PIS - Kam v Praze


	Pra₧skß informaΦnφ slu₧ba BetlΘmskΘ nßm. 2 116 98 Praha 1 info@pis.cz

Divadlo - premiΘry

Alois a VilΘm MrÜtφkovΘ: MARYèA (Nßrodnφ divadlo, 11. 11.)
V ka₧dΘ nßrodnφ kultu°e jsou dφla, k nim₧ je nezbytnΘ a p°irozenΘ obΦas se vracet, vztahovat se k nim jako k zßklad∙m, pevn²m kamen∙m, na kter²ch se teprve rodφ a napl≥uje v²voj divadla. V t∞chto p°φpadech nejde o p°ehodnocovßnφ a "opravovßnφ" klasiky, jde p°edevÜφm o p°enesenφ tΘ neobvyklΘ energie, kterß je v dφle ukryta, do dneÜnφho spektra vnφmßnφ, ani₧ je nutnΘ aktualizovat p°φΦiny, motivy a situace zevn∞jÜku. Drama brat°φ MrÜtφk∙ pat°φ mezi takovß dφla od doby svΘho vzniku prßvem a nezpochybniteln∞. Celß galerie vynikajφcφch tv∙rc∙, a herc∙ p°edevÜφm, se na inscenacφch tΘto hry podφlela nezapomenuteln²mi v²kony. Novß inscenace Φinohry Nßrodnφho divadla se pokusφ p°isp∞t do tΘto galerie dalÜφmi vklady.
Re₧ie: Jan Antonφn Pitφnsk² j. h., scΘna: Jan èt∞pßnek j. h., kost²my: Jana Prekovß j. h., hudba: Vladimφr Franz, dramaturgie: Miloslav Klφma, v hl. rolφch: Jaromila Mφlovß/Zuzana Stivφnovß, Josef Somr, Vlasta Chramostovß, Ji°φ èt∞pniΦka, Petr Motloch, Blanka Bohdanovß, V∞ra Galatφkovß, Luba Sko°epovß, Johanna Tesa°ovß, Alexej PyÜko ad.

Petr IljiΦ ╚ajkovskij: ON╠GIN (StavovskΘ divadlo, 18. 11.)
Choreografie: Vasilij Medved∞v, libreto: Valerij Modestov, hudebnφ re₧ie: Petr Malßsek, scΘna: Milan FerenΦφk, kost²my: Josef Jelφnek, v hl. rolφch: Stanislav FeΦo/Ji°φ Jelφnek, Ta¥ßna Ju°icovß/Tereza Poda°ilovß/Zuzana Susovß ad.

Carl Maria von Weber: ╚AROST╪ELEC (Der Freischütz, 6. 11.)
Carl Maria von Weber pat°φ k t∞m Φetn²m velk²m sv∞tov²m hudebnφk∙m, jejich₧ ₧ivot byl spjat s ╚echami, v jeho p°φpad∞ konkrΘtn∞ s Prahou, kde v letech 1813 - 1816 p∙sobil jako kapelnφk. V Praze se takΘ rychle prosadilo i Weberovo nejslavn∞jÜφ dφlo, opera "╚arost°elec", jeho₧ d∞j se navφc odehrßvß v ╚echßch. Weber svoji operu, obecn∞ pova₧ovanou za zakladatelskΘ dφlo n∞meckΘ hudebnφ romantiky, napsal v roce 1821. To u₧ vytvo°il n∞kolik velmi zajφmav²ch dramatick²ch d∞l, nedokonΦenΘho "Rüberzahla", "Silavanu" a rozkoÜnΘho "Abu Hasana", ale tyto opery "╚arost°elec" jak um∞leckou kvalitou, tak historick²m v²znamem zdaleka p°ekonßvß. V naivnφm p°φb∞hu o mysliveckΘm mlßdenci, kter² tΘm∞° propadl ∩ßblovi, je skryto podobenstvφ zßpasu dobra se zlem, co₧ byl oblφben² nßm∞t snad vÜech romantik∙. Typicky romantickß je i Weberova zßliba v noΦnφch scenΘriφch, v nφch₧ se odehrßvß valnß Φßst d∞je. Formßln∞ je "╚arost°elec" singspiel, Φili jeho Üestnßct uzav°en²ch Φφsel je spojeno mluven²mi dialogy, avÜak klφΦovΘ scΘny jsou u₧ do znaΦnΘ mφry prokompovanΘ. Je pozoruhodnΘ, jakΘ dramatickΘ, psychologickΘ a hudebnφ bohatstvφ do t∞chto Üestnßcti Φφsel skladatel dokßzal vlo₧it a jakΘ nßladovΘ vyvß₧enosti dosßhl spojenφm zdßnliv∞ r∙znorod²ch moment∙. Hladce elegantnφ t≤n taneΦnφch Φφsel p°ipomφnß pozd∞jÜφ hudebnφ biedermeier a je vyvß₧en jadrn²mi lidov²mi sbory vΦetn∞ p∙vabnΘ svatebnφ pφsn∞ dru₧iΦek (n∞kterΘ sbory, zejmΘna mysliveck², v N∞mecku pozoruhodn∞ rychle zlidov∞ly), dramaturgicky Ü¥astn∞ se dopl≥uje AniΦΦina veselost s Agßtin²m lyrismem, skv∞le vysti₧ena je KaÜparova dΘmoniΦnost a zejmΘna pro slavnou scΘnu ve VlΦφm dole skladatel vyu₧il novΘ prost°edky harmonickΘ a instrumentaΦnφ a ·Φinn∞ zkombinoval zp∞v s melodramatem.
Dφlo hudebn∞ nastudoval Rudolf KreΦmer v re₧ii Johannesa Felsteina, scΘnu navrhl Daniel Dvo°ßk, kost²my TomßÜ Kypta.

