Maturitnφ otßzky - ╚esk² jazyk: Literatura

MATURITN═ OT┴ZKY

╚ESK▌ JAZYK
LITERATURA

p°φruΦka (nejen) pro maturanty

Obsah

Podmφnky u₧φvßnφ publikace

Elektronickß publikace "Maturitnφ otßzky: ╚esk² jazyk - Literatura" (dßle jen "publikace") je souΦßstφ Knihovny elektronick²ch publikacφ.

Publikace je na t∞chto strßnkßch uve°ejn∞na se svolenφm autora, Davida DouÜi (dßle jen "autor"). Jeho autorskß prßva nejsou ₧ßdn² zp∙sobem dotΦena.

Ka₧d² nov² u₧ivatel je povinnen se zaregistrovat ("zaregistrovan² u₧ivatel") nebo uhradit autorskou odm∞nu ("nezaregistrovan² u₧ivatel").

Vypln∞nφm registraΦnφho listu a stisknutφm tlaΦφtka "Odeslat", dßvß u₧ivatel na srozum∞nou, ₧e zcela souhlasφ se zde uvßd∞n²mi podmφnkami (a pokud spl≥uje po₧adovanΘ podmφnky, tak se zßrove≥ stßvß zaregistrovan²m u₧ivatelem).

Bezplatn∞ mohou tuto publikaci pou₧φvat pouze zaregistrovanφ u₧ivatelΘ a to v²hradn∞ pro svou osobnφ pot°ebu.

Zaregistrovanφ studenti a profeso°i mohou zde uve°ejn∞nou publikaci bezplatn∞ u₧φvat takΘ k ·Φel∙m vyuΦovacφm nebo vzd∞lßvacφm.

Vyu₧itφ k jin²m ne₧ v²Üe uveden²m ·Φel∙m nenφ bez pφsemnΘho svolenφ autora povoleno.

NepravdivΘ, Φi neuplnΘ registraΦnφ listy jsou pova₧ovßny za neplatnΘ a jejich odesilatel nemß prßvo na bezplatnΘ u₧φvßnφ publikace.

U₧ivatel, kter² publikaci pou₧φvß k v²Üe uveden²m ·Φel∙m, ale nechce, Φi se nem∙₧e zaregistrovat, je povinnen uhradit autorskou odm∞nu (Φßstka se poukazuje na humanitßrnφ ·Φely). Tento u₧ivatel je oznaΦovßn jako nezaregistrovan².

Nezaregistrovan² u₧ivatel musφ rovn∞₧ souhlasit se vÜemi zde uveden²mi podmφnkami - pouze je zbaven povinnosti vyplnit registraΦnφ list, p°iΦem₧ naopak musφ uhradit autorskou odm∞nu.

Nenφ povoleno provßd∞t jakΘkoliv zm∞ny v publikaci bez svolenφ autora.

DalÜφ Üφ°enφ tΘto publikace (redistribuce) je mo₧nΘ pouze v nezm∞n∞nΘ podob∞ a to v²hradn∞ zdarma. K samostatnΘmu Üφ°enφ publikace za cenu media je nutn² souhlas autora. Toto omezenφ se t²kß i p°φpadnΘ zm∞ny mΘdia, s v²jimkou rozmno₧enφ publikace zvlßÜtnφ technikou pro pot°eby nevidom²ch.

DalÜφ vyu₧itφ textu (p°eklady, kopφrovßnφ na mikrofilmy a zpracovßnφ elektronick²mi systΘmy) nenφ mo₧nΘ bez souhlasu autora.

Informace obsa₧enΘ v tΘto publikaci nemohou b²t dßle p°edm∞tem obchodu.

K otiÜt∞nφ informacφ z tΘto publikace v libovolnΘ form∞, p°φpadn∞ k uve°ejn∞nφ v televiznφm Φi rozhlasovΘm vysφlßnφ, je nutn² souhlas autora.

Bez svolenφ autora nenφ mo₧nΘ tuto publikaci Üφ°it jako souΦßst Φi dopln∞k jinΘho dφla.

Za°azenφ tΘto publikace do soubornΘho dφla (nap°. CD-ROM) je mo₧nΘ jen se svolenφm autora.

Vystavenφ tΘto publikace na jin²ch strßnkßch (tzv. mirror) je mo₧nΘ v²hradn∞ se souhlasem autora (publikaci je pak nutnΘ vystavit v naprosto nezm∞n∞nΘ podob∞, vΦetn∞ odkazu na tuto strßnku).

V p°φpad∞ citace tΘto publikace v jinΘm dφlu je v₧dy nutnΘ uvΘst autora i nßzev tΘto publikace (vΦetn∞ odkazu na tuto strßnku).

U₧ivatel bez v²hrad souhlasφ s u₧φvßnφm publikace na vlastnφ nebezpeΦφ.

P°i tvorb∞ textu bylo sice postupovßnφ s velkou pΘΦφ, p°esto vÜak nelze vylouΦit mo₧nost v²skytu chyb.

Autor nem∙₧e p°evzφt prßvnφ odpov∞dnost ani ₧ßdnou jinou zßruku za pou₧itφ chybn²ch ·daj∙ a z toho vypl²vajφcφch d∙sledk∙.

Autor nenese ₧ßdnou odpov∞dnost za jakΘkoliv p°φpadnΘ Ükody (p°φmΘ i nep°φmΘ) zp∙sobenΘ u₧φvßnφm tΘto publikace.

Autor neruΦφ za to, ₧e publikace bude spl≥ovat VaÜe nßroky a po₧adavky.

Autor si dovoluje vyzvat vÜechny u₧ivatele publikace k aktivnφ spoluprßci a p°edem d∞kuje za nßvrhy ke zlepÜenφ a za upozorn∞nφ na chyby.

Ka₧d² u₧ivatel se m∙₧e svobodn∞ rozhodnout, zda po urΦitΘm Φase, kdy bude u₧φvat tuto publikaci, vyplnφ i p°edklßdan² dotaznφk. Vypln∞nφ tohoto dotaznφku je nepovinnΘ a slou₧φ ke zdokonalovßnφ p°edklßdanΘ publikace.

U₧ivatel mß prßvo zasφlat autorovi vÜechny svΘ p°ipomφnky, nßzory, Φi doporuΦenφ t²kajφcφ se tΘto publikace. Autor vÜak nem∙₧e zaruΦit, ₧e vÜechny tyto nßvrhy nßsledn∞ i zrealizuje.

VÜechna prßva jsou vyhrazena a to i na kopie na elektronickß media a rovn∞₧ na kopie po°φzenΘ fotomechanickou cestou.

Publikaci lze u₧φvat pouze tehdy, pokud u₧ivatel zcela a bez v²hrady souhlasφ se vÜemi v²Üe uveden²mi podmφnkami.

┌vod

Vß₧enφ studenti a profeso°i,

na t∞chto strßnkßch je Vßm nynφ k dispozici elektronickß (HTML) verze dosti populßrnφ a velmi u₧iteΦnΘ p°φruΦky "Maturitnφ otßzky: ╚esk² jazyk - Literatura". Tuto publikaci tak nynφ studenti (ale i profeso°i) mohou zφskat zcela zdarma - staΦφ pouze vyplnit registraΦnφ list (a pokud budete chtφt, tak pozd∞ji m∙₧ete vyplnit i p°ilo₧en² dotaznφk).
To vÜe je mo₧nΘ hlavn∞ dφky laskavΘmu pochopenφ autora publikace - Davida DouÜi, kter² s vystavenφm elektronickΘ podoby p°φruΦky na t∞chto strßnkßch souhlasil. Autor by byl zßrove≥ velmi pot∞Üen, pokud by mu vÜichni u₧ivatelΘ tΘto elektronickΘ verze zasφlali svΘ p°ipomφnky, opravy, nßzory, zkuÜenosti atd. ZajφmavΘ jsou zkuÜenosti jak student∙, tak i jejich profesor∙. Z t∞chto d∙vod∙ je nedφlnou souΦßstφ tΘto publikace i dotaznφk - jeho vypln∞nφ je souΦasn∞ i jedinou protislu₧bou, kterou od u₧ivatel∙ autor ₧ßdß.

Popis publikace

P°edklßdanß bro₧ura by m∞la slou₧it jako pom∙cka vÜem student∙m st°ednφch Ükol - p°edevÜφm maturant∙m.
P°φruΦka se sklßdß z 33 kapitol, ve kter²ch je shrnut v²voj literatury a um∞nφ od 9. stoletφ a₧ po souΦasnost.
V bro₧u°e nenφ zpracovßna v²hradn∞ literatura - svΘ mφsto zde mß i v²voj divadla, hudby, v²tvarnΘho a filmovΘho um∞nφ. Z literatury se zajφmß nejen o "klasickou" literaturu, ale i o detektivku, horor, sci - fi, kritiku, estetiku a filozofii.
Rozhodn∞ vÜak nejde o "kompletnφ v²klad" literatury, kter² by nahrazoval rozsßhlΘ literßrn∞-historickΘ prßce. Nejen₧e to nenφ mo₧nΘ, ale ani to nebylo autorov²m zßm∞rem.
Autorovou hlavnφ snahou bylo student∙m nabφdnout publikaci, kde by bylo struΦn∞ a p°ehledn∞ zpracovßno uΦivo st°ednφch Ükol. Snahou p°itom bylo, aby rozsah jednotliv²ch kapitol odpovφdal p°ibli₧n∞ 10 minutßm - tj. dob∞ vyhra₧enΘ pro ·stnφ zkouÜku z literatury. Je tedy zbyteΦnΘ oΦekßvat, ₧e zde najdete detaily ze ₧ivota slavn²ch, podrobnΘ rozbory jednotliv²ch d∞l atd. TakovΘ informace musφte hledat v ·pln∞ jin²ch knihßch.
V ₧ßdnΘm p°φpad∞ vÜak nenφ autorovou snahou odradit studenty od Φetby samotn²ch d∞l, nebo¥ sama znalost literatury je dßna p°edevÜφm Φtenß°sk²m zß₧itkem. Ten nem∙₧e ₧ßdnß p°φruΦka nahradit, by¥ by byla sebelepÜφ.
Na konec publikace je p°ipojen i seznam doporuΦenΘ literatury. Jde o knihy, kterΘ byly pou₧ity p°i p°φprav∞ tΘto publikace, a kde tedy mohou zßjemci nalΘzt dalÜφ informace.
Bro₧ura je rovn∞₧ rozÜφ°ena o jmenn² rejst°φk, a index knih, kterΘ jist∞ p°isp∞jφ k lepÜφ a rychlejÜφ orientaci v textu. Na tomto mφst∞ si Vßs rovn∞₧ dovolujeme upozornit na mo₧nost nahrßt si program LTC: Literßrnφ test z ΦeskΘho jazyka (k dispozici je rovn∞₧ zcela zdarma). Jde o program vytvo°en² podle tΘto publikace - m∙₧ete si tedy snadno otestovat ·rove≥ VaÜich znalostφ.

D∞kujeme vÜem, kte°φ nßm p°i naÜφ prßci pomßhali, upozornili na omyly, pop°φpad∞ navrhli dopl≥ky. Jsme si vÜak v∞domi, ₧e nic nenφ dokonalΘ - proto uvφtßme i VaÜe nßzory, zkuÜenosti, podn∞ty, Φi opravy.

┌hrada autorskΘ odm∞ny

VÜichni u₧ivatelΘ publikace, kte°φ nejsou oprßvn∞ni k bezplatnΘmu vyu₧itφ publikace, jsou ze zßkona povinni uhradit autorskou odm∞nu.

V²Üe tΘto autorskΘ odm∞ny Φinφ 20 KΦ, p°iΦem₧ autor se tΘto Φßstky z°φkß ve prosp∞ch n∞kterΘ humanitßrnφ organizace.

Dokladem o zaplacenφ autorskΘ odm∞ny je ·tr₧ek slo₧enky, potvrzujφcφ, ₧e u₧ivatel uhradil na konto n∞kterΘ humanitßrnφ organizace min. 20 KΦ.

V souΦasnΘ dob∞ autor doporuΦuje VaÜφ p°izni nap°. nßsledujφcφ konta: V²bor dobrΘ v∙le - Nadace Olgy HavlovΘ

konto u ÄivnostenskΘ banky: 397655004/0400
- variabilnφ symbol 406066
- konstantnφ symbol 397
konto u ╚SOB: 428293/0300

╚esk² Φerven² k°φ₧
Fond humanity ╚╚K

Φφslo ·Φtu: 10030-7334-011/0100 variabilnφ symbol 300
KomerΦnφ banka Praha 1, Karmelickß 33

SOS Morava a Slezko
╚lov∞k v tφsni - Nadace p°i ╚eskΘ televizi

Φφslo ·Φtu: 18008-600102473/0300

Konto KomerΦnφ banky na pomoc obnov∞ obce Troubky

194 300 930 267/0100
variabilnφ symbol 302 104

PotΘ co poukß₧ete uvedenou Φßstku na humanitßrnφ ·Φely, mßte prßvo u₧φvat tuto publikaci. U₧φvßnφ publikace bez ·hrady autorskΘ odm∞ny je nezßkonnΘ a nemorßlnφ!!!

1. BIBLE

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
┌lohu mostu mezi "mrtv²mi" literaturami Orientu a evropskou literßrnφ tradicφ sehrßla nejmladÜφ z literatur P°ednφho v²chodu - hebrejskß literatura - a p°edevÜφm hebrejskß bible.
V∞tÜina d∞l, zachovan²ch v hebrejskΘ bibli, vznikla u₧ v 1. tisφciletφ p°. n. l. a jejich soubor se bez podstatn²ch zm∞n tradoval a₧ do modernφ doby. Nositelem tΘto tradice byla p°edevÜφm ₧idovskß nßbo₧enskß obec, kterß tyto starohebrejskΘ texty kanonizovala - pojφmala je jako pravidla nßbo₧enskΘ vφry a morßlky. Pozd∞ji k°es¥anskß cφrkev uΦinila tyto texty v podob∞ STAR╔HO Z┴KONA souΦßstφ bible k°es¥anskΘ.
ÄidΘ rozliÜovali v hebrejskΘ bibli t°i velkΘ oddφly. NejstarÜφ byly MOJÄ═èOVY KNIHY - vyprßv∞nφ o stvo°enφ sv∞ta a prvnφch lidφ, o rßji, o prvnφm h°φchu prarodiΦ∙ Adama a Evy, o potop∞... MladÜφ jsou KNIHY PROROK┘ - p°edpov∞di p°φchodu mesißÜe (spasitele).
NejmladÜφ je soubor tzv. svat²ch spis∙, obsahujφcφ mj. ÄALMY - sbφrka 150 ₧idovsk²ch hymn∙, spojovan²ch tradicφ s izraelsk²m krßlem Davidem a P═SE╥ P═SN═ (tΘ₧ naz²vanß VELEP═SE╥), co₧ je co do p∙vodu cyklus milostnΘ, p°edevÜφm svatebnφ pφs≥ovΘ lyriky, tradicφ p°isuzovan² krßli èalamounovi a vyklßdan² mysticky.
K°es¥anskß tradice p°evzala Star² zßkon do svΘho souboru svat²ch pφsem (v p°ekladech, p°edevÜφm °eckΘm, latinskΘm, syrskΘm, g≤tskΘm a staroslov∞nskΘm) a p°idala k n∞mu sv∙j °ecky psan² NOV▌ Z┴KON, kter² obsahuje Φty°i evangelia (vypravovßnφ o ₧ivot∞ a skutcφch Kristov²ch), SKUTKY APOèTOL┘ (prvnφch Kristov²ch uΦednφk∙), EPIèTOLY (listy apoÜtol∙) a mystickou APOKALYPSU (Zjevenφ apoÜtola Jana). P°eklady tΘto k°es¥anskΘ bible m∞ly velk² v²znam pro poΦßtek rozvoje vÜech evropsk²ch st°edov∞k²ch literatur.
Podle k°es¥anstvφ je Je₧φÜ Kristus syn bo₧φ, vytou₧en² MesißÜ, p°edpovφdan² starozßkonnφmi proroky, kter² ob∞toval sv∙j ₧ivot, aby vykoupil h°φchy lidstva. Jeho narozenφ v BetlΘm∞ je ohlßÜeno kometou, kterß k n∞mu a jeho matce Pann∞ Marii dovede t°i krßle - mudrce z V²chodu.
Jako nemluvn∞ je Je₧φÜ s pomocφ p∞stouna Josefa zachrßn∞n p°ed nßstrahami ₧idovskΘho vlßdce Heroda. A₧ jako mu₧ ve°ejn∞ vystoupφ a je uznßn poslednφm z prorok∙ Janem K°titelem za MesißÜe.
Seskupφ okolo sebe prvnφ uΦednφky (apoÜtoly), prochßzφ s nimi zemi, hlßsß svou nauku, urΦenou pro b∞dnΘ, a dotvrzuje svΘ poslßnφ zßzraky: prom∞nφ o svatebnφ hostin∞ vodu ve vφno, n∞kolika rybami a chleby nasytφ zßstupy, uzdravuje nemocnΘ a k°φsφ mrtvΘ, jako nap°. Lazara.
O velikonocφch vφtßn lidem slavnostn∞ vstoupφ do JeruzalΘma. Vlßdnoucφ kn∞₧skß kasta je pod∞Üena jeho vlivem a oblibou. Proto si s pomocφ zrßdnΘho uΦednφka JidßÜe vy nutφ na °φmskΘm mφstodr₧iteli Pilßtovi souhlas s Kristovou smrtφ. Kristus je na potupu jako neprav² mesißÜ uk°i₧ovßn.
Vstane vÜak po t°ech dnech z mrtv²ch, a ne₧ vstoupφ na nebesa, rozeÜle svΘ uΦednφky (apoÜtoly) do celΘho sv∞ta, aby Üφ°ili jeho nauku. Podle nφ Φekß lidi dodr₧ujφcφ jeho p°ikßzßnφ posmrtnß bla₧enost v rßji.
Star² zßkon byl sepsßn hebrejsky, ale ji₧ ve 3. stoletφ p°. n. l. byl p°elo₧en do °eΦtiny. Nov² zßkon byl sepsßn tΘm∞° cel² °ecky.
Do latiny byla celß bible p°elo₧ena okolo r. 400 sv. Jeron²mem. Tento p°eklad, zvan² vulgßta, je oficißlnφm zn∞nφm bible v °φmskΘ cφrkvi.

