PIS - Kam v Praze


	Pražská informační služba Betlémské nám. 2 116 98 Praha 1 info@pis.cz

Divadlo - premiéry

Alois a Vilém Mrštíkové: MARYŠA (Národní divadlo, 11. 11.)
V každé národní kultuře jsou díla, k nimž je nezbytné a přirozené občas se vracet, vztahovat se k nim jako k základům, pevným kamenům, na kterých se teprve rodí a naplňuje vývoj divadla. V těchto případech nejde o přehodnocování a "opravování" klasiky, jde především o přenesení té neobvyklé energie, která je v díle ukryta, do dnešního spektra vnímání, aniž je nutné aktualizovat příčiny, motivy a situace zevnějšku. Drama bratří Mrštíků patří mezi taková díla od doby svého vzniku právem a nezpochybnitelně. Celá galerie vynikajících tvůrců, a herců především, se na inscenacích této hry podílela nezapomenutelnými výkony. Nová inscenace činohry Národního divadla se pokusí přispět do této galerie dalšími vklady.
Režie: Jan Antonín Pitínský j. h., scéna: Jan Štěpánek j. h., kostýmy: Jana Preková j. h., hudba: Vladimír Franz, dramaturgie: Miloslav Klíma, v hl. rolích: Jaromila Mílová/Zuzana Stivínová, Josef Somr, Vlasta Chramostová, Jiří Štěpnička, Petr Motloch, Blanka Bohdanová, Věra Galatíková, Luba Skořepová, Johanna Tesařová, Alexej Pyško ad.

Petr Iljič Čajkovskij: ONĚGIN (Stavovské divadlo, 18. 11.)
Choreografie: Vasilij Medveděv, libreto: Valerij Modestov, hudební režie: Petr Malásek, scéna: Milan Ferenčík, kostýmy: Josef Jelínek, v hl. rolích: Stanislav Fečo/Jiří Jelínek, Taťána Juřicová/Tereza Podařilová/Zuzana Susová ad.

Carl Maria von Weber: ČAROSTŘELEC (Der Freischütz, 6. 11.)
Carl Maria von Weber patří k těm četným velkým světovým hudebníkům, jejichž život byl spjat s Čechami, v jeho případě konkrétně s Prahou, kde v letech 1813 - 1816 působil jako kapelník. V Praze se také rychle prosadilo i Weberovo nejslavnější dílo, opera "Čarostřelec", jehož děj se navíc odehrává v Čechách. Weber svoji operu, obecně považovanou za zakladatelské dílo německé hudební romantiky, napsal v roce 1821. To už vytvořil několik velmi zajímavých dramatických děl, nedokončeného "Rüberzahla", "Silavanu" a rozkošného "Abu Hasana", ale tyto opery "Čarostřelec" jak uměleckou kvalitou, tak historickým významem zdaleka překonává. V naivním příběhu o mysliveckém mládenci, který téměř propadl ďáblovi, je skryto podobenství zápasu dobra se zlem, což byl oblíbený námět snad všech romantiků. Typicky romantická je i Weberova záliba v nočních scenériích, v níchž se odehrává valná část děje. Formálně je "Čarostřelec" singspiel, čili jeho šestnáct uzavřených čísel je spojeno mluvenými dialogy, avšak klíčové scény jsou už do značné míry prokompované. Je pozoruhodné, jaké dramatické, psychologické a hudební bohatství do těchto šestnácti čísel skladatel dokázal vložit a jaké náladové vyváženosti dosáhl spojením zdánlivě různorodých momentů. Hladce elegantní tón tanečních čísel připomíná pozdější hudební biedermeier a je vyvážen jadrnými lidovými sbory včetně půvabné svatební písně družiček (některé sbory, zejména myslivecký, v Německu pozoruhodně rychle zlidověly), dramaturgicky šťastně se doplňuje Aniččina veselost s Agátiným lyrismem, skvěle vystižena je Kašparova démoničnost a zejména pro slavnou scénu ve Vlčím dole skladatel využil nové prostředky harmonické a instrumentační a účinně zkombinoval zpěv s melodramatem.
Dílo hudebně nastudoval Rudolf Krečmer v režii Johannesa Felsteina, scénu navrhl Daniel Dvořák, kostýmy Tomáš Kypta.

