Pojišťovna na drátě - SPECIÁL

      V tištěné verzi Chipu se v současné době můžete setkat se seriálem Pojišťovna na drátě. Vzhledem k tomu, že ne všichni čtenáři našeho časopisu jsou schopni se patřičným způsobem orientovat v terminologii vztahující se k pojištění, přinášíme tento Speciál, který se může stát vašim průvodcem ve sféře pojištění.

      Pokusíme se zejména v teoretické rovině vysvětlit rozdíly mezi jednotlivými typy pojištění, stranou však nezůstanou ani otázky "ze života". Předkládané informace se vztahují zejména k fyzickým osobám (tj. občanům); pojištění právnických osob a s nimi spojených podnikatelských rizik se řídí mírně odlišnými pravidly. Pro odborníky poznamenávám: Tento článek je z pochopitelných důvodů zaměřen spíše na soukromé (komerční) pojištění a zejména v první části abstrahujeme (upouštíme) od existence veřejnoprávního pojištění, tj. sociálního a zdravotního.

Finanční trhy

      Ve Speciálu k Bance na drátě (Chip CD 5/1999) jsme definovali, co jsou to finanční trhy a jakým způsobem je můžeme rozčlenit. Hovořili jsme o finančních zprostředkovatelích, kteří alokují finanční prostředky (od subjektů, kteří jich mají nadbytek, k těm, kteří naopak pociťují jejich nedostatek). Finanční zprostředkovatele jsme rozdělili do dvou hlavních skupin - na bankovní a ostatní. Banky zejména přijímají vklady a poskytují úvěry. Ostatní finanční zprostředkovatelé nemají bankovní licenci, nevztahují se tedy na ně ona přísná pravidla pro podnikání v bankovním sektoru a mezi nejdůležitější patří penzijní fondy, podílové a investiční fondy, obchodníci s cennými papíry a samozřejmě pojišťovny.

Proč pojištění a kdy se vyplatí jej uzavřít

      Ekonomický subjekt (v našem případě občan) má v zásadě dvě možnosti, jak se finančně vyrovnat s nahodilými událostmi, které na něj v každodenním životě čekají. První variantou je krýt tyto nahodilé události z vlastních zdrojů, tedy samofinancováním. Možnost druhou představuje pojištění, tedy přesun rizika na někoho jiného, v našem případě instituci provozující pojištění - pojišťovnu.

      Pojištění proto definujeme jako finanční eliminaci negativních důsledků nahodilosti. Po právní stránce se jedná o smluvní vztah, kdy pojistitel na sebe přebírá závazek poskytnout pojištěnému pojistné plnění, nastane-li nahodilá, v pojistných podmínkách přesně definovaná událost.

      Pojištění samozřejmě neřeší vše - pojistné plnění totiž v mnoha případech nepokrývá rizika v plné výši. Ekonomická teorie navíc hovoří o tzv. pojistitelnosti rizika, tedy o kritériích, která musí být splněna, aby mělo pojištění smysl. Mezi ně patří:
  • kritérium nahodilosti - nelze pojistit riziko, o kterém víme, že se stoprocentní pravděpodobností nastane (zcela nevýhodné pro pojišťovnu), příp. riziko neexistující;
  • kritérium kvantifikovatelnosti - důsledky rizika musí být vyjádřitelné v penězích, aby bylo možné stanovit pojistné plnění;
  • kritérium identifikovatelnosti - je nezbytné, aby byla přesně definována událost, při které pojišťovna poskytne pojistné plnění;
  • kritérium ekonomické přijatelnosti pro obě smluvní strany - souvisí s předchozími třemi, výše placeného pojistného musí odpovídat požadovanému plnění a pravděpodobnosti, se kterou nastane pojistná událost.

Definice

      V předchozím odstavci jsem použil několik pojmů, jejichž význam nejspíše není přesně známý - pojistník, pojistné plnění, pojistné podmínky atd. Přistupme proto nyní k vysvětlení těchto termínů, a to hezky od začátku.

