Má-li obvodem procházet trvalý elektrický proud, potřebujeme zdroj elektrického napětí. Zhotovíme si několik jednoduchých galvanických článků a prozkoumáme jejich vlastnosti.
Základní potřeby:
- elektrody z různých kovů
- sklenice
- citron, citronový koncentrát, ocet, soda, kuchyňská sůl apod.
- voltmetr, vodiče
- kalkulačka s displejem LCD
Galvanický článek se skládá ze dvou různých elektrod a elektrolytu. Jako elektrody použijeme odřezky kovů (měděný či hliníkový drát, hřebík, pozinkovaný plech ...), elektrolytem budou různé roztoky. Elektrody můžeme zapíchnout i do ovocných plodů a vyrobit třeba "citronový" nebo "jablečný" článek. |
 |
Voltmetrem připojeným k elektrodám budeme zjišťovat velikost napětí různých článků v závislosti na druhu elektrod, jejich rozměru, druhu elektrolytu a jeho koncentraci. Naměřené hodnoty při různých kombinacích elektrod a elektrolytů zapíšeme do tabulky:
| 1. elektroda | 2. elektroda | elektrolyt | napětí (V) |
| měď | hliník | ocet | 0,35 |
| . . . . | . . . . | . . . . | . . . . |
Tyto jednoduché články nemohou dodávat do obvodu dostatečně silný proud a proto nemohou napájet např. žárovku kapesní svítilny. Pokud však zapojíme 2 - 3 články do série, získáme větší napětí a můžeme rozsvítit svítivou diodu LED. Pokud se nerozsvítí, přehodíme přívodní vodiče. Našimi galvanickými články však můžeme napájet i kalkulačku nebo hodinky s displejem z kapalných krystalů, které mají nepatrnou spotřebu. Zase ovšem musíme dát pozor na správnou polaritu článku.
O existenci elektrického napětí se můžeme přesvědčit také vlastním jazykem: k elektrodám připojíme delší vodiče a jejich konce přiložíme na jazyk. Pocítíme jemné svědění, které svědčí o procházejícím elektrickém proudu. Tímto způsobem však nikdy nezjišťujeme napětí skutečných zdrojů!
Trochu teorie:
První galvanický článek sestrojil Alessandro Volta. Jako elektrody použil měď a zinek, elektrolytem byl zředěný roztok kyseliny sírové. Nejběžnějším galvanickým článkem je tzv. suchý článek se zápornou zinkovou a kladnou uhlíkovou elektrodou, elektrolytem je v něm roztok salmiaku, depolarizátorem je burel. Depolarizátor v galvanických článcích odstraňuje zplodiny chemických reakcí a prodlužuje jejich životnost. Vybité galvanické články obsahují nebezpečné látky a proto nepatří do běžného odpadu.
Kromě primárních galvanických článků se používají také akumulátory, které můžeme opakovaně mnohokrát nabíjet a získat z nich tak podstatně víc elektrické energie. Olověný akumulátor najdeme v každém automobilu, malými NiCd akumulátorky se napájí např. walkmany nebo kapesní svítilny.