Karty k vašim službámChce-li zákazník zaplatit bezhotovostně, má v zásadě tří možnosti - převod z účtu, šek a platební kartu. Převod z účtu není samozřejmě využitelný v maloobchodě, kde by musel být proveden před fyzickým odběrem zboží, což by absurdně znamenalo běžet do banky zaplatit např. toner do tiskárny v ceně 3000 korun, počkat tři pracovní dny na připsání platby na účet příjemce a až následně si jít zboží vyzvednout. Tento způsob je realizovatelný snad jen v případě, že převod z účtu lze provést na místě a obchodník si může obdržení peněz ověřit - tušíte správně, že mířím jako často v minulosti k nabídce služeb Expandia Banky (a v budoucnosti snad i některých dalších peněžních ústavů, kde se přímé bankovnictví postupně rozbíhá). Šeky na ústupu… V České republice bohužel nepanuje příliš obecné povědomí o tom, co je šek a jaké je jeho využitelnost při placení za zboží a služby. Proto následující krátká exkurze. Šek je především cenný papír a jeho obecnou úpravu naleznete v zákoně směnečném a šekovém. Přitom jde vždy o listinný cenný papír (zaknihování zákon nepřipouští), který je vystaven na určitou peněžní částku. Zákon dále přesně specifikuje náležitosti šeku, bez jejichž dodržení pozbývá šek platnosti, resp. platnosti nikdy nenabyl. Celé směnečné a šekové právo je dosti obsáhlé a orientace v něm nepříliš jednoduchá, pro náš účel však naprosto dostačuje zjednodušený popis postupu, který zákazník užije při placení. Banka vystaví dostatečně bonitnímu klientovi šekovou knížku s určitým množstvím bianko (nevyplněných) šeků; klient (výstavce šeku) při placení šek vyplní, tj. uvede přesnou částku, datum a přidá svůj podpis. Dává tak bezpodmínečný příkaz bance, aby po předložení šeku vyplatila doručiteli (opět v nejjednodušší podobě) danou peněžní částku, která bude zúčtována k tíži účtu výstavce. Znovu upozorňuji, že celý proces má mnoho dalších právních souvislosti a existuje více variant. Situaci u nás v oblasti používání šeků není potřeba příliš popisovat. Zákazníci nejsou zvyklí platit šekem, banky je navíc nechtějí vydávat, u většiny obchodníků (mimo cizinci navštěvovaných míst jako jsou velké hotely) s nimi nezaplatíte. Kde není poptávka, tam není ani nabídka, takže ani v budoucnu nelze očekávat nárůst takto prováděných transakcí, neboť i v zahraničí se od šeků upouští a jako plnohodnotná náhrada slouží modernější produkt, kterým jsou platební karty. … karty na vzestupu Zjistit přesně, jaké procento české populace je držitelem platební karty, představuje nesplnitelný úkol. Sumarizované údaje o počtu vydaných platebních karet jsou sice k dispozici, avšak vzhledem k tomu, že mnoho lidí je držiteli více než jedné platební karty a část karet patří právnickým osobám, nelze přesný propočet provést. Odhady odborníků se pohybují nad padesát procent výdělečně činných osob, jde ovšem o spekulaci a "přesná" čísla zveřejněná v některých médiích osobně považuji za nedůvěryhodná. Faktem však je, že vybavenost české populace platebními kartami se za posledních deset let zvýšila z několika setin procenta na současných padesát procent, což je úctyhodné číslo. V souvislosti s nabídkou velké části bank na vydání alespoň první platební karty zdarma si většina klientů neuvědomuje několik základních nástrah, které na ně čekají, o nichž banky dobře vědí, avšak klienty často informují jen po přímém dotazu na danou situaci. Slyšte proto několik dobře míněných postřehů a rad. V případě, že nebudete rozumět některému termínu použitému v dalším textu, podívejte se na konec článku, kde naleznete slovníček nejdůležitějších pojmů. 1/ Doba platnosti versus poplatek za vydání Především platební karta jako taková má časově omezenou platnost, standardně jeden rok, vyjímečně dva roky. Za vydání karty je účtován roční poplatek odvozený od typu karty - tento poplatek slouží jednak ke krytí nákladů na vyrobení karty, velká část navíc nezůstává bance, ale plyne společnosti vydávající karty (Eurocard/MasterCard, VISA, American Express atd.). Uzavřený systém České spořitelny nebudeme v dalším textu brát v úvahu, neboť sama Spořitelna od něj postupně upouští pro vysokou nákladnost a zejména teritoriální (národní) omezenost. Je-li karta vydána s platností na dva roky, jde je o technický detail, přičemž je vždy účtován roční poplatek. S několika nekorektními (až