|
|||
Dungeon Master 2 Toto co jste zatím přečetli je popis potemnělé atmosféry, která vás v DM2 pronásleduje na každém kroku a deprimuje vás tak, že při hraní sedíte skoro pod stolem s hlavou vystrčenou přes okraj. Právě proto je nejlepší přenést počítač do nějaké tmavé místnosti na způsob komory a nebo aspoň v pokoji zatáhnout rolety, nasadit podřádný nabasovaný sluchátka a oddat se hrání hry, která vás vtáhne jako žádná jiná. Po zlikvidování Chaose v prvním díle Dungeon mastera, který znamenal v rozvoji herního průmyslu revoluci, se na scénu opět vrací čtveřice nebojácných dobrodruhů s úkolem trochu odlišným. Jste vysláni do ďábelské provincie Zalk, kde máte za úkol prozkoumat poměry a život zdejšího obyvatelstva. V tuto roční dobu ale nastává období dešťů a tak se většina obyvatel stěhuje pryč do pohodlnějších a teplejších krajů. Zůstávají pouze potulní obchodníci, kteří vám poskytují své skromné služby, kterých jak uvidíte, budete muset využívat. Samotné zkoumání života obyvatel Zalku by asi nebylo moc zábavné a tak je na pozadí všeho zápletka daleko černější a prosáklejší hnilobou a smrtí. V Zalku totiž vládne chaosův pomocník Dragoth, který obyvatele sužuje svými miniony a potvůrkami, které ovládá ze své astrální sféry přístupné pouze z horního patra zdejší pevnosti Skullkeep. Nahoru se ale nedostanete jen tak, protože nejdříve budete muset otevřít vstupní vrata do pevnosti a pak projít přes mnoho úkolů, nástrah, pastí a potvor do již zmiňovaného horního patra, kde otevřete bránu k Dragothovi a zabijete ho. Dungeon Master je klasický dungeon, v kterém se pohybujete po jednotlivých políčkách po skocích. Jako každá RPG, tak i v téhle ovládáte svého heroa, konkrétně čtyři heroy, které si vyberte na začátku. Vaši svěřenci se vyvíjejí podle toho, kolik toho rozmlátí, zabijou a sešlou a za to dostávjí patřičné zkušenosti, které když dosáhnou postupové hodnoty, vaše postava postoupí v jednom ze čtyř druhů povolání. Výborné je to, že postava není omezena na jednen druh povolání, ale má všechny čtyři určitým způsobem rozvinuté. Tak třeba postava bojového typu je dobrá ve fihter levelu a ninja levelu, zatímco ve wizard levelu a priest levelu je značně zaostalá. To se ale může změnit pravidelným tréninkem kouzlením slabých kouzel, během něhož se postava vypracuje na lepší úroveň. Já jsem měl například jednu postavu, která byla trojitý mistr bojovník a ninja a dvojitý mistr kouzelník a priest. Jak už to bývá v každém pořádném dungeonu, potkáváte velké množství potvor, které s váma mají většinou ne moc přátelské úmysly a nedají se zabít tak snadno, protože jsou obdařeny celkem slušným pudem sebezáchovy. V některých jiných hrách do sebe nechají potvory klidně šít firebally a ani se nesnaží uhnout, za to tady jo. Celou hru to pak obohacuje a dávájí to úplně jiný rozměr, protože to zvyšuje reálnost. Občas takovej obr, který uhne před drahocenným šestkovým fireballem, celkem naštve. Ve hře se seznámíte s větrnými tornády házejícími po vás blesky, vlkama, který přivolávaj kamarády svým vitím a s jinejma chytrejma potvůrkama znepříjemňujícíma vám život. Na své cestě za Dragothem proputujete mnohé kraje, kde budete zkoušet své síly s mnoha nestvůrami této hry, které zabijete pomocí rozličných druhů zbraní a kouzel. Všechno toto vraždění je uděláno realtimovým systémem boje, při kterém se mnohdy zapotíte a vyzkoušíte své rychlé reflexy spolu s hbitostí prstů mačkajících šipky a myšítko. Vždycky když chcete seknout nebo střelit, tak kliknete na zbraň v ruce, vyberete druh seku a tnete. Kouzla sesíláme taky ríltajmově a to tak, že každé kouzlo má svoji úroveň a jiné položky, které mačkáme v podobě runových znaků, po jejichž navolení sešleme kouzlo s patřičným videovizuálním a audiovizuálním efektem. Kouzel je celkem asi třicet a tak bude co sesílat. Všechna tahle zábava je vypracovaná v bezvadný vegový grafice se smyslem pro každý detail a prkotinku. Animace postav a potvor je naprosto jedinečná a nepřátelé jsou totálně totální a člověk si pak není jistej, jestli ten vlk nevyskočí z monitoru a nesmlsne si na nebohým pařánkovi. Každá činnost je podložená nějakým zvukovým efektem, které zní, tak jak by podle mě měl. S jistotou můžu tvrdit, že kdybych někdy potkal letící fireball, tak bude znít přesně tak, jak z ní ve hře. Celé putování doprovází bezvadná hudba, která přesně vystihuje atmosféru lokace, ve které se nacházíte. U mamutů se z reproduktorů line pomalá dunivá melodie naznačující mamutí nemotornost, za to u zlodějíčků jsou slyšet z beden žertovné a krátké zvuky, které přesně charakterizují nejistou náladu okolí. Nevím co dál napsat, snad jen pořiďte si to všichni, ať se pobavíte stejně tak jako já a zůstane vám tím v srdci památka na výbornou hru, která vám dala mnoho zábavy po dlouhou dobu. Hawkh, domluvil jsem. Pavel Zákravský
|
|||