2. LITERATURA ST╪EDOV╠KU A JEJ═ IDE┴LY

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
Za poΦßtek st°edov∞ku je pova₧ovßn pßd Zßpado°φmskΘ °φÜe roku 476. Tvo°φcφ se feudßlnφ spoleΦnost, ji₧ nepot°ebovala tradiΦnφ vzd∞lßnφ. Pot°ebovala ho ale cφrkev a proto se latinskß kni₧nφ vzd∞lanost udr₧ovala hlavn∞ v klßÜterech.
Zde vznikala p°edevÜφm dφla s nßbo₧enskou tematikou. Byla urΦena pro cφrkevnφ ₧ivot, m∞la vÜak p∙sobit i na vzd∞lßnφ a v²chovu.
Proto se v nich objevuje obraz sv∞ta a Φlov∞ka ve dvou typick²ch protikladech: na jednΘ stran∞ v jeho zßporn²ch, h°φÜn²ch rysech a na druhΘ v ideßlech k°es¥anskΘ dokonalosti, jakou zt∞les≥uje sv∞tec. V n∞m je zformovßn a oslaven typ k°es¥ana, jak jej vid∞l st°edov∞k. VyznaΦuje se nejen silou vφry a oddanostφ bohu, n²br₧ i moudrostφ, mravnφ dokonalostφ a odvahou.
Hlavnφho literßrnφho vyjßd°enφ se dostßvß tΘto tematice v legend∞. Vedle nich vznikaly lyrickΘ pφsn∞ a modlitby.
Dokonce se objevily i prvnφ stupn∞ nßbo₧enskΘho dramatu, vznikajφcφho nezßvisle na antickΘ tradici, nebo¥ zßkladem byly chrßmovΘ ob°ady, zvlßÜt∞ velikonoΦnφ a vßnoΦnφ.
Typick²m okruhem st°edov∞kΘ sv∞tskΘ literatury jsou skladby, spjatΘ se ₧ivotem feudßl∙. ┌st°ednφm hrdinou se v nich stßvß Ülechtic. Jejφ starÜφ fßzi reprezentuje hrdinskß epika.
NejstarÜφm dokladem rozsßhlΘho eposu je staroanglickß skladba zvanß podle hlavnφho hrdiny BEOWULF. LφΦφ zßpas reka Beowulfa s vodnφ p°φÜerou Grendelem, pak s Grendelovou matkou a nakonec s drakem st°e₧φcφm poklad.
Hrdinskß epika je zvlßÜt∞ bohat∞ dochovanß ve Francii a v N∞mecku. Typem francouzskΘ hrdinskΘ epiky jsou chanson de geste [Üanson d ₧est] - pφsn∞ o Φinech.
Nejznßm∞jÜφ je krßlovsk² cyklus s ·st°ednφ postavou Karla VelikΘho. Sem pat°φ i proslulß P═SE╥ O ROLANDOVI.
Roland zt∞les≥uje postavu stateΦnΘho bojovnφka, kter² se postavφ na odpor p°esile SaracΘn∙. Vzal na sebe ·kol st°e₧it t²l cφsa°ova vojska vracejφcφho se do Francie. P°itom je spolu se sv²mi bojovnφky zaskoΦen, nebo¥ jeho nevlastnφ otec se zrßdn∞ spojil s nep°φtelem. Roland mß jeÜt∞ mo₧nost p°ivolat pomoc. Ale Φest bojovnφka rozhodne a Roland volφ boj, aΦkoliv vφ, ₧e porß₧ka je nevyhnutelnß. On i jeho dru₧ina padnou, ale ostatnφ Karlovo vojsko je zachrßn∞no. Teprve krßtce p°ed svou smrtφ Roland zatroubφ na roh, aby dal znamenφ cφsa°ovu vojsku. Nato umφrß a jeho duÜe vstupuje do rßje. Pomstu vykonß cφsa° se sv²mi v∞rn²mi. Potrestß nejen nep°ßtele, ale i zrßdnΘho Rolandova otce.
Z n∞meck²ch pamßtek je nejznßm∞jÜφ P═SE╥ O NIBELUNZ═CH. (NibelungovΘ byli p∙vodn∞ trpaslφci ze staron∞meck²ch pov∞stφ, kte°φ ochra≥ovali velik² poklad. Nßzev pozd∞ ji p°eÜel na rod burgundskΘho krßle Gunthera).
┌st°ednφmi postavami dφla jsou kralevic Siegfried [zφgfrφd] a Kriemhilda [krφmhilda], sestra burgundskΘho krßle Gunthera, kterou zφskß Siegfried za man₧elku. Aby si ji zφskal, musel nejprve osv∞dΦit velkou stateΦnost. V tom mu pomßhal Φarovn² plßÜ¥ a kouzlo nezranitelnosti. Siegfried je vÜak po Φase zabit a v druhΘ Φßsti je lφΦena Krimhildina pomsta, kterß nakonec zabije Gunthera i Siegfriedova vraha Hagena. Sama vÜak v boji zahyne takΘ.
Francouzsk²m chanson de geste odpovφdajφ Üpan∞lskΘ cantares de gesta. Z nich je nejstarÜφ krßtkß P═SE╥ O CIDOVI, kter² se proslavil v bojφch s Maury.
Ze slovansk²ch literatur se do okruhu um∞lΘ epiky °adφ SLOVO O PLUKU IGOROV╠. Vyprßvφ o ta₧enφ knφ₧ete Igora proti Polovc∙m. Igor, kter² p°ecenil sφly sv²ch vojsk, byl zajat a vojsko pora₧eno. Poda°φ se mu vÜak uprchnout a spoleΦn∞ se sv²mi bratry Polovce porazφ.
Od 12. stoletφ prochßzela starÜφ hrdinskß epika zm∞nami. Rytφ°skΘ ideßly a ₧ivotnφ styl Ülechty se prom∞nily. Ideßlnφ typ rytφ°e v literatu°e se vyznaΦuje nejen odvahou a p°ednostmi vlßdce, ale takΘ ochranou bezbrann²ch a ·ctou k ₧enßm.
ZvlßÜtnφho mφsta se dostalo v rytφ°skΘ poezii lßsce, p°edevÜφm jako podn∞tu pro rozvφjenφ rytφ°sk²ch ctnostφ. Pro literßrnφ zpracovßnφ vÜech t∞chto ideßl∙ je i nadßle charakteristickß idealizace, d∙raz na jednoznaΦnou dokonalost hrdiny. V ÜlechtickΘ literatu°e tyto vyhran∞nΘ ideßly zt∞les≥uje rytφ°sk² epos a dvorskß lyrika.
Rytφ°sk² epos zΦßsti navazoval na starÜφ hrdinskou epiku, ale vedle toho p°inßÜel dalÜφ nßm∞ty starov∞kΘ nebo st°edov∞kΘ. Z antick²ch lßtek pat°φ k nejznßm∞jÜφm p°φb∞hy Alexandra VelikΘho, kterΘ jsou p°esazeny do st°edov∞k²ch souvislostφ.
Z jin²ch okruh∙ byl zvlßÜ¥ oblφben breta≥sk² cyklus o osudech hrdin∙ z kruhu krßle ArtuÜe. Sem se zaΦlenila i starß keltskß pov∞st O TRISTANOVI. Vyprßv∞nφ o lßsce Tristana a Isoldy, kte°φ podlehli ·Φink∙m kouzelnΘho nßpoje lßsky, o jejich osudech a nakonec spoleΦnΘ smrti, pat°φ k nejrozÜφ°en∞jÜφm nßm∞t∙m st°edov∞kΘ rytφ°skΘ epiky.
Vedle epiky se dostalo v dvorskΘ poezii mφsta takΘ sv∞tskΘ tj. dvorskΘ lyrice. ZvlßÜtnφ okruh v nφ tvo°φ lyrika milostnß. I tady se uplatnφ idealizace ₧eny a vztahu k nφ. Lßska je pojata p°edevÜφm jako prost°edek k vyjßd°enφ abstraktnφho dvornΘho uctφvßnφ ₧eny.
Dvorskß lyrika se poΦala rozvφjet od konce 12. stoletφ v ji₧nφ Francii, Provenci [provansi], kde ji p∞stovali bßsnφci zvanφ trubad·°i. V N∞mecku p∞stovali tento druh poezie dvorÜtφ bßsnφci - minnesaeng°i [mineseng°i].
Jin² typ sv∞tskΘ literatury, v mnohΘm v²razn∞ odliÜn² od tvorby dvorskΘ, se zaΦal rozvφjet ve m∞stech. Rozhodujφcφ pro jeho osobitost byl p°φklon k vÜednφm jev∙m a spoleΦensk²m nebo osobnφm problΘm∙m. V dφlech se neobjevuje idealizace, ale naopak, je zde snaha o kritiku, odhalovßnφ rozpor∙ a problΘm∙.
Vφc ne₧ v literatu°e ÜlechtickΘ vystupuje v m∞stskΘ literatu°e do pop°edφ i zßbavnost a komika, kterß Φasto p°echßzφ v ironii, satiru a parodii. Prßv∞ zßbavnost spojenß s komiΦnostφ byla p°φΦinou ÜirokΘho ohlasu m∞stskΘ literatury.
NejΦast∞jÜφmi tv∙rci a Üi°iteli tΘto literatury byli studenti a ₧akΘ°i, kte°φ v tΘto Φinnosti nachßzeli nejednou zdroj ob₧ivy nebo alespo≥ hmotnΘho p°ilepÜenφ.
Oblφben²m ₧ßnrem, kter² spojoval poutavost s v²chovnou nebo kritickou tendencφ, byla bajka. BohatΘ byly ohlasy Ezopov²ch bajek. Spojovßnφm jednotliv²ch bajek vznikl zvφ°ecφ epos, reprezentovan² ve st°edov∞kΘ evropskΘ literatu°e p°edevÜφm francouzsk²m dφlem o chytrΘm liÜßkovi - ROM┴N O RENARTOVI.
VelkΘho ohlasu dosßhlo ve st°edov∞ku i drama, nebo¥ m∞sto bylo zvlßÜ¥ vhodn²m prost°edφm pro divadelnφ produkci. Nßm∞stφ, trhy, prostranstvφ p°ed chrßmem i krΦma, se staly vyhledßvan²mi mφsty, kde se schßzel velk² poΦet lidφ, pro n∞₧ bylo divadlo, svou nßzornostφ, jednφm z nejp∙sobiv∞jÜφch um∞leck²ch zß₧itk∙.

3. PO╚┴TKY LITERATURY NA NAèEM ┌ZEM═

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
Zßklady vzd∞lanosti naÜich p°edk∙ byly polo₧eny na VelkΘ Morav∞, kam byli na ₧ßdost knφ₧ete Rastislava z byzantskΘ °φÜe vyslßni Konstantin a jeho bratr Metod∞j. Na Velkou Moravu p°iÜli roku 863. Vytvo°ili slovanskΘ pφsmo - hlaholici a zavedli do pφsemnictvφ staroslov∞nÜtinu (Jejich ₧ßci pozd∞ji zavedli cyrilici, z kterΘ se vyvinula dneÜnφ azbuka, pou₧φvanß na ·zemφ Ukrajiny, Ruska a Bulharska).
Srozumitelnost staroslov∞nskΘ tvorby vÜak nesmφme p°ece≥ovat. Jist∞ byl lidu srozumiteln² zßkladnφ slovnφ fond, ale u₧ sama existence kulturnφho jazyka nesla s sebou pot°ebu vyjad°ovat n∞kterΘ pojmy, kterΘ prost² Φlov∞k neznal. Staroslov∞nskß tvorba se vÜak nem∞la obracet p°φmo k lidov²m masßm, ale m∞la slou₧it v prvnφ °ad∞ pot°ebßm kn∞₧stva.
Tuto tvorbu tvo°ily p°edevÜφm texty pot°ebnΘ pro nßbo₧ensk² ₧ivot - modlitby, p°eklady bible a bohoslu₧ebn²ch knih. U₧ v prvnφch letech byla p°eklßdßna i nßbo₧ensky vzd∞lavatelnß Φetba - PATERIK Φili Knihy otc∙. Rovn∞₧ vznikaly texty prßvnickΘ povahy - Z┴KON SUDNYJ LJUDEM a NOMOK┴NON.
Vznikaly i texty verÜovanΘ - PROGLAS, p°edmluva k p°ekladu evangelia, jejφm₧ autorem je patrn∞ sßm Konstantin. Jde v podstat∞ o prvnφ lyrickou bßse≥, kterß vznikla na naÜem ·zemφ. Skladatel zd∙raz≥uje prßvo ka₧dΘho Φlov∞ka na mate°sk² bohoslu₧ebn² jazyk a vyjad°uje vlastn∞ cel² kulturnφ program cyrilometod∞jstvφ, kdy₧ ukazuje nezbytnost jistΘ vzd∞lanosti pro ₧ivot Φlov∞ka.
Cφrkevnφ osamostatn∞nφ VelkΘ Moravy a ·sp∞chy slovanskΘ mise narazily na prudk² odpor bavorsk²ch kn∞₧φ. DoÜlo k pronßsledovßnφ staroslov∞nskΘ liturgie a po Metod∞jov∞ smrti k vyhnßnφ jeho ₧ßk∙. P°esto vÜak staroslov∞nskß vzd∞lanost u₧ zapustila pevnΘ ko°eny v ╚echßch a pronikla i do Polska. Dokladem snah o vyrovnßnφ mezi v²chodnφ a zßpadnφ kulturnφ orientacφ jsou tzv. KYJEVSK╔ LISTY.
Vrchol literßrnφ Φinnosti tohoto obdobφ p°edstavujφ ÄIVOT KONSTANTIN┘V a ÄIVOT METOD╠J┘V, d°φve oznaΦovanΘ jako MoravskopanonskΘ legendy. OznaΦenφ ₧ivot vystihuje p°esn∞ji jejich rßz, ne₧ starÜφ oznaΦenφ legendy. Jsou to v podstat∞ historickß vyprßv∞nφ, zßzraΦn² prvek - typick² znak legend - je v nich umφrn∞n. Äivoty jsou zam∞°eny na obranu obou brat°φ a jejich Φinnosti - i toto obrannΘ zam∞°enφ je v rozporu s typickou legendou.
Po rozpadu VelkomoravskΘ °φÜe se p°esunulo t∞₧isko ΦeskΘho stßtnφho a kulturnφ ho v²voje natrvalo do p°emyslovsk²ch ╚ech, kde se vytvß°el mocn² feudßlnφ stßt. Literßrnφmu ₧ivotu tohoto obdobφ dßval rßz boj mezi literaturou staroslov∞nskou a latinskou. Pφsemnictvφ m∞lo nadßle v²luΦn∞ kn∞₧sk² rßz. Na jeho rozvoj p∙sobily mimo jinΘ klßÜtery, kterΘ se staly st°edisky hospodß°skΘho pokroku a kultury. NejstarÜφ v ╚echßch vzniklΘ pamßtky byly staroslov∞nskΘ a slou₧ily k oslav∞ p°φsluÜnφk∙ vlßdnoucφ p°emyslovskΘ dynastie - ÄIVOT SVAT╔ LUDMILY, ÄIVOT SVAT╔HO V┴CLAVA a K┴NON O SVAT╔M V┴CLAVU. Toto oslavovßnφ Φlen∙ panujφcφho rodu jako sv∞tc∙ p°ispφvalo ke sjednocenφ zem∞.
Pom∞rn∞ velmi brzy - asi od poloviny 10. stol. - vznikala pro ΦeskΘ kulturnφ pot°eby i literatura latinskß. Na jejφ rozvoj znaΦn∞ p∙sobila politickß situace, kterß spojovala ╚echy se zßpadem. V souvislosti s tφm bylo v Praze z°φzeno roku 973 biskupstvφ, kterΘ m∞lo latinsk² rßz a stalo se oporou latinskΘho pφsemnictvφ. Pro pot°ebu duchovnφch latinskΘho ob°adu se opisovala r∙znß latinskß dφla, pot°ebnß pro bohoslu₧bu a duchovnφ ₧ivot.
Vznikaly vÜak i p∙vodnφ literßrnφ pamßtky. Jsou to legendßrnφ vypravovßnφ o Φesk²ch sv∞tcφch, kterß - stejn∞ jako obdobnΘ skladby staroslov∞nskΘ - oslavujφ vlßdnoucφ rod nap°. legendy o Ludmile a Vßclavovi, zaΦφnajφcφ slovy BYL V ZEMI ╚ESK╔ (o Ludmile) a KDYÄ SE è═╪ILA K╪ESìANSK┴ V═RA (o Vßclavovi).
V tΘto dob∞ najdeme dokonce latinskΘ skladby, v nich₧ objevφme obranu staroslov∞nskΘ vzd∞lanosti. P°φkladem je znßmß tzv. KRISTI┴NOVA LEGENDA - ÄIVOT A UTRPEN═ SVAT╔HO V┴CLAVA A JEHO BABI╚KY, SVAT╔ LUDMILY. Ani ona nenφ st°edov∞kou legendou v pravΘm slova smyslu. V podstat∞ jde o historickΘ vypravovßnφ o poΦßtcφch k°es¥anstvφ na Morav∞ a v ╚echßch a o naÜich prvnφch sv∞tcφch. Autor hlßsß d∙le₧it² nßzor, tradovan² i pozd∞ ji, ₧e p°emyslovsk² stßt je d∞dicem VelkΘ Moravy. Dφlo je po um∞leckΘ strßnce velmi vysp∞lΘ. Autor u₧φvß rozsßhl²ch souv∞tφ, mß velmi bohat² slovnφk.
V 11. stoletφ se staroslov∞nskß kultura dostßvala do stagnace, ale p°esto byla stßle v²znamn²m Φinitelem. Dosv∞dΦuje to tzv. DRUH┴ STAROSLOV╠NSK┴ LEGENDA O SVAT╔M V┴CLAVU, je₧ je p°epracovßnφm latinskΘ legendy slo₧enΘ biskupem Gumpoldem. O tom, ₧e se u nßs jeÜt∞ v 11. stoletφ u₧φvalo slovanskΘ liturgie, sv∞dΦφ zlomky modliteb zvanΘ PRAÄSK╔ HLAHOLSK╔ ZLOMKY. V tΘto dob∞ vznikajφ i latinskΘ nßbo₧enskΘ a nauΦnΘ spisy, vynikajφcφ vysokou technikou pφsa°skou a iluminaΦnφ - VYèEHRADSK▌ KODEX.
V²znamnΘ st°edisko staroslov∞nskΘ vzd∞lanosti bylo v SßzavskΘm klßÜte°e (zalo₧en 1032), kter² m∞l styky s Kyjevskou Rusφ. P°esto staroslov∞nskß literßrnφ tvorba konΦφ v Φesk²ch zemφch roku 1097, kdy byli natrvalo vypuzeni ze SßzavskΘho klßÜtera slovanÜtφ mniÜi a byly zniΦeny i jejich slovanskΘ knihy.
V poΦeÜt∞nΘ podob∞ se nßm dochovala krßtkß pφse≥ HOSPODINE, POMILUJ NY (smiluj se nad nßmi). Jejφ vznik se klade na p°elom 10. a 11. stoletφ. Podle staroslov∞nsk²ch slov soudφme, ₧e pφse≥ vznikla staroslov∞nsky a pozd∞ji byla poΦeÜt∞na. Druhou nejstarÜφ duchovnφ pφsnφ je SVAT▌ V┴CLAVE. Stejn∞ jako p°edchozφ je anonymnφ a byla slo₧ena koncem 12. stoletφ. Ob∞ pφsn∞ se zpφvaly p°i slavnostnφch a jin²ch v²znamn²ch p°φle₧itostech, jako je korunovace, procesφ, p°ed bitvou...
U vznikajφcφ latinskΘ literatury je pozoruhodnΘ to, ₧e v nφ pronikß z°etel k li du nßpadn∞ji, ne₧ jak pronikal v ranΘ tvorb∞ staroslov∞nskΘ. V 10. stoletφ nelze latinskou literaturu pova₧ovat za lidu mΘn∞ srozumitelnou, ne₧ byla staroslov∞nÜtina, proto₧e i kdy₧ mezi staroslov∞nsk²m pφsemnictvφm a lidem nestßla jazykovß bariΘra, stßla mezi nimi stejn∞ nep°ekroΦitelnß p°ehrada neznalosti pφsma, a proto v₧dy musel b²t mezi psan²m textem a lidem vzd∞lan² prost°ednφk.
Z ₧ßnr∙ se nadßle t∞Üφ oblib∞ legendy - jsou psßny pr≤zou - latinskß legenda VITA MINOR (MenÜφ ₧ivot) oslavujφcφ zakladatele SßzavskΘ ho klßÜtera sv. Prokopa, objevuje se i legenda verÜovanß - O UTRPEN═ SV. VOJT╠CHA. Vznikajφ kazatelskΘ texty zapsanΘ latinsky, podle nich₧ se kßzalo Φesky - OPATOVICK▌ HOMILI┴╪.
Kosmova KRONIKA ╚ESK┴ - CHRONIKA BOEMORUM - je nejv²znamn∞jÜφm literßrnφm dφlem z obdobφ doΦasnΘho vφt∞zstvφ latiny. Kronika lφΦφ ΦeskΘ d∞jiny od stavby v∞₧e v Babylonu do Kosmovy souΦasnosti. Kosmas jako odchovanec zßpadnφ kultury se v kronice nezmi≥uje o slovanskΘ liturgii a vzd∞lanosti. P°ejφmß vÜak Kristißnovu koncepci, ₧e p°emyslovsk² stßt je d∞dicem VelkΘ Moravy.
Kosmova kronika mß pro naÜi kulturu obrovsk² v²znam nejen jako historick² pramen, ale i jako um∞leckΘ dφlo. Kosmas se projevil jako vynikajφcφ vyprav∞Φ a znalec literatury, p°edevÜφm klasickΘ, prokßzal rovn∞₧ znalost literßrnφ teorie. Mß bohat² slovnφk, svΘ vypravovßnφ o₧ivuje r∙zn²mi zßbavn²mi historka mi, citßty z °φmsk²ch klasik∙, dialogy. Myslφ Φesky - je to patrno z tzv. bohemik, tj. Φesk²ch v²raz∙ v latinskΘm textu (jde p°edevÜφm o vlastnφ jmΘna).