Friedrich Schiller: VALDèTEJNOVA SMRT (Divadlo na Vinohradech, 12. 11.)
VΘvoda Albrecht z ValdÜtejna pat°φ mezi nejzajφmav∞jÜφ postavy naÜich d∞jin a pro svou rozporuplnost se stal n∞kolikrßt st°edem um∞leckΘho zpracovßnφ. Schillerova trilogie "ValdÜtejn∙v tßbor, PiccolominiovΘ, ValdÜtejnova smrt) byla napsßna v poslednφch letech 18. stoletφ. Pro naÜi inscenaci jsme zvolili poslednφ dφl trilogie, kter² se odehrßvß uprost°ed t°icetiletΘ vßlky. ValdÜtejn stojφ p°ed osudov²m rozhodnutφm: zachovat v∞rnost cφsa°i a vφde≥skΘmu dvoru, kter² ho chce intrikami zbavit velenφ vojsk nebo se spojit se èvΘdy, usilovat o Φeskou korunu a p°isp∞t k nastolenφ mφru.
Na pozadφ jeho vßhßnφ zaznφvß siln∞ motiv mladΘho Piccolominiho, kter² obvi≥uje ValdÜtejna, miluje jeho dceru a ve snaze nezradit mravnφ zßvazek nalΘzß jako jedinΘ v²chodisko Φernou smrt. TragΘdie je zavrÜena zavra₧d∞nφm ValdÜtejna z Chebu.
Re₧ie: Petr Kracik j. h., p°eklad: Ji°φ GruÜa, scΘna: Jan èt∞pßnek j. h., kost²my: Josef Jelφnek j. h., hudba: Vladimφr Franz, dramaturgie: Alena Ko₧φkovß, hrajφ: Ladislav Frej, Jaroslav Satoransk², Ji°φ Dvo°ßk, Martin èt∞pßnek, Miroslav Moravec, Vladimφr Dlouh², Svatopluk Skopal, Petr Kostka, Pavel Rimsk², TomßÜ Böhm. Rudolf Jelφnek, Daniela Kolß°ovß, Hana Maciuchovß, Vendulka K°φ₧ovß, Alena Prochßzkovß j. h., Antonφn Samler j. h.

