|
|||
Deník dobrodruhův, část první Pondělí, 7:35 Milý deníčku. Tak jsem se rozhodl, že ti zase jednou napíši. Jsem totiž plný dojmů a nemám nikoho, s kým bych se o ně podělil. Tak proč ti vlastně píši. V neděli jsem byl s kámošema na diskotéce. To by ještě nebylo tak hrozné, hroznější je to, že jsem se, milý deníčku, zlinkoval jako hovado. Budil jsem v sobě dobrou náladu pomocí několika panáků Four rousis, promiň jestli jsem to špatně napsal, ale tobě je to stejně asi jedno, že? Potom pár doušků toho s ocasem, teď si nemůžu vzpomenout jak se to jmenuje, no a taky nějakýho byfítra, nebo snad befeatra, či tak nějak. Zkrátka a dobře, netrvalo to moc dlouho a měl jsem ji jako z praku. Válel jsem se po troj sedačce, která pro mě zdánlivě vypadala jako osmisedačka a pokoukával po x-ocích lidech. Byla to vcelku zábava. Ale najednou se to stalo. Uviděl jsem svou životní lásku. Byla velká a měla krásně modré oči, čtyři. Ale to co mě na ní zaujalo, byla skutečnost, že ji pán obdařil čtyřmami kozami. Promiň, ještě to na mě působý, vrátil jsem se totiž teprve před chvilkou. Zkrátka měla čtveřici pěkných prsou. To mě totálně dostalo. Tak jsem ji skusil oslovit, povídám: "Eeeeeee, erghh uhh! Hikkk?" Jen se trošku pootočila a hodila po mě okem. Teď mám oteklé oko a začíná to pěkně modrat. Oko jsem z místní diskotéky chtěl ukrást jako připomínku, že nemám oslovovat cizí ženy. Mimochodem, deníčku, oko je speciální litrový půllitr. To zní dost divně, co? No nic. Ale nedal jsem si pokoj a když to ze mě začalo trošku vyprchávat, osmělil jsem se podruhé a oslovyl krásnou, teda alespoň myslím, brunetku se zrzavejma vlasama. Vlastně né, zrzavý měla oči a brunetila se tvářema. Ne, ještě jinak, brunetový měla vlasy, zrzavý šaty a brunátněla. Ne, to je asi taky blbost, prostě to byla pěkná holka. Tak jsem k ní pomalu přivrávoral a začínám s oslovením: "Osle!" A sakra, něco se popletlo. Ona neváhala a volala na mě: "Vole!" Aha, říkám si, ta mě bere. Tak jsem to skusil ještě jednou: "Né, já jsem tě chtěl oslovit, né ti říct osle, tak jsem tě oslovil oslem, ale vůbec jsem si neuvědomil, že řikám osle...hhhhh?" "No jó, já jsem na tebe taky chtěla jenom tak zavolat a né ti říct vole, ale řekla jsem vole a vůbec jsem si neuvědomovala, že ti to řikám. Teda, vole...hhhhh??" Aha, ta bude asi stejně zlitá jako já, napadlo mě. Tak poudám: "Kdy´s to měla a kolik toho bylo? erggh hhhh!" "Hele, vole, ty seš dobrej. No, minulej tejden jsem skončila a bylo toho několik balíků těch středních s křidýlkama...hhhhh???" "Bože né, já myslel chrást..." "Ne, tak chrást jsem neměla žádnej..." "Eeeee, myslel jsem chlast, přece, né?" "Jo tak, ále, něco málo jsem si nalila, no. Však to znáš, všichni vypadaj tak nějak normálně, ale potom si dáš frťanem do frňáku a je to." "Jo, to znám, dneska mi dala jedna vokem do voka, už to začiná modrat a kurevsky to bolí." "Aha, a na kterym voku to máš? Trošku tmavší máš třetí z prava..." "Hele, nejseš blbá? Jak to asi můžu mít na třetim z práva, když jsem na práva nikdy nechodil? Já radši pudu, tohle nikam nevede. Nechceš jít taky? Třeba na záchod?" "Joj, ty na to deš pěkně zhurta a copak bychom tam asi dělali?" "Ježiš ty seš blbá. No asi chcali, ne? Co se asi dělá na záchodě! Ježiš já du vod tebe pryč, nebo z tebe ještě zblbnu!" A odešel jsem pryč. Teda, ne pryč, šel jsem do hajzlu... teda, na záchod. A docela mě potěšilo zjištění, že můžu od dnešního večera uspokojit dvě ženy najednou. A dokonce jsem viděl dva proudy, ale nemohl jsem se oběma strefit do žlábku, tak jsem