PIS - Kam v Praze


	Pra₧skß informaΦnφ slu₧ba BetlΘmskΘ nßm. 2 116 98 Praha 1 info@pis.cz

Divadla - nßÜ tip

Divadelnφ inscenace lze p°enßÜet v Φase i v prostoru. O tom prvnφm p°φpad∞ jsem tu psal v zß°φ, kdy₧ jsem doporuΦoval staronovou Toscu ve Stßtnφ ope°e. Dobr²m p°φkladem druhΘho typu p°enosu v souΦasnΘm pra₧skΘm profesionßlnφm divadelnictvφ je inscenace Edith a Marlene, kterß m∞la premiΘru koncem zß°φ v Divadle pod Palmovkou.
Literßrn∞ hudebnφ p°edlohou je stejnojmennß hra ·sp∞ÜnΘ ma∩arskΘ scΘnßristky ╔vy Pataki (p°eklad Kate°ina PoÜovß), kterou ji₧ uvedlo n∞kolik Φesk²ch mimopra₧sk²ch divadel. ZnaΦn² ohlas u divßk∙ m∞la p°edevÜφm inscenace M∞stskΘho divadla v Most∞ (1996). Text lze charakterizovat jako tzv. "vyÜÜφ bulvßr" se Ülßgry v hlavnφ roli, co₧ je spφÜ technick² termφn divadelnφ hant²rky, ne₧ pejorativnφ oznaΦenφ. ╪adφ se pod n∞j kup°φkladu i Shaffer∙v M.Formanem zfilmovan² Amadeus, se kter²m mß spoleΦnou zßkladnφ danost - je zalo₧en na ₧ivotopise historickΘ osobnosti - titulnφ postavy - a reprodukci jejφ hudby.
Historick² ₧ßnr v divadle a ve filmu mß oproti ostatnφm jedno velkΘ omezenφ, kterΘ je dßno fyzickou podobou historick²ch, tedy v minulosti skuteΦn∞ ₧ijφch postav. Tato potφ₧ se stup≥uje sm∞rem k souΦasnosti a stoupß s obecnou pov∞domostφ o vzhledu tΘ kterΘ osobnosti. Hamleta m∙₧e krom∞ vysloven²ch tlouÜtφk∙ hrßt leckdo, od dvaceti a₧ do d∙chodovΘho v∞ku - to vÜe u₧ na evropskΘm divadle bylo, hrßla jej koneΦn∞ i Sarah Bernhardt. S Mozartem to nenφ o moc horÜφ, vid∞li jsme, ₧e ani drobn∞jÜφ postava nenφ nutnß. Ale Edith Piaf a Marlene Dietrich? V∞tÜina divßk∙ je znß p°inejmenÜφm ze spousty fotografiφ, Φasto i z film∙ hran²ch i dokumentßrnφch. Navφc jsou tu samoz°ejm∞ zvukovΘ nahrßvky, tedy zßznamy hlas∙. Pokud tedy nemß jφt o n∞jakou radikßlnφ deformujφcφ stylizaci, pop°. parodii, pokud mß jφt o pravd∞podobnΘ zobrazenφ, je t°eba najφt odpovφdajφcφ herce, co₧ je pro divadlo jeÜt∞ t∞₧Üφ ne₧ pro film. (Honorß° je nesrovnateln∞ ni₧Üφ, ale ·vazek je nesrovnateln∞ delÜφ, s koncem kdesi v neznßmu.)
Re₧isΘr Pavel PechßΦek v Most∞ takovΘ dv∞ hereΦky k dispozici m∞l. ┌sp∞Ünou inscenaci te∩ jako repliku p°enesl do Prahy s tφm, ₧e do titulnφch rolφ si p°ivedl originßly s sebou. A nejsou to originßly ledajakΘ!
Hana Seidlovß mß pro postavu legendy francouzskΘho Üansonu nejenom odpovφdajφcφ k°ehk² zjev, ale p°edevÜφm dramatickou sφlu uhrßt na mal²ch plochßch ΦetnΘ emocionßln∞ vypjatΘ v²stupy a navφc vynikajφcφ p∞veckΘ schopnosti. Jejφ p°echody do zp∞vu jsou tak suverΘnnφ, ₧e kup°φkladu pozdnφ p°φchozφ by mohl mφt zpoΦßtku dojem, ₧e pouze mimuje k playbacku.
