| JAK JSEM SE STAL DUCHEM A CO BYLO D┴L |
|
Dobr² den. Kdy₧ pφÜu tuto zprßvu jsem u₧ mrtv². Jmenoval jsem se George a jsem duch. Zem°el jsem p°ed t°emi dny. Te∩ vßm povφm, jak jsem se stal duchem a co bylo dßl. Pracoval jsem v hlφdkovΘm k°i₧nφku Ronax jako Φlen ochranky. Hlφdali jsme sektor 19 - hranici nejtvrdÜφch boj∙ s Gnochy. Jo, gnoÜi jsou ti hnusnφ, zubatφ ok°φdlenci, co hlavou prorazφ trup jakΘkoliv lod∞ a potΘ zmasakrujφ posßdku. Byla zrovna noc 13. ·nora. Le₧el jsem v posteli a p°em²Ülel, jestli mi ₧ena napφÜe (kdy₧ bude toho Valet²na), nebo jesli mi zase zah²bß s n∞jak²m nßmo°nφkem. Nßhle se z reproduktoru ozval kapitßn∙v hlas pln² strachu: "VÜichni ΦlenovΘ ochranky okam₧it∞ na svß mφsta. Invaze Gnoch∙. Spaste svoje duÜe." Hned jsem byl na nohßch a nazouval boty. Popadl svΘ v∞rnΘ Magnum 48 a vyb∞hl sm∞rem ke svΘmu stanoviÜti. Po cest∞ jsem narazil na svΘho kamarßda Pepu. B°icho m∞l ·pln∞ na sraΦky. PotlaΦil jsem v²k°ik hr∙zy, proto₧e jsem zahlΘdl Gnocha na konci chodby po₧φrajφcφho n∞jakΘho vojßka. Zamφ°il jsem, nadechl se a vypßlil. Byla to p°esnß rßna. Hlava netvora se rozpadla a pot°φsnila zdi orand₧ovou krvφ. "M∙j prvnφ Gnoch" pomyslel jsem si" Doufßm, ₧e ne poslednφ." Modlil jsem se za duÜi Pepy a vÜech ostatnφch. OtΦe nßÜ jen₧ si na nebesφch.... R┴NA. OtßΦφm se a vidφm t°i Gnochy, kte°φ prßv∞ prorazili v trupu lodi dalÜφ z mnoha d∞r. VÜimli si m∞ a °φtφ se na m∞! Mφ°φm. B∞₧φ. St°elba. Jden mrtv². Druh². doprdele nßboje. ┴┴┴┴. Tma. Co? Jakto? Jß ₧iju! Ohlφ₧φm se. Gnoch b∞₧φ dßl. Je tam mu₧. St°φlφ. Gnoch skßΦe. Oba mrtvφ. Postavil jsem se na nohy. V duchu jsem d∞koval mrtvΘmu mu₧i za zßchranu ₧ivota. Ze vÜech stran se oz²val k°ik a st°elba. Vydal jsem se k velitelskΘmu stanoviÜti. Kdy₧ v tom jsem uvid∞l nejhorÜφ pohled ve svΘm ₧ivot∞ (Teda nevφm, jestli je "v ₧ivot∞" to sprßvnΘ oznaΦenφ). Na zemi v kalu₧i krve jsem le₧el jß. To nenφ mo₧nΘ. Jß. Jß jsem mrtv². V tu chvφli jsem se mohl na vÜecko vykaÜlat, ale neÜlo to. ZaΦal jsem zkoumat schopnosti ducha. Prochßzenφ zdφ bylo samoz°ejmostφ. Akorßt ven jsem se nemohl dostat. Bloumal jsem po lodi. St°elba pomalu slßbla. Jen sem tam se ozvala sΘrie v²st°el∙ a nßsledn² k°ik. Na podlaze jsem vid∞l t∞la hrdinn²ch obrßnc∙. P°iÜel jsem k jednomu poΦφtaΦi. A tehdy jsem zjistil svou dalÜφ schopnost. Kdy₧ jsem se dotkl poΦφtaΦe( dotkl, to taky nenφ sprßvnΘ slovo. Moje ruka prost∞ pronikla dovnit°, mohl jsem s nφm pracovat myÜlenkama. Bylo to docela zajφmavΘ. Nastavil jsem stav lodi. Trup byl prora₧en na 453 mφstech. Na lodi z∙stali ₧ivφ asi t°i lidΘ. Bloumal jsem dßl. Kolem mn∞ prob∞hl Gnoch. NevÜφmal jsem si ho. Ale on za sebou n∞co tßhl. On za sebou tßhl mn∞. Rozb∞hl jsem se za nφm. Sledoval jsem ho a₧ do skladu. Byl tam za°φzen² n∞jak² tßbor Gnoch∙. LΘΦebn² tßbor, proto₧e tΘm∞° vÜichni p°φtomnφ GnochovΘ byli n∞jak zran∞nφ. Ti nezran∞nφ byli nejspφÜ lΘka°i. To nenφ mo₧nΘ. Ty bestie se i lΘΦφ? Zajφmalo m∞, jak. RozhlΘdl jsem se. V rohu mφstnosti byla hromada t∞l, kde skonΦilo i moje t∞lo. GnoÜi stßli v °ad∞. V₧dy jeden p°istoupil a se₧ral jednoho mu₧e. Nemohl jsem se na to dφvat. Kdy₧ p°iÜla °ada na m∞, nevydr₧el jsem to. Zak°iΦel jsem a zaΦal po GnoÜφch pßlit jako pominut². Samoz°ejm∞, ₧e se nic nestalo. Jsem p°ece duch. Gnoch dokonΦil svΘ dφlo a pak p°iÜel dalÜφ, pak dalÜφ, pak... Nevφm jak dlouho jsem tam stßl. Byl jsem ·pln∞ mimo. Vφte, nenφ nic horÜφho, ne₧ vid∞t, jak vßs se₧ere Gnoch. OdeÜel jsem ze skladu. Myslel jsem jen na pomstu. Nßhle mi tocvaklo. Autodestrukce. Vyrazil jsem k M∙stku. P°φmo jsem sprintoval. Dob∞hl k n∞mu a vstoupil dovnit°. M∙stek byl asi mφstem hlavnφho tlaku Gnoch∙. Kapitßn, ani jinφ d∙stojnφci u₧ tam nebyli. Asi je u₧ odtßhli do skladu. P°istoupil jsem k hlavnφmu poΦφtaΦi a vlo₧il jsem do n∞j ruku. Spojil jsem se s nφm. "PoΦφtaΦi, nastav autodestrukΦnφ program." " ZADEJTE PROS═M P╪═STUPOV▌ K╙D:............." Aha, na k≤d jsem ∙pln∞ zapom∞l. K≤d mß p°es deset mili≤n∙ konbinacφ. Ale co, jako duch mßm p°ece spoustu Φasu. 111111111111 |
| Marcus |