 |
|
|
 |
Galerie a výstavy - náš tipV jímavém i rozjímavém období předvánočním, vánočním a těsně povánočním jihnou i okoralá srdce a nátury zapřísáhlých hmotařů či dokonce zatvrzelých neznabohů a touží obrátit se třeba jen na chvilku od pozemských neřkuli přímo přízemních věcí ke sférám zduchovnělým. Tady jako nazavolanou přichází ke slovu rozsáhle monumentální výstavní projekt Správy Pražského hradu vyvolaný v život velekulatými jubilei z oblasti historické architektury, jež však mají daleko širší a hlubší všeobecně kulturní dopad a dosah, kterým mohou působivě oslovit snad každého vnímavého návštěvníka jak z domova, tak ze zahraničí. Pokud navštívíte ve svátečně naladěných prosincových dnech Pražský hrad a v jeho starobyle velkolepém areálu případně i Svatovítskou katedrálu, pak vám postačí, abyste ušli jen pár kroků od jejích vznosných zdí, a pod výmluvným názvem "Stavitelé katedrály" máte vzácnou příležitost seznámit se s dílem obou dějinně vzdálených osobností, které se postaraly o její výstavbu i dostavbu, Petra Parléře zemřelého před plnými šestisty léty a méně známého, leč nepominutelného Josefa Mockera, který se rozžehnal se světem před rovným stoletím. Věřte či nevěřte, očekává vás tu velké duchovní i vizuální dobrodružství, i když valnou část jedinečných historických artefaktů můžete spatřit pochopitelně pouze v odlitcích, zato ovšem v neopakovatelném dobově korespondujícím prostředí. Po vstupu ze třetího hradního nádvoří hlavním vchodem do Starého královského paláce a po projití památným Vladislavským sálem sestoupíte do gotického podlaží, jehož věnčitě sřetězené síně dočasně hostí množství památek na Parléřovu tvorbu a jeho proslulou huť, a odtud vás povede cesta do obou podlaží Tereziánského křídla, kde se vám představí Mockerův podíl na dostavbě katedrály. Autentické zlomky starých unikátních architektonických, sochařských i kamenických prvků vás ovanou dechem neodvratně uplývajícího času v průběhu dlouhých staletí i odedávnou touhou a snahou člověka po dosažení věčnosti. Pro ty, kdo si potrpí na filigránštější rozměry, než je katedrála a její masivní stavební komponenty, přichystalo sváteční chvilku Národní muzeum v komorní kolekci kreací ve srovnání s nimi až téměř mikroskopických, které pro svou někdejší početnost a neokázalý způsob distribuce často ani nebyly považovány za artefakty, ačkoliv si našly svou hrstku pozorných a vděčných sběratelů, k nimž mimochodem patří, jak jsme se shodou okolností mohli dovědět při současných oslavách čtyřicátého jubilea Divadla Semafor, třeba i jeho principál, herec, zpěvák, básník, dramatik, skladatel, režisér a grafik Jiří Suchý. Ze sbírek dávnějších nadšenců, zejména magistrátního rady Bedřicha Přibila a právníka dr. Zdeňka Erbena, se zrodil soubor, jehož reprezentativní část můžeme teď shlédnout v Kabinetu knižní kultury v přízemí hlavní muzejní budovy na Václavském náměstí pod názvem "Svaté obrázky - Neznámá sbírka Knihovny Národního muzea". Jde převážnou měrou o drobné, zdánlivě tuctové grafické lístečky, jaké se rozdávaly zbožným věřícím i náhodným poutníkům po kostelích, poutích či procesích a které jsou dílem nejen anonymních tiskařů, ale leckdy i prvořadých tvůrců a mají svou bohatou a dlouhodobou historii, vždyť jejich vznik bývá přičítán františkánskému misionáři sv. Bernardinu ze Sieny žijícímu na přelomu čtrnáctého a patnáctého století a další vývoj zdobí taková jména jako Albrecht Dürer, Peter Paul Rubens či Václav Hollar, na naší domácí půdě pak Josef Mánes, Mikoláš Aleš a mnozí jiní. Stěžejní křesťanské ctnosti, víra, naděje i láska, a kouzlo starých časů dýchají z dávných dřevořezů, leptů, mědirytů, dřevorytů a ocelorytin i nedávných litografií doplněných ještě svatými obrázky ve starobylých rukopisech i tiscích a výběrem pozapomenutých drobnůstek, křestních, smutečních či gratulačních lístků, škapulířů a podobně. Navýsost půvabný a roztomilý dárek nejenom pod vánoční stromeček, ale po celý měsíc prosinec a ještě pro pár dnů v novém letopočtu, s tisíciletě vzácnými třemi nulami na konci navíc, vám i vašim ratolestem se podařilo připravit Správě Pražského hradu v historické Císařské konírně hned při vstupu na