VE╪EJN┴ VOLBA

Slo₧it² v²voj ekonomiky a politiky se v pr∙b∞hu mnoha desφtek let Φasto potkßval a rozchßzel. XX. stoletφ tak sv²m zp∙sobem rozhodlo i o ekonomii, kdy₧ zaΦalo teorii ve°ejnΘ volby pova₧ovat za v∞tev ekonomickΘ teorie, kterß se zab²vß u₧itφm ekonomick²ch metod a postup∙ v prost°edφ netr₧nφho (politickΘho?) rozhodovßnφ.

P°edm∞tem studia teorie ve°ejnΘ volby je teorie stßtu, volebnφch pravidel, chovßnφ voliΦ∙, politiky stran, chovßnφ stßtnφ byrokracie a tak dßle. Je tedy stejn² jako p°edm∞t politick²ch v∞d. Teorie ve°ejnΘ volby se rozvinula koncem 40. a zaΦßtkem 50. let. Studium tr₧nφch ekonomik se do tΘ doby zab²valo p°edevÜφm rozhodnutφmi a volbami, kterΘ provßd∞li jednotlivci (individua). Ve°ejnß volba vnesla do ekonomiky prvek skupinovΘho rozhodovßnφ.

Ve vÜech ekonomikßch se mnohß rozhodnutφ t²kajφ umφst∞nφ (alokace) zdroj∙, a¥ u₧ se rozhoduje o umφst∞nφ metra (Praha nebo Bratislava), nebo finanΦnφch prost°edk∙ do dßlnic Φi otevφrßnφ nov²ch uheln²ch (zlat²ch?) dol∙. Podobnß ôvelkßö rozhodnutφ Φinφ vlßdy nebo jinΘ silnΘ a vlivnΘ skupiny. Zp∙soby, jimi₧ se dosahuje takov²ch kolektivnφch rozhodnutφ a umφst∞nφ (alokace) zdroj∙, se zab²vß teorie ve°ejnΘ volby.

Model zab²vajφcφ se kolektivnφ volbou v demokratickΘ spoleΦnosti p°edpoklßdß, ₧e politikovΘ budou co nejp°esn∞ji reprezentovat nßzory voliΦ∙, kte°φ stojφ uprost°ed politickΘho nebo spoleΦenskΘho spektra. Proto se mu °φkß model (teorΘm) st°ednφho voliΦe. Lze z n∞j vyvodit, ₧e jak pravicov², tak i levicov² kandidßt podnikne obvykle podobnΘ kroky a oba skonΦφ co nejblφ₧e st°ednφmu voliΦi.

Model st°ednφho voliΦe je v²chodiskem pro tzv. Director∙v zßkon, podle n∞ho₧ rozd∞lovßnφ stßtnφch p°φjm∙ (d∙chod∙) vlßdou sm∞°uje ve prosp∞ch skupin se st°ednφm p°φjmem. Proto vlßdy obvykle sledujφ p°erozd∞lovßnφ stßtnφch p°φjm∙ od relativn∞ bohat²ch, ale i chud²ch (!) sm∞rem ke st°ednφm p°φjmov²m skupinßm, aby si zajistila jejich p°φze≥ v p°φÜtφch volbßch. NaÜe zem∞ je v tomto smyslu p°φmo Φφtankov² p°φklad. Vφt∞zn² ·nor 1948 p°ehnal jednu cestu (bohat²m ôsebralö, ale pozor, chud²m nep°idal) a v²voj po roce 1989 n∞kdy nebezpeΦn∞ tφhne k opaΦnΘmu extrΘmu.

SobeΦtφ voliΦi budou podporovat v₧dy stranu, od nφ₧ oΦekßvajφ maximalizaci svΘho p°φjmu a bohatstvφ. Lφn∞jÜφ voliΦi zase budou spolΘhat na p°erozd∞lovßnφ od bohat²ch k nim. ╚asto jim tuto cestu nabφzejφ levicovΘ a populistickΘ strany. AΦkoliv obecn∞ lze p°erozd∞lovßnφm snad v₧dy zφskat vφce hlas∙ ne₧ jich ztratit, je p°erozd∞lovßnφ v₧dy hrou, kterou mohou hrßt vÜechny strany, a proto je tak obtφ₧nΘ dosßhnout p°evahy nad protivnφkem pouze sliby o p°erozd∞lenφ toho, co u₧ je k dispozici.

A kdy₧ toho nenφ k dispozici moc, nastupuje deficitnφ financovßnφ, jin²mi slovy ôp∙jΦφme siö. A nakonec se tak dß nalßkat i ten ôpravicov²ö voliΦ, kterΘmu zßle₧φ jen na jeho vlastnφm p°φjmu - vlßdo, ber kde ber, jenom ne na danφch. Schodky stßtnφch rozpoΦt∙ jsou obvykle lßkadlem pro politiky dob²vajφcφ volebnφ hlasy. V dlouhΘm obdobφ se nakonec ale v₧dy jevφ, ₧e r∙st nßrodnφho produktu a bohatstvφ je zßvislejÜφ spφÜe na mφ°e a rychlosti technologick²ch zm∞n a r∙stu populace ne₧ na p°erozd∞lovßnφ.