ÚVODMotto: Důvodů, proč se pouštíme do čtení každé nové knížky, bývá spousta. Pro potěšení, pro zábavu, slyšeli jsme o ní, prý je zajímavá, nudíme se a potřebujeme “zabít” čas. Často si ale také přejeme zbavit se strachu a obav z neznámého a dozvědět se něco nového. Tak by tomu mohlo být i při četbě této knížky. Nejvíce se dnes lidé obávají nezaměstnanosti a finančních problémů: Jak mám začít hospodařit s penězi a šetřit, když nic nemám? Kde si mám vydělat nebo získat dostatek peněz na nový byt? A přitom... Pořád někdo něco potřebuje. Něco sehnat, opravit, udělat, poradit, vybourat, zazdít, převézt, odvézt, zúčtovat. “Stál jsem na náměstí v cizím městě a nevěděl co dělat. Ukradli mi peněženku i osobní doklady a neměl jsem dokonce ani těch pár drobných, abych si mohl zatelefonovat domů, kam mi zbývalo asi dvě stě kilometrů. Stopovat jsem nechtěl a jízda vlakem načerno se mi také nezamlouvala. Když jsem tak prohledával kapsy, našel jsem tři staré lístky do kina, pochopitelně přetržené. A tak jsem je roztrhal na ještě menší kousky a ty jsem pak zastrčil za stěrače tří parkujících automobilů. Když přijelo další auto, ukázal jsem řidiči, kde má zaparkovat a zdvořile se zeptal, zda bude platit hned nebo až při odjezdu. Sice se podivil, ale neprotestoval. Platil hned. Nevydělal jsem tenkrát tisíc korun, ale domů jsem se dostal.” U benzinového čerpadla umývá chlapec řidičům okna. Není zaměstnancem čerpací stanice. “Vadí to majiteli čerpací stanice, musíš mu něco platit?” Strohá odpověď: “Nevadí, nemusím”. Jak vyplynulo z hovoru, mládenec si takhle přijde na zhruba 60 korun na hodinu. “ ... kamarád mi vypravoval, že jeden Němec mu dal 250 korun. Já jsem to zatím ještě nezažil. Někdy také nedostanu nic.” Kam se poděly daně z příjmů? Kdo vystavil oprávnění k provozování “hlídací” služby? Od kolika let lze samostatně podnikat? Jenže... Kdo zdaňuje příjmy kněžek lásky? Kam jdou peníze, které nás mají ochránit před zloději našich peněženek? Samozřejmě, všeobecně odmítáme podobné podnikání, ale... Není na těch příbězích leccos poučného? Vždyť onen okradený občan - jak bývá často vyzýván - si přece pomohl sám. Možná ho už přestalo bavit být donekonečna otřásajícím se daňovým oslíkem. Nebo spíš oslem, při pohledu na bohaté stoly našich mocných, z našich peněz? Solidarita, spořádaný stát? Jistě. Jenže čím víc pracujeme, tím víc platíme a jako daňoví oslíci platíme vládní chyby, zmetky a podvody (nebo jen neznalosti typu: sorry, chybička se vloudila?) státních úředníků - za privatizaci Poldovky, za padlé banky, za lotynku ministerstva kultury, za zásobování armády a jiné pomníky, na kterých si jejich aktéři dobře namazali kapsy. Platíme za předpisy, které přímo volají po tom, aby je nikdo nedodržoval a byly porušovány, platíme za desítky tun pašovaného zboží na tržištích, za topné oleje. Tisíce potůčků daňových podvůdků a podvodů se slévají do řeky tekoucí od státní kasy do soukromých kapes. Česká národní banka těsně před Vánocemi v roce 1997 oznámila podřízení své měnové politiky snížení meziročního růstu čisté inflace, to jest inflace bez vlivu deregulací - nápravy - cen a nepřímých daní, především daně z přidané hodnoty, na šest procent a do konce roku 2000 na 4,5 procenta. Pro občana byl tento vzkaz České národní banky, pokud mu vůbec rozuměl, jednoznačným signálem: pomalý nárůst mezd a znovu politika utahování opasků. Knížka je koncipována jako čtení o osobních financích a domácím účetnictví. Má své Má dáti a Dal. Mimochodem, rozumíme vzpomínanému úsloví? “Dal” je totožné s “pasivy” a ta jsou zase totéž co “zdroj” financí. Hlavními vlastními zdroji domácích rozpočtů jsou především mzdy a platy u ekonomicky aktivních obyvatel a důchody u důchodců. Nejběžnějšími cizími zdroji jsou půjčky, leasing a obchodní úvěr. Položky z kategorie “Má dáti” informují domácnost, kam “má dáti” (nebo už dala) své finance, jinými slovy, kam je vložila (umístila), jaký má skutečný majetek - aktiva - domek, byt, auto, televizi, hi-fi soupravu, domácí vybavení. A právě těmto dvěma velkým skupinám - aktivům a pasivům - se knížka především věnuje. Vedle hlavního textu je velká pozornost věnována dodatkům. Jsou napsány tak, aby nerušily ústřední příběh o získávání a umísťování peněz, ale aby ho efektivně doplňovaly. Umožňují čtenáři, uzná-li to za důležité nebo za zajímavé, si informace z centrálního děje doplňovat, anebo, při trošce ušetřeného volného času, si je se zájmem o věc samotnou přečíst. Dodatky mají i praktický smysl. Není potřeba listovat v další literatuře, aby byly potřebné informace “po ruce”. Navíc čtením dodatků neztratí čtenář niť a může se postupně do studia ekonomie více ponořit, ba co víc, možná si ekonomiku i oblíbí. |