Vážení homestudioví experti, zvukaři, profíci, , amatéři a vůbec všichni. Tyto řádky bych chtěl věnovat věčné památce jednoho z nejpoužívanějších efektů v historii lidstva, který nese hrdé jméno REVERB.
Reverb je bezpochyby jedním z nejpoužívanějších efektů vůbec. Je to dáno tím, že pomáhá vytvářet iluzi prostoru a prostor jak je nám známo je věc, která nás neustále obklopuje ( odpusťte mi ty řeči, ale chci aby jste pochopili, že reverb není jen název pro krabici, kterou mám ve studiu protože ji mají koneckonců všechna studia, která znám). Pojďme si ukázat na příkladu krok za krokem jak vlastně všechno funguje v realitě a porovnejme to s parametry se kterýma se můžete setkat na Vašich přístrojích a plug in modulech .
TEORIE NENÍ NIKDY DOST
Začal bych tím, že zvuk jak je známo se šíří všemi směry. Naše uši a mozek společně vnímají a následně vyhodnocují vzdálenost a prostor kterým se zvuk šíří. Určité procento zvukových vln k nám dorazí přímou cestou a poměrně velké procento naopak přes různé odrazy od stěn nebo chcete li překážek, které se nacházejí v prostoru. Tyto zvukové vlny k nám dorazí s určitým zpožděním oproti těm co k nám jdou přímo. Jestliže je povrch hodně odrazivý potom se k nám samozřejmě vrátí velké množství zvukových vln a naopak pokud je povrch pohltivý potom k nám dorazí menší procento odrazů. Rychlost zvuku je konstantní a udává se hodnota 344 metrů za sekundu ( pro šťouraly uvedu, že je to při teplotě 20´C @ 0m nad mořem a to prý ještě taky není moc přesné protože ještě záleží na vlhkosti, viskozitě atd…). Přesto zvuk, který k nám jde přímo bez jakýchkoliv odrazů , dorazí jako první v poměrně v krátkém časovém úseku k naším uším . Toto je nazýváno přímý zvuk anebo DIRECT SOUND . Zvukové vlny, které se naopak při své cestě k posluchači nejprve odrazí od povrchu stěn, stropů, podlah.a pak teprve dorazí k posluchači jsou nazývané REFLECTED SOUND ( odrazy ). Tyto zvukové vlny k nám dorážejí ze zpožděním jak je popsáno výše a přicházejí k nám z různých směrů.
Díky tomuto zpoždění můžeme slyšet zvuk i přesto, že zdroj zvuku již utichnul.
Jsme-li v místnosti, můžeme zvuk, který slyšíme rozdělit na tři fáze. Jak sami uvidíte, začneme se postupně dostávat k parametrům, se kterýma se můžete setkat na Vašich procesorech. Pojďme si tedy ukázat malý příklad.
.
Jaký se zvuk chová v uzavřené místnosti můžete vidět i na následujícím obrázku.
Mezi přímým zvukem a prvními odrazy je jak jsem se zmínil je určitá časová prodleva. Tuto časovou prodlevu můžete na efektových procesorech nalézt pod názvem pre – delay. Co je podstatné si uvědomit je to , že přímý zvuk , pre-delay a první odrazy vytvářejí společně iluzi o velikosti prostoru ve kterém se zvuk nachází. Větší pre delay se rovná pocitu větší místnosti a naopak. Pro definování absorpce materiálu místnosti ve které se zvuk nachází bychom neměli zapomenout na parametr decay, který určuje dobu doznění reverberation . Ve většině případu je to čas který dozvuk potřebuje k dosažení úrovně -60 dB ( RT 60 ) . Dlouhý decay se rovná místnosti např. s kamennými obklady (cca 6 sek. ) a naopak malý decay se rovná místnosti (cca 0.2 sekundy ), která obsahuje velké množství pohltivého materiálu. Abychom ovšem pochopili jak nastavit reverb v našich nahrávkách je třeba zabrousit od parametrů efektového procesoru zpátky do reálného života.
V přirozeném prostředí nám reverb dává informaci o prostoru který nás obklopuje. Jestliže slyšíme zvuk s velkým dozvukem a malým procentem přímého zvuku znamená to, že zvuk je od nás poměrně daleko, protože zvuk, který je blízko nás má poměrně velké procento přímého zvuku. Z toho vyplývá, že při práci ve studiu, kde se nahrává zvuk většinou v dobře utlumeném prostoru můžeme vytvořit iluzi katedrály atd. jednoduchým mixováním poměrů mezi direct sound a reverberation (dozvukem ). Ale to není asi nic nového. Více direct sound se rovná pocitu zvuk je blízko a naopak. Dalším příkladem může být situace, kdy se nacházíme ve velké místnosti a zvuk je od nás poměrně daleko. Budeme li se blížit ke zdroji zvuku hlasitost direct sound se bude zvětšovat, dozvuk si ovšem na druhou stranu bude uchovávat stále stejnou úroveň.