se tam snažil dostat ten levej. Ale potom mě to přišlo nefér vůči tomu pravýmu, tak jsem tam nasměroval na chvilku ten pravej. A jak jsem se tam tak točil kolem dokola a nevěděl co kam trefit, pochcal jsem jednoho velkýho chlápka. Chtěl jsem se mu omluvit a povídám: "Osle!" Sakra, zase se něco pokazilo. Čapnul mě za gatě a vodnes skrze diskotéku na ulici. Hodil mě do louže, rozepnul poklopec a... asi víš, deníčku, co se pak stalo. No, alespoň to bylo pěkně teploučký. Pak už si pamatuju jenom nějaký modrý blikání a taky jsem viděl pár opic zavřených v kleci. Jedna dokonce točila nějakým kolem. Hloupej byl jenom ten fakt, že jsem se z té zoo nemohl dostat, tak jsem musel počkat na konec představení. Konec představení jsem poznal podle červeného majáčku, který se před nami rosvítil. Tak jsem otevřel dveře a vyskočil ven. Ale ouha. jak jsem tak vrávoral, přepadnul jsem zábradlí na mostě a padal dolů. Jak tak pěkně letim, tak koukám, pode mnou něco plave. Že by velryba? To asi ne. To bude velkej touleň, nebo tuoleň, nebo jak se mrcha jmenuje. Tak jsem ještě chvilku letěl a pak na to celkem měkce dopadnul. Nebyl to tuloeň, ale lidi. Hromada lidí na nějaký bárce, která mě zachytila. Kupodivu tam docela hlasitě hrála hudba a lidi se ňák divně pomotávali. Ale asi jsem se jim nelíbil, protože mě chytli a hodili do vody. Tak to teda byl tuleoň. Jako prase. Otřel se mi o nohu. Začal jsem pádlovat rukama i nohama i hlavou a ušima a všim co mohlo pádlovat, abych se dostal co nejrychleji na suoš, teda na souš. Dopadlo to docela dobře. Vydrápal jsem se po schůdkách na nábřeží, nebo jak se to zove, nahodil tupej nenápadnej úsměv a mastil si to na tramvaj. Nastoupil jsem do první, kterou jsem potkal, chytil se tyče a čekal kam mě to zaveze. Po chvilce stání jsem to nevydržel a zeptal se paní vedle: "Prosim vás, kam jede tahle tramvaj?" "Ale synáčku, to není tramvaj, jsi v čekárně. Tramvaj ti ujíždí támhle ve předu." Aha. Trochu jsem zbystřil a napjal své síly. Vyrazil jsem kupředu, na lov tramvají. Bohužel jsem ji nedohonil. Tak jsem se smutně vracel na zastávku a nějakej dědula se mě hloupě ptá: "Copak? Ujela, ujela?" "Né, já ji vyhnal!" No, co sem mu na to měl říct, tupounovi. Hodil jsem pozadí na lavičku a koukal, kde co lítá. Nic nelítalo, smůla. Tak jsem na tu lavičku skusil hodit i popředí. Teď už něco lítalo. Neuvědomil jsem si, že to není můj měkkej polštář a najednou jsem viděl hromady létajících světlušek a takovejch divnejch věcí. No, to se nepočítá, to byly zvratky. Sebral jsem se ze země a radši se zmíněné lavičce vyhul, teda vyhnul. Konečně mi přijela tramvaj. Vyhupkal jsem po schůdkách a koukal, kam složit své mladé kosti. Zaměřil jsem se na sedadlo proti dveřím, jenže tam někdo seděl. Tak jsem k němu v podnapilém stavu přišel a povídám: "Vyhul, chci sedět!" Von si asi povídat nechtěl. Jednu mi natankoval a já jsem vyhulil z tramvaje jak namydlenej blesk. Šlehnul jsem sebou na lavičku a chvilku se válel v tom, co se ještě před chvilkou válelo ve mě. No nic. Rozhodnul jsem se, že pudu domu pěšky. Vždyť je to kousek. Tak jsem tady. Ale teď to, kvůli čemu ti vlastně píšu. Na tý diskárně jsem ztratil doklady. A našel jsem je u sebe doma. Ležely na tý druhý holce z diskotéky, která ležela na mí dečce, kterážto se válela před míma dveřma. No, tak to bylo. Teď už budu muset pomalinku končit, jelikož jsme už trošku vystřízlivěli a ona vypadá docela dobře. A už mě tady obtěžuje, ze zadu. Tak se měj moc hezky, deníčku a já se zase ozvu. Až to bude stát za to. Ahoj.
|
|||