      Pojišťovna je instituce (právnická osoba) náležející do finančního systému, která přebírá riziko, tedy právní subjekt s oprávněním vykonávat pojišťovací činnost. Pro pojišťovnu se také používá termín pojistitel.

      Důležité je správně pochopit rozdíl mezi pojištěným (= pojištěnec) a pojistníkem. Pojištěný je osoba, na jejíž majetek, odpovědnost za škody, život nebo zdraví se pojištění vztahuje. Výlučně pojištěnému vzniká na základě uzavřené pojistné smlouvy právo na pojistné plnění, a to bez ohledu na to, zda pojištění sjednal sám nebo jej sjednala jiná osoba (ta se pak nazývá pojistníkem). Budeme-li tedy nyní definovat termín pojistník, dojdeme k závěru, že se jedná o fyzickou nebo právnickou osobu, která sjednává pojištění ve svůj prospěch nebo ve prospěch jiné osoby (tj. ve prospěch pojištěného). Pojistník a pojištěný je tedy v mnoha případech jedna a táž osoba, není to ovšem pravidlem. Situace zde může být navíc ještě zkomplikována tím, že do hry vstupuje oprávněná osoba, tedy třetí subjekt, který má právo, aby mu bylo vyplaceno plnění podle pojistné smlouvy. Může tedy nastat situace, že např. osoba A (pojistník) uzavře pojištění pro případ smrti osoby B (pojištěný), kdy případné pojistné plnění se vyplácí několika pozůstalým osobám B (oprávněným osobám).

      Dalším pojmem je pojistné plnění, které znamená náhradu poskytovanou pojistitelem (pojišťovnou) v případě, že dojde k pojistné události. Výše pojistného plnění závisí na podmínkách sjednaných ve smlouvě, na všeobecných pojistných podmínkách pojistitele a na obecně závazných právních předpisech. S pojistným plněním souvisí termín pojistná částka. Zde bychom sice mohli přijmout zjednodušení a tyto dva termíny zaměnit, avšak dopouštěli bychom se chyby. Pojistná částka (tj. číslo uvedené v pojistné smlouvě) totiž v mnoha případech bývá vyšší než pojistné plnění, nikdy však nemůže nastat situace, že by pojistné plnění převyšovalo pojistnou částku.

      Již několikrát byly zmíněny všeobecné pojistné podmínky, které nejsou nic jiného než obecně platná ustanovení dané pojišťovny pro určitý typ pojištění. Všeobecné pojistné podmínky každé pojišťovny podléhají schválení Ministerstva financí ČR.

      Nesmíme samozřejmě zapomenout na termín pojistné, tedy na cenu za poskytovanou pojistnou ochranu (eliminaci rizika), kterou jednotlivec přenáší na pojistitele. Pro stanovení výše pojistného se používají velmi složité matematické a statistické metody, základním cílem kalkulace pojistného je však vždy úhrada nákladů spojených s pojišťovací službou, neboť pojišťovnictví je podnikáním provozovaným samozřejmě za účelem dosažení zisku. Náklady v pojišťovnictví mají dvě hlavní části - jsou to především náklady na pojistná plnění (tzv. ryzí pojistné) a dále správní režie pojišťovny (náklady na mzdy zaměstnanců, na marketingové aktivity pojišťovny a na přiměřený zisk).

Členění pojištění

      Stejně jako všude jinde i v pojišťovnictví existuje téměř bezpočet způsobů, jak tento obor členit. My se podíváme na dvě nejpoužívanější rozdělení komerčního pojištění.

      Na začátku bylo řečeno, že ekonomický subjekt má v zásadě dvě možnosti, jak se finančně vyrovnat s nahodilými událostmi - samofinancování a pojištění. Neplatí to však ve všech oborech a u všech činností a první členění pojištění vychází z toho, zda existuje povinnost pojištění uzavřít, či nikoli. Existují tří základní typy - pojištění smluvní, povinně smluvní a zákonné.

