Téma: TEMELÍN (zdroj: ČEZ, a. s. - Jaderná elektrárna Temelín)
HLAVNÍ DŮVODY PRO DOKONČENÍ

V roce 1992 došlo ze strany elektrárenské společnosti ČEZ k přepracování dlouhodobého programu rozvoje energetiky s cílem dosažení souladu s legislativou na ochranu životního prostředí, tj. se zákony č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami a č.17 /1992 Sb., o životním prostředí. Základem tohoto programu se stala studie, jejímž cílem bylo nalézt variantu rozvoje energetiky s přijatelnými náklady (Least Cost Development Study). Program byl zpracován ve spolupráci s belgickou konzultační firmou Tractebel.

Studie jednoznačně stanovila, že nejvýhodnější varianta je ta, která zahrnuje uvedení do provozu:
· dvou 981 MW bloků v JE Temelín,
· přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně.
Toto řešení současně umožňuje trvale vyřadit z provozu téměř 2000 MW nejstarších uhelných elektráren. Uvedená varianta dále předpokládá do konce roku 1999 odsíření 6762 MW výkonu v 35 blocích a trvalé odstavení 1690 MW výkonu v 17 nejstarších uhelných blocích, které by bylo neekonomické vybavit filtračním zařízením.
Pro dokončení dvou bloků JE Temelín hovoří celá řada důvodů strategického, ekologického a ekonomického charakteru i kvalifikované odhady spotřeby elektrické energie v budoucích letech.

Usnesení vlády ČR č. 103/93 z března 1993 a rozhodnutí elektrárenské společnosti ČEZ dokončit JE Temelín bylo založeno na následujících faktech:
· Podle studie firmy Tractebel je dokončení JE Temelín optimálním řešením jak z hlediska ekonomického, tak ekologického. Elektřina vyráběná v této elektrárně bude levnější než z jiných nových zdrojů, a to i po započtení nákladů na likvidaci vyhořelého paliva i elektrárny po skončení její životnosti.
· Díky provozu JE Temelín nebude třeba ročně vytěžit a spálit na 12 miliónů tun hnědého uhlí, což se příznivě projeví na kvalitě životního prostředí. Nebude také potřeba ročně vytěžit 1 milión tun vápence, který se používá pro odsiřování.
· Jaderné elektrárny nevypouštějí do ovzduší CO2, oxidy dusíku (NOx), které přispívají k oteplování Země, a tím ke změně klimatu.
· Zásoby uhlí bude možno efektivněji využít např. v chemickém průmyslu. Jaderná elektrárna také zajistí energetickou nezávislost státu na dodávkách ropy a zemního plynu ze zahraničí.
· V České republice, stejně tak jako v dalších průmyslových zemích, roste spotřeba elektrické energie, zejména v domácnostech, službách a komerčním sektoru, kde je dosud spotřeba mnohem nižší než v západních zemích. Možnosti využívání obnovitelných zdrojů energie je v ČR omezeno a ani úsporná opatření nemohou nahradit výkon JE Temelín, což potvrzuje jak studie firmy Tractebel z r. 1992, tak studie kanadské společnosti Ontario Hydro ze září 1994.


Analýza a modifikace projektu JE Temelín

Historie
O výstavbě jaderné elektrárny v lokalitě Temelín bylo rozhodnuto po expertním výběru staveniště pro 4 bloky VVER 1000 v roce 1980. V roce 1982 byl uzavřen kontrakt na dodávku sovětského Technického projektu. Tento projekt zahrnoval reaktorovnu, budovu aktivních a pomocných provozů a budovy dieselgenerátorových stanic. Úvodní projekt 1. a 2. bloku byl generálním projektantem Energoprojektem (EGP) Praha zpracován v roce 1985, stavební povolení bylo vydáno v listopadu 1986. Vlastní stavba provozních objektů byla zahájena v únoru 1987, přičemž přípravné práce byly zahájeny na staveništi již v roce 1983.
Po listopadu 1989 došlo v nových politických a především ekonomických podmínkách k přehodnocení potřeby výkonu 4000 MW v České republice. Vláda ČR svým usnesením č. 103/93 z března 1993 rozhodla o dostavbě JE Temelín v rozsahu dvou bloků. Původní termíny dokončení jednotlivých bloků vycházely z průběžné doby výstavby unifikovaného bloku 60 měsíců. Vzhledem k dodavatelským problémům a ke změnám v politické a následně i hospodářské oblasti po roce 1989 byly termíny několikrát upraveny.
Již před rokem 1990 byl původní sovětský projekt vylepšován československými odborníky. Projekt celé sekundární části byl zpracován EGP Praha. V oblasti komponent a stavebních konstrukcí byla přijata opatření, která vedla k aplikaci norem ISO 9000.
Jaderná elektrárna Temelín byla projektována a postavena tak, aby byla odolná vůči účinkům, které mohou způsobit nepříznivé vnější jevy:
· klimatické účinky (vítr, sníh, dešťové srážky, venkovní teplota),
· vnější zátopy,
· dopad letících předmětů (včetně letadel),
· tlakové vlny od explozí,
· zemětřesení.

