 používal
výraz "vynálezecké právo ", neboť patentový systém byl u nás po
roce 1951 prakticky potlačen a odsunut na vedlejší kolej. Obnova se
datuje až přijetím zákona č.527/90 Sb. O vynálezech,
průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích s účinností od
1. 1. 1991.
Vynálezy jako výsledky technické tvůrčí činnosti, se dělí na dvě kategorie, a to na
vynálezy týkající se věcí a na vynálezy týkající se způsobů.
- Pod vynálezy věcí je třeba rozumět stroje, spotřební zboží,
přístroje a nářadí, dále i látky pevné, plynné a kapalné,
různé roztoky, směsi, slitiny a pod. Kromě toho se vynálezy
věcí dále rozdělují na tři kategorie a to výrobky, zařízení a
zapojení.
- Pokud jde o vynálezy týkající se způsobů, rozlišují se
postupy výrobní, jejichž výsledkem je výrobek
(izolační hmota, papírový nábytek, plísňový sýr,
nízkoalkoholické pivo atd.) a dále vynálezy postupů
pracovních (elektrická měření, monitorování chodu zařízení).
Oproti některým předchozím právním úpravám u nás není pojem vynálezu právně
definován. Zákonem jsou však stanoveny hmotněprávní a procesněprávní předpoklady
patentovatelnosti vynálezu, přičemž je potřeba vzít v úvahu i negativní vymezení
patentovatelných vynálezů.
Na vynález může být udělen patent, pokud tento vynález splňuje následující
hmotněprávní předpoklady stanovené zákonem:
-
je nový, tj. není součástí stavu techniky v tuzemsku a v zahraničí. Stavem techniky je
vše, co bylo přede dnem, od něhož přísluší přihlašovateli právo přednosti, zveřejněno
kdekoliv ve světě, tj. jakékoliv informace zpřístupněné neomezenému okruhu osob. Tyto
informace mohou být obsaženy v tiskovinách (rozmnoženiny, patentové spisy, knihy,
časopisy, noviny, vědeckovýzkumné zprávy a firemní literatura), jsou šířeny ústním
podáním (přednáška), nebo jakýmkoliv jiným způsobem vnímatelným lidskými smysly
(předvedením, vyobrazením, reálným vyhotovením a zejména předchozím využíváním).
-
je výsledkem vynálezecké činnosti, k čemuž dochází tehdy, jestliže vynález pro
odborníka nevyplývá zřejmým způsobem ze stavu techniky. Jedná se o originální tvůrčí
řešení, které se z pohledu současné techniky jeví jako podstatné novum, přičemž však
nemůže jít jen o prostou, byť novou, kombinaci známých prvků.
-
je průmyslově využitelnýtj., že může být opakovaně využíván při hospodářské
činnosti (výroba, uvedení do oběhu, použití způsobu nebo postupu, upotřebení výrobku).
-
nesmí jít o výluku z patentovatelnosti - patenty se
absolutně neudělují na:
- vynálezy, které jsou v rozporu s obecnými zájmy, zejména se
zásadami lidskosti a veřejné morálky,
- způsoby prevence, diagnostiky chorob a léčení lidí a zvířat,
- odrůdy rostlin nebo plemena zvířat, biologické postupy pěstování
a šlechtění odrůd rostlin a plemen zvířat.
Zákon přímo stanovuje, co není vynálezem:
- objevy, vědecké teorie, matematické metody
- pouhé vnější úpravy výrobků
- plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti
- programy počítačů
- pouhé uvedení informace
Splňuje-li předmět přihlášky vynálezu stanovené hmotněprávní předpoklady, není-li
řešení vyloučeno z ochrany a zaplatí-li přihlašovatel příslušný správní poplatek, udělí
Úřad průmyslového vlastnictví přihlašovateli patent a vydá mu příslušnou patentovou
listinu. Obsah patentového práva je zákonem stanoven jako účinek patentu, působící
proti všem cizím osobám, přičemž rozsah ochrany vynálezu je určen patentovými nároky.
Právo na patent má původce vynálezu nebo jeho právní nástupce.
Zákon rozeznává i tzv. podnikový vynález, kdy původce vytvořil vynález ke splnění
úkolu z pracovního nebo jiného obdobného poměru. V takovém případě přechází právo na
patent na zaměstnavatele, není-li ovšem smlouvou stanoveno jinak. Právo na původcovství
tím není dotčeno (dále viz kap.
Podniková průmyslová práva).
Majitel patentu má výlučné právo vynález využívat, poskytnout souhlas k jeho
využívání jiným osobám (udělení licence), nebo na ně patent převést. Tyto účinky patentu
nenastávají však jeho udělením, ale až ode dne oznámení o udělení patentu ve Věstníku
Úřadu průmyslového vlastnictví. Kdo bez souhlasu majitele využívá vynález, porušuje
jeho výlučná práva a s tímto protiprávním jednáním jsou spojeny i nepříznivé důsledky.
Podle zákona se může majitel domáhat zejména toho, aby rušení práva bylo zakázáno a
následky porušení byly odstraněny. Byla-li tímto zásahem způsobena škoda, má
poškozený právo na její náhradu. V tomto případě se nahrazuje nejen vzniklá škoda, ale i
ušlý zisk.