4. LITERATURA NA NAèEM ┌ZEM═ VE 13. A 14. STOL.

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
Hospodß°sk² vzestup Φesk²ch zemφ, kter² lze sledovat od poΦßtku 13. stoletφ, se projevoval ve stßle vyÜÜφch kulturnφch nßrocφch Ülechty, s Φφm₧ souvisel i rozvoj literatury. Do 1. pol. 13. stoletφ spadajφ poΦßtky tzv. laicizace, kdy se literßrnφho ₧ivota z·Φast≥uje Ülechta. Vznikß literatura Φeskß, ale tΘ₧ latinskß a n∞meckß.
Latinsky se pφÜφ legendy - verÜovanß o svatΘm Prokopu VITA MAIOR (V∞tÜφ ₧ivot), a pr≤zou psanß ZLAT┴ LEGENDA. Rozvφjφ se kronikß°skß tvorba - ZBRASLAVSK┴ KRONIKA.
N∞meckΘ pφsemnictvφ bylo oblφbeno hlavn∞ na krßlovskΘm dvo°e. Jde hlavn∞ o pφs≥ovou tvorbu p°edevÜφm s milostn²mi nßm∞ty, zpφvanou minnesΣngry.
V Φesky psanΘm pφsemnictvφ se udr₧uje tradice tvorby duchovnφ, v jejφm₧ rßmci vznikß p°edevÜφm lyrika. Z tohoto obdobφ se dochovaly dv∞ formßln∞ i myÜlenkov∞ nßroΦnΘ a vyt°φbenΘ skladby - OSTROVSK┴ P═SE╥ a KUNHUTINA MODLITBA - ob∞ skladby majφ reflexivnφ rßz. Podobn∞ je lad∞na i skladba SPOR DUèE S T╠LEM.
St∞₧ejnφm dφlem sv∞tskΘ epiky je ALEXANDREIS, vzniklß nejspφÜe kolem roku 1310. Jde o rozsßhlou skladbu, kterß zpracovßvß tΘma, je₧ bylo ve st°edov∞ku velmi oblφbenΘ, a nachßzφme je tak°ka ve vÜech evropsk²ch literaturßch. Ve skladb∞ se vyprßvφ o tom, jak si Alexandr, vychovßvan² po otcov∞ smrti filozofem Aristotelem pro vlada°skΘ k°eslo, postupn∞ podrobuje celou °adu zemφ v Evrop∞ i Asii. Jeho vφt∞znΘ ta₧enφ konΦφ v Babyl≤nu, kde byl otrßven.
╚esk² bßsnφk zaujal k lßtce osobit² postoj - alexandrovskΘ tΘma se mu stalo prost°edkem k zobrazenφ soudob²ch Φesk²ch pom∞r∙ za poslednφch P°emyslovc∙, k vyjßd°enφ vlastnφho nßzoru na situaci. Autor se sna₧φ o aktualizaci alexandrovskΘ lßtky, Φφm₧ nßm umo₧≥uje poznat zp∙sob st°edov∞kΘho boje, v²zbroj vojska... Snaha aktualizovat jde tak daleko, ₧e v Alexandrov∞ vojsku bojujφ i ΦeÜtφ rytφ°i.
Alexandreida se vyznaΦuje rovn∞₧ vysokou um∞leckou hodnotou, p°esto vÜak autor nikde nep°ekroΦil mφru srozumitelnosti. Alexandreis u₧ na poΦßtku rozvoje naÜφ slovesnosti ukßzala vysp∞lost ΦeskΘ literßrnφ a jazykovΘ kultury, jejφ schopnost sout∞₧it s literaturami jin²ch evropsk²ch zemφ a vyrovnat se jim.
KRONIKA TAK ╪E╚EN╔HO DALIMILA, nejstarÜφ znßmß verÜovanß kronikß°skß skladba psanß Φesky, vznikla na poΦßtku 2. desetiletφ 14. stoletφ. Jde o dφlo anonymnφ, °adou his torick²ch omyl∙ p°i°ΦenΘ Dalimilovi. Kronika zaΦφnß potopou sv∞ta a konΦφ nßstupem Jana LucemburskΘho na Φesk² tr∙n. Pro nejstarÜφ d∞jiny Φerpal Dalimil z Kosmovy kroniky, nachßzφme zde i ohlas vßclavsk²ch a ludmilsk²ch legend. Pro nov∞jÜφ d∞jiny Φerpal ze zprßv sv²ch souΦasnφk∙ i z vlastnφho poznßnφ.
Siln∞ citov∞ exponovan² vztah k ΦeskΘmu nßrodu u n∞ho p°eva₧uje nad t°φdnφmi zßjmy, je jednotφcφm prvkem v hodnocenφ minulosti a urΦujφcφm Φinitelem pro budoucnost. Je mu bli₧Üφ Φesk² sedlßk - "chlap" - ne₧ n∞meck² Ülechtic. Z toho vyr∙stß jeho pojetφ vlastenectvφ - mß rysy demokratismu. Toto pojetφ je v²razn∞ formulovßno nap°. v p°φb∞hu O OLD╪ICHOVI A BOÄEN╠, ale i na jin²ch mφstech.
Je tu vyslovena filozofie d∞jin malΘho nßroda, kde spoleΦenskΘ p°ehrady mizφ p°i ohro₧enφ existence vÜech. Jeho myÜlenky naÜly uplatn∞nφ i pozd∞ji, p°edevÜφm v husitstvφ. Kronika je psßna bezrozm∞rn²m verÜem, jazyk je blφzk² hovorovΘ °eΦi, slovnφk i v∞tnß stavba jsou velmi prostΘ. Nejde vÜak o menÜφ "um∞leckost", n²br₧ o jin² um∞leck² zßm∞r.
SpoleΦensk² v²voj ve 14. stoletφ je ve znamenφ nßstupu lidov²ch vrstev, hlavn∞ m∞stskΘho stavu. Jeho p°φsluÜnφci zaΦφnajφ pronikat takΘ do literatury, a to nikoli jen jako Φtenß°i, ale i jako spisovatelΘ. Na rozdφl od literatury tvo°enΘ duchovenstvem nebo p°φsluÜnφky Ülechty si tito auto°i vÜφmajφ vÜednφho ₧ivota. Hovo°φme o demokratizaci pφsemnictvφ. Toto obdobφ je spjato s osobnostφ Karla IV. Literatura se bohat∞ obsahov∞ i formßln∞ rozv∞tvuje, vznikß mno₧stvφ d∞l psan²ch latinsky, Φesky, ale i francouzsky.
Z latinsk²ch d∞l je t°eba p°ipomenout Karl∙v vlastnφ ₧ivotopis VITA CAROLI a jeho LEGENDU O SVAT╔M V┴CLAVU. Literatura psanß francouzsky se rozvφjφ u krßlovskΘho dvora - jde o milostnou poezii, kterou psal bratr Karla IV. Vßclav zvan² ╚esk².
Do ΦeskΘ literatury p°ibyly n∞kterΘ novΘ ₧ßnry. Sφlφ z°etel k lidovΘmu publiku a prost°edφ, co₧ se projevuje v dramatick²ch ·tvarech. Jejich zaΦßtky spadajφ do konce 12. stoletφ, kdy se v klßÜterech zaΦφnajφ dramatizovat oficia - udßlosti po Kristov∞ vzk°φÜenφ. Mezihry, p°ednßÜenΘ Φesky, nab²valy stßle vφce p°evahy nad vß₧n²mi latinsk²mi texty, tak₧e cφrkev nakonec tyto dramatickΘ v²stupy pro jejich p°eva₧ujφcφ komick² a lidov² charakter vykßzala z kostel∙ do krΦem a na volnß prostranstvφ.
NejstarÜφ formou t∞chto divadelnφch p°edstavenφ byly latinsko - ΦeskΘ hry, naz²vanΘ HRAMI T╪═ MARI═. Velmi vd∞Φn²m v²jevem byl nebiblick² nßm∞t o mastiΦkß°i, kter² se v jednΘ z her o t°ech Mariφch rozrostl v tΘm∞° samostatnou hru. Hra podßvß realistick² obraz ₧ivota st°edov∞kΘ chudiny, ale ne·toΦφ na spoleΦenskΘ pom∞ry. Chce bavit obecenstvo.
Z°etel k lidovΘmu publiku se uplat≥uje i v epick²ch dφlech. Nejoblφben∞jÜφ jsou legendy - LEGENDA O SVAT╔M PROKOPU (v po°adφ ji₧ t°etφ) a p°edevÜφm legenda o svatΘ Kate°in∞, naz²vanß ÄIVOT SVAT╔ KATE╪INY - ob∞ se zaklßdajφ na latinsk²ch p°edlohßch.
Do jistΘ mφry stagnuje verÜovanß epika sv∞tskß, dochßzφ jen k p°etlumoΦenφ n∞meck²ch rytφ°sk²ch epos∙, kterΘ majφ p°edevÜφm zßbavn² rßz - nap°. VELK┴ R┘ÄOV┴ ZAHRADA a velmi oblφben² p°φb∞h TRISTRAM A IZALDA. V oblasti sv∞tskΘ lyriky m∙₧eme pozorovat nßm∞tovou i formßlnφ pestrost, nejvφce pφsnφ je lad∞no milostn∞ - z nich formßln∞ nejvysp∞lejÜφ je Z┴VIèOVA P═SE╥. Z tΘto doby pochßzφ i znßmß milostnß skladba D╪╠VO SE LISTEM ODIEV┴.
OsobitΘ mφsto v lyrice zaujφmajφ skladby satirickΘ - P═SE╥ VESEL╔ CHUDINY, a kritizujφcφ soudob² sv∞t - P═SE╥ O PRAVD╠. Z pr≤zy jsou oblφbenß vyprßv∞nφ z rytφ°skΘho ₧ivota - èTILFR═D A BRUNCV═K. Oblφbeny jsou rovn∞₧ cestopisy - vyhovujφcφ Φtenß°skΘ zßlib∞ ve fantastick²ch lφΦenφch - MILION MARCA POLA.
Nejv²znamn∞jÜφmi pamßtkami tΘto doby jsou skladby tzv. HRADECK╔HO RUKOPISU. DESATERO K┴ZANIE BOÄIE je pojato jako kßzßnφ kßrajφcφ h°φchy proti jednotliv²m p°ikßzßnφm. P°estupky proti deseti p°ikßzßnφm jsou podßvßny formou krßtk²ch satirick²ch povφdek. SATIRY O ╪EMESLN═C═CH A KONèEL═CH obsahujφ krßtkΘ, ale velmi v²sti₧nΘ obrßzky ze ₧ivota m∞Ü¥an∙. Satiry i Desatero jsou psßny ₧iv²m jazykem, autor pou₧φvß ₧ivΘ dialogy a obrazy z hovorovΘ °eΦi. Hradeck² rukopis obsahuje takΘ jedinou p∙vodnφ staroΦeskou bajku - O LIèCE A DÄB┴NU. Vypravuje, s didaktick²m pouΦenφm, ₧e i chytrßk se n∞kdy spßlφ - o liÜce, kterß cht∞la utopit d₧bßn, ale sama p°i tom zahynula.
Realistick²m obrazem staroΦeskΘho ₧ivota je satirickß skladba PODKON═ A Ä┴K. Autor pou₧il formy sporu, je₧ byla ve st°edov∞kΘ literatu°e velmi oblφbenß. V krΦm∞ u piva sedφ ₧ßk a podkonφ, kter² zaΦne vychvalovat sv∙j stav, Φφm₧ ₧ßka pohn∞vß a vyprovokuje k prudkΘ odpov∞di. V hßdce, kterß propukne, vychvalujφ oba soupe°i vlastnφ povolßnφ a sni₧ujφ odp∙rcovo postavenφ. Z chvßly i hany je vÜak patrnß stejnß bφda obou.
V zßv∞ru 14. stoletφ se v literatu°e uplat≥uje i hlas vysokΘ Ülechty. Ve verÜovanΘ skladb∞ NOV┴ RADA, jejφm₧ autorem je Smil FlaÜka, jsou v alegorickΘ form∞ vyjßd°eny v²hrady ΦeskΘ Ülechty k vlßd∞ Vßclava IV. - zvφ°ata radφ na sn∞mu svΘmu krßli lvu.

5. ╚ESK┴ LITERATURA ZA REFORMACE

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
Prohlubujφcφ se spoleΦenskΘ rozpory na konci 14. stol., vyvolßvaly ostrou kritiku, kterß sm∞°ovala hlavn∞ proti cφrkvi, nejsiln∞jÜφ slo₧ce feudßlnφ spoleΦnosti. ZpoΦßtku vychßzely snahy o reformu od samotn²ch p°φsluÜnφk∙ duchovenstva, hlavn∞ od univerzitnφch mistr∙. Pra₧skß univerzita pat°ila po tΘto strßnce k nejpokrokov∞jÜφm.
Velk² vliv na lidovΘ posluchaΦe m∞l Jan MilφΦ z Krom∞°φ₧e. Obrat v jeho ₧ivot∞ nastal potΘ, co zaΦal v Praze p∙sobit rakousk² kazatel Konrßd Waldhauser, kterΘho Karel IV. povolal do Prahy. MilφΦ se tehdy zaΦal v∞novat kazatelstvφ a jeho Φinnost byla jeÜt∞ ·Φinn∞jÜφ ne₧ Waldhauserova, kter² mluvil p°evß₧n∞ na univerzitßch, nebo¥ kßzal takΘ Φesky - zvlßÜt∞ v dostele u sv. Jiljφ. Snahu o nßpravu mrav∙ dokßzal takΘ skutkem, kdy₧ z dobrovoln²ch p°φsp∞vk∙ z°φdil v Praze d∙m pro nßpravu nev∞stek.
Jeho ₧ßkem byl Mat∞j z Janova. Jeho nejd∙le₧it∞jÜφm spisem je rozsßhlΘ latinskΘ dφlo PRAVIDLA STAR╔HO I NOV╔HO Z┴KONA, kterΘ v podstat∞ p°edjφmß husitstvφ.
Stoupencem byl TomßÜ ètφtn² ze ètφtnΘho, kter² pochßzel ze zchudlΘ v∞tve zemanskΘho rodu BeneÜovic∙. Hlavnφm cφlem jeho spis∙ je srozumiteln²m zp∙sobem pouΦovat o zßkladnφch zßsadßch k°es¥anskΘho ₧ivota tak, aby i d∞ti a prostφ lidΘ mohli ₧φt podle Bible. SvΘ nßbo₧enskΘ rozpravy spojoval do sbornφk∙. Z t∞ch, kterΘ se zachovaly, jsou v²znamnΘ KN═ÄKY èESTERY O OBECN▌CH V╠CECH K╪ESìANSK▌CH.
Jeho nejv²znamn∞jÜφ pracφ jsou ╪E╚I BESEDN═, ve kter²ch formou rozhovoru mezi otcem a d∞tmi vylo₧il celou k°es¥anskou v∞rouku. Spis ╪E╚I SV┴TE╚N═ A NED╠LN═ p°inßÜφ v²klad evangeliφ na jednotlivΘ svßtky a ned∞le v roce. P°ibli₧n∞ v tΘ₧e dob∞ vznikajφ KN═ÄKY O èAèIECH, kde p°irovnßvß ₧ivot k ÜachovΘ h°e. ètφtn² nechce reformovat cφrkev ani spoleΦnost, vyvφjφ vÜak maximßlnφ ·silφ, aby lidΘ ₧ili skuteΦn∞ k°es¥ansky. Jeho nejv∞tÜφ v²znam spoΦφvß v tom, ₧e jako prvnφ zaΦal psßt Φesky o otßzkßch do tΘ doby vyhrazen²ch jen latin∞.
PodobnΘho rßzu je i rozsßhlß literßrnφ Φinnost Jana Husa, kter² se narodil kolem roku 1370 v Husinci u Prachatic. Studoval na pra₧skΘ univerzit∞, kde zaΦal koncem 14. stoletφ p∙sobit jako uΦitel. Zßhy zaΦal kßzat v BetlΘmskΘ kapli, kde ve sv²ch kßzßnφch navazuje na myÜlenky MilφΦovy, avÜak jako teolog Φerpß z anglickΘho reformßtora Johna Wycliffa.
Do ve°ejnΘho ₧ivota Hus zasßhl ·silφm o vydßnφ KutnohorskΘho dekretu, kter² zaruΦoval Φesk²m mistr∙m na univerzit∞ t°φΦtvrtinovou v∞tÜinu, kterou do tΘ doby m∞li mist°i n∞meΦtφ. V tΘto dob∞ je zvolen rektorem. Husovo viklefstvφ popuzovalo cφrkev stßle vφce, proto₧e jeho betlΘmskß kßzßnφ se stßvala dostavenφΦkem celΘ Prahy. Proto byl vydßn zßkaz t∞chto kßzßnφ, byly spßleny Viklefovy spisy a Hus byl uvr₧en do klatby. P°ed vynucen²m odchodem z Prahy Hus napsal velmi d∙le₧itΘ spisy V▌KLAD VIERY, DESATERA A PATE╪E (OtΦenßÜe). Tehdy takΘ vznikla prßce, u nφ₧ je ovÜem Husovo autorstvφ jen pravd∞podobnΘ, O PRAVOPISE ╚ESK╔M, nßvrh na znaΦnΘ zjednoduÜenφ pravopisu.
VrcholnΘ ΦeskΘ spisy vytvo°il Hus za svΘho pobytu na Kozφm hrßdku. Zde vznikla dφla: KN═ÄKY O SVATOKUPECTV═, O èESTI BLUDECH, O C═RKVI, DCERKA a zvlßÜt∞ POSTILA. Z Φesk²ch spis∙ Husov²ch jsou nejv²znamn∞jÜφ KN═ÄKY O SVATOKUPECTV═. Hus jimi reaguje na prodej pape₧sk²ch odpustk∙ a ost°e tento jev kritizuje. V latinskΘm spise O C═RKVI vyslovil nßzor, ₧e pape₧ ₧ijφcφ v h°φchu nenφ hlavou cφrkve, dokonce nenφ ani jejφm Φlenem, Φφm₧ znaΦn∞ ot°ßsl autoritou pape₧e. Nevelk²m spiskem DCERKA, kter² uΦφ ₧eny sprßvnΘmu ₧ivo tu, rozvφjφ d∞dictvφ ètφtnΘho. SkuteΦnou pokladnicφ Husov²ch myÜlenek je jeho POSTILA. Ka₧dΘmu v²kladu na ned∞li a svßtek p°edchßzφ Φesk² text evangelia.
PotΘ Hus odchßzφ na koncil do Kostnice, i kdy₧ tuÜil, ₧e se nevrßtφ. Ihned po vstupu do m∞sta byl zatΦen a uv∞zn∞n. Ani v ₧alß°i neustal Hus v psanφ. ZvlßÜt∞ v²znamn² je traktßt, ve kterΘm podpo°il Jakoubkovu praxi p°ijφmßnφ pod obojφ. Ve v∞zenφ dokonΦuje Hus svΘ literßrnφ dφlo jedineΦn²m zp∙sobem. Vytvß°φ ve sv²ch dopisech nov² literßrnφ druh: list jako promluvu, poslßnφ. 6. Φervence 1415 byl Hus popraven, ale jeho smrt neznamenala konec jeho uΦenφ. I dßle pokraΦovaly boje slovem, a navφc pak brzy i zbranφ.
K Husov²m pokraΦovatel∙m pat°φ Jeron²m Pra₧sk² (upßlen o rok pozd∞ji), Jakoubek ze St°φbra, Jan ╚apek (autor n∞kolika pφsnφ) nebo radikßlnφ kazatel Jan Äelivsk².
ZvlßÜtnφ mφsto mß v husitskΘm hnutφ Bible, kterß byla hlavnφm zdrojem poznßnφ a oporou husitstvφ. Zßva₧nou ·lohu v tΘto dob∞ plnila historickß dφla.
K nejcenn∞jÜφm pat°φ prozaickß HUSITSK┴ KRONIKA Vav°ince z B°ezovΘ, napsanß z propagaΦnφch d∙vod∙ latinsky. Zpracovßvß udßlosti jak je za₧il p°φsluÜnφk m∞Ü¥anskΘ slo₧ky husitskΘho tßbora, kter² se ost°e stavφ proti odp∙rc∙m husitskΘho hnutφ, ale rovn∞₧ kritizuje radikßlnφ nßzory tßborit∙. Kronika je nedokonΦenß - autor z°ejm∞ zem°el p°i jejφm psanφ, nebo¥ je p°eruÜena v p∙li v∞ty. Tent²₧ autor slo₧il, op∞t latinsky, rozsßhlou historickou bßse≥ P═SE╥ O V═T╠ZSTV═ U DOMAÄLIC.
Nastßvß prudk² rozmach ΦeskΘ pφsn∞, kter² je patrn² z toho, ₧e ji₧ ve 20. letech vznikl cel² zp∞vnφk, jeho₧ pozd∞jÜφ opis je znßm pod nßzvem KANCION┴L JISTEBNICK▌. Jde o skladby vysokΘ um∞leckΘ hodnoty, bßsnickΘ i hudebnφ. P°φmo symbolem hnutφ se stala tßborskß vßleΦnß pφse≥ KTOÄ S┌ BOÄ═ BOJOVN═CI (Jan ╚apek?). Na stran∞ pra₧an∙ m∞la obdobu v pφsni POVSTA╥, POVSTA╥, VELIK╔ M╠STO PRAÄSK╔ (Vav°inec z B°ezovΘ?).
Z verÜovan²ch skladeb polemickΘho rßzu jsou obsahov∞ i um∞lecky nejv²znamn∞jÜφ skladby dochovanΘ v tzv. BUDYè═NSK╔M RUKOPISE: ÄALOBA KORUNY ╚ESK╔, POROK (domluva, v²tka) KORUNY ╚ESK╔ a H┴D┴N═ PRAHY S KUTNOU HOROU. Äaloba a Porok popisujφ situaci za vlßdy krßle Zikmunda a Hßdßnφ Prahy obhajuje oblφbenou formou alegorickΘho sporu husitsk² program. Autorem vÜech skladeb je s nejv∞tÜφ pravd∞podobnostφ Vav°inec z B°ezovΘ.
Hßdßnφ mß sv∙j prot∞jÜek v rozsßhlΘ protihusitskΘ bßsni V┴CLAV, HAVEL A T┴BOR. K mluvΦφm nep°ßtelsk²ch stran, katolickΘ zastoupenΘ Vßclavem a husitskΘ v podob∞ Tßbora, p°ibyl jeÜt∞ Havel, kter² se sna₧φ vyt∞₧it ze situace p°edevÜφm vlastnφ prosp∞ch.
Mezi sv∞tsk²mi autory vynikß Ctibor TovaΦovsk² z Cimburka, autor rozsßhlΘho alegorickΘho H┴D┴N═ PRAVDY A LÄI, kde Pravda p°edstavuje kaliÜnickou cφrkev a Le₧ ╪φm.
SvΘrßznΘ formulace se dostßvß radikßlnφm nßzor∙m v dφle nejd∙sledn∞jÜφho ΦeskΘ ho reformaΦnφho myslitele Petra ChelΦickΘho. Ji₧ poΦßtkem dvacßt²ch let odsoudil v traktßtu O TROJ═M LIDU st°edov∞kΘ d∞lenφ spoleΦnosti na t°i stavy: kn∞₧sk², Ülechtick² a lid, kterΘ bylo uznßvßno i husity. V traktßtu O BOJI DUCHOVN═M zavrhl husitskΘ vßlky. Opφral se p°itom o biblickΘ p°ikßzßnφ NezabijeÜ.
Titul nejv²znamn∞jÜφho z jeho d∞l, S═T╠ V═RY, je obrazn² a v alegorickΘm v²kladu pak sφ¥ znamenß Kristovu cφrkev, kterou protrhly p°edevÜφm dv∞ velryby - cφsa° a pape₧. MyÜlenky ChelΦickΘho, jeho₧ hlavnφ zßsadou bylo neodporovat zlΘmu zl²m, m∞ly velk² ohlas v rodφcφ se jednot∞ bratrskΘ, kde m∞l zprvu vliv i jeho odvrat od ÜkolskΘ vzd∞lanosti, ale v²vojem brzy doÜlo ke zm∞nßm.
Doba pod∞bradskß, p°inßÜφ op∞tovnΘ o₧ivenφ vztah∙ ╚ech k Evrop∞, co₧ doklßdß rozvoj literatury, kterß se vßzala k diplomatick²m cestßm poselstev krßle Ji°φho. Mezi t∞mito dφly proslul DEN═K o cest∞, kterou podnikl s velkou dru₧inou Ülechtic Lev z Ro₧mitßlu do zßpadnφ a ji₧nφ Evropy. Jeho autorem je Vßclav èaÜek z Bφ°kova.