         Obr.: Začátek výstavby první ze čtyř chladicích věží


Mezinárodní expertizy
V průběhu let 1990 až 1992 probíhaly na stavbě JE Temelín mezinárodní kontrolní akce. Jejich smyslem bylo posoudit, zda po splnění doporučení mezinárodních kontrolních skupin bude JE Temelín plně srovnatelná s provozovanými jadernými elektrárnami ve světě. V roce 1990 proběhly na pozvání tehdejší československé vlády mise Mezinárodní agentury pro atomovou energii (dále jen MAAE). Byly zaměřeny především na přehodnocení parametrů lokality, na zajištění jakosti i aspektů bezpečnosti a na prověření způsobu realizace projektu JE. Kromě toho pozvala společnost ČEZ v roce 1991 na JE Temelín americkou poradenskou firmu Halliburton NUS a požádala ji o provedení auditu, který byl zaměřen zejména na technickou koncepci elektrárny a prověřil, zda bude možné udělit JE povolení k provozu ve smyslu západních standardů. Audit dospěl k závěru, že toto povolení bude možno vydat za předpokladu, že budou splněna taxativně vyznačená doporučení a že budou naplněny požadavky státních dozorných orgánů. Jednalo se zejména o doporučení: · nahradit původní systém řízení moderním digitálním systémem
· provést záměnu původního sovětského paliva a aktivní zóny,
· zahájit práce na pravděpodobnostním hodnocení bezpečnosti (PSA),
· dokončit projekt a instalaci plnorozsahového trenažéru,
· nahradit původní kabely nehořlavými apod.
Mimo uvedenou expertizu byly provedly analýzy i firmy Colenco (Švýcarsko) a TÜV Bayern e.V. (SRN). Tyto analýzy byly zaměřeny na projekt systémů řízení.
Následně ve výběrových řízeních byla vybrána americká firma Westinghouse, a to jak pro dodávku systémů kontroly a řízení, radiačního monitorovacího systému, diagnostického systému primárního okruhu, tak pro dodávku jaderného paliva. Dodávkou moderních systémů kontroly a řízení a paliva bude zajištěn spolehlivý a bezpečný provoz bloku při respektování podmínek daných úvodním projektem.
Doporučení, která měla dopad na projekt, byla zadána generálnímu projektantovi EGP Praha, který tato doporučení za účasti dalších specializovaných firem realizoval formou dodatků k úvodnímu a prováděcímu projektu.

         Obr.: Palivo dodává na JE Temelín firma Westinghouse


Průběh schvalovacího řízení
Příprava, realizace a užívání staveb je v České republice kodifikováno stavebním zákonem č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu a prováděcí vyhláškou č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu ve znění pozdějších změn a doplnění. Na základě platné legislativy je schvalovací proces rozdělen do tří fází, z nichž každá je zakončena vydáním přesně definovaného povolení. Jedná se o:
· územní rozhodnutí - souhlas s umístěním stavby v dané lokalitě,
· stavební povolení - souhlas se zahájením stavebních prací na staveništi,
· kolaudační rozhodnutí - souhlas užívat stavbu k navrženému účelu.

Vyhláška č. 85/1976 Sb. podrobně stanoví, jaké náležitosti musí obsahovat žádost o jednotlivá povolení a jakou dokumentaci a další doklady musí žadatel k žádosti přiložit. Stavební zákon stanoví, že v případech, kdy se řízení podle stavebního zákona dotýká zájmů chráněných zvláštními předpisy, musí stavební úřad rozhodnout jen v dohodě, popřípadě se souhlasem dotčeného orgánu Státní správy. Dále stavební zákon ukládá stavebnímu úřadu, aby si pro účely vydání rozhodnutí o umístění stavby, vydání stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí v případech staveb, jejichž součástí je jaderné zařízení, vyžádal souhlas Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (dále jen SÚJB). SÚJB rozhoduje nezávisle na stavebním úřadě a jeho rozhodnutí je jedním z neopomenutelných podkladů pro rozhodnutí příslušného stavebního úřadu. SÚJB vydává souhlas až po posouzení příslušné dokumentace analyzující jadernou bezpečnost JE. Bezpečnostní dokumentaci (bezpečnostní zprávy) předkládá odpovědná organizace ve třech stupních. Tato dokumentace prokazuje, že jaderné zařízení je umístěno, projektováno a realizováno v souladu se všemi požadavky, které jsou kladeny na jadernou bezpečnost v souladu s platnou legislativou.
Od 1.7.1997 je v platnosti zákon č.18 / 1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, který mimo jiné stanovuje podmínky licencování jaderných zařízení.
Důležitými částmi licenčního procesu JE Temelín je i povolování změn projektu stavby v průběhu výstavby. Tyto změny jsou povolovány stavebním úřadem na základě žádosti stavebníka a musí být doložené příslušnou dokumentací v rozsahu vyhlášky č.85 / 1976 Sb. V souladu se stavebním zákonem č. 50 / 1976 Sb. stavební úřad v závislosti na charakteru změny buď posoudí změnu ve zvláštním stavebním řízení nebo posouzení změny přesune do řízení kolaudačního. Navrhovaná změna stavby však v žádném případě nesmí být v rozporu s územním rozhodnutím. Tímto způsobem se postupovalo i při záměně systému kontroly a řízení.