Renata Worek-Dröslerovß mß situaci sv²m zp∙sobem t∞₧Üφ. Hra je v podstat∞ vylφΦenφm um∞leckΘ i lidskΘ drßhy E.Piaf (1915 - 63), M.Dietrich (1901 - 92) mß spφÜe pomocnou funkci, jejφ postava nenφ p°φliÜ plasticky napsanß. AΦkoli ΦasovΘ rozp∞tφ d∞je je asi t°icet let, figura tu p∙sobφ jako nestßrnoucφ, kontrastnφ "V∞c Makropulos". ZaΦφnß jako Editina vrstevnice, aΦkoli z dneÜnφho hlediska byla vlastn∞ o generaci starÜφ a na konci p°φb∞hu je stßle onou nepr∙st°elnou krasavicφ, a nikoli dßmou d∙chodovΘho v∞ku. Jejφ p∞veckß Φφsla majφ charakter retro₧ßnru, co₧ nenφ v∙bec nic snadnΘho (vzpome≥me na Felliniho film Ginger a Fred, co to znamenß imitovat legendu sv∞tovΘho filmu a showbussinesu v∙bec). HereΦka vÜak nejenom v²teΦn∞ zpφvß, ale zßrove≥ mß odpovφdajφcφ zjev. Nejde-li prßv∞ o rozhlasovou inscenaci, odpustφ se ka₧dΘ M.Dietrich leccos, jenom jedno ne: nohy. Ty mß vÜak libe≥skß p°edstavitelka nejenom stejn∞ krßsnΘ, ale navφc delÜφ. Podhled kukßtkovΘho jeviÜt∞ je pak u₧ jen esteticky umocnφ.
Ne₧ p°ijde prvnφ pφsniΦka, m∙₧e vyb∞rav∞jÜφ divßk nab²t dojmu, ₧e se zm²lil: banßlnφ dialogy, konvenΦnφ re₧ie - po kolikßtΘ u₧? AvÜak ji₧ s prvnφm Üansonem se vÜe zm∞nφ! Podobn∞ jako p°i v∞tÜin∞ ostatnφch p∞veck²ch Φφsel jde o tzv. divadlo na divadle - krom∞ zp∞vaΦky jsou na jeviÜti i herci, hrajφcφ divßky, tedy divadelnφ posluchaΦe. Sotva ale pφse≥ doznφ, je reakce publika na obou stranßch rampy identickß: dojetφ, nadÜenφ, potlesk, na zßv∞r dokonce "standing ovation". I ta re₧ie se postupn∞ ukß₧e b²t funkΦnφ: nestrhßvß pozornost od pφsnφ, kterΘ jsou p°ece jenom to hlavnφ a navφc opatrn∞ vyva₧uje scΘny drastickΘ s nßb∞hy na sentiment, jeho₧ nezvlßdnutφ v zßv∞ru sice hrozφ, ale z∙stane jen u hrozby. Vynikajφcφ je pak rytmickß skupina V.Truce (klavφr, kontrabas, akordeon), provßzejφcφ celΘ p°edstavenφ od levΘho portßlu - doprovod °eÜen² playbackem jako v pod°adn²ch muzikßlech by byl nesnesiteln².
Ob∞ hereΦky-zp∞vaΦky se musφ vyrovnßvat s tφm, ₧e jejich v²kony budou divßci - pam∞tnφci srovnßvat s naposlouchan²mi nahrßvkami originßl∙. ZvlßÜ¥ t∞₧kΘ to mß H.Seidlovß, nejenom proto, ₧e E.Piaf se u nßs vφc hrßla v rozhlase a byla i dostupn∞jÜφ na deskßch. PosluchaΦi samovoln∞ naskakujφ i ΦeskΘ texty v interpretaci H.HegerovΘ, kterß valnou Φßst repertoßru zpφvala. Mimichodem: i v ΦeskΘ kultu°e XX. stoletφ by se naÜla analogickß dvojice zp∞vaΦek. Äivotnφmu stylu E.Piaf se blφ₧ila neprßvem zapomφnanß Eva Olmerovß rovn∞₧ ÜansoniΘrka, objevenß profesionßlem p°i kavßrenskΘm zpφvßnφ (pozd∞ji ovÜem p°edevÜφm jazzovß zp∞vaΦka); o generaci starÜφ byla legenda ΦeskΘho Üansonu Ljuba Hermanovß, absolutnφ profesionßlka s obrovskou sebekßznφ, kterß rovn∞₧ svou mladÜφ kolegyni p°e₧ila. NenaÜla by se pro n∞ Φeskß ╔va Pataki?
V p°edstavenφ znφ °ada znßm²ch hit∙ v p∙vodnφch Φesk²ch p°ekladech. Nem∞li by b²t jejich auto°i v programu uvedeni? V₧dy¥ to musφ b²t p°ehlφdka ÜpiΦek naÜeho texta°skΘho °emesla!
V budapeÜ¥skΘm divadle Vφgszφnhßz se pr² prvnφ inscenace (1985) doΦkala vφce ne₧ sto reprφz. Libe≥skß inscenace je bulvßrem do tΘ mφry kultivovan²m, mil²m a zßbavn²m, ₧e si dovoluji tipnout i vφc - pokud to ·Φinkujφcφ vydr₧φ a divadlo bude chtφt. Titul je ideßlnφ i pro turisty a pro zßjezdy mimopra₧sk²ch divßk∙ - rozhodn∞ je vhodn∞jÜφ, ne₧ mnohß pra₧skß komerce. Zh²Φkan² pra₧sk² divßk se pak m∙₧e jφt podφvat na neokoukanΘ hv∞zdy, kterΘ potvrzujφ, ₧e z oblastnφch Popelek se obratem mohou vykuklit princezny.

Petr Pavlovsk²

Zm∞na vyhrazena Aktualizace dne: 26/11/1999 DalÜφ informace tel. 54 44 44 a 187