6. EVROPSK┴ RENESANCE A HUMANISMUS

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
Od 14. stoletφ m∙₧eme sledovat nejprve v Itßlii a pak i v dalÜφch zemφch, zejmΘna zßpadnφ Evropy, mohutnΘ kulturnφ i spoleΦenskΘ hnutφ, kterΘ znamenalo nejen rozmach, ale i p°evratnΘ prom∞ny v literatu°e, um∞nφ, v∞d∞, filozofii a ₧ivot∞ v∙bec.
Toto hnutφ naz²vßme renesancφ. Prvnφ pr∙kopnφci novΘho sv∞tovΘho nßzoru - tzv. humanistΘ - soustavn∞ studovali antiku a sna₧ili se ji tv∙rΦφm zp∙sobem napodobovat. V souvislosti s nov²mi pot°ebami spoleΦnosti se kladly novΘ nßroky na vzd∞lßnφ a vznikal nov² ideßl vzd∞lance. Zatφmco ve st°edov∞ku sm∞°ovalo veÜkerΘ vzd∞lßnφ k poznßnφ boha, nynφ se soust°e∩uje k poznßnφ Φlov∞ka.
P°evratn∞ zap∙sobil knihtisk, kter² vynalezl N∞mec Johannes Gutenberg roku 1440. Knihtisk umo₧nil daleko ÜirÜφm vrstvßm p°φstup k literatu°e a ke vzd∞lßnφ. Pßtrßnφ po nov²ch obchodnφch trzφch vedlo mj. k objev∙m cel²ch nov²ch zemφ a kontinent∙. V tΘto dob∞ se objevujφ velkΘ osobnosti, zejmΘna italÜtφ malφ°i, architekti, socha°i i vynßlezci jako Leonardo da Vinci, Raffael, Michelangelo.
BadatelΘ obrßtili sv∙j zrak do vesmφru. Polßk MikulßÜ Kopernφk a jeho nßsledovnφci, zejmΘna Galileo Galiley, vyvrßtili nßzor, ₧e Zem∞ je pevn²m st°edem vesmφru.
Renesance se nevyvφjela v evropsk²ch literaturßch rovnom∞rn∞. Prvn∞ se objevuje v Itßlii a na rozhranφ epoch stojφ Floren¥an Dante Alighieri [aligjΘry]. Dante byl horliv²m stoupencem florentskΘ republiky, a kdy₧ se vlßdy ve m∞st∞ zmocnili jeho politiΦtφ odp∙rci, byl Dante a₧ do konce ₧ivota odsouzen k vyhnanstvφ.
Tam napsal svΘ nejv²znamn∞jÜφ dφlo BOÄSKOU KOMEDII. Tato rozsßhlß epickß bßse≥ mß t°i Φßsti zvanΘ Peklo, OΦistec a Rßj. Jejφ nßm∞t - putovßnφ t∞mito t°emi zßhrobnφmi °φÜemi - je zosobn∞nφm st°edov∞k²ch p°edstav o sv∞t∞. Je zde vÜak u₧ cφtit renesanΦnφ zßjem o antiku - peklem a oΦistcem provßzφ Danta Vergilius, symbol lidskΘho, pozemskΘho v∞d∞nφ. Rozdφl dvou epoch dob°e ukazuje na jednΘ stran∞ Dant∙v vztah k milence Beatrici [beatrφΦi] a na stran∞ druhΘ Petrark∙v vztah k milence Lau°e. Beatrice provßdφ Danta rßjem a je zobrazena vlastn∞ jako and∞l, tedy jako nadpozemskß bytost.
Naproti tomu bßsnφk Francesco Petrarca, lφΦφ svou Lauru jako konkrΘtnφ bytost a v bßsnφch, kde vyjßd°il sv∙j vztah k nφ - ZP╠VN═K, vyslovuje svΘ pozemskΘ pocity, od okouzlenφ a₧ po smutek nad Lau°inou smrtφ. Pro sv∙j postoj k ₧ivotu a k lßsce byl Petrarca napodobovßn tΘm∞° ve vÜech literaturßch a jeho oblφbenß forma zn∞lky se stala obecn∞ p∞stovanou. Petrarca vÜak proslul i jako humanista a pro svou znalost antickΘ kultury a klasickΘ filozofie b²vß Φasto naz²vßn otcem humanismu.
Jako produktivnφ ₧ßnr se ukßzala kratÜφ prozaickß skladba, urΦenß k hlasitΘmu p°edΦφtßnφ, tzv. novela. Vytvo°il ji Giovanni Boccaccio sbφrkou 100 prozaick²ch vypravovßnφ - DEKAMERON. Novely jsou vlo₧eny do ·st sedmi mlad²m dßmßm a t°em mladφk∙m, kte°φ odeÜli na venkov, aby se ubrßnili morovΘ nßkaze. JednotlivΘ novely jsou zasazeny do spoleΦnΘho d∞jovΘho rßmce - vytvß°ejφ rßmcovou povφdku. Boccaccio tΘ₧ proslul jako uΦen² humanista a ₧ivotopisec Dant∙v. Ve stß°φ ho p°edstavy posmrtnΘ odplaty p°ivedly ke kritice humanismu a k zavr₧enφ vlastnφch um∞leck²ch d∞l.
èpan∞lsko se po dobytφ Granady, objevenφ Ameriky, p°ipojenφ hospodß°sky vyvinutΘho Nizozemska a nßstupem Habsburk∙ na tr∙n, stalo nejmocn∞jÜφm stßtem zßpadnφ Evropy. Soub∞₧n² byl i rozvoj literatury a 16. - 17. stoletφ se naz²vß "zlat²m v∞kem". Rozvφjφ se Üpan∞lskß komedia.
Za tv∙rce tohoto dramatu se pova₧uje Lope de Vega, kter² ·dajn∞ slo₧il kolem 2000 her, nejednu z nich za pouh² den. K jeho hrßm, jim₧ se n∞kdy °φkß komedie plßÜt∞ a d²ky, pat°φ nap°. ZAHRADN═K┘V PES a VZBOU╪EN═ V BL┴ZINCI. NejlΘpe se autorovi da°ila dramata, k nim₧ Φerpal lßtku ze Üpan∞lsk²ch nßrodnφch d∞jin. Jeho vrcholn²m dφlem je hra FUENTE OVEJUNA [ovechuna] - OvΦφ pramen.
V pr≤ze zlatΘho v∞ku m∞l vynikajφcφ postavenφ romßn, co₧ bylo v∞tÜφ epickΘ dφlo, psanΘ v domßcφm (romßnskΘm) jazyce. Pro dalÜφ rozvoj evropskΘ pr≤zy byl nejd∙le₧it∞jÜφ pikaresknφ romßn, tj. romßn o darebßkovi. Hrdina feudßlnφ epiky je nahrazen "nehrdinou", co₧ dßvß mo₧nost zobrazovat ₧ivot z hlediska spoleΦensk²ch vyvr₧enc∙.
Vrcholn²m zjevem zlatΘho v∞ku Üpan∞lskΘho pφsemnictvφ je Miguel de Cervantes Saevedra [migel de servantes sevedra] a jeho romßn D┘MYSLN▌ RYT═╪ DON QUIJOTE DE LA MANCHA [kychote de la manΦa]. Romßn p∙vodn∞ vznikal jako satira na rytφ°skΘ romßny a na rytφ°stvφ. Ukazuje se vÜak, ₧e v²st°ednost Dona Quijota, jeho bludnß cesta za vidinou spravedlnosti, jeho sen o ryzφ lßsce, jeho neziÜtnost, jeho tragikomickΘ zßpasy, zßrove≥ odhalujφ v²st°ednost a neΦistotu soudobΘ skuteΦnosti.
Francie - P°echod od st°edov∞kΘho k renesanΦnφmu myÜlenφ a cφt∞nφ je nejlΘpe vysti₧en v lyrickΘ poezii Francois Villona [fransua vijon]. Villon byl n∞kolikrßt v∞zn∞n a jednou dokonce odsouzen k smrti. V oΦekßvßnφ trestu napsal BALADU O OB╠èENC═CH, drasticky lφΦφcφ t∞la vydanß na pospas v∞tru a klovßnφ vran. Popraven nakonec nebyl a trest mu byl zm∞n∞n ve vyhnanstvφ z Pa°φ₧e. Villonovo bßsnickΘ dφlo je shrnuto v ODKAZU, vyslovujφcφm komickß p°ßnφ a odkazy p°ßtel∙m i nep°ßtel∙m a p°edevÜφm v Z┴V╠TI.
Rozkv∞tu dosßhla renesance ve Francii v 16. stoletφ, p°edevÜφm v dφle Francois Rebelaise [fransua rablΘ]. Jeho p∞tidφlnß epopej v pr≤ze GARGANTUA A PANTAGRUEL [gargantya a pantagryel] vyÜla z nßm∞tu oblφbenΘ lidovΘ Φetby o ₧ivot∞ obr∙ a vyu₧ila tohoto motivu k sati°e na vÜechny oblasti souΦasnΘho ₧ivota.
V anglickΘ literatu°e p°ipravoval renesanci Geoffrey Chaucer [d₧efri Φ≤sr] CANTERBURSK▌MI POV═DKAMI. Nejv∞tÜφho rozkv∞tu dosßhlo ze vÜech literßrnφch druh∙ v renesanΦnφ - "al₧b∞tinskΘ" - period∞ anglickΘ literatury drama.
Z celΘ plejßdy anglick²ch renesanΦnφch dramatik∙ nejvφce vynikl bou°livßk a volnomyÜlenkß° Christoper Marlowe [kristofer mßrlou], kter² uvedl na scΘnu Fausta.
William Shakespeare (1564 - 1616) je obecn∞ poklßdßn za nejv∞tÜφho novodobΘho dramatika. Jeho dramatickß Φinnost se Φasov∞ Φlenφ na t°i obdobφ.
Do prvnφho - renesanΦnφho pat°φ historickΘ hry z anglick²ch d∞jin - RICHARD III., JIND╪ICH IV., JIND╪ICH VI., hry s nßm∞ty starov∞k²mi - JULIUS CAESAR a veselohry - KOMEDIE PLN┴ OMYL┘, VESEL╔ PANI╚KY WINDSORSK╔, ZKROCEN═ ZL╔ ÄENY, MNOHO POVYKU PRO NIC, BEN┴TSK▌ KUPEC, SEN NOCI SVATOJ┴NSK╔, JAK SE V┴M L═B═ a VE╚ER T╪═KR┴LOV▌. Na sklonku tohoto obdobφ byla napsßna takΘ proslulß tragΘdie mileneckΘ dvojice, mezi jejφ₧ lßskou stojφ nep°ßtelstvφ rod∙ - ROMEO A JULIE.
Do druhΘho obdobφ Shakespearovy Φinnosti spadajφ jeho nejslavn∞jÜφ tragΘdie: HAMLET - obraz rozkolφsanΘho renesanΦnφho intelektußla, OTHELLO (╚ern² vojev∙dce benßtskΘ armßdy Othello postupn∞ podlΘhß Jagovu naÜeptßvßnφ i svΘ vlastnφ ₧ivelnΘ povaze a v nßvalu ₧ßrlivosti uÜkrtφ svou ₧enu Desdemonu. Velikost jeho lßsky, i jeho charakteru v∙bec, je tφmto Φinem vehnßna do tragickΘho rozporu, z n∞ho₧ unikß sebevra₧dou. ), MACBETH - nenasytnß touha po moci, vedoucφ od zloΦinu ke zloΦinu a KR┴L LEAR.
Do t°etφho obdobφ pat°φ pohßdkovΘ hry - ZIMN═ POH┴DKA a BOU╪E.

7. RENESANCE A HUMANISMUS V ╚ECH┴CH

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
Zßklady k latinskΘmu pφsemnictvφ v humanistickΘm duchu byly u nßs polo₧eny ji₧ koncem 60. let 15. stoletφ DIALOGEM Jana z RabÜtejna. Pozoruhodn² je autor∙v postoj, kter² stavφ zßjem stßtu nad nßbo₧enskΘ diference a hledß cestu slibujφcφ pokojn² v²voj v zemi. Tφm autor prokßzal nest°edov∞k² postoj nejen k nßbo₧enstvφ, ale k ₧ivotu v∙bec.
Pln∞ji se ale latinskß humanistickß tvorba rozvφjela a₧ na sklonku 15. stoletφ. Nejv∞tÜφ spisovatelskou osobnostφ mezi latinsky pφÜφcφmi humanisty byl prozaik i bßsnφk Bohuslav HasiÜtejnsk² z Lobkovic, kter² dosßhl evropskΘ proslulosti. K jeho bßsnφm pat°φ satira na mravy ÄALOBA KE SV. V┴CLAVU. K jeho osobnφm p°ßtel∙m pat°il Jan èlechta ze VÜehrd, jeho₧ filozofickΘ dφlo MIKROKOSMOS, je vÜak ztraceno.
╚eÜtφ vzd∞lanci dosßhli i zahraniΦnφho ohlasu, jako Augustin Olomouck² Φi Zikmund Hrub² z Jelenφ, kter² zpracoval LEXICON SYMPHONUS, slovnφk, ve kterΘm srovnßval podobn∞ zn∞jφcφ slova v r∙zn²ch evropsk²ch jazycφch.
LatinskΘ spisy Φesk²ch humanist∙ nebyly sv²m obsahem ΦeskΘmu prost°edφ cizφ, p°esto bylo v²vojov∞ d∙le₧it∞jÜφ vytvo°enφ tzv. humanismu nßrodnφho, tj. m∞Ü¥anskΘho a psanΘho Φesky. Program nßrodnφho humanismu formuloval Viktorin Kornel ze VÜehrd, v p°edmluv∞ k p°ekladu KNIH O NAPRAVEN═ PADL╔HO od °eckΘho patriarchy Jana Zlato·stΘho. Zde vytyΦil po₧adavek, aby Φesk² vzd∞lanec nepsal latinsky a tφm p°ilΘval vodu do cizφho mo°e, ale aby usiloval o rozvoj lidu srozumitelnΘ ΦeskΘ literatury. Tφm navazoval p°edevÜφm na Jana Husa a Proglas.
Proslul tΘ₧ jako prßvnφk - slo₧il prßvnickΘ dφlo O PR┴VIECH, S┌DIECH I DSK┴CH ZEM╠ ╚ESK╔ KNIHY DEVATERY, ve kterΘm se sna₧il v zßpase m∞st se Ülechtou podep°φt ·silφ m∞Ü¥anstva. Byl vÜak ne·sp∞Ün², nebo¥ roku 1500 bylo uzßkon∞no VratislavskΘ z°φzenφ, kterΘ hßjilo zßjmy Ülechty v∙Φi m∞st∙m.
K VÜehrdov²m pokraΦovatel∙m pat°φ ╪eho° Hrub² z Jelenφ, otec Zikmunda HrubΘ ho. Jeho nejlepÜφm dφlem je NAPOMENUT═ PRAÄAN┘M, urΦenΘ rad∞ StarΘho M∞sta v dob∞, kdy byla napjatß situace mezi m∞sty a Ülechtou.
Hynek z Pod∞brad, syn krßle Ji°φho, p°elo₧il 11 novel z Boccacciova DECAMERONU a proslul i jako bßsnφk sv∞₧φ skladbou M┴JOV▌ SEN. MravouΦnΘ rady mφvajφ i satirickou po dobu - nap°. ve FRANTOV▌CH PR┴VECH, p°ikazujφcφch prav² opak toho, co se sluÜφ a pat°φ. Z cestopis∙ lidov²m podßnφm zaujme CESTA Z ╚ECH DO JERUZAL╔MA A EGYPTA od prostΘho krejΦφho Martina Kabßtnφka, kter² byl Jednotou poslßn do Palestiny k Je₧φÜovu hrobu.
30. lΘta 16. - 20. lΘta 17. stoletφ jsou p°φznaΦnß pro rozkv∞t m∞Ü¥anskΘ literatury. Literatura se stßle vφce zam∞°uje na ₧ivotnφ praxi, ub²vß pφsemnictvφ um∞leckΘho. Rozvφjφ se humanistickß tvorba latinskß i literatura Φeskß.
Latinskß tvorba se rozvφjela spφÜe kvantitativn∞, a to hlavn∞ v souvislosti se Ükolstvφm. Nejv²znamn∞jÜφm autorem tΘ doby je MatouÜ Kolφn z Chot∞°iny. DalÜφ Φeskß literatura plnila z nejv∞tÜφ Φßsti funkci vzd∞lavatelskou a Üφ°ila poznßnφ ze zem∞pisu a z historie.
Tehdy vznikla proslulß KRONIKA ╚ESK┴ Vßclava Hßjka z LiboΦan, kterß dlouho pat°ila k oblφbenΘ Φetb∞ pro bohatstvφ lßtky i poutavou formu zpracovßnφ. Je to dφlo psanΘ s tendencφ oslavit Ülechtu a katolicismus, z historickΘho hlediska nep°esnΘ, ale vynikajφcφ um∞nφm vyprav∞Φsk²m. V²razn∞ se v nφ uplat≥ovala i nota vlasteneckß a zßjem o lidovΘ pov∞sti.
V²znamnou osobnostφ tΘto doby je Jan Blahoslav, biskup a pφsa° jednoty bratrskΘ, mnohostrann² uΦenec a um∞lec. Zab²val se otßzkami ΦeskΘho jazyka. V²sledkem jeho ·silφ byla GRAMATIKA ╚ESK┴, kterß vyklßdß o vlastnostech spisovnΘho jazyka, o u₧φvßnφ cizφch slov, o nß°eΦφch apod. P°eklßdal - nap°. NOV▌ Z┴KON, na kter² brzy navßzala v jedno t∞ bratrskΘ skupina autor∙, kte°φ p°ipravili p°eklad celΘ bible, znßm² jako BIBLE KRALICK┴ (vyÜla v bratrskΘ tiskßrn∞ v Kralicφch na ji₧nφ Morav∞). Kralick² p°eklad pat°φ k vrcholn²m hodnotßm ΦeskΘ literatury a jazykov²mi kvalitami p∙sobil na dalÜφ v²voj ΦeskΘho jazyka a literatury.
Blahoslav se v∞noval i historii jednoty bratrskΘ - AKTA JEDNOTY BRATRSK╔ (8 svazk∙). Zab²val se problematikou duchovnφ pφsn∞ - èAMOTULSK▌ KANCION┴L (z obavy p°ed cenzurou byl tiÜt∞n v polsk²ch èamotulech). Hudbou se zab²val i teoreticky - MUSICA. Ve spise FILIPIKA PROTI MISOMUS┘M - (tj. nep°ßtel∙m vzd∞lßnφ)bojoval proti nßzoru, ₧e vyÜÜφ vzd∞lßnφ je pro k°es¥ana nejen zbyteΦnΘ, ale dokonce ÜkodlivΘ.
Druhß polovina 16. stoletφ je naz²vßna "zlat² v∞k ΦeskΘ literatury" - pokraΦuje demokratizace kultury a rychle se rozvφjφ naukovß literatura Φasto evropskΘ ·rovn∞, kterß se v²razn∞ odd∞luje od literatury krßsnΘ, sice kvantitativn∞ bohatΘ, ale bez vysokΘ um∞leckΘ hodnoty. OznaΦenφ zlat² v∞k je odvozeno z jazykovΘ kvality literatury. Podle hlavnφho p°edstavitele tuto dobu oznaΦujeme jako Veleslavφnovu.
Latinskß tvorba pozvolna ustupuje do pozadφ, vznikajφ hlavn∞ bßsn∞, kterΘ pφÜe rektor pra₧skΘ univerzity Jan Campanus Vod≥ansk².
V∞deckß literatura se soust°e∩uje kolem univerzity, kde se mezi v∞dci objevily velkΘ osobnosti, zejmΘna v p°φrodnφch v∞dßch.
P°ipomenout je t°eba TadeßÜe Hßjka z Hßjku, kter² se zaslou₧il o pokrok v astronomii, byl matematikem a lΘka°em, pracoval na map∞ pra₧skΘho okolφ. Jeho pΘΦφ vyÜel p°eklad HERB┴╪E Itala Matthioliho, Φφm₧ p°isp∞l k vytvo°enφ ΦeskΘ botanickΘ terminologie. V oboru lΘka°stvφ, ale takΘ ve filozofii vynikl Jan Jessenius (popraven 1621).
O rozvoj ΦeskΘ vzd∞lanosti se v²znamnou m∞rou zaslou₧il Daniel Adam z Veleslavφna, ze¥ Ji°φho Melantricha, po n∞m₧ p°evzal tiskßrnu. Vydal vφce ne₧ 30 spis∙. Je autorem KALEND┴╪E HISTORICK╔HO, pod nßzvem KRONIKY ZEM╠ ╚ESK╔ vydal dv∞ starÜφ kronikß°skß dφla a opat°il je vlastnφ p°edmluvou.
Stßle trvajφcφ zßjem o cizφ zem∞ nachßzφ napln∞nφ v cestopisnΘ literatu°e. V²znamnΘ je dvojdφlnΘ PUTOV┴N═ vysoce vzd∞lanΘho p°φsluÜnφka starΘho ÜlechtickΘho rodu KryÜtofa Haranta. Je to dφlo um∞lecky kvalitnφ, sv∞dΦφcφ o autorov∞ smyslu pro humor a ironii. Zß₧itky z cest jsou zachyceny v medail≤ncφch, tvo°φcφch n∞kdy celΘ °et∞zce.
Protip≤lem spisu Harantova jsou P╪═HODY, kterΘ ze svΘ cesty do Konstantinopole napsal Vßclav Vratislav z Mitrovic. Nejsou zcela p∙vodnφ, p°evzatΘ pasß₧e se st°φdajφ se zßznamy vlastnφch zß₧itk∙.
V ΦeskΘ poezii z∙stßvß d∙le₧it²m ₧ßnrem duchovnφ pφse≥ - hlavn∞ pro mo₧nost uplatnit se v Üirok²ch vrstvßch spoleΦnosti. Pφsn∞ byly po°ßdßny do soubor∙ - kancionßl∙. P°evahu zatφm m∞ly pφsn∞ nekatolickΘ. èimon Lomnick² z BudΦe se pokusil o sestavenφ kancionßlu katolickΘho a pojmenoval jej P═SN╠ NOV╔. Tvo°il snadno a rychle, ale v∞tÜina jeho pracφ je m∞lkß. Lomnick² psal dφla didaktickß - TOBOLKA ZLAT┴ a p°φle₧itostnß, z nich₧ je nejcenn∞jÜφ POH╪EBN═ P═SE╥ O SMRTI PETRA VOKA Z ROÄMBERKA.
Na okraji "velkΘ" literatury z∙stßvß oblast tzv. lidovΘho Φtenφ, ve kterΘm se p°etiskujφ starß vyprßv∞nφ, ale objevujφ se i novß tΘmata zßbavnΘho rßzu, s pohßdkov²mi a fantastick²mi prvky. Pat°φ sem vyprßv∞nφ o mo°skΘm pann∞ MELUZIN╠, o majiteli kouzelnΘho klobouku FORTUNATOVI a o doktoru FAUSTOVI, kterß nßle₧ela k nejoblφben∞jÜφm.