Nestůj mi na HlavĚ!
Dovolte mi teď pronést pár vět o jednom z mých zlozvyků, který jsem si s sebou přivezl do Anglie. Při efektování nástrojů jsem vybral jeden efekt, do kterého jsem pěkně zabalil nahrávku asi jako balíček k narozeninám a poslal jsem to zákazníkovi. Jenže najednou nás tady učí. Členové kapely nikdy nestojí na stejném místě, tudíž i reverb, logicky, nemůže být pro všechny nástroje stejný. Co s tím. Byl jsem zvyklý dát na celou nahrávku ve finále stejný reverb a teď se dozvídám, že je to špatně??? Né nebojte se, zase tak špatné to není. Tahle technika se snese v dnešní populární hudbě. Praxe ve studiu je ovšem taková, že se používá více efektů s různým nastavením aby se vytvořila věrná iluze přirozeného prostředí, pokud je to samozřejmě požadováno. To na co jsem chtěl především ukázat je vnímání jednotlivých přístrojů . Prostě nejsou to jenom krabičky ve studiu, ale jsou to přístroje u kterých bychom měli logicky uvažovat a citlivě volit ty parametry, které pomáhají realizovat naše představy.
PROPOJENÍ FX S MIXPULTEM
Možná ,že pro zkušenější z Vás nebude tahle pasáž zajímává, ale někteří se teď ptají kde vlastně je ten direct sound na mix pultu a kde je ten dozvuk a jak to mám vlastně smíchat?? Já osobně zapojuji efekt tímto způsobem. Z mixpultu jdu z aux send do efektu IN, nastavím úroveň signálu pro efekt pomocí potenciometru aux a potom dvěmi linkami z efektu out L/R se vracím do input chanel mixpultu. Záměrně nedávám efekt do aux return protože chanel mi dává větší kontrolu nad dozvukem (eq, klasický fader ). Na obrázku můžete vidět toto zapojení i s popisem kde se co nachází. .
Všeobecně se pro zapojení efektových procesorů používají pomocné vstupy a výstupy na pultech nazývané ( aux send a return ). Do pomocného vstupu aux můžeme zapojit efekt a nastavovat poměry na všech vstupních kanálech Vašeho mixážního pultu. Což je velice komfortní a rychlé, ale nezapomínejte, že všechny nástroje nestojí na jednom místě v místnosti.
ZKUSTE SI TOHLE
AKUSTICKÁ KYTARA: K docílení příjemného zvuku kytary nemusíte vždy bezpodmínečně nastavovat dlouhý dozvuk. Zkuste nastavit poměrně krátký pre-delay a krátký decay. Potom na efektu začněte tím, že použijete HPF filter pro potlačení spodního pásma. Poté zkoušejte pracovat s frequencí od 2 kHz a výše. Pravděpodobně zjistíte, že kytara se stává jasnější a zvuk je poměrně lahodný pro Vaše uši.
ZPĚV: Nastavit vhodné parametry reverbu pro zpěv je vždy trošku složitější. V první řadě záleží na záměru uměleckém. To samozřejmě platí u všech nastavení, ale co můžete použít pro vaše výchozí nastavení je pracovat s direct signálem a reverberation. Mně tato technika práce pomáhá protože si takto vytvořím představu co zní dobře a co né. Jaký je tedy postup. Vyberu si efekt který podle mých představ může být vhodný pro danou skladbu, a její tempo. Pokud se jedná o baladu používám většinou pro výchozí práci reverb s delším dozvukem. Naopak pro rychlejší skladbu sáhnu po typu room reverb s krátkým dozvukem a krátkým pre-delay. Poté na mix pultu zkouším najít vhodný poměr mezi hlasitostí direct signálem a reverbation . To dělám samozřejmě za předpokladu, že je již nastavený pre-delay podle mých představ. Jsem- li spokojen začnu pracovat s equalizérem na efektu. V reálu platí, že dozvuk, který se k Vám vrátí nemá stejnou frequenční charakteristiku jako direct signal, vyšší frequence jsou v určité míře pohlcovány vzduchem ( není to ovšem tak drastické ). Většinou začnu tím,že pomocí HPF (high pass filter ) a LPF ( low pass filter ) zkouším pustit reverb v pásmu kde nevzniká nečitelnost. No a v nejlepším je třeba přestat, protože se dostávám na velmi tenký led kdy bych Vás poslal někde jinde než je mým přáním.