Máte nějaký komentář, nápad či poznámku k tomuto článku nebo Normal One?
Neváhejte a napište nám!
|
Historie procesorů řady x86
Procesor je srdcem počítače, jeho řídící jednotkou. Ovládá všechny funkce počítače, především však vybírá z paměti instrukce a provádí je. Výkonnost procesoru má rozhodující vliv na výkon celého počítače.
Používá se zkratka CPU (central processing unit).
Uvnitř se procesor skládá z elektronických součástek, které se jmenují tranzistory. V nových procesorech jich jsou řádově miliony. Při práci se zahřívají, proto je třeba na procesor upevnit kvalitní ventilátor.
Procesory pro PC jsou vesměs výrobky firmy Intel (nebo kompatibilní). Na začátku rozmachu PC byly procesory 8086 a 8088, pak přišel procesor 80286 (neboli jen 286), později 386, 486, Pentium, Pentium II a zatím nejnovější je Pentium III (1999). Nevyplácí se však opomíjet výrobky firmy AMD, která se poslední době stává vážným konkurentem Intelu a její nejnovější procesory řady Athlon jsou nyní dokonce výkonější než procesory firmy Intel. AMD byla vždy na druhém místě a sekundovala vedoucímu Intelu, což dokazují poměrně úspěšné řady procesorů 486DX4, kterými ve vhodnou dobu vyplnila mezeru na trhu, která vznikla v momentě, kdy Intel s výrobou těchto procesorů nepříliš chytře skončil.
Výkon procesoru ovlivňují dvě věci: hodinová frekvence a počet najednou zpracovaných bitů uvnitř procesoru. Počítač je synchronní automat: nepracuje spojitě, ale v taktech. Můžeme si to představit jako když pochodují vojáci: jeden krok - jeden takt. Čím modernější je počítač, tím větší je frekvence na které pracuje. Dnešní počítače pracují na frekvencích asi 233 - 600 MHz (233-600 milionů taktů za sekundu). K provedení některé ze základních operací (např sečtení dvou čísel) potřebuje počítač několik až několik desítek taktů.
Počet současně zpracovaných bitů udává odpověď na otázku: "Kolika bitový je ten počítač?" Čím více bitů zpracovaných najednou, tím lépe. Problém je v tom, že v počítači bity "cestují" několika cestami. První cestou je přenos dat uvnitř samotného procesoru. Tady jsou nároky na rychlost největší. Procesory 8088, 8086 a 286 pracují interně s 16 bity - jsou 16bitové. Procesory 386 a 486 jsou 32bitové a Pentia 64bitové. Druhý typ cesty pro data je datová sběrnice. Tudy procesor komunikuje s jinými částmi počítače. Většinou je šířka datové sběrnice stejná jako počet interně zpracovaných bitů, čož se zdá jedinou správnou možností. Přesto však existují dvě výjimky: procesor 8088 a 80386SX. U těchto obou procesorů je šířka datové sběrnice poloviční než počet interně zpracovaných bitů. Intel zařadil tyto procesory do výroby proto, že je bylo snazší zapojit do starších, již existujících počítačů. Konečně posledním tokem bitů uvnitř počítače je adresová sběrnice. Propojuje počítač s pamětí. Čím širší je adresová sběrnice, tím více paměti může procesor obsloužit.
Matematický koprocesor je v klasické podobě čip, který pracuje v souladu s hlavním procesorem. Pokud je PC vybaveno koprocesorem, hlavní počítač některé operace vůbec neprovádí - prostě je předá koprocesoru a počká na výsledek. Koprocesor provádí matematické výpočty mnohem rychleji, čož se vyplatí hlavně při používání grafického software. Procesory řady 80486DX a vyšší mají již matematický koprocesor zabudovaný uvnitř a proto s největší pravděpodobností pojem koprocesor brzy zanikne.
| Procesor |
Rok uvedení |
Koprocesor |
Interně bitů |
Externě bitů |
Adres. paměť |
| 8086 |
1978 |
- |
16 |
16 |
1 |
| 8088 |
1979 |
- |
16 |
8 |
1 |
| 286 |
1982 |
80287 |
16 |
16 |
16 |
| 386DX |
1985 |
80387 |
32 |
32 |
4096 |
| 386SX |
1988 |
80387 |
32 |
16 |
16 |
| 486DX |
1989 |
zabudovaný v CPU |
32 |
32 |
4096 |
| 486SX |
1991 |
80487 |
32 |
32 |
4096 |
| Pentium |
1993 |
zabudovaný v CPU |
64 |
64 |
4096 |
| Pentium II |
1996 |
zabudovaný v CPU |
64 |
64 |
? |
| Pentium III |
1999 |
zabudovaný v CPU |
64 |
64 |
? |
| Údaje označené ? se nepodařilo vyhledat |
Jakub Motyčka
|