Friedrich Schiller: VALDŠTEJNOVA SMRT (Divadlo na Vinohradech, 12. 11.)
Vévoda Albrecht z Valdštejna patří mezi nejzajímavější postavy našich dějin a pro svou rozporuplnost se stal několikrát středem uměleckého zpracování. Schillerova trilogie "Valdštejnův tábor, Piccolominiové, Valdštejnova smrt) byla napsána v posledních letech 18. století. Pro naši inscenaci jsme zvolili poslední díl trilogie, který se odehrává uprostřed třicetileté války. Valdštejn stojí před osudovým rozhodnutím: zachovat věrnost císaři a vídeňskému dvoru, který ho chce intrikami zbavit velení vojsk nebo se spojit se Švédy, usilovat o českou korunu a přispět k nastolení míru.
Na pozadí jeho váhání zaznívá silně motiv mladého Piccolominiho, který obviňuje Valdštejna, miluje jeho dceru a ve snaze nezradit mravní závazek nalézá jako jediné východisko černou smrt. Tragédie je završena zavražděním Valdštejna z Chebu.
Režie: Petr Kracik j. h., překlad: Jiří Gruša, scéna: Jan Štěpánek j. h., kostýmy: Josef Jelínek j. h., hudba: Vladimír Franz, dramaturgie: Alena Kožíková, hrají: Ladislav Frej, Jaroslav Satoranský, Jiří Dvořák, Martin Štěpánek, Miroslav Moravec, Vladimír Dlouhý, Svatopluk Skopal, Petr Kostka, Pavel Rimský, Tomáš Böhm. Rudolf Jelínek, Daniela Kolářová, Hana Maciuchová, Vendulka Křížová, Alena Procházková j. h., Antonín Samler j. h.

Edmond Rostand: CYRANO Z BERGERAKU (Divadlo Na Fidlovačce 11. 11.)
Cyrano z Bergeraku, jeden ze skutečných skvostů světové dramatiky, měl premiéru v Paříži 27. prosince 1897. O pouhých patnáct měsíců později se objevil na českém jevišti v přebásnění Jaroslava Vrchlického. Rostandova "dramatická báseň" okouzluje diváky už více než sto let, protože je romantická a přitom komická. Přestože Cyrano z Bergeraku skutečně existoval (1619 - 1655), nejde o dílo historické v doslovném slova smyslu. Rostand vytvořil svého hrdinu na základě vlastních zkušeností a nejosobnějších prožitků. Základním motivem hry je protiklad mezi Cyranovou vnitřní ušlechtilostí a nevábností jeho zevnějšku. Její dramatickou podstatu nejlépe vystihuje balkonová scéna, kdy "ošklivec" Cyrano pod rouškou noci zastoupí "krasavce" Kristiana a bez zábran se vyzná Roxaně ze své lásky. Přestože oba hlavní hrdinové nakonec zemřou, divák nevnímá "Cyrana z Bergeraku" jako tragédii. Roxana, která pochopí svůj životní omyl až po mnoha letech, zachová totiž lásku a věrnost oběma...
Bohatou galerii českých Cyranů obohatí od 11. listopadu 1999 Tomáš Töpfer. V Divadle Na Fidlovačce mu budou "sekundovat" Tereza Bebarová (Roxana) a Ondřej Brousek (Kristian). V dalších rolích vystupují Z. Maryška, Z. Palusga, L. Trojan, P. Haničinec, M. Kubec ad.
Režie: Jan Kačer, překlad: Jaroslav Vrchlický, scéna: Luboš Hrůza, kostýmy: Zita Miklošová, dramaturgie: Helena Šimáčková, hudba: Petr Skoumal, pohybová spolupráce: Ivan Krob a Václav Martinec.

Janek Ledecký, William Shakespeare: HAMLET (Divadlo Kalich, 1. 11.)
Muzikálové ztvárnění klasického dramatu Williama Shakespeara o nerozhodnosti, bratrovraždě a nevěře v království dánském. Autorem hudby a textů je Janek Ledecký, kterého podpořil Jan Kačer v roli dramaturga. Tvůrcům muzikálu z Hamlet Production se podařilo zajistit prvotřídní obsazení - v hl. rolích vystupují Petra Janů, Zdena Studénková, Sisa Sklovská, Sabina Laurinová, Josef Laufer, Pavel Zedníček, Ondřej Hejma, Bohouš Josef, bratři Tesaříkovi a další, režie Zdeněk Troška, choreografie Zuzana Krištofová.
Hraje se v novém divadle Kalich v centru Prahy a zvuk je - vůbec poprvé na divadelní scéně v ČR - ve Stereo Dolby Surround, díky němuž si návštěvníci plně vychutnají pěvecké výkony a hudbu, která se pohybuje v rozsahu od kytarového poprocku po velké obsazení symfonického orchestru.

