Ahoj,

jsem Marek BlahuÜ, vφt∞z sout∞₧e v programovßnφ Present Baltazar '97 a cht∞l bych vßm povyprßv∞t, co se mi p°ihodilo.

U₧ na zaΦßtku letoÜnφho roku se zaΦalo v naÜφ t°φd∞ mluvit o ·norovΘm ly₧a°skΘm v²cviku. Moje mamka se vÜak po chvilce p°em²Ülenφ rozhodla, ₧e tam nepojedu. Minul² rok tam nebyl snφh, tak₧e nenφ v∙bec jistΘ, jestli budeme ly₧ovat. A prochßzky po horßch si m∙₧eme dop°ßt v lΘt∞ o prßzdninßch mnohem levn∞ji a bez p°φpadn²ch ·raz∙.

Po zjiÜt∞nφ, ₧e jsem jedin², kdo nepojede, a po nalΘhßnφ spolu₧ßk∙ i profesor∙, se nakonec mamka nechala p°emluvit, a tak jsem se p°ece jenom mohl t∞Üit na t²den na horßch s kamarßdy.

21. ·nora - den odjezdu koneΦn∞ nastal. Jeli jsme autobusem p°es Zlφn do Vsetφna a odtud jeÜt∞ n∞kolik desφtek kilometr∙ p°es rozlehlΘ vesniΦky a₧ do Velk²ch Karlovic. Sn∞hu bylo vφc, ne₧ dost - mamΦiny obavy se nevyplnily. Po p∞tikilometrovΘm v²stupu do kopce jsme koneΦn∞ p°iÜli k horskΘ chat∞ Na Kasßrni, kde jsme se ubytovali.

A pak u₧ to Ülo den co den - budφΦek, snφdan∞, dopolednφ ly₧ovßnφ, ob∞d, polednφ klid, odpolednφ ly₧ovßnφ, veΦe°e, veΦernφ program, veΦerka - a zase znova. MΘ zkuÜenosti s ly₧ovßnφm byly tΘm∞° nulovΘ, a tak m∞ za°adili a₧ do druhΘho dru₧stva. Tam jsme se uΦili dßvat vßhu na levou noohu, na pravou nohu, d∞lat oblouΦky, otßΦet se na svahu, vychßzet svah bokem apod.

V ·ter² jsme se nauΦili jezdit na malΘm soukromΘm vleku - Ülapat po°ßd do kopce nenφ p°eci jen to pravΘ. Tak jsme jezdili na ly₧φch dol∙ a na vleku zase nahoru.

St°eda odpoledne - Stojφm ve front∞ na vlek a vyΦkßvßm, a₧ na mn∞ p°ijde °ada. KoneΦn∞! Postavφm se a Φekßm, a₧ p°ijede tyΦ. Pozor, u₧ je tady! Uchopφm ji, trochu to Ükubne, a₧ u se vezu. KoneΦnß se blφ₧φ. OtßΦφm ly₧e do boku, abych mohl vyjet ven z drßhy vleku. Tak, u₧ jsem venku. Hlavn∞, a¥ nezapomenu na radu profesorky, kterß m∞ dole °ekla: "Kdy₧ d∞lßÜ oblouΦky, tak otßΦej jenom nohama, ne cel²m t∞lem. OΦima se musφÜ dφvat po°ßd dol∙ ze svahu!" Dob°e, pokusφm se.

Rozjφ₧dφm se a u₧ d∞lßm prvnφ oblouk - ke svahu. Pozor, oΦima se musφm dφvat po°ßd dol∙ ze svahu. Zatφm mi to docela jde. Jdu na druh² oblouk - od svahu. Dßvßm vßhu na levou nohu - jeÜt∞ - jeÜt∞ - po°ßd mi to nechce zatßΦet - jsem asi v polovin∞ svahu - aspo≥ dorovnßvßm pravou nohu - jejda, to se mi n∞jak nechce lφbit - naklßnφm se sm∞rem ze svahu a u₧ letφm z kopce dol∙ - dopadßm na bok - vßzßnφ nevyplo a ly₧e m∞ p°eva₧ujφ - d∞lßm kotrmelec dozadu - zpozoruji ly₧e nad hlavou - dopadßm na zem - ly₧e se vypφnajφ a₧ p°i dopadu - cφtφm silnou bolest v nohou - pokouÜφm se zavolat profesorku, ale nejde to - n∞kolik vte°in nem∙₧u nic d∞lat - profesorka mn∞ nevidφ, sleduje situaci u vleku - u₧ je to lepÜφ - volat nemusφm - n∞kolik spolu₧ßk∙ vid∞lo m∙j pßd - profesorka u₧ je u mn∞ - chce abych se postavil - "To nic nenφ, to bude asi nara₧enΘ. Postav se a zajdeÜ si odpoΦinout do chaty." ZkouÜφm se s jejφ pomocφ postavit na nohy, ale nejde to. Po n∞kolika nevyda°en²ch pokusech poÜle profesorka jednoho kluka, aby mi donesl do chaty h∙lky a ly₧e, dva kluky poÜle, aby se podφvali, jestli nenφ na sjezdovce doktor, dalÜφ dva ho jdou hledat do jeho pokoje. Po n∞kolika minutßch doktor p°ijφ₧dφ ze sjezdovky a kontroluje ob∞ nohy. "No, na zlomenΘ to nevypadß, ale bez rentgenu nic nepoznßm. Zφtra s nφm pojedete do Vsetφna na rentgen a pak uvidφme."