8. BAROKN═ UM╠N═

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
Od druhΘ poloviny 16. stoletφ vznikß v Evrop∞ tzv. barok (mohutn²), kter² si nekladl za cφl p°esnΘ poznßnφ skuteΦnosti, ale pro kter² je typickß snaha ohromit.
SpisovatelΘ hledali jistotu, obraceli se do v∞Φnosti a k nadpozemsk²m silßm. Sna ₧ili se p°i tom o vysti₧enφ atmosfΘry nap∞tφ a vzruÜenφ. Postavili znovu Φlov∞ka mezi absolutnφ sφly zla a dobra, Satana a Boha, zatracenφ a vykoupenφ.
V architektu°e (Jan Allipardi, brat°i DientzenhoferovΘ) p°evlßdajφ mohutnΘ stavby, kterΘ majφ ohromit svou velikostφ a bohatstvφm. V malφ°stvφ (èkrΘta, Kupeck², Brandl) se objevuje mysticismus, dramatickΘ nap∞tφ, naturalistickß konkrΘtnost, citovΘ zabarvenφ v²razu (smφch, plßΦ), dynamiΦnost, nadsßzka. V socha°stvφ, kde jsou vytvß°eny p°edevÜφm sochy v urΦitΘm duÜevnφm stavu, vynikß MatyßÜ Braun a Ferdinand Brokoff. Nejznßm∞jÜφmi skladateli tΘto doby jsou Bach, HΣndel a u nßs MysliveΦek.
Ko°eny novΘ tvorby tkv∞ly ve spoleΦenskΘ atmosfΘ°e 16. a poΦßtku 17. stol. (nebezpeΦφ tureckΘ expanze, t°icetiletß vßlka, stup≥ovßnφ t°φdnφch rozpor∙), kdy Φlov∞k p°estßvß v∞°it ve sv∙j rozum a schopnosti.
Ve v²voji naÜeho pφsemnictvφ doÜlo po bitv∞ na BφlΘ ho°e k prudkΘmu a nßsilnΘmu zvratu. Literatura se dostßvß do rukou protireformace a upadala kvantitativn∞ i kvalitativn∞. ╚tenß°stvo Φesky psanΘ literatury se nßpadn∞ z·₧ilo, proto₧e nekatolφci vyÜÜφch vrstev jako₧to nositelΘ povstßnφ, museli emigrovat a ·bytek vzd∞lanΘho publika pokraΦoval i pon∞mΦovßnφm m∞Ü¥anstva. Z Φesky psanΘ literatury se rychle ztrßcela veÜkerß nßroΦn∞jÜφ tvorba, proto₧e nebylo nikoho, kdo by ji mohl a cht∞l podporo vat. V²znamn²m meznφkem je vydßnφ ObnovenΘho z°φzenφ zemskΘho - d∞diΦn² nßrok Habsburk∙ na Φesk² tr∙n, jedinΘ povolenΘ nßbo₧enstvφ katolickΘ a zrovnoprßvn∞nφ n∞mΦiny s ΦeÜti nou, co₧ v praxi znamenalo vytlaΦenφ ΦeÜtiny z ve°ejnΘho ₧ivota.
V padesßt²ch letech v∞tÜina obyvatelstva p°ijala v d∙sledku drakonick²ch opat°enφ katolictvφ (Φasto pouze navenek) a ti, kte°φ odmφtli hromadn∞ odchßzeli do emigrace. Luterßni utφkali hlavn∞ do N∞mecka, p°φsluÜnφci jednoty bratrskΘ do Polska. Nejvzd∞lan∞jÜφ vyst∞hovalci v N∞mecku se ve svΘ tvorb∞ sna₧ili obhajovat p°edb∞lohorskΘ pom∞ry - Pavel Strßnsk² - O ST┴T╠ ╚ESK╔M a Pavel Skßla ze Zho°e - HISTORIE C═RKEVN═. NejlΘpe byla organizovßna bratrskß emigrace v Polsku, kde bylo jejφm st°e diskem LeÜno. Zde rozvinul svou Φinnost Jan Amos Komensk².
Jan Amos Komensk², zvan² tΘ₧ Comenius, se narodil 28. b°ezna 1592 nejspφÜe v UherskΘm Brod∞. Zßhy osi°el a tak se teprve jako Üestnßctilet² dostal na bratrskou Ükolu do P°erova. SvΘ vzd∞lßnφ pak dßle rozÜφ°il zahraniΦnφmi studiemi. Po nßvratu dom∙ se stal nejprve uΦitelem na p°erovskΘ Ükole a pak kn∞zem ve Fulneku, kde se i poprvΘ o₧enil. Komensk² cht∞l sv²m dφlem slou₧it vzestupu vzd∞lanosti. Usiloval o to, aby literatura pro lid dosßhla co nejvyÜÜφ ·rovn∞. Pom²Ülel na vytvo°enφ ΦeskΘ v∞dy a proto uva₧oval o velkΘ ΦeskΘ encyklopedii, DIVADLO SV╠TA, kterou vÜak nikdy nedokonΦil. Tento spis m∞l obsahovat vÜechny poznatky tehdejÜφho sv∞ta.
Komensk² se rovn∞₧ sna₧il o obrozenφ ΦeskΘ poezie - pojednßnφ O POEZII ╚ESK╔. Alegoricky vyjßd°enou ob₧alobou feudßlnφho °ßdu je spisek LISTOV╔ DO NEBE, jeho₧ obsah tvo°φ p∞t fiktivnφch dopis∙, kterΘ tvo°φ jak²si dialog chud²ch a bohat²ch s Kristem. B∞lohorskß bitva r. 1620 rozhodla o osudu celΘho nßroda a tφm i o KomenskΘm. BratrÜtφ duchovnφ byli vypov∞zeni ze zem∞ a Komensk² se zaΦal skr²vat na r∙zn²ch Äerotφnov²ch panstvφch. Kdy₧ KomenskΘmu roku 1622 umφrß na mor man₧elka a zßhy i oba synkovΘ, z∙stßvß zcela sßm a odchßzφ na n∞kolik let do v²chodnφch ╚ech, kde sklφΦen osobnφm smutkem pφÜe spisek TRUCHLIV▌.
Beznad∞jnΘ osobnφ postavenφ i osudy vlasti a jednoty nutily KomenskΘho k zamyÜlenφ nad zßkladnφmi otßzkami ₧ivota. Tak vznikl jeden z jeho nejv∞tÜφch spis∙, LABYRINT SV╠TA A R┴J SRDCE. Jako vyprav∞Φ v LABYRINTU, vystupuje sßm autor, stylizovan² do postavy mladΘho poutnφka, kter² se vydal do sv∞ta, aby si vybral nejvhodn∞jÜφ ₧ivotnφ povolßnφ. Jako pr∙vodci se k n∞mu p°idajφ VÜezv∞d VÜudybud, p°edstavujφcφ lidskou zvφdavost a Mßmenφ, symbolizujφcφ nedokonalost lidskΘho poznßnφ. Ti mu na nos nasadφ br²le Mßmenφ, jimi₧ vidφ vÜechno 'r∙₧ov∞jÜφ'.
Poutnφk prochßzφ se sv²mi pr∙vodci m∞stem, symbolizujφcφ sv∞t. Do jeho nßm∞stφ ·stφ Üest ulic. Ka₧dß je ob²vßna po st°edov∞kΘm zp∙sobu p°φsluÜnφky jednoho zam∞stnßnφ. Nad m∞stem se vypφnß zßmek Moudrosti a hrad Fortuny. Dφky Üpatn∞ nasazen²m br²lφm vÜak poutnφk vidφ skuteΦn² stav v∞cφ a nedß se p°esv∞dΦit ani svΘst k nßzoru, ₧e sv∞t je dobr² a dokonal². V druhΘ Φßsti, R┴JI SRDCE, se Komensk² zachra≥uje nßvratem do vlastnφho srdce, kam jej zavolal sßm b∙h. Za jedinou mo₧nou bla₧enost na sv∞t∞ tedy poklßdß odevzdanost do bo₧φ v∙le.
Komensk² uzavφrß sv∙j druh² s≥atek a uchyluje se do PodkrkonoÜφ. VÜe, co nßsleduje v dφle KomenskΘho po napsßnφ Labyrintu, v₧dy s nφm p°φmo Φi nep°φmo n∞jak souvisφ. Jako by se utvrzoval v Rßji srdce, pφÜe CENTRUM SECURITATIS: ST╪ED JISTOTY. Spisek mß latinsk² nßzev, ale psßn je Φesky.
Roku 1628 odchßzφ Komensk² s rodinou do LeÜna. Tφm konΦφ prvnφ obdobφ jeho ₧ivo ta i dφla ve vlasti, kterou nav₧dy opouÜt∞l. Komensk² se usazuje v polskΘm LeÜn∞, kde byla silnß bratrskß kolonie. Zde byl zaΦas zvolen biskupem a zßrove≥ pφsa°em jednoty. Pobyt v LeÜn∞ n∞kolikrßt p°eruÜil, kdy₧ pob²val na ·zemφ dneÜnφ Anglie, èvΘdska a Ma∩arska. V prvnφch letech pom²Ülφ na brzk² nßvrat do vlasti, a proto svou Φinnost zam∞°uje k pot°ebßm ΦeskΘho kulturnφho ₧ivota. Za tφm ·Φelem prom²Ülφ nap°. reformu ÜkolskΘ soustavy. V literßrnφ tvorb∞ je toto druhΘ obdobφ charakterizovßno pracemi didaktick²mi, jako₧ i dφly sm∞°ujφcφmi k pansofii - vÜev∞d∞, proto₧e Komensk² zastßval nßzor, ₧e poznßnφ odstranφ rozpory mezi lidmi a povede k v∞ΦnΘmu mφru.
K didaktick²m spis∙m pat°φ Φeskß DIDAKTIKA, kde vylo₧il vÜeobecnΘ zßsady vyuΦovßnφ a INFORMATORIUM èKOLY MATE╪SK╔, urΦenΘ pro p°edÜkolnφ v²chovu. NauΦn² charakter mß i sbφrka vφce ne₧ 2000 p°φslovφ, MOUDROST STAR▌CH ╚ECH┘.
Jeliko₧ nemohl pracovat pro ΦeskΘ Ükoly, uch²lil se Komensk² k latinskΘ tvorb∞, majφcφ ÜirÜφ urΦenφ. Velkou pΘΦi v∞noval p°edevÜφm uΦebnici latiny, BR┴NA JAZYK┘ OTEV╪EN┴, kterß zalo₧ila jeho evropskou proslulost.
Roku 1648 byl podepsßn tzv. vestfßlsk² mφr mezi èvΘdy a Habsburky, podle n∞ho₧ se obnovoval stav, kter² byl v Evrop∞ 1624, tak₧e Φeskß otßzka v∙bec nep°iÜla na po°ad.
Po dvaceti letech je Komensk² op∞t ve stejn∞ tragickΘ situaci: umφrß mu man₧elka, nßvrat dom∙ je v nedohlednu a cφrkev vzhlφ₧φ k nov∞ zvolenΘmu past²°i s otßzkou, jak dßl. Plodem duÜevnφho zßpasu tΘto doby je dalÜφ dφlo, ne menÜφ ne₧ Labyrint, KèAFT UM═RAJ═C═ MATKY JEDNOTY BRATRSK╔. Komensk² cht∞l tφmto spiskem, pou₧φvaje alegorickΘ formy zßv∞ti, posφlit p°φsluÜnφky svΘ cφrkve, odsouzenΘ k zßniku. Je p°esv∞dΦen, ₧e jednota dohrßla svou historickou ·lohu, ale zßrove≥ pevn∞ v∞°φ, ₧e d∞dicem jejφho odkazu (snahy o pravdivΘ vzd∞lßnφ) se stane cel² Φesk² nßrod.
Roku 1656 bylo LeÜno vypßleno. V troskßch zanikla bratrskß tiskßrna, tΘm∞° cel² bratrsk² archφv i majetek KomenskΘho. Nejv∞tÜφ ztrßtou bylo zniΦenφ rozsßhlΘho latinsko - ΦeskΘho a Φesko - latinskΘho slovnφku, POKLAD JAZYKA ╚ESK╔HO, na n∞m₧ Komensk² pracoval vφce ne₧ Φty°icet let. Pot°etφ v ₧ivot∞ je Komensk² na pokraji zoufalstvφ, naΦe₧ se st∞huje na pozvßnφ do Amsterodamu.
Zde strßvil poslednφch Φtrnßct let svΘho ₧ivota, z nich₧ prvnφ t°i znamenajφ vyvrcholenφ jeho literßrnφ Φinnosti. Ji₧ za rok vychßzφ prvnφ ze Φty° dφl∙ SEBRAN▌CH SPIS┘ VYCHOVATELSK▌CH, kterΘ obsahujφ nap°φklad uΦebnici k vyuΦovßnφ jazyk∙ - NEJNOV╠Jè═ METODA JAZYK┘, cyklus Ükolsk²ch her - èKOLA HROU a dalÜφ spisky. Obsahujφ jeho novΘ vyuΦovacφ metody, kterΘ rovn∞₧ uvßd∞l do praxe. Po₧aduje, aby zßkladem byla p°φmß zkuÜenost, smyslovΘ poznßnφ. P°ihlφ₧φ i k v∞kovΘmu stupni a zd∙raz≥uje jako v²chodisko vyuΦovßnφ v mate°skΘm jazyce a nikoli v tradiΦnφ latin∞. Samostatn∞ vychßzφ uΦebnice ORBIS PICTUS: SV╠T V OBRAZECH, kter² m∞l obrovsk² ·sp∞ch, p°evyÜujφcφ i ·sp∞ch Brßny jazyk∙. Byla to ve svΘ dob∞ genißlnφ pom∙cka nßzornΘho vyuΦovßnφ cizφmu jazyku pomocφ obrßzk∙.
Komensk² napsal pro pot°ebu p°φsluÜnφk∙ svΘ cφrkve v t∞chto letech tΘ₧ n∞kolik p°φruΦek pot°ebn²ch k nßbo₧enskΘmu ₧ivotu, zejmΘna velik² KANCION┴L. Rovn∞₧ vydal VèEOBECNOU PORADU O N┴PRAV╠ V╠C═ LIDSK▌CH. V °φjnu 1670 onemocn∞l a 15. listopadu uprost°ed rodiny zem°el. Poh°ben byl v kostelφku v Naardenu.
Nßrodnφ vzd∞lanost doma ₧ivo°ila. V rßmci rekatolizaΦnφch snah se rozvφjφ kazatelstvφ, duchovnφ pφse≥, legendistika a drama. Omezenou mo₧nost p∙sobit majφ vlastenecky sm²Ülejφcφ jezuitΘ. (Jezuitsk² °ßd byl hlavnφm p°edstavitelem protireformaΦnφch sil). V²znamnΘ mφsto zde zaujφmß Bohuslav Balbφn, autor spisu V▌TAH Z D╠JIN ╚ESK▌CH a znßmΘ ROZPRAVY NA OBRANU JAZYKA SLOVANSK╔HO, OBZVL┴èT╠ ╚ESK╔HO, vydanΘ a₧ za nßrodnφho obrozenφ. Napsal rovn∞₧ °adu spis∙ z ΦeskΘ historie zalo₧en²ch na d∙kladnΘm a peΦlivΘm studiu historick²ch pramen∙ - ROZMANITOSTI Z HISTORIE KR┴LOVSTV═ ╚ESK╔HO.
V²raznΘ osobnosti se objevily v oblasti duchovnφ poezie, p∙vodnφ i p°eklßdanΘ. Adam Michna z Otradovic je autorem zlidov∞lΘ vßnoΦnφ pφsn∞ CHT═C, ABY SPAL. Jeho pφsn∞, k nim₧ psal melodii i text, jsou shrnuty do t°φ soubor∙: ╚ESK┴ MARI┴NSK┴ MUZIKA, NOVORO╚N═ MUZIKA a LOUTNA ╚ESK┴.
Jezuita Bed°ich Briedel, bßsnφk, prozaik a p°ekladatel, je velk²m zjevem ΦeskΘ baroknφ literatury. Jeho tvorba mß p°edevÜφm filozofick² a reflexivnφ rßz. Je autorem meditativnφ bßsn∞ CO B┘H? CO ╚LOV╠K?, ale i sbφrky vßnoΦnφch pφsnφ JESLI╚KY, vyjad°ujφcφ prost² lidsk² cit.
Sv∞tskß poezie zaostßvß. Jan Vßclav Rosa napodobuje hlavn∞ galantnφ poezii francouzskou. Zab²val se rovn∞₧ jazykov∞dou - ╚ECHO╪E╚NOST. P°echodem mezi um∞lou tvorbou oficißlnφ a lidovou slovesnostφ je pololidovß literatura. Zastupujφ ji krßtkΘ fraÜky, tzv. interludia. Z autor∙ je vφce znßm jen Vßclav FrantiÜek Kocmßnek, kter² je patrn∞ autorem i tzv. SELSK╔HO OT╚EN┴èE.
Oficißlnφ ideologie je Üφ°ena prost°ednictvφm kancionßl∙ a z kazatelen. Literßrnφ proces se realizuje hlavn∞ v lidovΘm prost°edφ. Oblib∞ se stßle t∞Üφ knφ₧ky lidovΘho Φtenφ, nov²m ·tvarem je loutkovΘ divadlo, objevuje se lidovß hra se zp∞vy. Lidov² odpor byl posilovßn emigranty, do ╚ech byly tajn∞ kolportovßny jejich knφ₧ky, tzv. ÜpalφΦky.
ZnaΦnΘho v²znamu nab²vß ·stnφ lidovß slovesnost - pohßdky a pov∞sti, nap°. O BRUNCV═KOVI, ÄIÄKOVI, BLANICK▌CH RYT═╪═CH, O KOZINOVI. Na venkov∞ se uplat≥uje lidovß pφse≥, ve m∞stech pφse≥ kramß°skß, kterß mnohdy nahrazovala dneÜnφ noviny. P°echod mezi ·stnφ tvorbou a pφsemnictvφm tvo°φ slovesnost pφsmßk∙ - nap°. Üafß° a ovΦßk Ji°φ Voln², nebo milΦick² rychtß° FrantiÜek Vavßk.

