PIS - Kam v Praze


	Pražská informační služba Betlémské nám. 2 116 98 Praha 1 info@pis.cz

Galerie a výstavy - náš tip

Po světelné zářivosti babího léta a hýřivé barvitosti prvního podzimu bývá listopad naplněn jakousi monochronní zádumčivostí a šelestivou hudbou, jež splývájí obrazově i zvukově do zvláštního bezprostředního souzvuku, který není navozován uměle, nýbrž vyplývá jaksi sám ze sebe. Do takové atmosféry znamenitě zapadá bez dvou závěrečných dnů vlastně ještě celoměsíční doznívání velké, vpodstatě vůbec první retrospektivní výstavy našeho předního mezinárodně uznávaného konceptuálního tvůrce Milana Grygara, kterou v podkovovitě řazených prostorách prvního patra holešovického Veletržního paláce ve spolupráci s Gema Art Gallery a dalšími institucemi připravila Sbírka moderního a současného umění Národní galerie pod lapidárním názvem "Obraz a zvuk". "Grygar tematizoval procesuální zvukovou stránku kreslení a učinil z ní estetickou součást uměleckého díla," praví kurátor záslužného projektu Jiří Zemánek v návaznosti na umělcův významný tvůrčí objev z půli šedesátých let: "Akustické kresby, zpočátku vyťukávané na papír dřívkem namočeným v černé tuši a později tvořené různými nekonvenčními nástroji, mu poodhalily tušenou jednotu vizuálního a slyšeného. Rytmika jeho vlastních malířských gest, jejichž zvukovou stopu zaznamenával na magnetofonový pás, pro něho znamenala nové komplexní médium." A ještě: "Na rozdíl od různých typů audiovizuálních syntéz, dochází v Grygarových akustických kresbách k přímému spojení výtvarných a zvukových fenoménů, které tvoří jejich konkrétní, procesuální a energetickou povahu." A jacíže jsou oni Grygarovi nekonvenční spomocníčkové? Napoví vám to už sama vstupní instalace, kde po starodávném bubínku jede na červené tříkolce kropenatě modrobílý paňáca, s nímž se pak setkáte i v dalších instalacích a na videozáznamech z různých performancí, stejně jako s ostatními, s mechanickou slepičkou či žabákem, s kovovým hřebenem a roztodivnými ozubenými kolečky a šrouby. Leč nesetrvávejme pouze u akustických kresebných a malířských kreací, spějme dál přes objevné hmatové kresby, nejrozmanitější typy obrazových či textilních partitur až po nejsoučasnější experimentální dobrodružství muže, o němž slyšte: "Jeho dílo představuje významný počin i v kontextu světového umění, kde se řadí vedle Johna Cage a Mortona Feldmana. Grygarův otevřený koncept uměleckého díla je pro nás dnes zajímavý jako aktuální tendence v rámci vědeckého a filozofického výzkumu tvarových příčin (morfogeneze), i pokud jde o rozšiřování oblasti multimediální a dematerializované tvorby." Výzva zvídavým i hledajícím.
A nemusíte věru chodit nijak daleko, pokud se snad chcete v přiměřeně drobnějším rozsahu i obsahu seznámit s nekonformními názory i postupy výrazného reprezentanta dnešní mladší výtvarné generace. O patro níž, tedy hned ve vstupní Malé dvoraně Veletržního paláce situovala Sbírka moderního a současného umění Národní galerie svérázný projekt šestatřicetiletého tvůrce, který se začal podstatněji prosazovat na naší umělecké scéně teprve před několika málo léty, Ivana Voseckého, nazvaný kupodivu německy "Die Kunst ist unser Leben", ačkoliv většina ústředních hesel je tu přetlumočena do angličtiny a některé stručné nápisy mají výhradně anglickou podobu, viz výrazný barevně pruhovaný grafický výkřik přes celou podlahu dvorany, jak ho můžeme v komplexnosti nejlíp číst právě z ochozu, když už opouštíme kolekci Milana Grygara, "LOVE". Jenže pozor, nejde tu v žádném případě o jakoukoliv snad milostnou idylu. "U vzniku této rozměrné instalace stála autorova záměrná snaha o konfrontaci s abstraktně krásným funkcionalistickým prostorem Malé dvorany," prozrazuje kurátor kreace Radek Váňa a poté, co konstatuje, že namísto příspěvku k problematice umění jako takového tu Vosecký jednoznačně reaguje na situaci západní společnosti, k upřesnění tvůrčího záměru i postoje dodává: "S lehkou ironií se dá říci, že název výstavy Kunst ist unser Leben je mileniálním amalgamem. Umělcova billboardová technika je spojena s úmyslně jednoduchými prohlášeními, v nichž se střídá buddhistická pokora vztažená k ekologii s jistou agresivitou, která pramení z nespokojenosti." Je libo přehršli Voseckého sloganů na ukázku předem, i když instalaci jako celek si budete muset zažít na vlastní vrub? Nuže, tady je máte: "Moc a bohatství jsou destruktivní" - "Zůstaňte doma cestování je neekologické" - "Reklama způsobuje ozónovou díru". A ještě jeden, který vévodí šestidílnému seriálu detailních i celkových záběrů neučesané současnosti v billboardově nadživotním formátu: "Já a moje jsou příčinou utrpení aneb vy všichni jste idioti". Snad jste se probůh neurazili, Ivan Vosecký se vám dává všanc ve Veletržním paláci.
