|
|||
OFICIÁLNÍ MANIFEST ANTI-MANIAKŮ MANIFEST Po uvedení rubriky AUDIO VIDEO MANIAK v minulém čísle NORMAL ONE, nám přišel (pochopitelně že kecám, ale nějak se to uvést musí, aby vás to zaujalo....) dopis od jednoho našeho čtenáře z Prahy, který nejdříve navrhoval úplné zrušení této rubriky a po té, co se se mnou CHATnul, jsme se domluvili na kompromisu a tím je otisknutí tohoto manifestu. (pozn.: Napsáno až po dokončení článku: Původně tady měla bejt recenze na jistou videokazetu, chtěl jsem jí začít asi třemi odstavci RAPu a trochu se mi to zvrtlo. Každopádně nevim, jestli je tohle pro někoho zajímavý čtení, ale jak jsem zjistil, píše se mi to překvapivě lehce. Tamto dole asi 40 min) tak vybírám si kazety, nó neni to výchovný, bába na mě řve, že prej zavřít musí, teda tuhle trosku manžel doma asi pěkně dusí. Přijdu pěkně k pultu, že už konečně mam vybráno, ta hydra se mi hnusí, prej že už je to zadáno, vošklivý má oči, schodit by měla něáký kila, teď zas na mě bručí, že by mi něco doporučila. Letmo na ni kejvnu, stejně mě to nebaví, tenhle její pohled, ten mě snad vážně roztaví, vytahuje něáký kazety, že prej je teď skoukla, já teda nevim, podle mě z nich prach sfoukla. Kroutim jenom hlavou, že fakt nemam zájem, zasunuju peněženku, snad zaplatim ten nájem, bába zas něco vyndá, úsměv na mě předstírá, tak už to vod ní vezmu, voko se mi zavírá. Jen tak na ní smutně koukám, jak jí voči svítí, když se moje mince do chřtánu kasy řítí, kartičku mi vrací, přeje hezkou podívanou, dveře za mnou cinknou, neřeknu jí nashledanou. Cikán na mě vybafne, ať prej mu dám tu tašku, vypadá dost nebezpečně, v ruce rozflákanou flašku, zemřít se mi nechce, tak podávám mu kazetu, teda takhle rychle neviděl jsem zmizet ani raketu. Jó, přežil jsem to, OK, teď jsem měl namále, co je však divný, že kazetu mam v ruce stále, otáčim ten vobal, čeho se ten člověk lek, zas nějakej hnusnej drasťák, popadá mě vztek. Tak přídu pozdě domů, pustim si snad televizi, pan premiér zrovna popisuje něákou krizi, tohle fakt nežeru zas vysoká politika, snad z krize mě vytáhne nějaká hezká erotika. Přepínám si kanály, nikde nic nevidim, zas debilní seriál, takhle si to v hlavě nepoklidim, tak pouštim si tu kazetu, ať se děje co se děje, jak tak na to koukám, opouští mě i naděje. Nějakej košilatej tvrďák hraje si na chytrýho, vsadim se, že jeho parťáka brzy uvidíme mrtvýho, tak už nám to běží, teď začíná se mstít, kdo na takový zvířárny, koukat může chtít? Je úplně hnusná i ta prázdná krabička, v ruce se mi v zápětí napřahuje palička, hej, hej, hej, klid, du si naklepat řízky, dneska večer nemam v plánu žádný kazetový čistky. Zkoušim zapnout rádio, aspoň něákou hezkou píseň, když se do toho kouknu, hele, na baterkách plíseň, zajíček, co bubnoval, tvrdil, že vydrží mi více, vždyť koupil jsem je včera, příště nakopu ho do zadnice. Vytahuju novej časák, snad ten mě zachrání, zas ty tuny komerce, div mrtvice mě neraní, vodhazuju oblečení, světlo si zhasínám, po takovym pekelnym dnu, jen těžko usínám. Martin Kolda
|
|||