      Pojištění smluvní vzniká a trvá na základě sjednané pojistné smlouvy, vyjadřuje tedy svobodnou a jasně projevenou vůli obou smluvních stran - pojistitele a pojistníka - uzavřít pojištění. Klient si může na pojistném trhu svobodně vybrat pojistitele, který je oprávněn požadovaný pojistný produkt provozovat a jehož pojistné podmínky (tj. včetně sazeb pojistného) mu vyhovují. Uzavření pojistné smlouvy a její trvání tedy závisí výlučně na rozhodnutí pojištěného.

      Existují však činnosti, u kterých hrozí zvýšené riziko nepříznivých událostí, či jediná nepříznivá událost je schopna způsobit škodu velkého rozsahu. Provozovatel těchto činností je proto na základě právního předpisu (zákona) povinen sjednat pojištění, které se pak nazývá povinně smluvní, a jeho účelem je snaha o úhradu škody vyplývající z určité nepříznivé události i v případě, že odpovědná osoba nemá dostatek prostředků. U povinně smluvního pojištění také existuje svobodná volba pojistitele, který navíc může využít stimulujících konstrukčních prvků pojistných sazeb jako jsou bonusy, malusy a spoluúčast pojištěného. Nezbývá dodat, že povinně smluvní pojištění musí uzavřít provozovatelé civilní letecké dopravy, lékaři, veterináři, daňoví poradci a podobné profese, v nichž existuje potenciální možnost způsobit škodu velkého rozsahu.

      Třetím typem je pojištění zákonné, jehož existence vždy byla pevně spjata se zákonným pojištěním odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla (lidově „povinné ručení"). Zákonné pojištění provozuje jeden subjekt (u „povinného ručení" Česká pojišťovna, a.s.) vznik pojištění není vázán na sepsání pojistné smlouvy, stačí zaplatit příslušné pojistné. To vše je ale již pomalu minulostí, neboť 4.6.1999 přijala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky zákon liberalizující trh s pojištěním odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, a to s účinností od 1.1.2000. Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla tedy přechází z kategorie zákonného pojištění do skupiny povinně smluvního, a to se všemi výše popsanými důsledky. Stále však platí, že vlastník či spoluvlastník vozidla má ze zákona povinnost toto pojištění uzavřít; nesplní-li tuto povinnost a provozuje nepojištěné vozidlo, vystavuje se hrozbě sankcí (mj. pokutě do výše 20.000 Kč a zákazu řízení motorového vozidla na dobu jednoho roku).

Životní a neživotní pojištění

      Druhým nejpoužívanějším rozdělením komerčního pojištění je členění na dvě velké části - pojištění životní a neživotní. Kritériem tohoto členění je míra využití pojistné matematiky a statistiky pro kalkulaci pojistného.

      Životní pojištění pokrývá rizika ohrožující životy a zdraví lidí. Kvantifikovat cenu života a zdraví je sice na první pohled nemožné, ve skutečnosti se tak ovšem děje - výše pojistných plnění je dána velikostí pojistné částky, kterou pojistník sjednal a která má podle jeho představ dané riziko pokrýt (a představuje tedy onu cenu života a zdraví).

      V rámci pojištění osob sjednává pojistitel:
  • pojištění pro případ smrti, kdy pojistnou událostí je smrt pojištěného,
  • pojištění pro případ dožití, kdy pojistnou událostí je dožití se sjednaného věku pojištěným (nejdůležitějším typem je důchodové pojištění, kdy se důchod vyplácí jako opakované platby při dožívání stanovených období),
  • pojištění pro případ smrti nebo dožití (tzv. smíšené pojištění), které je kombinací předchozích dvou případů (kromě toho je ještě možná kombinace s úrazovým pojištěním),
  • úrazové pojištění, kdy pojistitel poskytuje plnění za smrt následkem úrazu, za trvalé následky úrazu a za dobu nezbytného léčení tělesného poškození způsobeného úrazem.
      Postup v případě vzniku pojistné události závisí na tom, jak bylo dohodnuto ve smlouvě. Pojistitel může poskytnout pojistné plnění jako jednorázovou pojistnou částku ( tzv. kapitálové pojištění) nebo důchod (časově omezený nebo doživotní). Přitom obvykle lze převést jeden typ pojistného plnění na druhý.