Jestliže na shlédnutí velkoplošné instalace Ivana Voseckého v holešovické palácové Malé dvoraně máte čas přesně po dva úvodní listopadové týdny, pak ještě o dobrých pět dnů déle vám exteriérová The British Council Window Gallery nabízí další vpravdě netradiční podívanou, kterou můžete vstřebat přímo za chůze z chodníku ve vitrínách Britské rady na nároží Národní třídy a Voršilské ulice pod poněkud záhadným titulem "Vexed Generation & Richard Dewhurst". Takže na vysvětlenou, v názvu jde vlastně o trojici mladých londýnských tvůrců, nábytkového designéra Richarda Dewhursta, který teprve před pouhými dvěma léty absolvoval Kingston University, ale stačil se mezitím už prosadit tou měrou, že získal dokonce hlavní cenu Crafts Council Bursary, a spoluzakladatelů novátorského oděvního závodu Vexed Generation, módních návrhářů Joe Huntera a Adama Thorpeho, kteří se všichni svorně a se sympatickou skromností osobně zúčastnili pražské vernisáže. Věru těžko popsat jednotlivé světelné a videoprojektové instalační kreace, na nichž se přátelský trojlístek svými produkty spolupodílí, leč přece jen, snad vás bude zajímat, že k hlavním materiálům Dewhurstova brilantně provedeného nábytku patří vedle kovu, dřeva a umělých hmot i beton a že například zbrusu nová část oděvu navržená Vexed Generation a nazvaná "Wrap Liberation" chce být jakýmsi protipólem někdejší francouzské "La Normandie" navržené před více než čtyřiceti léty Diorem a znemožňující jakýkoliv pohyb paží uživatelů k výslednému údělu stát jako "sloup elegance", tady naopak v touze "přetvořit svěrací kazajku v osvobozující a emancipující oblečení". Ostatně, nemáte cestu Národní třídou?
Nu, a kdo by se snad domníval, že jsme tentokrát dočista zapomněli na milovníky staršího a starého umění, toho hned usvědčíme z omylu. Jenom budete muset notně přidat do kroku. Ano, už poupouhé tři počáteční listopadové dny vám nabízejí šanci naposledy se pokochat vpravdě kuriózním projektem, který v malebných historických prostorách Křížové chodby a Rytířského sálu Staroměstské radnice realizovaly nakladatelská agentura Trigon a Národní muzeum pod rozevlátým titulem "František Antonín hrabě Špork, významný mecenáš barokní kultury v Čechách". "Není snadné vždy pochopit podivínská, často rozmarná či vrtošivá rozhodnutí tohoto 'novopečeného hraběte'", soudí v zasvěcené i čtivé doprovodné obrazové publikaci autor koncepce výstavy i katalogu, jinak známý vydavatel staré hermetické i jiné literatury Ladislav Zadrobílek a po stručném náčrtu Šporkovy rozporuplné povahy a podivuhodné směsice jeho často kontroverzních duchovních rozpoložení a snah lakonicky uzavírá: "A to všechno je navíc okořeněno barokně manýristickým směřováním k jedinému cíli: alegoricky a co nejbarvitěji vypovídat o vnitřních i vnějších skutečnostech člověka v tomto světě." Kdo se někdy byť jen letmo ocitl v jednom z nejpozoruhodnějších kulturních zákoutí naší vlasti, ve Šporkově Kuksu, bude se nepochybně pídit po díle slavného hraběcího chráněnce Matyáše Bernarda Brauna. Najde je tu zachyceno na mnoha velkoformátových snímcích, ale i v drobném vzácném originálu, v modelu z polychromované hlíny "Sv. Jeroným". Jenže setká se i s pracemi Šporkova dvorního rytce Michaela Heindricha Rentze včetně cyklu "Tanec smrti" a s řadou dobových obrazů, cenných tisků i nejrůznějších reálií, třeba s malovanými dveřmi z kostela Nejsvětější Trojice k točitému schodišti do šporkovské krypty na téma "Memento mori". Přidejme čerstvý jubilejní cyklus našich předních současníků "Pocty F. A. G. V. S." , což jsou dávné Šporkovy iniciály v kryptogramové podobě latinského "buku", a posuďte sami, lze odolat?

Dr. Miroslav Khun

Změna vyhrazena Aktualizace dne: 26/11/1999 Další informace tel. 54 44 44 a 187