|
ZaΦalo prÜet. Nad m∞stem se zatahuje obloha. LidΘ prchajφ do sv²ch p°φbytk∙, ti mΘn∞ Ü¥astnφ tam, kde je aspo≥ trochu sucho. VÜichni zaΦφnajφ nadßvat na to, ₧e bylo tak krßsn∞ a tento dΘÜ¥ jim skazil plßny na cel² den. Ale mezitφm, v nedalekΘm pakrku se odehrßvß to, co by ₧ßdn² Φlov∞k postihnut² touto chmurou neΦekal. "KoneΦn∞ dΘÜ¥" zaradoval se stolet² dub, brat°φΦku, vstßvej a Φerpej tuto blahodßrnou energii. ProΦ bych se radoval, °ekl asi sedmdesßti let² dub opodßl, nΘ₧ebych nem∞l radost ₧e koneΦn∞ prÜφ, jen₧e m∞ trßpφ to, ₧e tento dΘÜ¥ nenφ u₧ to, co bylo d°φve. Ninφ, co lidΘ dosp∞li do v∞ku vynßlez∙, je tento, a dalÜφ deÜt∞ pouze kyselß upomφnka na jejich chemickΘ tovßrny. MßÜ pravdu °ekl starÜφ. LidΘ si neuv∞domujφ podstatu bytφ. Mφsto toho, aby se starali o to, aby dosp∞li na vyÜÜφ ·rovn∞ sebe sama, radÜi se starajφ o to, aby m∞li vφce t∞ch zbyteΦn²ch pen∞z, a pachtφ se za pokrokem kter² je stejn∞ zahubφ. Tak, tak prohlßsil mladÜφ, kv∙li svΘmu ka₧dodenφmu shonu nev∞nujφ pozornost takov²m maliΦkostem, kterΘ jim zp°φjem≥ujφ ₧ivot jako je t°eba tento dΘÜ¥. Jsem celkem mlad², nemßm ty zkuÜenosti jako ty brat°e ale vφm, ₧e ikdy₧ je tu dΘÜ¥ hlavn∞ pro nßs, rostliny, kdy jsme po deÜti krßsn∞ zelenΘ, lidΘ se m∙₧ou naÜφ zelenostφ kochat, a tφm jejich duÜe p°ejde na n∞jak² Φas k harmonii. Na to se v dneÜnφm dvacßtΘm stoletφ zapomφnß. MßÜ pravdu, prohlßsila asi dv∞st∞letß lφpa, kterß doposud jen poslouchala a ninφ se odhodlala zapojit se do rozhovoru. Pamatuji ty doby, jako by to bylo dnes, lidΘ nßs m∞li opravdu rßdi, starali se o nßs jako o nezbytnou souΦßst ₧ivota. Ninφ se m∙₧eme doΦkat pouze toho, ₧e nßs obΦ∙rß n∞jak² pes, kter² je tu se sv²m pßnem. Nemßm nic proti ochoΦen²m zvφ°at∙m. Pokud se dostanou do p∞knΘ rodiny, majφ p∞kn² ₧ivot. Ale po°ßd mi p°ipomφnajφ otroky, po°ßd samΘ sedni, lehni, nesmφÜ musφÜ. To my, my jsme pßny svΘho Φasu a ₧ivota. Jak neÜ¥astn∞ se m²lφÜ sestro, prohlßsil star² dub. Opravdu to nejsou ty starΘ Φasy, kdy jsme rostli a sφlili. Dnes nßs u₧ lidΘ hubφ jen pro to ₧e se jim nelφbφ kde nßs matiΦka p°φroda umφstila. Opravdu by si m∞li lidΘ uv∞domit proΦ na zemi opravdu jsou. Abychom se vyvφjeli ve spoleΦnΘ harmonii a nΘ aby ten siln∞jÜφ porobil toho druhΘho.Pravda, pravda prohlßsil mladÜφ, jak se °φkß v jednom prastarΘm stromovΘm p°φslov². Padajφcφ Strom nevydßvß zvuk padamΘho stromu, pokud nenφ na blφzku n∞kdo, kdo by ho sliÜel padat. LidΘ tento zvuk neslyÜφ a slyÜet nechcou. Stromy chvφli mlΦely, p°ehß≥ka pomalu ustßvala. LidΘ radost≥e vychßzely ze sv²ch p°φbytk∙, ti mΘn∞ Ütastni z mφst kde bylo aspo≥ trochu sucho a Üli se v∞novat svΘmu ka₧dodenφmu shonu. KoneΦn∞ neprÜφ °ekli si, ovÜem ₧e nemysleli na ony stromy kte°φ Üli radÜi spßt a a ve snßch se jim zobrazovali nßdhernΘ deÜt∞ a lidΘ, kte°φ jsou od srdce rßdi ₧e stromy na sv∞t∞ jsou, och bohovΘ vod a les∙, kΘ₧ by to nebyl pouze sen t∞chto strom∙, ale i lidφ. VÜe zelenΘ na Zemi je d∙le₧itΘ. Nejen₧e my bez strom∙ nep°e₧ijem, jeliko₧ nßm dßvajφ kislφk, ale stromy nep°e₧ijφ bez nßs. Proto₧e je tu po°ßd dost Ük∙dc∙ a nep°φznφ poΦasφ kterΘ jim m∙₧ou ublφ₧it a to je i strßta pro nßs, pro lidi. Tuto skuteΦnost si uv∞domuje pouze pßr lidφ na sv∞t∞ a je to opravdu velice Ükoda.
|