Edmond Rostand: CYRANO Z BERGERAKU (Divadlo Na FidlovaΦce 11. 11.)
Cyrano z Bergeraku, jeden ze skuteΦn²ch skvost∙ sv∞tovΘ dramatiky, m∞l premiΘru v Pa°φ₧i 27. prosince 1897. O pouh²ch patnßct m∞sφc∙ pozd∞ji se objevil na ΦeskΘm jeviÜti v p°ebßsn∞nφ Jaroslava VrchlickΘho. Rostandova "dramatickß bßse≥" okouzluje divßky u₧ vφce ne₧ sto let, proto₧e je romantickß a p°itom komickß. P°esto₧e Cyrano z Bergeraku skuteΦn∞ existoval (1619 - 1655), nejde o dφlo historickΘ v doslovnΘm slova smyslu. Rostand vytvo°il svΘho hrdinu na zßklad∞ vlastnφch zkuÜenostφ a nejosobn∞jÜφch pro₧itk∙. Zßkladnφm motivem hry je protiklad mezi Cyranovou vnit°nφ uÜlechtilostφ a nevßbnostφ jeho zevn∞jÜku. Jejφ dramatickou podstatu nejlΘpe vystihuje balkonovß scΘna, kdy "oÜklivec" Cyrano pod rouÜkou noci zastoupφ "krasavce" Kristiana a bez zßbran se vyznß Roxan∞ ze svΘ lßsky. P°esto₧e oba hlavnφ hrdinovΘ nakonec zem°ou, divßk nevnφmß "Cyrana z Bergeraku" jako tragΘdii. Roxana, kterß pochopφ sv∙j ₧ivotnφ omyl a₧ po mnoha letech, zachovß toti₧ lßsku a v∞rnost ob∞ma...
Bohatou galerii Φesk²ch Cyran∙ obohatφ od 11. listopadu 1999 TomßÜ Töpfer. V Divadle Na FidlovaΦce mu budou "sekundovat" Tereza Bebarovß (Roxana) a Ond°ej Brousek (Kristian). V dalÜφch rolφch vystupujφ Z. MaryÜka, Z. Palusga, L. Trojan, P. HaniΦinec, M. Kubec ad.
Re₧ie: Jan KaΦer, p°eklad: Jaroslav Vrchlick², scΘna: LuboÜ Hr∙za, kost²my: Zita MikloÜovß, dramaturgie: Helena èimßΦkovß, hudba: Petr Skoumal, pohybovß spoluprßce: Ivan Krob a Vßclav Martinec.

Janek Ledeck², William Shakespeare: HAMLET (Divadlo Kalich, 1. 11.)
MuzikßlovΘ ztvßrn∞nφ klasickΘho dramatu Williama Shakespeara o nerozhodnosti, bratrovra₧d∞ a nev∞°e v krßlovstvφ dßnskΘm. Autorem hudby a text∙ je Janek Ledeck², kterΘho podpo°il Jan KaΦer v roli dramaturga. Tv∙rc∙m muzikßlu z Hamlet Production se poda°ilo zajistit prvot°φdnφ obsazenφ - v hl. rolφch vystupujφ Petra Jan∙, Zdena StudΘnkovß, Sisa Sklovskß, Sabina Laurinovß, Josef Laufer, Pavel ZednφΦek, Ond°ej Hejma, BohouÜ Josef, brat°i Tesa°φkovi a dalÜφ, re₧ie Zden∞k TroÜka, choreografie Zuzana KriÜtofovß.
Hraje se v novΘm divadle Kalich v centru Prahy a zvuk je - v∙bec poprvΘ na divadelnφ scΘn∞ v ╚R - ve Stereo Dolby Surround, dφky n∞mu₧ si nßvÜt∞vnφci pln∞ vychutnajφ p∞veckΘ v²kony a hudbu, kterß se pohybuje v rozsahu od kytarovΘho poprocku po velkΘ obsazenφ symfonickΘho orchestru.

LILIAN MALKINA - KULAT┴ A VESEL┴... A (Viola, 29.11.)
Vß₧n∞ i nevß₧n∞ na tΘma èolom Alejchem, Rusko, Estonsko, Izrael, ╚echy - hlavn∞ vÜak veΦer neuv∞°iteln²ch p°φb∞h∙ "Koljovy babiΦky".
Spoluprßce na scΘnß°i a re₧ie: Lφda Engelovß, p°eklad èolom Alejchema: Ludmila DuÜkovß a Vßclav Dan∞k, spolu·Φinkujφ: V∞ra NeruÜilovß, HanuÜ Bor, v²tvarnß spoluprßce: Ivo Äφdek. Hudebnφ kolß₧ sestßvß z italsk²ch, rusk²ch a ₧idovsk²ch pφsnφ a z d∞l V. Ryvkina, A. Rosenbauma a Z. Mat∞j∙.