      Pojistné, které pojistník platí za poskytovanou pojistnou ochranu, lze sjednat v zásadě dvěmi způsoby - jako pojistné jednorázové (zaplaceno najednou při uzavření smlouvy) nebo opakované (placeno měsíčně, čtvrtletně, pololetně, ročně). Zejména u životního pojištění je velmi využíván institut zproštění od placení pojištění v případě, že pojištěný se stane plně či částečně invalidní a tuto skutečnost prokazatelně doloží.

      Životní pojištění je dlouhodobou záležitostí a v mnoha případech slouží nejen jako ochrana pojištěného a jeho nejbližších v případě smrti či úrazu, ale i jako zajímavá forma spoření, neboť při ukončení pojištění je vypláceno tzv. odbytné (závislé samozřejmě především na délce trvání pojištění a výši placeného pojistného). Více o spoření si můžete přečíst v článku Možnosti zhodnocení volných finančních prostředků v České republice na konci druhého tisíciletí, který se nachází na Chip CD 8/1999 v rubrice Co nebylo v Chipu.

      U životního pojištění lze provádět velice přesné propočty na základě statistických výzkumů, teorie pravděpodobnosti a zákona velkých čísel. K tomu by však bylo zapotřebí mít odpovídající matematické znalosti a objasnit si mnoho dalších souvislostí, což značně přesahuje rozsah tohoto článku. Setkali byste se s termíny, jako jsou úmrtnostní tabulky, dekrementní řád vymíraní populace, komutační čísla, počáteční hodnota pojištění atd. Platí zde ovšem jednoduchá zásada, že čím mladší člověk, tím nižší pojistné bude stanoveno, neboť riziko se u životního pojištění logicky zvyšuje s věkem. Přitom je nezbytné zohlednit skutečnost, že mužská populace vykazuje prakticky ve všech věkových oblastech větší sklon k úmrtnosti než ženská populace, tj. ve všech vyspělých zemích (Českou republiku nevyjímaje) žijí ženy déle než muži.

      Pojištění neživotní zjednodušeně řečeno zahrnuje vše, co nepatří do pojištění životního. Zejména se jedná o pojištění majetková a odpovědnostní, která se však většinou navzájem prolínají. Pojištění majetková se vztahují na krytí rizik, u kterých může dojít ke škodám na majetku. Pojišťovna poskytne plnění, dojde-li ke ztrátě, zničení nebo poškození majetku.

      Pojištění odpovědnostní kryjí rizika související s tím, že pojištěný může svou činností způsobit škody jinému subjektu, a to jakýkoli druh škod - na majetku, na zdraví a životě, popř. jiné finanční škody, za které odpovídá. Pojistnou událostí je zde vznik povinnosti pojištěného nahradit škodu, přičemž pojišťovna náhradu škody obvykle vyplácí přímo poškozenému.

