ZÁKLAD ÚSPĚCHU. ŽITÍ Z ÚROKŮ

Motto:
“Před oslem, který nese náklad zlata, se otevírají brány každé pevnosti.”
Filip II. (otec Alexandra Velikého)

Kapitola, a připusťme, obtížná kapitola, kterou právě začínáme číst, je, ač se to na první pohled možná nezdá, rozumem i srdcem celé knihy. Popisuje svým způsobem extrémní chování. Chování, při kterém občan opouští trh práce, přestává pracovat a pokouší se žít z výnosů svého kapitálu. Samozřejmě musí tento kapitál nejdříve získat. Buď předcházejícím několikaletým trpělivým spořením (už do třicítky se dá zvládnout hodně), které je často spojeno i s velkým odříkáním, nebo s přispěním bohatých rodičů či štěstěny. Na dalších řádcích se seznámíme s fungováním takového rentiérského způsobu financování života. Jedná se opravdu o netradiční řešení, to už víme, ovšem na druhé straně podobné chování, v kombinaci s účastí na trhu práce, to jest chodíme do práce, může vést k nebývalé a výrazné pomoci celé domácnosti. Proto čtenáři doporučujeme, aby se s následujícím textem, s kalkulacemi výpočtů, ale hlavně se způsobem myšlení velmi dobře seznámil. Podaří-li se mu to, najde odpověď na otázku, jak efektivně řídit vlastní finanční záležitosti, domácnost a rodinný rozpočet.

STOP:
Tady je klíč k úspěchu!

Spousta lidí, mnozí z nich často naivně po zhlédnutí lákavých televizních seriálů, touží žít a financovat své každodenní výdaje z úroků z kapitálu a úspor. Jedná se o ty z nás, kteří se nebojí opustit trh práce a své výdaje financovat jednak z našetřeného kapitálu (ale třeba i z dědictví), a jednak z výnosů, především úroků, které z takového kapitálu, vhodně umístěného na kapitálovém trhu plynou. Pro takový postup a životní styl je nutné především zvolit správnou investici. Ta musí splňovat několik velmi důležitých kritérií.

K zamyšlení:
Výnos, likvidita, riziko

Především musí být likvidní, to jest snadno převoditelná na hotové peníze. Musí být co nejméně riziková, to jest musí existovat jen velmi malá pravděpodobnost, že o ni přijdeme (zkrachuje banka), výnos musí vždy alespoň o něco málo převyšovat inflaci (!) a konečně musí být, v poměrně krátkém časovém horizontu, dejme tomu tři měsíce dopředu, spolu s inflací, rozumně odhadnutelný. V českých podmínkách podobné požadavky splňují například krátkodobé termínované vklady a jiné podobné účty se splatností nejdéle do jednoho roku. To platí obecně. Vzhledem k takzvané ploché výnosové křivce českých finančních produktů, to jest k přibližně stejnému úročení bez ohledu na dobu splatnosti, je nutné u nás doporučovat spíše vklady s dobou splatnosti okolo tří měsíců.