Využití vynálezu je zákonem vyhrazeno oprávněnému subjektu, tedy majiteli patentu,
kterému přísluší výlučné právo vynález využívat. Zákon však umožňuje, aby na žádost
třetí osoby byl tento patentový monopol prolomen nucenou licencí, kterou uděluje Úřad
průmyslového vlastnictví. Jedná se zejména o zneužití patentového monopolu tím, že
majitel nevyužívá vynález a přitom nechce dát souhlas jiné osobě k využití vynálezu.
Podle zákona vynález využívá ten, kdo při své hospodářské činnosti vyrábí, uvádí do
oběhu nebo upotřebí výrobek, který je předmětem vynálezu, nebo při této činnosti
používá postup, který je předmětem vynálezu. Je-li patent udělen na výrobní postup,
vztahuje se jeho účinek rovněž na výrobky, které byly tímto postupem bezprostředně
vyrobeny. Pokud se neprokáže opak, pokládají se shodné výrobky za získané (resp.
vyrobené) chráněným postupem.
Využíváním vynálezu se přitom vždy rozumí pouze využívání při hospodářské
činnosti. Nikoli tedy využívání pro osobní nehospodářskou potřebu v rámci soukromí.
Z uvedeného vyplývá, že vynález lze využívat několika způsoby.
-
Za prvé formou výroby výrobků, mezi něž patří nejen ty,
které mají spotřební charakter, ale i technologická zařízení,
která vykonávají určitou funkci, materiálové směsi a zapojení,
např. hydraulická či elektrická.
-
Za druhé formou uvádění výrobků do oběhu. Jedná se v podstatě
o obchodování s výrobkem.
-
Třetí formou je jeho upotřebení k účelu, ke kterému
je určen. Jde zejména o používání technologických zařízení ve
výrobním procesu, kde dochází k upotřebení jeho funkce.
-
Čtvrtou formou využití je použití postupu podle vynálezu,
např. technologické postupy výrobní, pracovní, způsoby
diagnostiky, měření a pod.
Jeden vynález může být využit několika způsoby (tedy i několika využivateli). Ke
každému využití je nutný souhlas majitele patentu.
Souhlas k využívání vynálezu chráněného patentem se poskytuje
písemnou smlouvou - licenční smlouva. Licenční smlouva
nabývá účinnosti vůči třetím osobám zápisem do patentového
rejstříku. (dále kap. ... Licenční smlouvy).
Stejná pravidla, pokud jde o smlouvu a zápis, platí i pro převod
patentu.
Patent platí 20 let od podání přihlášky vynálezu - za předpokladu, že jsou placeny
udržovací poplatky. Patent zaniká uplynutím doby jeho platnosti, nezaplacením
příslušných správních udržovacích poplatků ve stanovené lhůtě, nebo vzdáním se
majitelem patentu. Dále patent zaniká zrušením, a to v případě, že Úřad průmyslového
vlastnictví dodatečně zjistí, že nebyly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho
udělení. Zrušení patentu má zpětnou účinnost ode dne počátku jeho platnosti.
Řízení o udělení patentu se zahajuje podáním přihlášky
vynálezu u Úřadu průmyslového vlastnictví. Datum podání přihlášky
je rozhodné pro založení priority - právo přednosti.
Úřad podrobí přihlášku vynálezu předběžnému průzkumu, při němž zkoumá
obligatorní náležitosti přihlášky. Jeho smyslem je především odstranění formálních vad,
jež brání zveřejnění přihlášky a dále vyloučení z dalšího řízení těch přihlášek vynálezů,
jejichž předměty jsou zjevně nepatentovatelné. V průběhu předběžného průzkumu se
zkoumají pouze ty podmínky patentovatelnosti, které nevyžadují srovnání předmětu
přihlášky vynálezu se stavem techniky.
Po uplynutí 18 měsíců od vzniku práva přednosti Úřad přihlášku
vynálezu zveřejní, a to tak, že ve Věstníku publikuje základní údaje o přihlášce a přihláška je zpřístupněna
veřejnosti k nahlédnutí. Smyslem zveřejnění je kontrola odborné veřejnosti nad
nárokovanými výlučnými právy. Přihláška může být zveřejněna i dříve, požádá-li o to
přihlašovatel. Po zveřejnění přihlášky vynálezu může kdokoli podat Úřadu připomínky k
patentovatelnosti jejího předmětu.
Na žádost přihlašovatele, či jiné osoby, popř. z moci
úřední provede Úřad úplný průzkum, v němž zjišťuje, zda
splňuje podmínky stanovené zákonem pro udělení patentu. Žádost
o provedení úplného průzkumu musí být podána nejpozději do
36 měsíců od podání přihlášky vynálezu. Průzkum přihlášky vynálezu se tedy dělí na dvě části:
na průzkum předběžný a průzkum úplný. Tyto části mohou v případě, že přihlašovatel
podá žádost o úplný průzkum při podání přihlášky vynálezu, splynout v jednu. Smyslem
zavedení úplného průzkumu je, aby časově i finančně náročný úplný průzkum byl
prováděn jen u těch přihlášek vynálezů, u nichž je reálný předpoklad, že se hospodářsky
uplatní.
|