1. Odstranění monopolu státu na provozování tohoto druhu pojištění
2. Vytvoření možnosti individuálního výběru pojistitele klientem
3. Konkurenční prostředí jako regulátor ceny působící proti jejímu růstu
4. Konkurenční prostředí jako regulátor kvality likvidace pojistných událostí
5. Zavedení systému bonus-malus zohledňujícího škodní průběh pojištění
6. Možný pokles dopravní nehodovosti v důsledku motivace řidičů systémem bonus/malus na beznehodovém způsobu jízdy
7. Zavedení přímého nároku poškozeného proti pojistiteli
8. Možnost koupit si komplexní pojistnou ochranu motorového vozidla v jednom balíčku
9. Možný pokles dopravní nehodovosti v důsledku participace České kanceláře pojistitelů na prevenci škod v silničním provozu
10. Dosažení kompatibility s právem a praxí zemí EU a předpokladů pro deregulaci pojistného v okamžiku vstupu ČR do EU

1. Účastníci pojištění odpovědnosti vozidel

- Pojistník

Povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti ukládá zákon vlastníkovi tuzemského vozidla. Záměrně je tato povinnost ukládána vlastníkovi, jednak proto, že vlastník má veškerá dispoziční práva vůči vozidlu, které vlastní, jednak proto, že připravované novely evidenčních předpisů logicky připravují nápravu současného nefunkčního stavu, kdy v evidenci motorových vozidel jsou vedené osoby jako držitelé motorových vozidel. Ve svém důsledku by tato nová právní konstrukce měla snížit možnost "legalizace" ukradených vozidel.

Vlastník tedy bude v roli pojistníka (tj. toho účastníka, který uzavřel pojistnou smlouvu).

- Pojištěný

Za pojištěného zákon považuje každou osobu, která bude odpovídat za škodu způsobenou provozem pojištěného vozidla. Toto řešení je nutné, neboť pojistná ochrana se musí vztahovat na kohokoli, kdo provozem pojištěného vozidla způsobí škodu a bude za ni odpovídat. V praxi existuje široká škála případů, kdy vlastník vozidla svěří ať jednorázově či opakovaně vozidlo jiné osobě (otec synovi, prarodiče vnukovi, zaměstnavatel zaměstnanci atd.). Cílem zákona je zabezpečit komplexní pojistnou ochranu pro všechny situace odpovědnosti za škodu.

- Poškozený

Za poškozeného zákon považuje kohokoli, kdo prokáže, že mu provozem pojištěného vozidla byla způsobena škoda.

Specificky zákon za poškozeného považuje i vlastníka vozidla, jestliže mu byla provozem jeho vlastního vozidla způsobena škoda na zdraví, avšak jen za podmínky, že v době vzniku škody vozidlo řídila jiná osoba. Tato konstrukce umožňuje poskytnout pojistné plnění vlastníkovi vozidla, (tj. tomu subjektu, který je naopak zásadně nositelem odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla), jestliže vlastník utrpěl škodu na zdraví a vozidlo řídil jiný člověk. Typicky se může jednat o situaci, kdy syn - řidič veze otce - vlastníka, způsobí nehodu a otec je zraněn. Vzhledem k tomu, že otec - vlastník vozidla je současně provozovatelem vozidla a tudíž ve smyslu úpravy občanskoprávní odpovědnosti sám sobě za škodu neodpovídá, je popsané řešení dobrodiním zákona, které je nepochybně v zájmu všech motoristů.

2. Limity pojistného plnění

Pojistná smlouva standardně obsahuje tzv. pojistnou částku jako nejvyšší limit pojistného plnění v případě pojistné události. Vzhledem k tomu, že hlavním účelem navrhované právní úpravy je zabezpečit výplatu odškodnění v adekvátní výši všem poškozeným, musí zákon řešit i otázku výše minimálního limitu pojistného plnění.

Je logické, že je zákon navrhován v maximální možné kompatibilitě se směrnicemi EU. Proto také zákon stanovuje dva minimální limity pojistného plnění ve výši požadované příslušnou směrnicí EU:
a) pro případ škody na zdraví 18 milionů Kč na každého poškozeného,
b) pro případ škody na věci 5 milionů Kč na všechny poškozené.
Pojistitel může při uzavírání pojistné smlouvy nabídnout vyšší limity pojistného plnění, ale nesmí nikdy uzavřít pojistnou smlouvu s nižšími než v zákoně uvedenými limity pojistného plnění.

3. Rozsah pojištění

Věcný rozsah pojištění odpovědnosti upravují § 6 a 7 zákona, a to analogicky jako v zákonném pojištění. Jsou tedy kryty jak škody na zdraví, tak i škody na věci, a to v rozsahu, který vyplývá z úpravy dané občanským zákoníkem. § 7 upravuje výluky z pojištění, tj. vyjmenovává případ škod, které nelze z tohoto pojištění hradit. Patří sem např. škoda, kterou si řidič vozidla způsobí sám sobě, škoda vzniklá manipulací s nákladem stojícího vozidla, dále škoda, k níž dojde provozem vozidla při jeho účasti na organizovaném závodě nebo soutěži, jestliže řidič není povinen dodržovat pravidla silničního provozu (typicky rychlostní zkoušky, závody na okruzích apod.).