      Majetková i odpovědnostní pojištění lze opět dále členit různými způsoby, pro naše potřeby však bude přínosnější uvést několik konkrétních příkladů:
  • Pojištění budov. Zahrnuje krytí rizik ohrožujících majetek v podobě budov, tedy rodinných domů, nájemních obytných domů, rekreačních budov (chat) i drobných staveb (garáží). Kryje riziko živelní (požár, výbuch, vichřice, povodeň, pád stromů, zemětřesení atd.), riziko odcizení (stavebních součástí, obvykle nikoli vnitřního zařízení) a často i odpovědnost vyplývající z vlastnictví budovy.
  • Pojištění zařízení domácnosti. Je doplňkem pojištění budov, pokrývá stejná rizika, avšak vztahuje se na věci uložené uvnitř budov. Obvykle lze sjednat tzv. sdružené pojištění domácnosti, které se vztahuje na budovu i zařízení.
  • Pojištění havarijní (také nazýváno kasko). Kryje škody na motorových vozidlech, které řidič buď neovlivnil nebo zcela či částečně zavinil. Kromě rizika havárie se pojišťuje odcizení, riziko vandalismu (poškození automobilu). Zde je potřeba zdůraznit jednu naprosto zásadní skutečnost, která je mnohdy špatně chápána. Každý řidič (resp. automobil) má (resp. musí mít) sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Zaviní-li tedy dopravní nehodu a způsobí při ní škodu na majetku (jiném vozidle, budově atd.) či na zdraví (úraz, smrt) někoho jiného, je tato škoda uhrazena z „povinného ručení". Při dopravní nehodě však zcela jistě vznikne škoda i na vozidle, jehož řidič nehodu způsobil. Tato škoda NENÍ v žádném případě uhrazena z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Pojišťovna plní jen v případě, že řidič (vozidlo) má sjednáno havarijní pojištění. Stejně tak se logicky postupuje i v případě odcizení vozidla, na které se vztahuje smluvní havarijní pojištění a nikoli zákonné (od 1.1.2000 povinně smluvní) pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla.
  • Pojištění léčebných výloh. Kryje náklady na poskytnutou zdravotní péči při cestách do zahraničí. Pojistné plnění zahrnuje úhradu nákladů spojených s léčbou nemoci nebo úrazu, konkrétně vyšetření potřebném ke správnému stanovení diagnózy a léčebného postupu, ošetření, léky a prostředky zdravotnické techniky předepsané lékařem v množství potřebné do doby návratu do vlasti, hospitalizaci v nemocnici včetně operací, přepravu do nejbližšího zdravotnického zařízení disponujícího potřebným lékařským vybavením a odborně kvalifikovaným personálem. Pojištění léčebných výloh zahrnuje také repatriaci (převoz) pojištěného do vlasti v případě potřeby, včetně lékařského doprovodu, a náklady na převoz tělesných ostatků v případě úmrtí v zahraničí. Konkrétní podmínky a maximální pojistnou částku vždy stanoví pojistné podmínky, které obvykle obsahují množství omezení či výluk z plnění (při úrazu v souvislosti s požitím alkoholu nebo drog, při provozování extrémně nebezpečného sportu, při sebevraždě, atd.).
  • Pojištění právní ochrany. Souvisí s rizikem spojeným s prosazováním právních zájmů pojištěného. Jedná se především o finanční riziko v důsledku možných výdajů pojištěného na právního zástupce, soudní poplatky, soudní řízení vyšších stupňů (odvolací řízení), trestně právní záruky (kauce) atd.
      Velmi často samozřejmě dochází ke kombinaci jednotlivých druhů pojištění. Typickým příkladem budiž pojištění cestovní, které je zaměřeno na krytí rizik při cestách, a to zejména při cestách do zahraničí. Do komplexu cestovního pojištění patří jednak pojištění majetku (zavazadel, automobilu) včetně odpovědnosti za škody a právní ochrany (právní pomoci), dále pojištění zdravotní (léčebné výlohy při ošetření v zahraničí) a pojištění životní (úrazové). Cestovní pojištění je tedy kombinací životního a neživotního pojištění.

Penzijní připojištění

      Komerční pojištění je samozřejmě podstatně složitější problematikou, než bylo dosud naznačeno. Předkládané informace mají sloužit jen jako vysvětlení základních pojmů používaných v pojišťovnictví. Pro zachování alespoň základní míry komplexnosti však považuji za nezbytné alespoň stručně pohovořit o veřejnoprávním - sociálním - pojištění a s ním související odnoži komerčního pojištění - penzijním připojištění se státním příspěvkem.

