ÚVOD

Motto:
“Kdo vážně nepřemýšlí o vzdáleném, bude poděšen blízkým.”
Konfucius

Jednou z cest, které vedou k růstu bohatství a ke správnému pochopení fungování osobních a rodinných rozpočtů - jinými slovy: jak vyjít s penězi - je znalost a praktické používání “příjmové rovnice” domácnosti. Hraje v domácím účetnictví ústřední úlohu. Jasně, stručně a výstižně definuje vzájemné vztahy mezi třemi rozhodujícími veličinami každého rodinného rozpočtu - příjmy domácností (ve světě se více používá pojem důchody domácností), spotřebou (výdaji domácností) a úsporami. Vzorec příjmové rovnice domácnosti vypadá takto:

SPOTŘEBA + ÚSPORY = PŘÍJEM

Spotřeba popisuje výdajovou stránku domácího rozpočtu, rozumíme jí výdaje jednotlivců nebo domácností na potraviny, bydlení, dopravu (dojíždění do práce a za nákupy), léky a lékařskou péči, kulturu, sport, zábavu, spotřební předměty, ale také pojištění, ať už “povinná” ze zákona nebo “dobrovolná”, takzvaná komerční, a daně. Mezi nejběžnější příjmy domácností počítáme mzdy a platy u zaměstnanců a důchody u důchodců. Úspory představují investiční část rodinného rozpočtu a zároveň budoucí možný zdroj bohatství a majetku rodiny. Úspory jsou tou částí příjmů, která se nespotřebovává - a jedním dechem dodejme: měla by být rozumně využita pro akumulaci kapitálu nebo, jinými slovy, pro zvýšení celkového bohatství jednotlivce, rodiny i domácnosti. Úspory jsou tak tou částí z důchodů domácností, která se nevydává na spotřebu.

Je-li struktura výdajů na určité úrovni rodiny neměnná (například při určitém způsobu bydlení), pak existuje bod - říká se mu bod vyrovnání -, při kterém se suma výdajů právě rovná sumě příjmů. Při poklesu příjmů k bodu vyrovnání musí, jak snadno pochopíme, rodina přijmout nezbytná nápravná opatření: přestěhovat se do levnějšího bytu, snížit výdaje a podobně. Kromě závěru o existenci bodu vyrovnání přináší studium výdajů domácností i jedno zajímavé a alarmující zjištění: chudí lidé nemají chuť spořit a investovat. Možná právě tato tendence v jejich chování brání mnohým domácnostem, aby byly bohatší. 

STOP:
Investovat a spořit - a být bohatí!

Čtenářům, kteří jsou zběhlejší v ekonomických pojmech, jistě neunikla podobnost příjmové rovnice domácností s “příjmovou rovnicí” firem (ve zjednodušené podobě), potažmo s výpočtem jejich zisku:

NÁKLADY + ZISK = PŘÍJMY

Podobnost není náhodná. Zatímco ziskem firmy rozumíme rozdíl mezi jejími příjmy a náklady, “ziskem” domácnosti rozumíme úspory, tedy také rozdíl mezi příjmy a výdaji (náklady). Pro další osud jak firemní, tak rodinné ekonomiky je určitě důležité vědět, kterak oba subjekty se ziskem nebo úsporami naloží. Pokud je výhodně investují (přemění na investice), položí základy budoucího rozkvětu firmy i domácnosti. V opačném případě zakládají na firemní nebo rodinné finanční problémy.

K zamyšlení:
Úspory jsou zisky domácností

V tuto chvíli je příhodné si připomenout jeden vžitý omyl, který brání našim domácím financím v úspěšném rozvoji. Omyl, který vysvětluje následující myšlenkový postup: nemůžeme spořit proto, protože máme málo peněz a nemáme proto z čeho spořit. Chyba, ještě jednou chyba! Kdyby bylo tvrzení pravdivé, tak bychom si přece nemohli nikdy, a zdůrazněme ještě jednou - nikdy - ani sobě, ani nikomu jinému koupit žádný dárek, žádnou pozornost, žádnou cigaretu, žádnou lahvinku, nic, nic, nic. Nemáme přece peníze. Ale tak se dozajista masově nechováme!

K zamyšlení:
Vždy můžeme spořit

Právě naopak. Zamyšlení nad rodinnými rozpočty často signalizuje některá neracionální (nerozumná) spotřebitelská chování. Například muži považují za zcela samozřejmou intenzivní péči o automobil. Když se takového automobilisty zeptáme, argumentuje starostí o rodinu, aby děti mohly jezdit na víkendy a za čerstvým vzduchem. Sám ale přechodí chřipku a z práce se na návštěvu lékaře neuvolní. Místo vitaminů si raději koupí lepší olej do motoru, a když je řeč o pojištění, má na mysli havarijní pojištění pro svého plechového miláčka, životní pojištění pro sebe a svou rodinu ho ani nenapadne.

Absurdnost podobného schématu chování lidem často dochází, až když je téměř či úplně pozdě. Jakoby člověk sám řádnou “servisní” péči nepotřeboval a přitom odborníci stále a stále upozorňují - investice do lidí se vyplácejí nejvíce! Pozoruhodná čísla dokumentující nerozumné chování objevujeme všude kolem nás. Kupříkladu za nákup všech dopravních prostředků, včetně cyklistických kol, a za jejich provoz vydala průměrná rodina se zaměstnanými rodiči v roce 1997 částku 28 584 korun. Na osobní potřeby, včetně léčebné péče, holiče a podobně, to bylo pouze 12 600 korun!