zavádějícími) nabídkami tohoto typu se bylo možné setkat i u renomovaných peněžních ústavů. A poslední poznámka k platnosti a poplatkům - většina bank nabízí vedení karty zdarma opravdu jen v prvním roce. 2/ Domácí versus mezinárodní Jak jsem již uvedl, lze se setkat zejména se dvěmi konkurenčními systémy Eurocard/MasterCard (EC/MC) a VISA, přičemž velké banky obvykle nabízejí oba druhy karet. Zde není příliš možné radit, kterou kartu si zvolit, i když podle mých zkušeností více obchodních míst v České republice akceptuje karty EC/MC, v zahraničí obvykle nehraje druh karty roli a obchodník akceptuje oba druhy. Každému, kdo alespoň jedenkrát ročně vycestuje mimo území naší vlasti, radím, aby si nechal vystavit kartu mezinárodní (tj. bez nápisu VALID ONLY IN THE CZECH REPUBLIC); zejména v zahraničí totiž v kritické situaci oceníte, že máte přístup k hotovosti či kartou přímo zaplatíte. Asi netřeba dlouze hovořit o důvěrně známém faktu, že (nejen v zahraničí) je levnější přímá platba než výběr z bankomatu, neřku-li Cash Advance. 3/ Elektronické versus embosované Jak u EC/MC tak VISA karet existují dvě varianty - karty elektronické a embosované. Oba typy umožňují výběr z bankomatu, elektronická platební karta (např. Cirrus/Maestro, VISA Electron) však bude akceptována jen u obchodníka s elektronickým pokladním terminálem a přímým napojením na autorizační centrum. Prostřednictvím embosované karty (např. EC/MC Standard) lze platit na mnohem více obchodních místech, opatřených buď elektronickým pokladním terminálem nebo imprinterem. Na druhé straně si uvědomte, že ztráta nebo odcizení embosované karty je několikanásobně dražší než u karty elektronické (viz kapitola bezpečnost). 4/ Doplňkové služby K "lepším" kartám, které mají vždy mezinárodní platnost, poskytují banky cestovní a úrazové pojištění, tj. držitel se již při cestách do zahraničí přinejmenším nemusí zdravotně připojistit na léčebné výlohy. O konkrétní podmínkách pojištění držitele karty je nezbytné se informovat u banky, která kartu vydává, neboť existují značné odlišnosti. V ideálním případě pak jste pojištění na území České republiky i v zahraničí proti následujícím rizikům:
Návyky kupujících Akceptace platebních karet byla do ještě před pár lety výsadou velkých obchodních domů či mezinárodních hotelů. Dnes již je obchodních míst mnohem více, s elektronickou platební kartou však stejně zaplatíte jen u velkých obchodníků, pro placení večeře v restauraci si připravte kartu embosovanou (a někde raději hotovost). Návyky zákazníků nejspíše nejlépe ilustrují čísla, která nám poskytla tisková mluvčí Kotvy, jednoho z největších obchodních domu u nás. Celkový obrat za loňský rok činil 1 781 milionů, z toho kartou bylo zaplaceno 259 milionů, což činí 15,5 procenta. Kotva akceptuje celkem sedm druhů karet, nejvýrazněji se na dosaženém obratu podílely tři druhy - Eurocard/MasterCard 89 milionů, VISA 83 milionů, Česká spořitelna 53 milionů. V letošním roce se podíl nákupů zaplacených platební kartou zvyšuje. CCS vede Poněkud jiná situace než v ostatních odvětvích panuje u čerpacích stanic při placení za pohonné hmoty a související služby. Velkou zásluhu na tom má společnost CCS Česká společnost pro platební karty a.s., prostřednictvím jejichž karet probíhá přibližně třetina všech plateb u čerpacích stanic (nejen pohonné hmoty, ale i související služby). Karet CCS je v současné době šest typů - čtyři magnetické (Autokarta, Business Card, Osobní karta a UTA/CCS) a dvě čipové (Limit a Bonus); o kartě Kontakt sloužící k placení přes internet jsme podrobně psali v červnovém vydání Chipu na straně 100, kde se podrobněji dočtete i o vlastnostech jednotlivých karet CCS a možnostech použití jinde než u čerpacích stanic. Vzhledem k tomu, že karty CCS vydává jediná společnost, máme k dispozici i velice zajímavá čísla. Celkem 36 000 klientům je v současné době vydáno kolem 260 000 kusů karet CCS (velké firmy mají desítky až stovky karet); z toho jen 5 000 karet slouží fyzickým osobám, zbytek tvoří osoby právnické. Celkový obrat CCS České společnosti pro platební karty a.s. byl v loňském roce více než 15 miliard korun. U mnoha čerpacích stanic však již můžete zaplatit i klasickými platebními kartami EC/MS, VISA, Česká spořitelna atd. Zásluhu na tom má opět CCS Česká společnost pro platební karty a.s., která zjednodušeně