Barry Adamson – The Murky Word of Barry Adamson

Hudba Barryho Adamsona je velmi zajímavá. Poslední dobou se mi čím dál tím více líbí jazz. A tohle je přesně tím, co mi sedne. Pokud posloucháte Rádio 1, tak určitě znáte skladbu “What it Means”, která patří k nejznámějším a spolu s pochmurným “Jazz Devil” a “Can‘t get Lose” k mým nejoblíbenějším. Na albu najdeme ještě dalších devět skladeb, mezi něž patří i bondovská variace “007, A Fantasy Bond Theme”. Pokud Barryho Adamsona neznáte, nelze tuto kompilaci nic jiného než doporučit. Je plná vábivých a uvolněných rytmů, které se hodí téměř pro každou příležitost. Vydal: Mute 1999 Čas: 55:03

Barry Adamson – As above So below

Tak tento kousek ze stáje Barryho Adamsona je druhé dílko, které jsem od něj poznal. Pokud vím, nejedná se již o kompilaci jako v předchozím případě, takže zde opět najdeme skladby “What it Means”, “Jazz Devil” a “Can‘t get Lose”. Přesto zde zbývá ještě dalších sedm zajímavých skladeb. Když sem tuhle desku slyšel poprvé, vůbec se mi nelíbila. Přišla mi strašně “uřvaná”, ale po několikátem poslechu jsem si k ní našel cestu díky skladbám “Déjá VooDoo” a “Come Hell or High Water”. Skladba “Still I Rise” patří k jedné z oněch “uřvaných”, která mi moc nesedne, přesto si i ji rád poslechnu. Poslední skladba “Jesus Wept”, která uzavírá celé album stojí též za zmínku. Hlavně kvůli naprosto kouzelnému konci, kdy z běsnění nástroju přejde do “ticha po bouři”. Vydal: Mute 1998 Čas: 47:31

Citadel – Citadel (www.citadel.cz, ftp.pinknet.cz/ftp/music/mp3/citadel/)

Tak tahle kapelka byla pro mne samého velkým překvapením. Našel jsem ji naprosto náhodou díky Honzovi Kunešovi (ale neříkejte mu to – sám to neví) na internetu. Nejvíce mě mrzí, že jsem o ní nenašel žádné slušnější informace (odkazy byly nefunkční), ale můžu slíbit, že se o to pokusím. Jediné co vím, je že skupina sebe sama řadí do škatulky elektroniky a zřejmě působí v Brně. První, co jsem slyšel, bylo “Království ticha”, které bylo ze všech skladeb nejmenší. V tu chvíli, kdy jsem si ho pustil mně učaroval jemný hlas zpěvačky a další den jsem začal nadšeně stahovat i zbytek skladeb (celkem 12 skladeb a asi 48MB – můj životní download). Dodnes toho nelituji, protže i ostatní skladby za to stojí. K nejpovedenejším patří kromě kromě výše jmenovaného “Království ticha” zajímavé “Intro”, “Oděná do květů” a “Isabeau” hlavně díky onomu kouzelnému hlasu. Dalším překvapením byl druhý hlas, tentokrát mužský, který třeba ve skladbě “85” působí velmi sympaticky. Vydal: ??? Čas: 48,6MB v MP3

Ecstasy of St. Theresa – In Dust 3

Pokud se nepletu, projekt EOST v současné době tvoří dva lidé: zpěvačka Kateřina Winterová a velmi zajímavá osobnost Jana P. Muchowa. Zajímavá proto, že je to člověk, který například produkoval poslední desku Anny K. Ale raději zpět k EOST. Ti po pěti letech vydávají novou desku, která se velmi povedla. Pokud se pravidelně díváte na Paskvil (já na něj většinou zapomenu), tak jste zřejmě viděli přinejmenším klip ke skladbě “Neon”. Ostatně ona je celá deska hudebně zajímavá – z části také díky jemnému hlasu K. Winterové a to od úvodního “Just A Fade” přes výše jmenovaný “Neon” po závěrečná “1+1=11”, ke kterému se váže i “interaktivní” bonus v podobě klipu. K mým favoritům patří “Winter # 22” (mimochodem vyšla zhruba před rokem na koplimaci časopisu Živel “ocu rec. 2”) a “Ikarie XB1”, kde jsou použity samply z prvního, plně českého stejnojmeného SCI-FI filmu. Největším překvapením pro mě po třech jemných skladbách byla hudebně “tvrdá” “Danger” kde je použit elektronicky zkreslený hlas, nezapadající do zbytku. Přesto vznikl velmi zajímavý experiment, který ve výsledku nezní až zas tak zle. Jednoduše řečeno, tahle deska je zkrátka vynikající. Vydal: Monitor - EMI Čas: 49:57

Nick Cave & The Bad Seeds – The Boatman’s Call

Pokud patříte k větší části populace, odchované komerčními rádii, možná si vzpomenete na velký duet Nicka Cavea a Kylie Minogue “Where the Wild Roses Grow”, působící velmi pesimisticky. A právě podobné, ba mnohem větší depky většinou skládá Nick Cave. U Nicka mě fascinuje nejen pochnournost textů, ale i jeho hlas, který jako by patřil ke stejně ponurým tónům nástrojů. K této desce jsem přistupoval jako k seznámení s Cavem a jedinou skladbu, kterou sem znal, byla to “Into my Arms” (možná ji také znáte). Abych pravdu řekl nevěděl jsem, co mám čekat a tím více jsem byl překvapen. Kapela jako by ustupovala do pozadí a tak nosný trám tvoří Nickův hlas, který vás provází celou dobu. Další skladba, která mi zní povědomně je “Green Eyes” ze samého závěru. Až vás někdy opustí přítelkyně nebo bude venku pršet, poslechněte si Nicka. Ostatně si ho poslechněte i tak. Stojí za to. Vydal: Mute 1997 Čas: Čas: 52:14