SPOTŘEBA A INVESTICE

Co uděláme, přijdeme-li nečekaně ke statisícům či dokonce k milionu korun? Odpověď bývá nejlepším testem posouzení, umíme-li (nebo ne?) dobře hospodařit.

STOP:
Vyhrál jsem milion!

Mít pořádný kopec peněz patří mezi odvěké touhy lidstva. Někteří lidé umí kopec peněz vydělat, jiným spadne do klína v podobě dědictví, výhry nebo třeba daru, ale většinou zůstává jen u snů, přestože desetitisíce lidí kupují losy, hrají na hracích automatech, bingo, sází a účastní se nejrůznějších soutěží a kvízů. Štěstěna však bývá vrtkavá, a tak není vyloučeno, že jednou budeme mít před sebou na stole milion. Podívejme se, jak by naložili s větší částkou peněz lidé na počátku druhé poloviny devadesátých let.

Jak by lidé naložili s větší částkou peněz (podíl v %)?

Výdaje na nákup	1996	1997
Nemovitosti	30,1	34,8
Úspory	20,6	14,2
Devizy	6,0	11,4
Spotřební předměty	11,2	10,3
Stavební pozemky	10,7	7,3
Auta	8,2	7,3
Zlato, šperky, starožitnosti	6,4	6,1
Cenné papíry	6,1	5,2
Zemědělská půda a lesy	1,7	2,4

Vesměs převládají investice nad spotřebou! Zajímavý je i meziroční přesun v “kvalitě” investic. Zřetelný je posun k silnějším měnám (vliv a první opravdová zkušenost s měnovou turbulencí na jaře 1997), stavebním pozemkům a částečně i k cenným papírům. Tradiční “spořivé” instrumenty jsou na ústupu. Jinými slovy: přes spoustu řečí o tom, že nemáme z čeho šetřit a kam investovat, moudřejší z nás si vědí rady a věcem, jak se zdá, rozumí. Proč bychom se nemohli rozumně chovat i my?

K zamyšlení:
Ani nepřejícná štěstěna nás nemůže a nesmí odradit

Vraťme se k lidem, na které se štěstí nikdy neusmálo a kteří zůstali jenom u snů. Ani oni nemají důvod boj s nepřejícnou štěstěnou vzdávat. Musí však, bohužel, ale možná i bohudík, protože budeme věcem lépe rozumět (!), trpělivě spořit a ten svůj milion si nachystat sami. Je to možné. Vraťme se proto zpět k příjmové rovnici domácnosti, snižme spotřebu, zvyšme a dobře umísťujme úspory. Pak budeme mít v reálné době i my své, když ne miliony, tak alespoň desetitisíce.