řečeno zajišťuje přenos dat od obchodníků na příslušná autorizační centra (MUZO, Česká spořitelna). Lze tedy konstatovat, že platební karty obecně u nás dosud nalezly nejvyšší rozšíření u motoristů. Jsou karty bezpečné? O tom, zda platební karty a jejich používání je bezpečné, již byly popsány stohy papíru. Doslova panika vypukla poté, co se platební karty začaly používat k placení přes internet. Ohroženi se začali cítit dokonce i klienti, kteří nikdy žádnou platbu přes internet neprovedli ani o tom neuvažovali. Obecně tedy platí: bezpečnost je zajištěna tehdy, dodržujete-li určité zásady. O zásadě první, kterou je nezapisování vašeho PIN (Personal Identification Number) v blízkosti karty nebo dokonce na kartu samotnou, nebudeme dále hovořit. PIN si jednoduše musíte pamatovat, protože v opačném případě škodíte sami sobě. Při výběru z bankomatu si zvolte možnost vytištění dokladu o transakci (u mnoha bankomatů dojde k automatickému vytištění); doklad nikdy nevyhazujte, vůbec už však nenechávejte ležet vedle bankomatu či jiném veřejně přístupném místě. Důvody jsou rovnou dva - jedná se o dokument, kterým podpoříte případnou reklamaci, pokud banka z vašeho účtu odúčtuje vyšší částku atp. Na dokladu je uvedeno číslo vaší karty, doba platnosti a další údaje, které zasahují do soukromí každého člověka a navíc by se daly zneužít. Většina bankomatů již dnes volí efektní řešení využívající faktu, že číslo karty je docela dlouhé, u EC/MC i VISA šestnáctimístné - na dokladu uvede jen prvních šest a poslední tři čísla karty, střední část nahrazují hvězdičky. Případný nálezce dokladu tedy nezná celé číslo karty, což je jistá záruka bezpečnosti. Poté, co bankomat vydá zpět kartu a vypadnou z něj i peníze, jednejte rychle a peníze ihned uschovejte. Nehovořím zde vůbec o zlodějích či lupičích, kteří by vás mohli o nově nabytou hotovost připravit. Bankomat je totiž zařízení velice chytré a v případě, že hotovost neodeberete v docela krátkém časovém limitu (podle mých zkušeností často maximálně 10 sekund), vezme peníze zpět. V případě, že se tak stane, kontaktujte ihned (nejpozději další pracovní den) banku, která bankomat provozuje. Učiňte tak i v případě, že bankomat vydá jinou částku, než požadujete. Ještě více pozornosti je potřeba věnovat platbě u obchodníka, přičemž nezáleží na tom, zda je vybaven elektronickým pokladním terminálem nebo imprinterem. Obchodník je povinen vystavit prodejní doklad (účtenku), který pečlivě překontrolujte (zejména tam, kde je uvedena celková částka) a až poté podepište; na dokladu se zejména nesmí vyskytovat nečitelné, přepisované či přeškrtnuté údaje - neplatný doklad ihned zničte roztrháním. Jedna kopie prodejního dokladu je určena pro zákazníka a pro nakládání s ní platí pravidla z předchozího odstavce. Obchodník musí překontrolovat, zda váš podpis na prodejním dokladu souhlasí se vzorovým podpisem na zadní straně karty. Bohužel ne vždy dochází ke kontrole, což však není problém zákazníka - v případě, že podpisy nesouhlasí a vy napadnete reklamací neoprávněnost odúčtování prostředků z účtu, budete téměř jistě úspěšní. Přesto kontrola podpisu patří k dobrým zvykům a já osobně se snažím nedůsledné obchodníky v tomto smyslu "vychovávat". Přiznám se, že při odchodu položená otázka "Myslíte si, že to dostanete od banky zaplaceno?" už přivedla několik prodavaček ke kolapsovým stavům, zejména jednalo-li se o vyšší částky. Jedenkrát na mě dokonce chtěli přivolat policii, považujíce mě za podvodníka… Nicméně velmi rádi si pak nechali vysvětlit nutnost kontroly podpisu a při placení embosovanými kartami i vhodnost vyšší částky ověřit telefonicky v autorizačním centru. S politováním konstatuji, že mnozí obchodníci o této možnosti nevědí. Zvyšování obecného povědomí má zcela jistě i bezpečnostní efekt - důsledný obchodník totiž určitě neakceptuje platbu ukradenou kartou, neboť napodobenina podpisu nebude určitě dokonalá a při telefonické autorizaci je to úplně jasné. V souvislosti s placením za zboží a služby v obchodech, restauracích, hotelech apod. existuje zejména v nás jeden velký nešvar. Obchodník si vezme kartu a jde transakci provést do vedlejší místnosti, k jiné pokladně, zkrátka kdekoli z dohledu zákazníka. Další bezpečnostní pravidlo říká: nedovolte to! Svou kartu nikdy nedávejte do ruky nikomu jinému, natož zcela