druhé hradní nádvoří pod prostinkým, neokázalým titulem "Adolf Born - V předvečer...". Ty tři tečky v závěru si můžete vysvětlit, jak vám libo, třeba v podvečer třetího tisíciletí, i když k němu budeme putovat probůh celý příští rok, ale vpodstatě je tu míněn předvečer Bornových kulatých, byť vzhledem k jeho neutuchající neposednosti, rozvernosti a kreslířské prostořekosti jen těžko představitelných narozenin, věřte či nevěřte, umělcovy sedmdesátky. Zmiňme tu nejprve, co o jubilantovi praví odborný spolupracovník výstavy dr. František Dvořák: "Řadí se k tvůrcům, jejichž dílo je umění spojovat člověka, který se s jeho tvorbou setkává, s jeho vlastním prožíváním skutečností, a to tajemným poutem vzájemné součinnosti." Nezbývá mi než horlivě přitakat a hned i zilustrovat výrok osobním doznáním, že jsem se při procházce alejí Bornových exponátů nejednou upřímně a neodvratně rozchechtal, přitom bez zbytečného ostychu, neboť jsem takových usměvavých neřkuli rozesmátých tváří postihl vůkol kolem habaděj. Nebyli jsme ostatně nad veškerou pochybnost první ani poslední. Stačí připomenout slova, která o Bornovi vyjevil jaho dlouholetý literární spřaženec a dokonce podle vlastního vyjádření spolurodič dvou nevycválaných dítek, chlapce Macha a holčičky Šebestové, Miloš Macourek, že totiž "vstupujeme do jeho světa a s překvapením zjišťujeme, že v tom chmurném blázinci kolem nás existuje přece jen jakási oáza, kde kvete to věčně nedostakové zboží, které se nazývá humor". Mohl bych vás zahrnout řádkou dalších přesvědčivých argumentů z úst nejpovolanějších, mohl bych vás počastovat přehršlí typicky bornovských názvů, které po svém útočí na vaši bránici, ale raději vás rovnou vybídnu, běžte se podívat do Císařské konírny na litografický Bornův "soukromý cirkus", na to, jak si to císař Rudolf zdatně plachtí ve své fiktivní "vzduchoplavně" nad Prahou či jak Jan Amos Komenský s žactvem obratně krouží po ledové ploše ve své údajné "bruslařské škole" v Naardenu, anebo v leptech na bornovské "Vánoce v Krkonoších" či "Cestu do XXI. století", a sami uhlídáte. Z dalších výstav, které svým trváním překročí mezník času do třínulového letopočtu, bych vám milerád adresoval malé pozvánky přinejmenším na dva významné výstavní projekty, které harmonicky souzní se sváteční atmosférou pokoje, pokory a pohody v krajinářských motivech tu domácí, tam cizozemské provenience, v českém případě s okouzlujícím přesahem i do sousedních povětšině horských hájemství. Sbírka starého umění Národní galerie ve spolupráci se Správou Pražského hradu hodlá potěšit vaše oči i srdce bohatou výtvarnou kolekcí nazvanou "Julius Mařák a jeho žáci", v níž odchovanec vrcholných zjevů evropského romantismu Julius Mařák, který se v době zralosti a pak v závěru svého života podílel významnou měrou na malířské výzdobě našeho Národního divadla i Národního muzea, dokáže ještě po plném století uplynulém od úmrtí fascinovat vnímavé diváky svým kresebným i malířským mistrovstvím. Přitažlivost výstavy zvyšuje ještě odvrácená půle výstavního sálu odzrcadlující tvorbu Mařákových následníků, takže tu máme ve zkratce zmapován vývoj českého umění z hloubi minulého věku až po triumfy impresionismu reprezentovaného tu především strhujícími plátny takového Antonína Slavíčka. Leč tady už mnozí ze zasvěcenců najdou nepochybně impulz stočit kroky k sídlu Sbírky moderního a současného umění Národní galerie, k holešovickému Veletržnímu paláci, neboť tady značně komornější soubor "Krajinné motivy ve francouzské kresbě a grafice 19. a 20. století" za spolupráce Francouzského institutu mapuje cesty světově zvlášť renomované výtvarné kreativity v podstatně širším časovém i vývojovém měřítku, vlastně od vzniku takzvané barbizonské školy, která vysvobodila krajinomalbu z ateliérových cel do volné přírody, přes přínos postimpresionismu až na práh kubismu a ostatní moderny. Svěřte se sugescím Paula Cézanna, André Deraina či Raoula Dufyho, i to je s předchozími mistry nádherný dárek ve vánoční čas. Dr. Miroslav Khun
o nas | o Praze | kam v Praze | kam v CR | do ciziny | info A - Z | odkazy
Změna vyhrazena Aktualizace dne: 26/11/1999 Další informace tel. 54 44 44 a 187 | ||||
