J. M. KEYNES. SM═èEN┴ EKONOMIKA

DvacßtΘ stoletφ dostalo do vφnku neoklasickou Ükolu. Ta, na rozdφl od Ükoly klasickΘ, kterß zd∙raz≥ovala p°edevÜφm nßklady a p°ehlφ₧ela poptßvku, si tento nedostatek uv∞domila (jinΘ problΘmy trßpφ podnikovΘ ·Φetnφ a ekonomy a jinΘ zase vlßdy a nßrodohospodß°e) a ve druhΘ polovin∞ XIX. stoletφ nalezla zp∙sob, jak oba prvky - poptßvku a nßklady - vzßjemn∞ skloubit. A tak neoklasiΦtφ ekonomovΘ rozd∞lili na poΦßtku XX. stoletφ nßrodohospodß°skou nauku na makroekonomiku (zajφmß nßrodohospodß°e a vlßdy) a mikroekonomiku (zajφmß podnikovΘ ekonomy). Jen pro zajφmavost, dvacßtΘ stoletφ p°ineslo jeÜt∞ jeden nov² prvek - hospodß°skΘ v∞dy poprvΘ p°esßhly hranice Evropy, p°edevÜφm Francie, Anglie a pozd∞ji i N∞mecka, a rozÜφ°ily se do zßmo°φ.

Rozd∞lenφ na makro a mikroekonomiku brzy p°inutilo ekonomy znovu definovat - p°esn∞ji a modern∞ji - makroekonomickou teorii. Tak se zrodilo v roce 1936, trochu pozd∞, snad s ohledem na vßleΦnΘ udßlosti, rozhodujφcφ dφlo Johna Maynarda Keynese (1883-1946) Obecnß teorie zam∞stnanosti, ·roku a pen∞z (General Theory of Employment, Interest and Money). KeynesißnskΘ myÜlenky, mnozφ hovo°φ dokonce o keynesißnskΘ revoluci, pak inspirovaly celou novou generaci teoretik∙ i praktik∙ naÜφ doby.

Hlavnφ myÜlenkou celΘho Keynesova dφla je nßsledujφcφ ·vaha: tr₧nφ ekonomika prod∞lala ve svΘm v²voji takovΘ zm∞ny, ₧e ve XX. stoletφ ji₧ nem∙₧e ·sp∞Ün∞ fungovat na ôjen a pouzeö na zßklad∞ samoregulaΦnφch tr₧nφch mechanism∙. Na otßzku, co je p°φΦinou nefunkΦnosti samoregulaΦnφch sil v tr₧nφ ekonomice, odpovφdß: nerovnovßha zp∙sobenß nedostateΦnou poptßvkou a nestabilitou investic. Keynes byl nositelem myÜlenky, podle nφ₧ vysp∞lß kapitalistickß ekonomika - a on byl jejφm stoupencem - musφ pro svou stabilizaci doplnit tr₧nφ systΘm stßtnφm intervencionismem. Tato myÜlenka je od tΘ doby ômekkouö levicov∞ zam∞°en²ch ekonom∙ a politik∙.

PouΦn² byl v tomto smyslu celosv∞tov² siln² pokles hospodß°stvφ (recese) na konci 20. a zaΦßtku 30. let. Jeho zßkladnφ p°φΦinou, spojenou s vysokou nezam∞stnanostφ, byla v Keynesov∞ pojetφ nedostateΦnß efektivnφ poptßvka po zbo₧φ spojenß s nφzk²mi podn∞ty k investicφm (k rozmno₧ovßnφ bohatstvφ - jedinc∙ i nßrod∙). Chyba byla, podle Keynese, ve ÜpatnΘm chßpßnφ fungovßnφ tr₧nφ ekonomiky, proto₧e v tr₧nφ ekonomice je podle n∞j odd∞leno nejen rozhodovßnφ o ·sporßch od rozhodovßnφ o investicφch, ale chybφ i jak²koliv regulaΦnφ mechanismus, kter² by obnovoval soulad ·spor a investic. Keynes rovn∞₧ odmφtal samoΦinnΘ vyrovnßvßnφ poptßvky po prßci a nabφdky prßce na zßklad∞ pru₧nΘ reßlnΘ mzdy, proto₧e tvrdil, ₧e mzdy se m∞nφ pomaleji ne₧ ceny.

Rozhodovßnφ o ·sporßch je podle jeho teorie p°edevÜφm zßvislΘ na p°φjmech domßcnostφ, proto₧e ·spory jsou p°φmo ·m∞rnΘ rostoucφm p°φjm∙m (Φφm vyÜÜφ p°φjmy domßcnostφ, tφm vyÜÜφ ·spory). ┌rokovß mφra nehraje v Keynesov∞ chßpßnφ p°i rozhodovßnφ podstatn∞jÜφ roli. Podobnß situace je dnes i v ╚eskΘ republice. Rozhodovßnφ o investicφch je tedy de facto jenom zßle₧itostφ podnikatel∙ a je zalo₧eno pouze na oΦekßvanΘm ΦistΘm v²nosu v porovnßnφ s ·rokovou mφrou. Motivem pro investovßnφ nenφ zisk - b∞₧n² motiv domßcnostφ - ale akumulace bohatstvφ jako takovΘho (b∞₧n² motiv kapitalisty).

Hlavnφ proud soudobΘ ekonomie se rozvinul vedle vysp∞lΘ zßpadnφ Evropy zejmΘna v ekonomikßch stßt∙ Severnφ Ameriky a v Japonsku. LepÜφ porozum∞nφ makroekonomiky a souΦasn∞ jejφ odd∞lenφ od mikroekonomiky vedlo v t∞chto zemφch k podstatn∞ ·Φinn∞jÜφmu fungovßnφ smφÜenΘ ekonomiky. SmφÜenou ekonomikou - dominantnφ formou ekonomickΘ organizace v nekomunistick²ch zemφch ve XX. stoletφ - rozumφme takovou ekonomickou formu, ve kterΘ stßty p°i vytvß°enφ svΘho ekonomickΘho systΘmu sice spolΘhajφ na tr₧nφ mechanismus (cenov² systΘm), ale souΦasn∞ pou₧φvajφ nejr∙zn∞jÜφ vlßdnφ zßsahy pro omezovßnφ makroekonomickΘ nestability a tr₧nφch selhßnφ. Jednß se tedy o jakΘsi ôumrav≥ovßnφö neviditelnΘ ruky trhu.