Významnou pozitivní skutečností je, že zákon zavede přímý nárok poškozeného proti pojistiteli. I nadále bude svou roli hrát součinnost škůdce z hlediska oznámení škody pojistiteli, ale přímý nárok poškozeného proti pojistiteli je specifickým dobrodiním pro poškozeného, neboť jak likvidaci škody, tak případné vedení soudního sporu o pojistné plnění definuje jako právní vztah mezi pojistitelem a poškozeným. To pak umožňuje pojistiteli jednat výrazně pružnějším způsobem, než jak je tomu dosud v zákonném pojištění (které institut přímého nároku poškozeného vůči pojistiteli z logických právních důvodů nezná). Ale i poškozený, v případě nespokojenosti s postupem pojistitele, ho může žalovat přímo u soudu.

4. Evidence a kontrola pojištění odpovědnosti

Má-li být naplněna podmínka uvedená v § 1 odst. 2 zákona, podle níž provozovat vozidlo na veřejně přístupné pozemní komunikaci je dovoleno jen tomu, jehož odpovědnost za škodu je pojištěna, je nezbytně nutné zavést funkční systém evidence a kontroly pojištění odpovědnosti. K tomu vytváří předpoklady ustanovení § 15 a 17 zákona, podle nichž:

• osoba, která žádá o vzetí vozidla do evidence nebo o změnu v evidenci vozidel musí současně předložit orgánu evidence doklad o pojištění; jinak orgán evidence žádosti nevyhoví,
• se umožňuje porovnávat údaje, týkající se pojištění odpovědnosti, s údaji vedenými centrálním registrem vozidel,
• vlastník vozidla je povinen ve lhůtě 7 dnů v případě, že ve stejné lhůtě od zániku pojištění odpovědnosti nebyla uzavřena nová pojistná smlouva, týkající se téhož vozidla, odevzdat státní poznávací značku a osvědčení o technickém průkazu tohoto vozidla příslušnému orgánu evidence,
• pokud vlastník vozidla nesplní povinnost uvedenou v předchozím odstavci, příslušný orgán evidence rozhodne o vyřazení vozidla, v jehož rámci došlo k zániku pojištění odpovědnosti, z evidence,
• při provozu vozidla je jeho řidič povinen mít u sebe doklad o pojištění, zelenou kartu nebo doklad o hraničním pojištění a na požádání jej předložit příslušníkovi Policie ČR,
• za jednání v rozporu s uvedeným se počítá s citelnými sankcemi.

5. Česká kancelář pojistitelů

Zákon počítá se zřízením České kanceláře pojistitelů, která jako samosprávná organizace pojistitelů financována jejich členskými příspěvky bude plnit tyto úkoly:
a) v oblasti poskytování pojistných plnění

• výplata plnění za škody na zdraví těm poškozeným, kteří byli poškozeni nezjištěným vozidlem,
• výplata plnění za škody těm poškozeným, kteří byli poškozeni "nepojištěným vozidlem",
• výplata plnění za škody za toho pojistitele, který v důsledku svého úpadku nemůže za své klienty hradit jimi způsobené škody,
• výplata škod způsobených cizozemskými vozidly,

b) v oblasti evidence pojištění odpovědnosti

• sumarizace dat o pojistných smlouvách uzavřených členskými pojišťovnami,
• předávání sumarizovaných dat o pojištěných vozidlech Centrálnímu registru vozidel,
• přebírání "rozdílových" souborů od centrálního registru vozidel,
• identifikace nepojištěných vozidel a předávání údajů o nich příslušným orgánům státní správy.

c) v oblasti pojištění cizozemských vozidel

• provozování tzv. hraničního pojištění,
• zabezpečování členství v Radě kanceláří,
• zabezpečování funkčnosti systému Zelené karty v České republice.

d) v oblasti bezpečnosti silničního provozu

• participace na prevenci škod v silničním provozu.

6. Stanovení pojistného

Asociace v průběhu celé přípravy návrhu předmětného zákona zdůrazňovala nutnost přechodného období a jisté míry regulace, založené na stanovení minimálního pojistného.
Vládní návrh tuto zásadu doplnil tím, že bude stanoven rovněž maximální limit výše pojistného. Konkrétní určení výše minimálního pojistného mělo vycházet z příslušného kalkulačního vzorce a z propočtů založených na matematicko-statistických metodách. Tento přístup byl uplatněn v návrhu prováděcí vyhlášky, kterou Ministerstvo financí předložilo poslancům před třetím čtením. V průměru se minimální pojistné mělo zvýšit v roce 2000 proti roku 1999 o necelých 19%.
Dne 3.6.1999 však Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR přijala, pokud jde o stanovení pojistného, následující významné pozměňovací návrhy:

• minimální pojistné se bude po dobu nejbližších tří let zvyšovat každoročně o procentuální výši nárůstu spotřebitelských cen v předcházejícím roce stanovenou ČSÚ,
• pokud však v kalendářním roce zvýšení škodního průběhu určité skupiny vozidel převýší průměrný nárůst spotřebitelských cen, v následujícím roce se minimální pojistné takové skupiny vozidel zvyšuje o procentuální navýšení škodního průběhu,
• v případě beznehodovostního průběhu může pojistitel pojistníkovi snížit po roce pojistné o 5% pod hranici minimálního pojistného,
• maximální pojistné nesmí být vyšší než minimální pojistné více než o 30%.

Přijatá pravidla pro stanovení pojistného neodpovídají sice vládnímu návrhu a návrhům asociace založeným na důsledné aplikaci matematicko-statistických metod při kalkulaci pojistného, ale ohled na vývoj spotřebitelských cen a škodní průběh umožňuje závěr, že jde o funkční kompromis.

Česká asociace pojišťoven


Více informací naleznete na stránkách České asociace pojišťoven.