9. KLASICISMUS, OSV═CENSTV═, PREROMANTISMUS

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
Klasicismus je um∞leck² styl, kter² se vytvß°el ve Francii 17. stoletφ, kde tehdy existoval absolutistick² stßt, a kter² proti mysticismu baroka a nep°irozenosti preci≤znφho stylu po₧adoval rozumovou kßze≥, krßsu spat°oval v pravd∞ a pravdu v zobrazovßnφ "podle p°φrody". OvÜem chßpßnφ "rozumu" a "p°φrody" bylo abstraktnφ a Φasto bylo p°izp∙sobovßno pot°ebßm dvorskΘ spoleΦnosti. Literatura byla rozd∞lena na vysokou a nφzkou, p°φsn∞ m∞ly b²t od sebe odd∞leny komika a tragiΦnost. K vysok²m ₧ßnr∙m pat°ila v lyrice ≤da, ve v²pravnΘ poezii epos, v dramatu tragΘdie.
Pravidla klasicismu zformuloval Nicholas Boileau [nykola bual≤] v bßsni UM╠N═ B┴SNICK╔. Prvnφm velk²m dramatikem klasicismu byl Pierre Corneille [pjer kornej]. Ve sv²ch tragΘdiφch ukazuje konflikt povinnosti a citu, kter² musφ ustoupit - CID. Tv∙rcem psychologickΘ tragΘdie - FAIDRA je Jean Racine [₧an rasin].
Bylo dßno charakterem klasicismu, ₧e ₧ivotnφ realit∞ se nejvφce p°iblφ₧ily tzv. ni₧Üφ ₧ßnry, kterΘ nebyly tak pevn∞ svßzßny pravidly a v nich₧ se mohl pom∞rn∞ dob°e projevit ÜirÜφ a kritick² pohled na sv∞t. To se t²kß La Fontaina a p°edevÜφm Moliera.
Bßsnφk Jean de La Fontaine [₧an d la fontΘn] nastavil v 12 knihßch BAJEK satirickΘ zrcadlo dvorsk²m mrav∙m.
Nejv∞tÜφm francouzsk²m dramatikem 17. stoletφ a nejvlivn∞jÜφm evropsk²m veselo hernφm autorem byl MoliΘre [molijΘr]. V aktovce SM╠èN╔ PRECI╙ZKY zparodoval m≤dnφ afektovanΘ mravy a komicky Üroubovanou °eΦ. Ve èKOLE ÄEN ukazuje typ ₧eny, kterß se na konec dokß₧e vzep°φt mu₧i, kter² ji pova₧uje za sv∙j majetek. P∞t let svßd∞l MoliΘre ·porn² boj o hru TARTUFFE [tartyf], svou nejodvß₧n∞jÜφ komedii, zakazovanou a pronßsledovanou, kterou musel dvakrßt p°epracovßvat. Hra mφ°ila na cφrkev a Üpiclovsk² systΘm mocn²ch cφrkevnφch organizacφ, kterΘ pronikaly a₧ do soukromφ. V souvislosti s bojem o Tartuffa vznikl i DON JUAN, jeho₧ titulnφ postavu pojal MoliΘre jako typ rozma°ilΘho Ülechtice, a tragikomicky lad∞n² MISANTROP, poznamenan² rozΦarovßnφm nad nespravedlnostφ, povrchnostφ a vypoΦφtavostφ vlßdnoucφmi u dvora.
MoliΘre nemφ°il svou satirou jen proti aristokrat∙m a cφrkvi, ale i proti rodφcφm se m∞Ü¥ßck²m vztah∙m. V∞tÜinou je jeho ·tok veden ob∞ma sm∞ry. V komedii CHUD┴K MANÄEL se vysmßl jak Ülecht∞ prodßvajφcφ m∞Ü¥ßk∙m svΘ tituly, tak i bohatΘmu m∞Ü¥anovi, kter² si myslφ, ₧e si za penφze m∙₧e koupit i cit a lßsku dcery ze zchudlΘ ÜlechtickΘ rodiny. V LAKOMCI podal obraz lichvß°e Harpagona, kter² je ochoten pro penφze ob∞tovat vÜe, citovΘ vztahy, d∞ti i rodinu. V M╠èì┴KU èLECHTICEM zesm∞Ü≥uje m∞Ü¥ßka, kter² za ka₧dou cenu chce napodobit ÜlechtickΘ mravy. V poslednφ h°e, ZDRAV▌ NEMOCN▌, chce hypochondr Argan provdat dceru za lΘka°e, aby m∞l lΘΦenφ zdarma.
18. stoletφ bylo ve znamenφ osvφcenstvφ, kterΘ navazuje na myÜlenky renesance. Rozum ji₧ nenφ oporou absolutnφho systΘmu, ale naopak prost°edkem kritiky. NejproslulejÜφm z osvφcenc∙ byl Voltaire [voltΘr], kter² byl Φinn² jako historik, filozof, dramatik, bßsnφk, publicista a prozaik. Jeho filozofickΘ povφdky jsou psßny jasn²m, v∞cn²m, kousav∞ ironick²m stylem - CANDIDE [kand²d] a PROSì┴╚EK. Voltaire je tΘ₧ autorem sm∞ÜnohrdinskΘho eposu PANNA, parodujφcφho muΦednick² nßbo₧ensk² m²tus panenstvφ.
K revoluΦnφm zßv∞r∙m dospφvala mladÜφ generace osvφcenc∙, reprezentovanß tzv. encyklopedisty. VELK┴ ENCYKLOPEDIE shrnovala dosavadnφ v∞domosti o sv∞t∞ a pokusila se o jeho prvnφ v∞deck² v²klad. Na Encyklopedii se podφleli vÜichni tehdejÜφ v²znamnφ uΦenci a myslitelΘ. Hlavnφm redaktorem byl Denis Diderot [deny dydro], kter² je autorem i n∞kolika pr≤z: RAMEA┘V SYNOVEC, JEPTIèKA a JAKUB FATALISTA.
Beaumarchais [b≤marÜΘ] je autorem komediφ LAZEBN═K SEVILLSK▌ a FIGAROVA SVATBA, kterΘ byly pozd∞ji zhudebn∞ny - Rossinim a Mozartem.
Na osvφcenstvφ navazuje preromantismus, kter² hledß nezka₧enΘho Φlov∞ka vnit°n∞ ΦistΘho a neporuÜenΘho. Hlavnφm p°edstavitelem tohoto sm∞ru ve Francii byl Jean - Jacques Rousseau [₧an ₧ak rus≤], kter² tvrdil, ₧e Φlov∞k je od narozenφ dobr², ₧e vÜak byl zka₧en civilizacφ. Hlßsal nßvrat Φlov∞ka k p°φrod∞, ve kterΘ spat°oval p°φslib novΘ svobody Φlov∞ka. SvΘ p°edstavy shrnul do pedagogickΘho romßnovΘho pojednßnφ EMIL, kterΘ bylo jako bezbo₧nΘ odsouzeno k ve°ejnΘmu spßlenφ. SpoleΦnost kritizuje v ROZPRAV╠ O P┘VODU NEROVNOSTI MEZI LIDMI a ve SPOLE╚ENSK╔ SMLOUV╠ rozvφjel teorii o stßtu jako form∞ do hody mezi lidmi. Jeho NOV┴ HELOIZA je tragick² romßn lßsky psan² dopisovou formou.
Um∞lecky pr∙bojnß byla tvorba AngliΦana Laurence Sterna, zejmΘna v romßn∞ ÄIVOT A N┴ZORY PANA TRISTRAMA SHANDYHO.
┌silφ o vyjßd°enφ nov²ch ₧ivotnφch pocit∙, o posti₧enφ obrys∙ nov∞ se formujφcφho sv∞ta, o pochopenφ mo₧nosti harmonickΘho v²voje Φlov∞ka, nalezlo nejv²znamn∞jÜφ um∞leck² v²raz v dφle Johanna Wolfganga Goetha. Nevelk² romßn, psan² formou dopis∙, UTRPEN═ MLAD╔HO WERTHERA, se stal nejv∞tÜφm literßrnφm ·sp∞chem celΘho 18. stoletφ.
Äivotnφ problematika tehdejÜφho pokolenφ mlad²ch spisovatel∙, jejich₧ literßrnφ hnutφ je oznaΦovßno jako Sturm und Drang [bou°e a vzdor], byla nejlΘpe vyjßd°ena v bßsni PROM╔THEUS a historickΘm dramatu GOETZ VON BERLICHINGEN [fec fon]. Dφla tohoto obdobφ tΘm∞° v₧dy konΦila porß₧kou hrdiny, kter² sice v∞d∞l, proti Φemu bojuje, nem∞l vÜak jasnou p°edstavu o cφlech svΘho boje.
V dalÜφm obdobφ se v autorov²ch um∞leck²ch zßm∞rech objevovaly novΘ rysy - sna₧il se spoleΦnost vychovßvat a za nejlepÜφ v²chovn² prost°edek poklßdal um∞nφ podle ne dosti₧nΘho vzoru antickΘho ╪ecka - IFIGENIE NA TAURID╠, TORQUATO TASSO a tragΘdie EGMONT. V∞domφ o pot°eb∞ spoleΦensk²ch reforem, podnφcenΘ mj. francouzskou revolucφ, na lezlo v²raz i v jeho v²chovnΘm romßnu VIL╔MA MEISTRA L╔TA U╚EDNICK┴. P°esv∞dΦenφm, ₧e smysl lidskΘho ₧ivota tkvφ ve slu₧b∞ celku, vyznφvß i Goethova dvoudφlnß filozofickß bßse≥ v dramatickΘ form∞ - FAUST, jejφ₧ nßm∞t voln∞ navazuje na starou pov∞st, podle nφ₧ uΦen² doktor Faust v rouhavΘ touze po poznßnφ prodal svou duÜi ∩ßblu.
Ideje novΘ nastupujφcφ epochy - p°edevÜφm touhy po svobod∞ - vyjßd°il vedle Goetha ve svΘm dφle nej·Φinn∞ji Friedrich Schiller. Textem k Beethovenov∞ 9. symfonii se stala jeho ≤da NA RADOST. Hlavnφm hrdinou jeho ranΘho dramatu LOUPEÄN═CI je hrab∞cφ syn, kter² by intrikami svΘho bratra p°ipraven o otcovu d∙v∞ru, snoubenku i d∞dickß prßva a proto se rozhodne pomstφt se jako v∙dce loupe₧nickΘ tlupy. Ta se mu vÜak vymkne z rukou a tak po₧ßdß chudΘ, aby ho vydali soudu, a zφskali tak vypsanou odm∞nu. Toto dφlo se stalo jed nφm ze st∞₧ejnφch ve hnutφ Sturm und Drang. Ideje a problΘmy tohoto hnutφ byly zosobn∞ny i v truchloh°e FIESKO a v dramatu ┌KLADY A L┴SKA. UÜlechtilφ mladφ lidΘ, tragicky hynoucφ v mocensk²ch konfliktech, hrajφ d∙le₧itou roli i v jeho pozd∞jÜφch historick²ch dramatech - DON CARLOS, trilogie VALDèTEJN - PANNA ORLE┴NSK┴, MARIE STUARTOVNA, VIL╔M TELL.
V Rusku sklßdal ≤dy uΦenec M. V. Lomonosov. Nejv²razn∞jÜφm p°edstavitelem tehdejÜφ ruskΘ literatury je vÜak A. N. RadiÜΦev, autor cestopisnΘho romßnu PUTOV┴N═ Z PETROHRADU DO MOSKVY. I. A. Krylov se proslavil p°edevÜφm BAJKAMI, z nich₧ mnohΘ zlidov∞ly.

10. N┴RODN═ OBROZEN═

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
V rakouskΘ °φÜi prßv∞ vyvrcholil osvφcensk² absolutismus Marie Terezie a Josefa II. Jejich reformy vytvo°ily p°edpoklady pro zm∞ny ve st°ednφ Evrop∞. V ╚echßch a na Morav∞ se tehdy rozhodovalo, zda jejich ·zemφ budou i nadßle slovanskß, anebo pon∞mΦenß. Situace Φesky psanΘ literatury byla v druhΘ polovin∞ 18. stoletφ kritickß.
Tehdy se zdßlo, ₧e ΦeÜtina postupn∞ zanikne, proto₧e nedovedla vyjßd°it u₧ ani fakta vÜednφho ₧ivota. Dob°e mφn∞nΘ zßm∞ry jazykov²ch brusiΦ∙ (purist∙), kte°φ navrhovali u₧φvat nap°φklad slova "jezlφn" mφsto talφ°, m∞ly spφÜe opaΦnΘ ·Φinky. P°esto se dodnes udr₧ely n∞ kterΘ jejich v²razy - nap°. mluvnickΘ termφny - pßd, p°φslovce, spojka.
Za poΦßtek nßrodnφho obrozenφ m∙₧eme pova₧ovat rok 1774, kdy byla zalo₧ena Krßlovskß Φeskß spoleΦnost nauk. O rok pozd∞ji Martin Pelcl vydal Balbφnovu OBRANU JAZYKA.
N∞mecky a latinsky psal svß dφla i obrozeneck² kn∞z Josef Dobrovsk², °eΦen² modr² abbΘ. V rodin∞ se mluvilo n∞mecky a tak se Φesky nauΦil a₧ na gymnazißlnφch studiφch v ╚echßch. Dobrovsk² hßjil zßsadu "pravdu, ryzφ pravdu", i kdy₧ se obΦas dostßval do konflikt∙ s okolφm, jako kdy₧ Rukopis Zelenohorsk² oznaΦil za "podvr₧enou mazanici". Nev∞°il, ₧e se v budoucnosti op∞t poda°φ vytvo°it vysokou Φeskou kulturu.
╚esky psanou literaturu pova₧oval za prosp∞Ünou pro ty vrstvy, kterΘ jin² jazyk neznajφ a jim₧ se mß v ΦeÜtin∞ dostat zßkladnφho vzd∞lßnφ. Teprve pozd∞ji p°ipouÜtφ mo₧nost rozkv∞tu. Prvo°ad² ·kol vid∞l v ustßlenφ jazykovΘ normy. Sßm ji upev≥oval svou PODROBNOU MLUVNIC═ ╚ESK╔HO JAZYKA a vydßnφm dvojdφlnΘho N╠MECKO - ╚ESK╔HO SLOVN═KU. Sv²mi n∞mecky psan²mi D╠JINAMI ╚ESK╔ ╪E╚I A LITERATURY zalo₧il naÜi literßrnφ historii. V tomto spise dochßzφ k zßv∞ru, ₧e Φesk² jazyk dosßhl zatφm nejvyÜÜφ literßrnφ ·rovn∞ za veleslavφnskΘ epochy a o jazyk literatury tΘto doby opφral i tehdejÜφ jazykovou normu. Jako autor prvnφ mluvnice staroslov∞nÜtiny, kterou myln∞ poklßdal za spoleΦn² jazyk vÜech star²ch Slovan∙, se stal zakladatelem slavistiky.
Na p°elomu 80. a 90. let 18. stoletφ zalo₧il Vßclav Mat∞j Kramerius nakladatelstvφ ╚eskß expedice, kde vychßzely staroΦeskΘ spisy a upravenΘ texty tzv. lidovΘ Φetby. P°edevÜφm se vÜak stala prvnφm spoleΦensk²m centrem obrozeneckΘ Prahy.
Obrozeneck² divadelnφ ₧ivot organizoval Vßclav Thßm, dramatik vlasteneckΘho divadla zvanΘho "Bouda". èlo o prvnφ pra₧skΘ divadlo, d°ev∞nou boudu na dneÜnφm VßclavskΘm nßm∞stφ, ve kterΘ se ve stanoven²ch dnech hrßlo Φesky. Thßm je autorem mnoha historick²ch a buditelsk²ch dramat, v∞tÜina se jich vÜak do dneÜnφ doby nedochovala.
Nov² stupe≥ ve v²voji ΦeskΘho bßsnictvφ znamenß p∙sobenφ vlasteneckΘho kaplana Antonφna Jaroslava Puchmajera, kter² dokßzal shromß₧dit prvnφ novoΦeskou bßsnickou dru₧inu a vydat p∞t almanach∙ jejich tvorby. Jeho prost°ednictvφm se v ╚echßch Üφ°ily ₧ßnry klasicismu 17. a 18. stoletφ, zejmΘna ≤da, bajka, komickß balada, hrdinsk² a komick² epos i popisnß lyrika. Sßm Puchmajer byl p°edevÜφm pisatelem ≤d a bajek. Sepsal i prvnφ gramatiku jazyka cikßnskΘho a prvnφ v²klad o ΦeÜtin∞ zlod∞j∙.
DobrovskΘho ₧ßkem byl Josef Jungmann, kter² pova₧oval za p°φsluÜnφky nßroda jen ty, kdo u₧φvajφ ΦeÜtiny. Na rozdφl od DobrovskΘho byl pevn∞ p°esv∞dΦen o mo₧nostech znovuzrozenφ ΦeÜtiny. To prakticky prokazoval sv²mi p°eklady: z angliΦtiny p°elo₧il Milton∙v Ztracen² rßj, z francouzÜtiny povφdku Atala od F. R. Chateaubrianda, z n∞mΦiny n∞kterΘ bßsn∞ Goetha a Schillera. Jestli₧e m∞ly ΦeskΘ p°eklady rovnocenn∞ tlumoΦit bohatstvφ cit∙, p°edstav a myÜlenek obsa₧en²ch v originßlech, pak Jungmann musel rozÜi°ovat slovnφ zßsobu. Kvality jeho p°eklad∙ znamenaly nßstup preromantismu.
Po roce 1816 se v²uka ΦeskΘho jazyka zavßd∞la i na gymnßziφch, co₧ Jungmanna posφlilo v ·silφ vytvo°it jazykov∞ Φeskou v∞du. Postupn∞ vydal prvnφ uΦebnici literßrnφ teorie SLOVESNOST, prvnφ Φesky psa nou HISTORII LITERATURY ╚ESK╔. Vrcholem jeho v∞deckΘho dφla je p∞tidφln² SLOVN═K ╚ESKO - N╠MECK▌, kter² obsahoval 120 000 slov. A₧ posmrtn∞ byly vydßny jeho Z┴PISKY, v nich₧ se p°ekvapiv∞ prohlaÜuje za ctitele Voltaira a idejφ osvφcenstvφ.
V bßsnickΘ sfΘ°e na sebe upozornili dva Jungmannovi ₧ßci a ctitelΘ: kn∞z Antonφn Marek a talentovan² bßsnφk Milota Zdirad Polßk, kter² vydal skladbu VZNEèENOST P╪═RODY a cestopis CESTA DO IT┴LIE.
Nejv²znamn∞jÜφm Φesk²m dramatikem ran²ch metternichovsk²ch let byl Vßclav Kliment Klicpera, kter² se ve svΘ tvorb∞ p°izp∙soboval mo₧nostem ochotnick²ch soubor∙. Nejv∞tÜφ ohlas m∞ly jeho veselohry, kterΘ u₧ z∙staly na repertoßru ΦeskΘho divadla, nap°. DIVOTVORN▌ KLOBOUK, ROHOV═N ╚TVERROH▌ nebo VESELOHRA NA MOST╠.
Nejv∞tÜφ udßlostφ v prvnφ t°etin∞ 19. stoletφ bylo vÜak uve°ejn∞nφ tzv. RUKOPISU KR┴LOV╔DVORSK╔HO a ZELENOHORSK╔HO. V obou p°φpadech Ülo o pad∞lky, co₧ u RZ rozpoznal u₧ Dobrovsk², ale definitivnφ d∙kazy o nepravosti rukopis∙ shromß₧dila pra₧skß univerzitnφ v∞da a₧ v 80. letech 19. stoletφ. Jejich tv∙rci jsou Vßclav Hanka a Josef Linda. Z rukopis∙ p°φmo nenasytn∞ t∞₧ila celß Φeskß kultura 19. stoletφ (Mßnes, AleÜ, Smetana, Myslbek).
P°edstavitelem slovanskΘ vzßjemnosti byl p°edevÜφm Jan Kollßr, jeho₧ skladba SL┴VY DCERA je heroickß oslava slovanskΘ minulosti, v nφ₧ spojil historickou ·vahu s milostn²m vyznßnφm: vytvo°il tu uΦin∞n² vesmφr Slovanstva, p°iΦem₧ v postav∞ mystickΘ Mφny oslavil svou budoucφ ₧enu, N∞mku Wilheminu. Jßdrem skladby je obraz puto vßnφ po zemφch kdysi v²znamn²ch pro d∞jiny Slovanstva.
Nesrovnateln∞ trvalejÜφ ohlas m∞lo dφlo FrantiÜka Ladislava ╚elakovskΘho, kter² se v∞noval shroma₧∩ovßnφ lidov²ch pφsnφ a vydal SLOVANSK╔ N┴RODN═ P═SN╠ a sbφrku p°φslovφ MUDROSLOV═ N┴RODA SLOVANSK╔HO V P╪═SLOV═CH. Pod bezprost°ednφm dojmem z vφt∞zstvφ rusk²ch vojsk nad Turky se inspiroval ruskou literaturou k epicky koncipovanΘ sbφrce OHLAS P═SN═ RUSK▌CH, parafrßzujφcφ ₧ßnr byliny. Jin² charakter mß OHLAS P═SN═ ╚ESK▌CH, v n∞m₧ p°eva₧uje lyrika, epiku tu zastupuje znßmß balada TOMAN A LESN═ PANNA.
V Bratislav∞ vzniklo p°ßtelstvφ Pavla Josefa èafa°φka a Fr. PalackΘho. V²sledkem jejich spoluprßce byl spis PO╚┴TKOV╔ ╚ESK╔HO B┴SNICTV═, OBZVL┴èT╠ PROZ╙DIE. Palack² pozd∞ji zφskal po°ßdßnφm ve°ejnΘ sbφrky prost°edky, aby se èafa°φk mohl usadit v Praze. Zde èafa°φk dokonΦil svΘ hlavnφ v∞deckΘ dφlo, Φesky psanΘ SLOVANSK╔ STAROÄITNOSTI, shrnujφcφ nejstarÜφ d∞jiny slovansk²ch nßrod∙ do konce 10. stoletφ a pro kßzal p°φnos Slovanstva k evropskΘ kultu°e. V kruÜnΘm stß°φ se pokusil o sebevra₧du.
FrantiÜek Palack² se v∞noval p°edevÜφm studiu nßrodnφch d∞jin. Roku 1827 se bohat∞ o₧enil, tak₧e byl prost finanΦnφch starostφ, kterΘ tak Φasto zt∞₧ovaly zßm∞ry jeho koleg∙. U₧ roku 1829 vydal soubor kronik STA╪═ LETOPISOV╔ ╚EèT═. V²sledkem dlouholetΘho studia byly rozsßhlΘ D╠JINY N┴RODU ╚ESK╔HO V ╚ECH┴CH I V MORAV╠, vyÜlΘ p∙vodn∞ n∞mecky. Palack² tu pod vlivem RK a RZ idealizuje slovansk² dßvnov∞k. Dochßzφ k zßv∞ru, ₧e obecn²m rysem naÜich d∞jin je zßpas mezi n∞meck²m a slovansk²m ₧ivlem, nejv²Üe stavφ Θru husitsk²ch vßlek. Jeho D∞jiny jsou vrcholem naÜeho d∞jepisectvφ 19. stol. a m∞ly obrovsk² vliv nejen na historickou pr≤zu, ale i na celΘ ΦeskΘ myÜlenφ. Do politickΘho ₧ivota vstoupil a₧ roku 1848 jako stoupenec austroslavismu.

