Nastala zima - chladný čas,
ona po podzimu přišla zas,
léto po jaru již je dávno pryč,
ona zas zmrazit přišla ten náš chtíč.
My všichni po teplu teď prahnem,
lahvinku skotské k ústům nahnem,
z okna pak na sněhuláky se díváme,
a unaveně do dlaně své zíváme.
Já jediný vybíhám s křikem ze dveří,
snad se mi dnes sjezd na bobech podaří.
Letím na kopec jako blázen,
každou chvilku padám na zem.
A už jsem tady, třikrát hurá,
a sněhu je tu všude fůra.
To to pane pofrčí,
a pojedu až do ----.
Na boby jsem rázně skočil,
směrem na svah jsem je stočil.
A teď už mi nic nebrání,
rozjet to dolů ze strání.
Pomalinku jsem se odstrčil,
boby na svah zvolna postrčil.
ALe najednou, co se to stalo,
pěkně rychlý spád to vzalo.
Na kopci je náledí,
bobům mím to nevadí.
Letí z koce jako divé,
ovládání nefunguje.
Vstříc mím bobům strom se řítí,
pánové, tak to jsem v řiti.
Zatáčet se vůbec nedá,
ach můj bože, běda běda.
Letěl jsem vstříc svému osudu,
za malou chvilku živ asi nebudu.
Mé boby se střetly se stromem,
nedbaly se řídit bontonem.
Rvačka to byla veliká,
leč boby tu hrály střízlíka.
Prohrály už při prvním úderu,
a já se asi poseru.
Né, už jsem se posral,
na tvrdé zemi jsem měkce přistál.
Ležím nehybně, jsem vzhůru,
v zubech mám zaklesnutou kůru.
Nemohu se pohnout, co asi bude,
takové hrozivé ticho je všude.
Nebude nic, musím tu ležet,
já teď nemohu nikam běžet.
A jak tu ležím, začal jsem usínat,
proboha to nesmím, musím se ovládat.
Ale nic naplat, mám slabou vůly,
víčka se mi klíží, od samé smůly.
Najednou se mi sen o zelené louce v hlavě vynořil,
ale ledový mráz ho hnedle ponořil.
Ponořil ho hluboko, hluboko pod zem,
A já zmrzlý upadám v sen.
|