      Sociální pojištění je penzijní pojištění pro celý národ nebo jeho podstatnou část, jehož se všichni občané (termín pojištěnci zde není příliš vhodný, i když je zcela správný) povinně účastní ze zákona. V praxi to znamená, že občan v produktivním věku (zaměstnanec i samozaměstnanec - podnikatel) si povinně platí sociální (důchodové) pojištění, aby po dosažení důchodového věku mohl začít pobírat starobní důchod (příp. invalidní důchod ve zřejmých případech). Ve většině zemí (ČR nevyjímaje) je garantem systému stát, platby sociálního pojištění jsou příjmem státního rozpočtu a vyplácené důchody jeho výdajem. Sociální pojištění je jen jednou částí systému veřejnoprávního pojištění, k němuž dále patří nemocenské pojištění a pojištění zdravotní. U nás je nemocenské pojištění také garantováno státem, ve zdravotním pojištění existuje konkurenční prostředí ve formě několika zdravotních pojišťoven, avšak velkou část trhu ovládá Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky (VZP ČR).

      Tolik stručná exkurze do veřejnoprávního pojištění a vraťme se zpět ke komerčnímu pojištění, které je středem našeho zájmu. Jak již bylo řečeno, každý občan ČR se povinně účastní systému sociálního pojištění, na jehož základě mu je po splnění podmínek vyplácen starobní, příp. invalidní důchod. Stejně jako ve většině vyspělých zemí však spoléhat pouze na veřejnoprávní systém sociálního (důchodového) pojištění znamená vědomě si po dosažení důchodového věku snižovat životní úroveň (výše vyplácených dávek se zpravidla odvozuje od průměrné mzdy zaměstnance ve stanoveném období a činí kolem 60 procent průměrné mzdy). Proto existuje ještě doplňkový kolektivní systém - penzijní připojištění se státním příspěvkem provozované tzv. penzijními fondy.

      Penzijní připojištění je tedy doplňkovým důchodovým systémem k sociálnímu pojištění. Pro účastníky má řadu výhod:
  • státní příspěvek k pojistnému placenému účastníkem (pojištěnec je zde nazýván účastníkem);
  • daňové úlevy pro účastníky (v ČR připravováno);
  • stát pečuje o spolehlivý chod mechanismu tohoto pojištění, riziko nesolventnosti fondu je tak jen minimální, navíc prostředky penzijního fondu mohou být umístěny jen do bezpečných instrumentů, jako jsou státní dluhopisy, dluhopisy vydané bankami, nemovitosti atd.;
  • většina zisku fondu se rozděluje mezi účastníky.
      Penzijní připojištění se státním příspěvkem je tedy v dlouhodobém horizontu bezkonkurenčně nejvýhodnějším spořením. Pojistné plnění při ukončení pojištění může mít formu jednorázového vyrovnání (např. výplata jednorázové částky pozůstalým), ale typičtější jsou pojistná plnění ve formě opakovaných dávek, např. starobní důchod (po dosažení stanoveného věku), výsluhový důchod (po odpracování stanoveného počtu let v určitém profesním sdružení), invalidní důchod nebo důchod pro pozůstalé v případě smrti pojištěného.

      Pro výpočty související s penzijním připojištěním se státním příspěvkem se opět používá složitých matematických a statistických metod.



      Tento článek v žádném případě nemůže pokrýt celou rozsáhlou problematiku pojišťovnictví. Jeho cílem bylo objasnit základní pojmy, se kterými se lze při uzavírání pojistných smluv, případně při likvidaci pojistných událostí, setkat. Pokud nyní víte, co jsou všeobecné pojistné podmínky a jaký je jejich význam, jaký je rozdíl mezi pojistníkem, pojištěným apod., splnil určitě svůj účel, neboť vyšší cíle si nekladl.

Michal Přádka
michal.pradka@vogel.cz