UTRPEN═ MLAD╔HO WERTHERA (Viola, 12. 11.)
Ji°φ Lßbus v p°edstavenφ podle romßnovΘ prvotiny J. W. Goethe. Werther vyvolal mimo°ßdn² ohlas ihned po svΘm prvnφm vydßnφ v roce 1787: nejen m≤dou ß la Werther v oblΘkßnφ, oblibou wertherovsk²ch motiv∙ v um∞leckΘm °emesle, ale i psych≤zou sebevra₧d mlad²ch lidφ, jakou z odstupu dvou stoletφ u₧ t∞₧ko pochopφme.
Zp∞v: Christina Mrßzkovß-Kluge, klavφrnφ doprovod: Jan Hus Tich², Lotta z mg. zßznamu: Jitka Schneiderovß.

Jean Genet: BALKON (DISK, Divadelnφ studio Akademie m·zick²ch um∞nφ, 1. 11.)
Je skuteΦn∞ to, co vidφme naproti v zrcadle naÜe jß? Mohli bychom v∙bec ₧φt, nebo alespo≥ brßt ₧ivot vß₧n∞, bez vφry, ₧e naÜe tvß° vyjad°uje naÜe jß? Nenφ zrcadlo naÜφ ₧ivotnφ nutnostφ? Nenφ pro nßs skuteΦnost neskuteΦn∞jÜφ ne₧ film? Nep°ipravili jsme sv∞t o veÜkerou p°irozenost, nenφ naprosto um∞l² a vyum∞lkovan²?
Re₧ie: A. Pra₧ßk, p°eklad: A. Fßrovß, J. Gillar, dramaturgie: K. Jungovß, v²prava: H. Borßros, J. Josefyovß, produkce: B. VeΦerkovß, S. ènajperkovß, hrajφ: V. DubniΦka, J. Hßna, M. Novotn², F. Rajmont, M. Hofmann, O. kavan, E. janouÜkovß, G. MφΦovß, V. Pavlasovß, E. Vav°φkovß, K. Urbancovß a L. Jurek.

Lenka Lagronovß: NOUZOV (DISK, Divadelnφ studio Akademie m·zick²ch um∞nφ, 26. 11.)
SouΦasnß hra souΦasnΘ autorky, v nφ₧ jdou postavy hlavou proti zdi.
Re₧ie: J. Adßmek, dramaturgie: K. Balvφnovß, scΘnografie: M. KokoÜkovß, produkce: T. KvasniΦkovß, A. ErdΘlyjovß, J. Pritz a R. Fra≥kovß, hrajφ: M. Pittnerovß, J. Otev°elovß, M. Bittnerovß, V. B°ezka, P. Stach a P. VodiΦka.

Alois Jirßsek: LUCERNA (M∞stskΘ divadlo Mladß Boleslav, 21. 11.)
K 90. v²roΦφ M∞stskΘho divadla v MladΘ Boleslavi p°ipravila dramaturgie klenot ΦeskΘ klasickΘ tvorby. V tΘto dramatickΘ bßchorce Jirßsek v∞ren Tylovu odkazu vyzvedl sφlu ΦeskΘho Φlov∞ka, jeho moudrost, poetiΦnost, ale i nesmi°itelnost v boji proti bezprßvφ.
Re₧ie: Jaromφr Pleskot, scΘna: arch. Milan ╚ech, kost²my: Jana ╚echovß, hudba: Vßclav T;rojan, pohybovß spoluprßce: Zdenka Kratochvφlovß, hrajφ: Karolina Frydeckß, Viktor Limr, Jan Miller, Radovan Lukavsk² j. h., LibuÜe Havelkovß j. h., Josef Kettner, Helena VondruÜkovß, Radek Valenta, Roman Teprt, Josef Videman j. h., Ivo Theimer, Miroslav Babusk², Eva Reiterovß, Petr ProkeÜ, FrantiÜek Sk°φpek, Lud∞k Ji°φk, Milan KonφΦek, Lucie MatouÜovß ad.

Zm∞na vyhrazena Aktualizace dne: 26/11/1999 DalÜφ informace tel. 54 44 44 a 187