neznámému člověku. V případě, že není jiného vyhnutí a platební terminál je zcela nelogicky umístěn jinde než u pokladny, doprovoďte tam prodavače. Z osobní zkušenosti opět vím, že se na vás budou dívat velice podivně, zkušený a informovaný zákazník ale ví, že nestandardně se chová obchodník a ne on, chce-li mít kartu stále na očích. V rámci "výchovy" obchodníků požadujte umístění elektronického terminálu či imprinteru v blízkosti pokladny. Základní pravidlo internetu O placení kartami přes internet bylo již Chipu publikováno několik článků a nebudeme se proto tomuto tématu věnovat příliš podrobně. Základní pravidlo zní: nepoužívejte kartu k placení prostřednictvím nedůvěryhodných serverů; pro rozlišení mezi důvěryhodným a nedůvěryhodným serverem užijte svůj zdravý rozum nebo doporučení bank. Ukradli mi kartu, pomoc! Nepříjemnou zkušenost představuje vždy ztráta nebo krádež karty (rozdíl mezi těmito dvěmi situacemi není v konečném důsledku vůbec žádný). Zablokování elektronické karty přijde na několik stokorun, tatáž operace u mezinárodní embosované platební karty spolu s jejím uvedením na mezinárodní stoplist stojí několik tisíc. Při ztrátě nebo krádeži ale neváhejte a oznamte ztrátu karty bance; v zahraničí vám sice pomohou v jakékoli členské bance asociace Europay International, MasterCard International, VISA, American Express, v cestovních kancelářích Thomas Cook atd., vždy je ale lepší zatelefonovat přímo do vaší banky v České republice (vždy nonstop servis). Odpovědnost na banku podle obchodních podmínek většiny členských bank přechází nejdříve následující kalendářní den, a proto je tak důležité dodržovat všechny zásady popsané výše. V případě ztráty, krádeže či zadržení karty (třikrát nesprávný PIN při výběru z bankomatu, pokus o zaplacení kartou nacházející se na stoplistu) v zahraničí můžete v případě potřeby požádat o vydání náhradní platební karty (Emergency Replacement Card) či o vyplacení náhradní hotovosti (Emergency Cash Advance). Jedná se opravdu o nouzové řešení, neboť poplatky zde jsou obrovské. Náhradní karta má sama o sobě omezené funkce a dobu platnosti. Něco pro fajnšmekry Pro opravdové zájemce o problematiku platebních karet přidávám několik zvláštních příkladů použití platební karty. Některé z nich nejsou dosud v České republice vůbec používány, držitelé mezinárodních platebních karet však mohou těchto služeb využít v zahraničí.
Závěr Čeští občané objevili platební karty o několik desetiletí později než okolní vyspělý svět. Přitom je potěšitelné, že se i u nás začíná pomalu ale jistě ustupovat od hotovostního placení k bezhotovostním formám. Zatím sice není možné vyrazit z domu s kovovou desetikorunou v kapse na noviny a ostatní nákupy zaplatit kartou, u mnoha obchodníků se na vás při vytáhnutí platební karty budou stále dívat nechápavě, ale je to jen otázka času. Jsem naprosto pevně přesvědčen, že jednoho dne se i u nás setkáme se situací, že platební kartou zaplatíme i ovoce nakoupené na trhu, což mě příjemným způsobem šokovalo při letošní dovolené v jisté západoevropské zemi. Michal Přádka, michal.pradka@vogel.cz
slovníček Autorizace - povolení nebo záruka vydaná vydavatelem platební karty (bankou) nebo jeho zástupcem umožňující provedení požadované transakce. Blokovaná karta - karta, jejíž použití je omezeno z důvodu snížení rizika jejího zneužití. Cash Advance - výběr hotovosti na pobočkách nebo ve směnárnách prostřednictvím platební karty. Držitel platební karty - osoba, které byla vydána platební karta a jejíž jméno a podpis jsou uvedeny na kartě. Elektronický pokladní terminál (EFT/POS) - zařízení umožňující bezhotovostní platby za nákup zboží a služeb, připojen on-line na autorizační centrum. Imprinter - mechanické snímací zařízení k provedení otisku platební karty a identifikačního štítku obchodníka na prodejní doklad. Limit platební karty - maximální souhrnná částka výběrů finanční hotovosti a dalších transakcí provedených kartou během stanoveného časového období (většinou 1 kalendářní týden). Obchodník - organizace, v jejíž provozních jednotkách přijímají platby za zboží a služby prostřednictvím platebních karet. Prodejní doklad - potvrzení o transakci provedené platební kartou a o převzetí zboží nebo služby. Stoplist - seznam karet, jejichž použití je vydavatelem zakázáno a které musí být zadrženy. |