11. ROMANTISMUS V EVROPSK╔ LITERATU╪E

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
Na poΦßtku 19. stoletφ vznikß v Evrop∞ nov² sm∞r - romantismus, jeho₧ hlavnφmi znaky jsou subjektivnφ p°φstup autora ke skuteΦnosti, obdiv k minulosti, lßska - Φasto neÜ¥astnß. Romantick² hrdina je v²jimeΦn² Φlov∞k, citov∞ zalo₧en², neschopn² p°izp∙sobenφ, Φasto spl²vß s autorem. Hlavnφm motivem je st°et romantickΘho sv∞ta hrdiny a reßlnΘho sv∞ta spoleΦnosti. V²chodiskem z tohoto rozporu je nejΦast∞ji ·nik do minulosti, p°φrody, exotiky nebo fantazie. V hudb∞ vynikajφ Schubert, Rossini, Chopin a Beethoven. V malφ°stvφ Goya, Delacroix a u nßs Kosßrek.
George Gordon Byron psal poezii zam∞°enou p°edevÜφm proti nesvobod∞ a p°etvß°ce. Jeho nejv∞tÜφm dφlem je autobiografick² epos CHILD HAROLDOVA POUì, kde hrdina opouÜtφ pohodlφ domova a vydßvß se na cestu po Evrop∞. Jeho hrdina se stal typem bojovnφka proti tyranii, kter² vÜak z∙stßvß osamocen. P°edvßd∞l je v Φetn²ch romantick²ch bßsnick²ch povφdkßch - GIAUR [d₧aur], KORZ┴R, LARA nebo v dramatickΘ bßsni KAIN. Mezi romantickΘ hrdiny za°adil i DONA JUANA.
Bßsnφk a prozaik Percy Bysshe Shelly [persi biÜ Üeli] tvo°il p°edevÜφm lyriku, a to milostnou, p°φrodnφ a socißlnφ. Jeho bßsnickou tragΘdiφ CENCI [ΦenΦi] prosvφtß nenßvist k nßsilφ. V dramatu ODPOUTAN▌ PROM╔THEUS se prom∞≥uje starß antickß bßje v burcujφcφ proroctvφ nutnΘho pßdu tyran∙ a koneΦnΘho osvobozenφ lidstva. Tento postoj hrdΘho vzdoru proti osudu a moci se stal p°φznaΦn²m rysem titanismu.
Zakladatelem historickΘho romßnu je Walter Scott, k jeho₧ dφlu pat°φ verÜovan² lyrick² p°φb∞h PANNA JEZERN═ a romßny WAWERLEY, IVANHOE - rytφ°skß tΘmatika, doba vlßdy Richarda III. a KENILWORTH - d∞jiny Anglie a Skotska.
P°edstavitelem romantismu ve Francii je Victor Hugo [ygo], kter² napsal drama CROMWELL, t°φdφln² epick² cyklus LEGENDA V╠K┘ - v²voj lidstva, romßn B═DN═CI - o uprchlφkovi z galejφ, kter² se stane vß₧en²m obΦanem, D╠LN═CI MO╪E - o nßmo°nφcφch a rybß°φch, historick² romßn CHR┴M MATKY BOÄ═ V PA╪═ÄI a romßn DEVADES┴T T╪I - obdobφ fr. revoluce.
Za svΘho ₧ivota se uznßnφ nedoΦkal Stendhal, kter² napsal romßny KARTOUZA PARMSK┴ a ╚ERVEN▌ A ╚ERN▌ - o Φlov∞ku, kter² chce vyniknout za ka₧dou cenu, a tak volφ cestu p°etvß°ky a vypoΦφtavosti. Je vÜak obvin∞n z vra₧dy a nakonec odsouzen ke smrti. Odmφtne p°ijmout milost od spoleΦnosti, kterou pohrdß a mlßd hyne pod gilotinou.
V Rusku vynikß Alexandr SergejeviΦ PuÜkin, k jeho₧ romantick²m dφl∙m pat°φ poemy, kterΘ napsal pod vlivem G. G. Byrona - KAVKAZSK▌ ZAJATEC a CIK┴NI.
Nejv²znamn∞jÜφm p°edstavitelem ruskΘho romantismu se stal Michail JurieviΦ Lermontov, jeho₧ dφlo, i p°es jeho krßtk² ₧ivot (zem°el v souboji), je velmi bohatΘ. Pro svΘ svobodomyslnΘ nßzory byl dvakrßt vypov∞zen na Kavkaz (poprvΘ za bßse≥ SMRT B┴SN═KA). Jeho nejv²znamn∞jÜφ dφla jsou poΘma D╔MON (DΘmon zavr₧en² Bohem, p°ichßzφ na zem a zde se zamiluje do pozemskΘ dφvky Tamary. Svou lßskou jφ vÜak zabφjφ a tak znovu prohrßvß odv∞k² boj s Bohem), filozofickΘ drama MAèKAR┴DA - knφ₧e Arbenin uv∞°φ pomluvßm o nev∞°e ₧eny a otrßvφ ji a romßn HRDINA NAè═ DOBY.
V Polsku se romantismus ztoto₧≥oval s polsk²m nßrodnφm osudem, se ztrßtou samostatnosti. Nejv²znamn∞jÜφm z polsk²m romantik∙ je Adam Mickiewicz. Napsal DZIADY [d₧ady], bßsnickou povφdku KONR┴D WALLENROD - o Litevci, kter² zφskß d∙v∞ru nep°ßtel a tak m∙₧e mstφt sv∙j nßrod a epos PAN TADE┴è, ve kterΘm oslavuje ₧ivot v Litv∞.
Nejznßm∞jÜφm ma∩arsk²m romantikem je Sandor Pet÷fi a jeho P═SE╥ N┴RODA.

12. ROMANTISMUS V ╚ESK╔ LITERATU╪E

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
P°esto, ₧e byl u nßs romantismus Φasto pova₧ovßn za nßrodnφ v∞ci nikterak neslou₧φcφ, nachßzφme ve 30. letech bßsnφka, Karla Hynka Mßchu, kter² ve svΘ poezii naÜel odvahu, a podφval se st°φzliv²ma oΦima na skuteΦnou situaci Φlov∞ka svΘ doby.
Jeho mimo°ßdnΘ nadßnφ mu umo₧≥ovalo ve vlastnφ tvorb∞ uplatnit poznatky filozofickΘ (Kant) i rozsßhlou Φetbu cizφch spisovatel∙ (Goethe, Shakespeare, Byron, Scott, Mickiewicz).
Zdrojem bohat²ch zß₧itk∙ mu bylo cestovßnφ. Podnikal dlouhΘ p∞Üφ t·ry - lßkaly ho zejmΘna z°φceniny osam∞l²ch hrad∙. Jeho nejdelÜφ cesta vedla p°es Rakousko a Alpy do Itßlie. SvΘ zß₧itky zpracoval v DEN═KU NA CEST╠ DO IT┴LIE.
TakΘ Mßchova historickß pr≤za K╪IVOKLAD, prvnφ dφl zam²ÜlenΘ tetralogie KAT (VALDEK, VYèEHRAD, KARL┘V TEJN) z doby Vßclava IV., je v podstat∞ promφtnutφm autorova subjektu do historick²ch d∞j∙ a postav.
Tehdy se zaΦφnajφ postupn∞ koncentrovat Mßchovy filozofickΘ otßzky do zßkladnφ ho rozporu snu a skuteΦnosti. Tento rozpor nab²vß u Mßchy osobitΘ povahy, utvß°enΘ jednak spoleΦenskou atmosfΘrou tehdejÜφho stadia nßrodnφho obrozenφ, jednak intimnφm vztahem k Lori a postupn²m zrßnφm bßsnφkova talentu. Sv∞dΦφ o tom nap°. bßsn∞ BUDOUC═ VLAST, T╠ÄKOMYSLNOST, NOC, pr≤za POUì KRKONOèSK┴, a potom pr≤zy zam²ÜlenΘho cyklu OBRAZY ZE ÄIVOTA M╔HO, z nich₧ byly realizovßny jen dv∞, VE╚ER NA BEZD╠ZU, s ohlasem cestovnφch dojm∙, a M┴RINKA, kterß se svou kompozicφ podobß ope°e.
V poslednφch dvou letech Mßchova ₧ivota jeho tvorba myÜlenkov∞ i um∞lecky dozrßvß t°emi lyrickoepick²mi skladbami byronskΘho typu. Je to verÜovan² MNICH, pr≤za CIK┴NI a bßse≥ M┴J. Tragick² pocit marnosti ₧ivota, dominujφcφ v Mnichovi, je detailn∞ji propracovßn v Cikßnech. V utrpenφ mladΘho cikßna (jeho₧ slovnφ portrΘt je n∞kdy pova₧ovßn za Mßch∙v autoportrΘt) se jako v ohnisku soust°e∩uje tragika vÜech ostatnφch postav. Objevujφ se zde takΘ zß₧itky z cest po vlasti a Itßlii.
V Mßji subjektivnost dostoupila svΘho vrcholu, bßsnφk se ztoto₧≥uje s hlavnφm hrdinou VilΘmem. D∞j je podle autorova sv∞dectvφ zßle₧itostφ druho°adou, hlavnφ jsou ·vahy o propastnosti mezi touhou po nesmrtelnosti a neodvratnou nutnostφ zßniku fyzickΘ existence. Podobn∞ jako Mßrinka mß i Mßj podobu hudebn∞ dramatickΘ skladby.
P°emφra subjektivity vÜak zp∙sobila nepochopenφ dφla. KritikovΘ p°itom Mßchovi nevyt²kali nedostatek um∞leckΘho talentu, ale nevlasteneckΘ, cizokrajnΘ zam∞°enφ Mß je. Mßcha toti₧ ₧il a myslel ji₧ v evropsk²ch ╚echßch, zatφmco jeho odp∙rci stßle jeÜt∞ v um∞lΘ ΦeskΘ Evrop∞. Nikoli nßhodou se pouze slovenskß a n∞meckß kritika o Mßji rozepisovala s uznßnφm, co₧ ovÜem autorovi ve vlasteneck²ch kruzφch nikterak neprosp∞lo.
Tehdy dokonΦuje prßvnickß studia, myslφ na uspo°ßdßnφ svΘho vztahu k Lori. Zφskßvß mφsto advokßtnφho praktikanta. Po narozenφ dφt∞te m∞lo dojφt koneΦn∞ k s≥atku, avÜak v plßnovan² den svatby byl Mßcha poh°ben. Zem°el na cholerφnu 6. 11. 1836 v Litom∞°icφch. Jeho syn skonal nedlouho potom.
Mßj kategoricky odsoudil i Mßch∙v vrstevnφk Josef Kajetßn Tyl, kter² dokonce v povφdce ROZERVANEC vylφΦil Mßchova romantickΘho hrdinu jako karikaturnφ spoleΦensk² typ, zneva₧ujφcφ ΦeskΘ nßrodnφ sna₧enφ.
On sßm pod°izoval svou tvorbu pot°ebßm souΦasnosti, psal vlasteneckΘ povφdky se soudobou i historickou problematikou, zab²val se v nich mφrou nßrodnφ ob∞ti i d∙le₧itostφ lßsky k nßrodu. Za pr≤zu POSLEDN═ ╚ECH obdr₧el cenu Matice ΦeskΘ a s podporou mecenßÜ∙ zaΦal jako nßÜ prvnφ literßt vydßvat svΘ SebranΘ spisy. Dostal se vÜak do sporu s mlad²m novinß°em K. H. Borovsk²m, kter² mu vyt²kal ·Φelovou romantickou sentimentalitu (zkreslovßnφ souΦasnΘ situace, snaha o zφskßnφ Ülechty, ale i um∞leckΘ nedostatky).
T∞₧iÜt∞ Tylovy literßrnφ tvorby je v divadelnφch hrßch, kterΘ lze podle nßm∞t∙ rozd∞lit do t°φ skupin: na dramatickΘ bßchorky, historickΘ hry a dramata ze souΦasnosti.
DramatickΘ bßchorky p°es svou pohßdkovost promlouvajφ k palΦiv²m otßzkßm tehdejÜφ doby (Nejznßm∞jÜφ je STRAKONICK▌ DUD┴K - polopohßdkov² p°φb∞h o naÜem Φlov∞ku v cizin∞, JI╪═KOVO VID╠N═, TVRDOHLAV┴ ÄENA, LESN═ PANNA). K historick²m hrßm pat°φ KRVAV▌ SOUD ANEB KUTNOHORèT═ HAV═╪I, JAN HUS, ÄIÄKA Z TROCNOVA, shakespearovskΘ drama KRVAV╔ K╪TINY ╚ILI DRAHOM═RA A JEJ═ SYNOV╔. Mezi Φinohry ze souΦasnΘho ₧ivota pat°φ PAN═ MARJ┴NKA, MATKA PLUKU, PRAÄSK▌ FLAMENDR, PALI╚OVA DCERA, BANKROT┴╪, CHUD▌ KEJKL═╪.
SamostatnΘ mφsto v Tylov∞ divadelnφ tvorb∞ mß pra₧skß lokßlnφ fraÜka FIDLOVA╚KA ANEB Ä┴DN▌ HN╠V A Ä┴DN┴ RVA╚KA, hra se zp∞vy, k nim₧ nßp∞v slo₧il FrantiÜek èkroup. K je jφ popularit∞ p°isp∞la skuteΦnost, ₧e se v nφ zpφvala pφse≥ KDE DOMOV M┘J, kterß se pozd∞ji stala nßrodnφ hymnou.
K Mßchov∞ generaci pat°φ i Karel Jaromφr Erben. Jestli₧e se vÜak Tyl neustßle pohyboval ve st°edu veÜkerΘho d∞nφ, Erben nevystupoval z ·stranφ a poΦφnal si jako v∞rn² stoupenec PalackΘho.
TakΘ on brojil proti ·dajnΘmu pesimismu Mßchova Mßje a svou ranou skladbu Z┴HO╪OVO LOÄE napsal jako p°φmou polemiku s Mßjem. Rodßk z PodkrkonoÜφ se zejmΘna v∞noval nßrodopisu a vydßvßnφ staroΦesk²ch literßrnφch pamßtek. Nejprve uve°ejnil t°i svazky P═SN═ N┴RODN═CH V ╚ECH┴CH, pozd∞ji publikoval STO PROSTON┴RODN═CH POH┴DEK A POV╠ST═ SLOVANSK▌CH V N┴╪E╚═CH P┘VODN═CH, p°iΦem₧ se inspiroval pojetφm brat°φ Grimm∙. Za jeho ₧ivota bohu₧el nevyÜel soubor ╚ESK╔ POH┴DKY (Zlatovlßska, Dlouh², èirok² a Bystrozrak², T°i zlatΘ vlasy D∞da VÜev∞da).
Jedinß Erbenova bßsnickß kniha, soubor baladick²ch bßsnφ KYTICE (Kytice, Poklad, Polednice, èt∞dr² den, Vodnφk), se ihned po vydßnφ stala klasick²m dφlem ΦeskΘ ho pφsemnictvφ a od tΘ doby vyÜla jeÜt∞ nesΦφsln∞krßt.
Erben se tu p°edstavuje jako pokraΦovatel ╚elakovskΘho, odmφtal vÜak ohlasovou metodu: hledal obecn² smysl ka₧dΘ lidovΘ pov∞sti. Soust°e∩oval se p°itom zejmΘna na problΘm osudovΘ viny, vyv∞rajφcφ z poruÜenφ zßkladnφch lidsk²ch vztah∙, tak₧e se postavy Kytice romanticky nebou°φ proti svΘmu ·d∞lu, ale s pokorou ho p°ijφmajφ jako nevyhnuteln² fakt.
K Mßchov∞ generaci nßle₧eli i dalÜφ literßti, n∞kte°φ se vÜak prosadili a₧ dlouho po smrti autora Mßje. P°φkladem je plodn² spisovatel dramatickΘho a tragickΘho osudu Karel Sabina, z jeho₧ obsßhlΘho dφla stojφ za zmφnku aspo≥ novela OÄIVEN╔ HROBY - v²jevy z olomouckΘ v∞znice, jako₧ i libreta k Smetanov²m operßm Branibo°i v ╚echßch a Prodanß nev∞sta. Sabina byl °adu let ₧alß°ovßn - a p∞t let p°ed sv²m skonem byl naopak usv∞dΦen coby policejnφ konfident a oznaΦen za "zrßdce nßroda".
Z dalÜφch autor∙ je z bßsnφk∙ mo₧no p°ipomenout Boleslava JablonskΘho - P═SN╠ MILOSTI, Josefa Langra - ╚ESK╔ KRAKOV┴╚KY, Vßclava NebeskΘho - P╪EDCH┘DCI a z prozaik∙ F. J. RubeÜe - PUTOV┴N═ ZA NOVELOU.