JeÜt∞ musφme vy°eÜit problΘm, jak m∞ dostat na pokoj. ╚ty°i kamarßdi m∞ vynesli ze svahu na cestu s dosti velk²mi obtφ₧emi. Pak u₧ staΦφ jenom dva kluci, kte°φ pokraΦujφ a₧ do chaty. Tam m∞ odnesou na pokoj a odejdou. Na pokoji nejsem naÜt∞stφ sßm - spolubydlφcφ si vΦera natßhl kolennφ vaz a dneska si dal pauzu. Po dvou hodinßch p°ijde doktor, jeÜt∞ jednou kontroluje stav nohy a radφ, abych si pro utiÜenφ bolesti dßval na nohy igelitov² sßΦek se sn∞hem. Pak p°ijede doktor z horskΘ slu₧by a dß mi pravou nohu, co vφc bolφ, do dlahy. T∞₧ko se mi usφnß s nata₧en²ma nohama, proto₧e na to nejsem zvykl². A navφc je pravß noha ·pln∞ nehybnß a dlaha na ni tlaΦφ. Nakonec se to p°ece jenom povedlo.

Rßno v dev∞t hodin p°ijede horskß slu₧ba se sn∞₧n²m sk·trem. Kluci mi zßvidφ, ₧e se povezu. OvÜem to je asi tak jedinΘ. ╚ty°i kilometry na sk·tru a asi p∞tadvacet v sanitce. V nemocnici ve Vsetφn∞ mi zrentgenujφ ob∞ nohy a zjistφ, ₧e jsou zlomenΘ v bΘrcφch. A ob∞! Dajφ mi nohy do sßdry a nechajφ si m∞ dva dny na pozorovßnφ. Mamka s ta¥kou p°ijφ₧dφ hned prvnφ den. Druh² den si m∞ jedou vyzvednout, ale doktor to kv∙li zv²ÜenΘ teplot∞ nechce dovolit. Nakonec se nßm ho poda°φ p°esv∞dΦit, ₧e mßme znßmou d∞tskou doktorku, kterß m∞ m∙₧e kdykoli zkontrolovat. KoneΦn∞ dom∙! Jedeme naÜim autem, proto₧e sanitky v sobotu nejezdφ. Doma je doma.

Po p°φjezdu m∞ ta¥ka uo₧il do postele, kterß vznikla rozlo₧enφm pohovky. Takto u nßs obΦas spßvajφ nßvÜt∞vy. Ve Φtvrtek (4. b°ezna) jedeme do naÜφ nemocnice na kontrolu. Kosti sr∙stajφ dob°e. P°φÜtφ Φtvrtek mßme p°ijφt zase. Doma se ani nenudφm. ╚tu si knφ₧ky, poslouchßm televizi a rßdio, a taky si pouÜtφm poΦφtaΦ. ObyΦejn² stolnφ poΦφtaΦ, jak² mßme doma, se vÜak t∞₧ko p°enßÜφ a u postele zabφrß mnoho mφsta. A tak jsem sßhl po mΘm notebooku Toshiba Libretto 50CT, kter² jsem vyhrßl p°edloni za prvnφ mφsto v programßtorskΘ sout∞₧i Present Baltazar '97 v Plzni. Dosud jsem toho, ₧e je mal², lehk² a jednoduÜe se p°enßÜφ, vyu₧il jen n∞kolikrßt. Te∩ je vÜak ta pravß chvφle. Notebook vß₧φ n∞co pod jeden kilogram a je velmi mal², tak₧e se dß bez problΘm∙ pou₧φvat i v posteli. To se to programuje, kdy₧ mß Φlov∞k puÜt∞nou p∞knou hudbu a cel² voln² den p°ed sebou. A takov²ch dnφ bude do 7. dubna, kdy mi sßdru sundajφ, jeÜt∞ spoustu. To se to komunikuje se sv∞tem p°es internet a telefonnφ Ün∙ru propojujφcφ modem s telefonem. Nic se vÜak nesmφ p°ehßn∞t, a tak m∞ mamka, kterß je po°ßd se mnou (doΦasn∞ pracuje doma) neustßle °φkß, a¥ u₧ toho nechßm a jß jφ po°ßd °φkßm, ₧e to dneska jeÜt∞ nemßm puÜt∞nΘ zas tak dlouho...

A tak se nakonec splnila slova pana ing. Provaznφka, °editele firmy CHG Toshiba, kter² mi p°i p°edßvßnφ notebooku °ekl:

Tak, a to je vÜechno.