|
Tento článek je určen všem přetaktovávačům, kteří potřebují trochu zvýšit nepětí, aby se jejich procesor rozeběhl na vyšší frekvenci. Nezkoušel jsem všechno, co zde popisuji, ale minimálně 2,2V chodí perfektně, jak se o tom mohl přesvědčit můj Celeron 300A. Údaje do tabulky jsem převzal ze sajtů uvedených na konci, ty je zase získaly odněkud od Intelu. |
Pokud chcete postupovat podle návodu na této stránce, musí platit všechny tyto podmínky:
Odpověď je prostá. Když silně přetaktujete procesor (typicky na 100 MHz FSB), často se stane, že buď počítač nenastartuje vůbec, nebo se zasekne ještě před nahráním Windows. Příčina není v tom, že by procesor zvýšenou rychlost nezvládl, ale v příliš nízkém napětí. Slyšel jsem už mnoho vysvětlení, proč to tak je, a každé může i nemusí být pravé. Každopádně velice často platí. že zvýšení napětí procesor přesvědčí, aby fungoval.
U procesorů pro desky socket 7 se napětí nastavovalo na desce a procesor jen trpně přijímal, co mu motherboard posílá. To ovšem znamenalo dost značné nebezpečí, že si uživatel splete nastavení a ugriluje procesor. Proto přešel Intel u svých Pentií II a Celeronů na jiný způsob určení napětí. Procesor na některé své piny vyvádí signály, které desce určí, jaké napětí použít.
Ty, kteří přelepovali pin B21, nejspíš hned napadne: Ale to potom stačí změnit ty signály a změním napětí! A opravdu. Následující tabulka udává, jaké hodnoty signálů odpovídají jakému napětí:
|
|
V tabulce znamená nula uzavřený a jednička otevřený obvod, zvýrazněny jsou řádky s napětím procesorů s jádrem Deschutes (Celeron, novější Pentia II - 2.0V) a Klamath (starší Pentia II - 2.8V). Elektrotechnici to budou vědět z hlavy, my ostatní si pamatujeme z článku o přetaktování nebo z článku o přelepení B21, že z uzavřeného obvodu můžeme udělat otevřený jednoduše přelepením příslušného pinu. Obráceně to bohužel nejde. Pro vlastníky Klamath procesorů z toho plyne, že mohou přelepit pouze pin B119, čímž si vůbec nepomohou, protože deska si pak bude myslet, že procesor není přítomen. Daleko lepší pozici mají procesory Deschutes. Ty mají otevřený pouze obvod u VID0, takže mají spoustu možností přelepení. V dalším textu se budu soustředit na ně. |
Pro účely přelepování potřebujeme zvyšovat napětí, VID0 bude mít vždy hodnotu 1. Proto máme přístupná napětí od 2.0V s krokem 0.2V. Jak velké napětí vybrat, to záleží na tom, jak vysoko má být procesor přetaktován. Ovšem pozor, už 2.2V je o 10% výš než udává specifikace Intelu, a to může být nebezpečné. Obecně se doporučuje nejít nad 2.4V, já bych zůstal spíš jen u 2.2V.
Prvním krokem tedy bude přelepení pinů A121, A119 a B119. Jak přesně přelepovat, o tom jsem se rozepsal v článku o přelepení B21, takže to zde nebudu opakovat. Jen podotýkám, že musíte pokračovat daleko pečlivěji, protože šance na zničení procesoru a/nebo desky je citelně vyšší (viz. oddíl Nebezpečí).
Po přelepení na 2.2V je vhodné vyzkoušet, jestli už procesor funguje. Pokud ano, můžete být spokojeni, budete moci používat vyšší frekvenci. Ovšem může se stát, že procesor je stále nestabilní. Co pak? Buď snížíte frekvenci, nebo, pokud chcete riskovat, zvednete napětí na 2.4V (místo A119 musíte přelepit A120). To ovšem dáváte procesoru o 20% vyšší napětí, než jaké očekává, a budete ho muset pořádně chladit, pokud chcete mít naději, že aspoň chvíli vydrží. Já osobně to nemohu doporučit.
Oproti přelepení B21, kde celkem o nic nejde (grafickou kartu jsem vysokou frekvencí AGP ještě nespálil, pouze vždycky přestala až do resetu pracovat), s sebou změna napětí nese značné nebezpečí, že spálíte celý procesor. Specielně jde o dva způsoby, jak toho dosáhnout:
Nastavení napětí je hned po přelepení B21 nejčastější podmínkou k úspěšnému přetaktování. Bohužel je to taky jedna z nejnebezpečnějších operací, kterých se můžete dopustit bez pájky v ruce. To vezměte v úvahu, než se do ní pustíte.