LILIAN MALKINA - KULATÁ A VESELÁ... A (Viola, 29.11.)
Vážně i nevážně na téma Šolom Alejchem, Rusko, Estonsko, Izrael, Čechy - hlavně však večer neuvěřitelných příběhů "Koljovy babičky".
Spolupráce na scénáři a režie: Lída Engelová, překlad Šolom Alejchema: Ludmila Dušková a Václav Daněk, spoluúčinkují: Věra Nerušilová, Hanuš Bor, výtvarná spolupráce: Ivo Žídek. Hudební koláž sestává z italských, ruských a židovských písní a z děl V. Ryvkina, A. Rosenbauma a Z. Matějů.

UTRPENÍ MLADÉHO WERTHERA (Viola, 12. 11.)
Jiří Lábus v představení podle románové prvotiny J. W. Goethe. Werther vyvolal mimořádný ohlas ihned po svém prvním vydání v roce 1787: nejen módou á la Werther v oblékání, oblibou wertherovských motivů v uměleckém řemesle, ale i psychózou sebevražd mladých lidí, jakou z odstupu dvou století už těžko pochopíme.
Zpěv: Christina Mrázková-Kluge, klavírní doprovod: Jan Hus Tichý, Lotta z mg. záznamu: Jitka Schneiderová.

Jean Genet: BALKON (DISK, Divadelní studio Akademie múzických umění, 1. 11.)
Je skutečně to, co vidíme naproti v zrcadle naše já? Mohli bychom vůbec žít, nebo alespoň brát život vážně, bez víry, že naše tvář vyjadřuje naše já? Není zrcadlo naší životní nutností? Není pro nás skutečnost neskutečnější než film? Nepřipravili jsme svět o veškerou přirozenost, není naprosto umělý a vyumělkovaný?
Režie: A. Pražák, překlad: A. Fárová, J. Gillar, dramaturgie: K. Jungová, výprava: H. Boráros, J. Josefyová, produkce: B. Večerková, S. Šnajperková, hrají: V. Dubnička, J. Hána, M. Novotný, F. Rajmont, M. Hofmann, O. kavan, E. janoušková, G. Míčová, V. Pavlasová, E. Vavříková, K. Urbancová a L. Jurek.

Lenka Lagronová: NOUZOV (DISK, Divadelní studio Akademie múzických umění, 26. 11.)
Současná hra současné autorky, v níž jdou postavy hlavou proti zdi.
Režie: J. Adámek, dramaturgie: K. Balvínová, scénografie: M. Kokošková, produkce: T. Kvasničková, A. Erdélyjová, J. Pritz a R. Fraňková, hrají: M. Pittnerová, J. Otevřelová, M. Bittnerová, V. Březka, P. Stach a P. Vodička.

Alois Jirásek: LUCERNA (Městské divadlo Mladá Boleslav, 21. 11.)
K 90. výročí Městského divadla v Mladé Boleslavi připravila dramaturgie klenot české klasické tvorby. V této dramatické báchorce Jirásek věren Tylovu odkazu vyzvedl sílu českého člověka, jeho moudrost, poetičnost, ale i nesmiřitelnost v boji proti bezpráví.
Režie: Jaromír Pleskot, scéna: arch. Milan Čech, kostýmy: Jana Čechová, hudba: Václav T;rojan, pohybová spolupráce: Zdenka Kratochvílová, hrají: Karolina Frydecká, Viktor Limr, Jan Miller, Radovan Lukavský j. h., Libuše Havelková j. h., Josef Kettner, Helena Vondrušková, Radek Valenta, Roman Teprt, Josef Videman j. h., Ivo Theimer, Miroslav Babuský, Eva Reiterová, Petr Prokeš, František Skřípek, Luděk Jiřík, Milan Koníček, Lucie Matoušová ad.

Změna vyhrazena Aktualizace dne: 26/11/1999 Další informace tel. 54 44 44 a 187