13. REALISMUS V EVROPSK╔M UM╠N═

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
PoΦßtky realismu spadajφ do prvnφ poloviny 19. stoletφ, kdy dochßzφ k velkΘmu rozvoji v∞dy a pr∙myslu. V tΘto dob∞ m∞l realismus absolutnφ nadvlßdu nad ostatnφmi sm∞ry. Ani romantismus, kter² se v tΘto dob∞ takΘ rozmßhal, ho nemohl zastφnit.
Realismus po₧adoval, aby se um∞nφ odvrßtilo od romantick²ch sn∙ ke skuteΦnosti, aby bez p°ikraÜlovßnφ zobrazovalo ₧ivot souΦasnΘho Φlov∞ka, zejmΘna ni₧Üφch vrstev spoleΦnosti, a ztvßr≥ovalo ka₧dodennφ tematiku.
Hlavnφm hrdinou byl typick² jednotlivec. V dφle byl popisovßn jeho charakter, kter² se stßle vyvφjφ a prom∞≥uje. Nejv∞tÜφho ·sp∞chu dosßhl kritick² realismus, kter² poukazoval na morßlnφ a spoleΦensk² ·padek Ülechty a bur₧oazie.
V Anglii se realismus zaΦal projevovat ji₧ od 17. stoletφ v dφlech Daniela Defoa - ROBINSON CRUSOE a Jonathana Swifta - GULLIVEROVY CESTY. AvÜak typick² kritick² realismus se rozmohl v Anglii a₧ ve druhΘ t°etin∞ 19. stoletφ.
Nejznßm∞jÜφm autorem tΘto doby byl v Anglii Charles Dickens. Ve sv²ch dφlech zobrazuje svΘ neÜ¥astnΘ d∞tstvφ - popisuje p°φb∞hy neÜ¥astn²ch d∞tφ bez domova. Jeho nejznßm∞jÜφm dφlem je bezpochyby OLIVER TWIST. V tomto dφle popisuje osudy Olivera Twista, kter² ztrßcφ rodinu a dφky svΘmu starÜφmu bratrovi se dostßvß mezi zloΦince. Na konec vÜak vÜe dopadne dob°e a Oliver se dostßvß do dobrΘ rodiny. DalÜφ dφla z Dickensovy tvorby jsou: DAVID COPPERFIELD, kter² mß dosti podobn² d∞j s Oliverem Twistem, MAL┴ DORRITKA a KRONIKA PICKWICKOVA KLUBU - humornΘ lφΦenφ Anglie.
P°evß₧n∞ spoleΦenskΘ satiry psal William Makepeace Thackeray, jeho₧ dφla jsou plnß v²sm∞chu a ironie - KNIHA O SNOBECH - kritika vÜemo₧nΘho Üplhounstvφ a kariΘrismu. Je ho nejv∞tÜφm dφlem je romßn TRH MARNOSTI - pravdiv² obraz Anglie 19. stoletφ. Znovu se zde objevuje kritika vztah∙, pod°φzen²ch honb∞ za pen∞zi, postavenφm a ukojenφm cti₧ßdosti. Mistrem ₧ensk²ch postav byl pesimista Thomas Hardy, k jeho₧ dφl∙m pat°φ NEBLAH▌ JUDA a TESS D'URBEVILLES - ot°esn² p°φb∞h svedenΘ dφvky, kterß se shodou okolnostφ stala vra₧edkynφ, ale navzdory vÜemu z∙stala mravn∞ Φistß a nevinnß. Jejφ poprava je dφlem zv∙le a p°etvß°ky ctihodnΘ spoleΦnosti.
I ve Francii se realismus v 19. stoletφ hodn∞ rozmohl. Dokladem toho jsou sv∞tovß dφla od vynikajφcφch francouzsk²ch autor∙.
Velice znßm² autor tΘto doby je HonorΘ de Balzac. B∞hem svΘho ₧ivota zam²Ülel napsat velk² romßnov² cyklus LIDSK┴ KOMEDIE, ve kterΘm cht∞l popsat spoleΦnost konce 18. a zaΦßtku 19. stoletφ. Bohu₧el toto bezesporu velkolepΘ dφlo nedokonΦil. ┌st°ednφ trilogii cyklu tvo°φ OTEC GORIOT - p°φb∞h otce, kter² vÜe, co mß, dßvß sv²m dcerßm, kterΘ ho potom, kdy₧ pot°ebuje pomoc ji₧ neznajφ a otec Goriot umφrß opuÜt∞n, LESK A B═DA KURTIZ┴N - spojenφ nejvyÜÜφch spoleΦensk²ch ÜpiΦek se zloΦinem a ZTRACEN╔ ILUZE.
Gustave Flaubert ve sv²ch dφlech provßd∞l sondy do lidskΘho nitra a zobrazoval vßÜn∞ a city. K nejlepÜφm realistick²m dφl∙m v∙bec pat°φ - PAN═ BOVARYOV┴ - Ema Bovaryovß, vychovanß v mlßdφ v klßÜte°e, snφ o velkΘm, vzruÜujφcφm ₧ivot∞. Musφ vÜak ₧φt ve vÜednφm sv∞t∞ plnΘm malosti, hlouposti i pokrytectvφ. Ani man₧elstvφ s jednoduch²m venkovsk²m lΘka°em ji nem∙₧e uspokojit. RomantickΘ sny ji vhßn∞jφ do vzpoury, vedou ji do milostn²ch dobrodru₧stvφ i neuvß₧en²ch finanΦnφch operacφ a dluh∙, a nakonec ·stφ do deziluze a bezv²chodnΘ situace, kterou °eÜφ sebevra₧dou. Jeho dalÜφmi dφly jsou CITOV┴ V▌CHOVA - zklamßnφ mu₧skΘho hrdiny a historick² romßn z Kartßga SALAMBO.
V²znamn²m p°edstavitelem naturalismu (Φlov∞k je omezen na svou biologickou postatu) je poslednφ ze slavn²ch osobnostφ francouzskΘho realismu - Emil Zola. Je tv∙rcem rozsßhlΘho dvacetisvazkovΘho romßnovΘho cyklu ROUGON - MACQUARTOV╔. K nejznßm∞jÜφm romßn∙m cyklu pat°φ urΦit∞ NANA, kde popisuje p°φb∞h prostitutky, kterß dφky tomuto "povolß nφ" pronikne a₧ do nejvyÜÜφch spoleΦensk²ch vrstev, ZABIJ┴K, p°φb∞h z pa°φ₧skΘ krΦmy, kde hlavnφmi postavami jsou d∞lnφci, GERMINAL, op∞t popisuje p°φb∞h d∞lnφk∙ a LIDSK┴ BESTIE, p°φb∞h ze ₧elezniΦnφho prost°edφ.
Zakladatelem ruskΘho realismu je N. V. Gogol. Äivotu na rodnΘ ukrajinskΘ vesnici v∞noval svΘ prvnφ dv∞ povφdkovΘ knihy VE╚ERY NA SAMOT╠ U DIKA╥KY a MIRGOROD. Grotesknφ pohled spojen² se satirou obsahujφ PETROHRADSK╔ POV═DKY. Sv∞tovou proslulost zajistila Gogolovi komedie REVIZOR - hrdina je omylem pova₧ovan² za inspektora, Φeho₧ dovede dokonale vyu₧φt k vlastnφmu prosp∞chu a romßn MRTV╔ DUèE - ╚iΦikov projφ₧dφ Ruskem a skupuje "mrtvΘ duÜe" zem°el²ch nebo zmizel²ch nevolnφk∙, aby mu jejich vlastnictvφ dopomohlo k r∙zn²m spekulacφm. Na t∞chto cestßch poznßvß ot°esnΘ typy venkovsk²ch statkß°∙. V tom to dφle cht∞l pokraΦovat 2. Φßstφ, kde cht∞l vylφΦit "nßdhernou krßsu ruskΘ duÜe", ale pod vlivem choroby ho n∞kolik dnφ p°ed smrtφ spßlil.
N∞kterß dφla A. S. PuÜkina jsou na hranici realismu a romantismu - EVÄEN ON╠GIN, kter² p°edstavuje jednu z nejv²razn∞jÜφch postav zbyteΦn²ch lidφ, shakespearovskß tragΘdie BORIS GODUNOV, poΘmy POLTAVA a M╠D╠N▌ JEZDEC a historick² romßn KAPIT┴NSK┴ DCERKA. Zcela realistickΘ jsou jeho pr≤zy - B╠LKINOVY POV═DKY a PIKOV┴ D┴MA.
V ruskΘm realismu se prosadil I. V. Turgen∞v. Jeho cyklus povφdek LOVCOVY Z┴PISKY je ot°esn²m sv∞dectvφm o statkß°skΘ omezenosti a krutosti, zßrove≥ vÜak i lφΦenφm krßs ruskΘ krajiny. Titulnφ hrdina romßnu RUDIN pat°φ mezi tzv. zbyteΦnΘ lidi, jejich₧ oznaΦenφ je odvozeno od Turgen∞vovy novely DEN═K ZBYTE╚N╔HO ╚LOV╠KA. Konflikt mezi starou a novou generacφ lφΦφ romßny P╪EDVE╚ER a OTCOV╔ A D╠TI. K jeho dalÜφm dφl∙m pat°φ èLECHTICK╔ S═DLO, romßn D▌M a milostnΘ povφdky o lßsce - JARN═ VODY a PRVN═ L┴SKA.
DalÜφm rusk²m realistou je L. N. Tolstoj. Mezi jeho prvnφ prßce pat°φ autobiografickß trilogie D╠TSTV═ - CHLAPECTV═ - JINOèSTV═ a SEVASTOPOLSK╔ POV═DKY - vzpomφnky na Krymskou vßlku. Jeho nejv²razn∞jÜφm dφlem je VOJNA A M═R, p°φb∞h z doby napoleonsk²ch vßlek. Z dalÜφch d∞l si p°ipome≥me dφla jako jsou ANNA KARENINOV┴, p°φb∞h vdanΘ ₧eny, kterß se zamiluje do cizφho mu₧e. Tento p°φb∞h konΦφ sebevra₧dou. T°etφm jeho velk²m romßnem je VZK╪═èEN═.
DalÜφm sv∞toznßm²m rusk²m realistou je F. M. Dostojevsk². Formou dopis∙ je napsßna jeho prvotina - romßn o lidech z periferie CHUD═ LID╔. O Sankt - Pet∞rburgu pφÜe v romßn∞ B═L╔ NOCI. Zß₧itky z v∞zenφ, kde Φekal na popravu za vlastizradu (trest mu byl t∞sn∞ p°ed vykonßnφm zmφrn∞n na vyhnanstvφ na Sibi°), sepsal v Z┴PISC═CH Z MRTV╔HO DOMU a PON═ÄEN▌CH A URAÄEN▌CH. Dßle pφÜe BRATRY KARAMAZOVY - syn zabφjφ svΘho otce - opilce. Tento p°φb∞h op∞t konΦφ sebevra₧dou. Psychologick² romßn ZLO╚IN A TREST se zab²vß otßzkou na prßvo Φlov∞ka zabφt. Z jeho dalÜφch d∞l je mo₧no p°ipomenout jeÜt∞ romßny IDIOT, V▌ROSTEK, B╠SY, DVOJN═K a HR┴╚.
Z polskΘ produkce tohoto obdobφ je nejznßm∞jÜφm spisovatelem H. Sienkiewicz, kter² napsal dφla K╪IÄ┴CI, OHN╠M A ME╚EM, QUO VADIS - historickΘ dφlo, vyprßv∞jφcφ o pro nßsledovßnφ k°es¥an∙ v ╪φm∞ a PAN WOLODYJOWSKI, ve kterΘm lφΦφ boj proti kozßk∙m.

14. REALISMUS V ╚ESK╔ LITERATU╪E

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
NaÜφm nejv²razn∞jÜφm novinß°em 19. stoletφ je Karel HavlφΦek, kter² se podle svΘho rodiÜt∞ podepisoval tΘ₧ Borovsk². P°i pobytu v Moskv∞, kde p°ijal mφsto vychovatele v ÜlechtickΘ rodin∞, byl dokonale vylΘΦen z domßcφch iluzφ o slovanskΘm bratrstvφ a panslavismu. O svΘm rozΦarovßnφ podal sv∞dectvφ v nedokonΦenΘm cyklu Φrt OBRAZY Z RUS - v prvnφ ΦeskΘ ve°ejnΘ kritice ruskΘho carskΘho systΘmu.
Po nßvratu do vlasti psal epigramy, v nich₧ tepal zlo°ßdy a nedostatky ΦeskΘ spoleΦnosti a rakouskΘho mocnß°stvφ a rovn∞₧ zalo₧il Nßrodnφ noviny. Nakonec byl zatΦen a internovßn v tyrolskΘm Brixenu. Prßv∞ v Tyrolφch Karel HavlφΦek vytvo°il svß vrcholnß dφla: v TYROLSK▌CH ELEGI═CH popsal p°φb∞h svΘ nedobrovolnΘ cesty do Brixenu jako komickou historku, sb∞hnuvÜφ se jaksi laskav²m vlßdnφm nedopat°enφm. Snad jeÜt∞ v Rusku zaΦal psßt K╪EST SVAT╔HO VLADIM═RA, v n∞m₧ zesm∞Ünil absolutismus. KoneΦn∞ v KR┴LI L┴VROVI, lad∞nΘm pon∞kud humorn∞ji, parafrßzoval irskou pohßdku s pradßvn²m motivem krßle s oslφma uÜima. Kdy₧ se po t°ech letech sm∞l vrßtit do ╚ech, zem°el v Praze na tuberkul≤zu velmi opuÜt∞n.
Jeho vrstevnice Bo₧ena N∞mcovß (dφvΦφm jmΘnem Barbora Panklovß) se narodila ve Vφdni. Mlßdφ pro₧ila v Ratibo°icφch, kde byli jejφ rodiΦe zam∞stnßni u vΘvodkyn∞ Zahß≥skΘ. V d∞tstvφ na ni siln∞ zap∙sobila v²chova babiΦky MagdalΘny NovotnΘ. V sedmnßcti letech se provdala za ·°ednφka Josefa N∞mce, o patnßct let starÜφho. Velk² vliv na ni m∞l styk s p°ednφmi p°edstaviteli ΦeskΘ kultury v Praze (HavlφΦek, ╚elakovsk², Erben, J. E. Purkyn∞, Nebesk², Sv∞tlß, Krß╛). Jejφ prvnφ dφla jsou sebranΘ N┴RODN═ B┴CHORKY A POV╠STI a SLOVENSK╔ POH┴DKY A POV╠STI. Ve svΘ povφdkovΘ tvorb∞ zachytila ₧ivot ΦeskΘho venkova a pod nemal²m vlivem romantick²ch knih George SandovΘ vyhledßvala p°φklady "dobrΘho Φlov∞ka", p°iΦem₧ nejrad∞ji volila ₧enskΘ hrdinky. Nejprve vznikly povφdky BARUèKA, ROZ┴RKA, KARLA, DIV┴ B┴RA. Ve svΘ venkovskΘ idylickΘ pr≤ze BABI╚KA, jφ₧ dala podtitul "obrazy z venkovskΘho ₧ivota", oΦima dor∙stajφcφho d∞vΦete vylφΦila ₧ivotnφ filozofii a osudy ideßlnφ, starosv∞tskΘ vesnickΘ ₧eny. Dßle nßsledovaly povφdky V Z┴MKU A V PODZ┴M╚═, CHUD═ LID╔, DOBR▌ ╚LOV╠K a novela POHORSK┴ VESNICE, ve kterΘm lidumilnß Ülechta s porozum∞nφm peΦuje o svΘ poddanΘ.
Po skonu N∞mcovΘ a HavlφΦka se zaΦφnajφ objevovat nßzory popφrajφcφ nßrodnφ specifikum literßrnφ tvorby. Toto p°esv∞dΦenφ sdφlela skupina Φesk²ch literßt∙, kterß vystoupila na ve°ejnost v kv∞tnu 1858 na strßnkßch almanachu Mßj.
Mezi p°isp∞vateli almanachu byla i Karolφna Sv∞tlß (vl. jm. Johanna Rottovß, sestra Sofie PodlipskΘ), dcera znßmΘho pra₧skΘho obchodnφka. Sv∙j pseudonym si zvolila podle vsi Sv∞tlß pod JeÜt∞dem, do nφ₧ situovala °adu sv²ch pr≤z. V cyklu tzv. jeÜt∞dsk²ch romßn∙ navßzala na tvorbu svΘ p°φtelkyn∞ B. N∞mcovΘ. Jak ve VESNICK╔M ROM┴NU, K╪═ÄI U POTOKA i KANT┘R╚ICI je osou vyprßv∞nφ historie idealizovanΘ venkovskΘ ₧eny, zpravidla dosahujφcφ morßlnφho vφt∞zstvφ nad lidskou nepravostφ. Psala vÜak i o atmosfΘ°e pra₧skΘ spoleΦnosti - ╚ERN▌ PET╪═╚EK a nemßlo tΘ₧ p°isp∞la k rozvoji emancipace.
Agilnφm souputnφkem mßjovc∙ byl i Jakub Arbes, kter² byl Φasto v∞zn∞n, ale i v∞ze≥sk²ch pobyt∙ vyu₧φval k literßrnφ Φinnosti - k psanφ tzv. romanet: tento termφn vymyslel Neruda pro romßnov² ·tvar menÜφho rozsahu s ·vahami socißlnφmi a filozofick²mi. Jde o krßtkou, dramatickou pr≤zu, s v²razn²m zßv∞rem, kterß Φasto obsahu je tajemnΘ jevy. Ve vÜech romanetech Arbes pφÜe o Praze: ╧┴BEL NA SK╪IPCI, SVAT▌ XAVERIUS, NEWTON┘V MOZEK. K jeho romßn∙m pat°φ KANDID┴TI EXISTENCE - o utopickΘm socialismu a nedokonΦenφ èTRAJCHPUDL═CI - o poΦßtcφch socißlnφho hnutφ v tovßrnßch.
Nejv²znamn∞jÜφ postavou dru₧iny mßjovΘ a ΦeskΘ literatury druhΘ pol. 19. stoletφ byl Jan Neruda. K jeho prozaick²m dφl∙m pat°φ TRHANI - studie o ₧ivot∞ d∞lnφk∙ stavφcφch ₧eleznici a ARABESKY, kterΘ obsahujφ drobnΘ povφdky a fejetony ze vÜednφho ₧ivota (BYL DAREB┴KEM). Rozsßhl²mi cestami poznal °adu sv∞tov²ch zemφ - svΘ zß₧itky lφΦφ v cestopisech PA╪═ÄSK╔ OBR┴ZKY a OBRAZY Z CIZINY. Sv∞toznßmΘ jsou POV═DKY MALOSTRANSK╔, soubor 13 pra₧sk²ch mikrop°φb∞h∙ (HASTRMAN, U T╪═ LILI═, FIGURKY, P╪IVEDLA ÄEBR┴KA NA MIZINU, DOKTOR KAZISV╠T), situovan²ch do Φasu autorova d∞tstvφ a dospφvßnφ.
V²znamn²m p°edstavitelem venkovskΘ pr≤zy je Karel Vßclav Rais, kter² se nejprve zam∞°il na st°etßnφ starobylΘho ₧ivota na vesnicφch s ₧ivotem novΘ generace. Dokladem toho je kniha povφdek V▌MINK┴╪I, dßle HORSK╔ KO╪ENY, RODI╚E A D╠TI a POTM╠CHUì. K jeho romßn∙m pat°φ KALIB┘V ZLO╚IN - tragΘdie oklamanΘho sedlßka, kter² t∞₧kou krizi °eÜφ vra₧dou, ZAPADL═ VLASTENCI a jeho nejvyzrßlejÜφ romßn o farß°i na vsi Z┴PAD. V²znamn²m dramatem tΘto doby je MARYèA, klasickΘ dφlo o nerovnΘm man₧elstvφ, vzniklΘ ve spoluprßci brat°φ VilΘma a Aloise MrÜtφk∙.
Z polon∞meckΘ rodiny pochßzela TerΘza Novßkovß. V MALOM╠STSK╔M ROM┴NU, kde popi suje osudy HavlφΦkovy dcery, je patrnß emancipaΦnφ tendence, Φφm₧ navazuje na svou uΦitelku K. Sv∞tlou. Daleko nejv²znamn∞jÜφm dφlem NovßkovΘ je p∞tice romßn∙ z v²chodnφch ╚ech (JAN J═LEK, JI╪═ èMATL┴N, NA LIBROV╠ GRUNT╠, D╠TI ╚IST╔HO ÄIV╔HO, DRAèAR).
Otcem Ivana Olbrachta je Antal StaÜek, vlastnφm jmΘnem Antonφn Zeman. Ve StaÜkov∞ pr≤ze se od zaΦßtku projevuje smysl pro charakteristiku lidov²ch podkrkonoÜsk²ch postav, nejv²razn∞ji projeven² v romßnu NEDOKON╚EN▌ OBRAZ. Vrcholem jeho tvorby jsou BLOUZNIVCI NAèICH HOR, zobrazujφcφ spiritismus na vesnicφch. Komunismus propaguje v romßnu O èEVCI MATOUèOVI. Rovn∞₧ se v∞nuje socißlnφ otßzce - V TEMN▌CH V═RECH, NA ROZHRAN═.
Zakladatelem Φasopisu èvanda dudßk je Ignßt Herrmann, k jeho₧ nejzda°ilejÜφm pracφm pat°φ romßn U SN╠DEN╔HO KR┴MU, o kupci, donucenΘm k sebevra₧d∞. Oblφben byl humorn² romßn OTEC KONDEL═K A ÄENICH VEJVARA a pokraΦovßnφ TCH┴N KONDEL═K A ZEì VEJVARA.
Svatopluk ╚ech psal "brouΦkißdy", zpodob≥ujφ kriticky pra₧skΘho malom∞Ü¥ßka - PRAV▌ V▌LET PANA BROU╚KA DO M╠S═CE a NOV▌ EPOCH┴LN═ V▌LET PANA BROU╚KA, TENTOKR┴TE DO XV. STOLET═. Krom∞ nich je znßmß povφdka JEST╪┴B KONTRA HRDLI╚KA. Nejv²razn∞jÜφm p°edstavitelem ΦeskΘho naturalismu je Karel Mat∞j ╚apek Chod k jeho₧ dφl∙m pat°φ KAèPAR L╔N MSTITEL, TURBINA, JINDROV╔ a ANTON═N VONDREJC.
Tv∙rcem ΦeskΘ historickΘ beletrie je Alois Jirßsek. Jeho rozsßhlΘ dφlo lze rozd∞lit do t°φ okruh∙ - husitstvφ (MEZI PROUDY, PROTI VèEM, BRATRSTVO, HUSITSK▌ KR┴L), obdobφ po BφlΘ ho°e (PSOHLAVCI, SKAL┴CI, TEMNO, SOUSED╔) a nßrodnφ obrozenφ (F. L. V╠K, U N┴S). NeobyΦejnΘ popularity dosßhl knihami pro mlßde₧ - Z ╚ECH AÄ NA KONEC SV╠TA a STAR╔ POV╠STI ╚ESK╔. Koncem ₧ivota psal rovn∞₧ dramata - VOJNARKA, LUCERNA, PAN JOHANES, JAN ÄIÄKA, JAN HUS, M. D. RETTIGOV┴.
Zikmund Winter, jeho₧ dφlo stojφ neprßvem ve stφnu dφla Jirßskova, se zam∞°il v²hradn∞ na 16. - 17. stoletφ. K jeho dφl∙m pat°φ povφdky KR┴TK▌ JEHO SV╠T, ROZINA SEBRANEC, PANE╚NICE a romßn MISTR KAMPANUS.

15. ╚ESK┴ POEZIE 2. POLOVINY 19. STOLET═

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
V 50. letech 19. stoletφ v obdobφ tzv. Bachova absolutismu, dochßzφ k pronßsledovßnφ vlastenc∙ a ostrΘ cenzu°e - za 11 let vyÜly jen 2 ΦeskΘ knihy (BabiΦka a Kytice).
Po porß₧ce Rakouska s Itßliφ a odstoupenφ Bacha, dochßzφ ke kulturnφ a spoleΦenskΘ obrod∞. Vznikajφ spolky Hlahol a Sokol, noviny a Φasopisy - Nßrodnφ listy, ╚as, Lumφr, Kv∞ty. Postupn∞ se vyvφjejφ politickΘ strany - staroΦeÜi, mladoΦeÜi, soc. demokrati.
ZaΦφnajφ se objevovat nßzory popφrajφcφ nßrodnφ specifikum literßrnφ tvorby, ji₧ modernφ doba pr² stφrß jako beznad∞jn² anachronismus. Toto p°esv∞dΦenφ sdφlela skupina Φesk²ch literßt∙, kterß vystoupila na ve°ejnost v kv∞tnu 1858 na strßnkßch almanachu Mßj. Jejich mluvΦφmi byli Vφt∞zslav Hßlek a Jan Neruda.
Do almanachu sice p°isp∞li i starÜφ auto°i (Sabina), evidentn∞ vÜak Ülo o manifest literßrnφ generace, kterß se p°ihlßsila k Mßchovu odkazu a obdivovala jeho cit pro rozpor mezi vzneÜen²mi ideßly a nemo₧nostφ uskuteΦnit je v pozemskΘm ₧ivot∞.
K mßjovc∙m se krom∞ organizßtor∙ (redaktorem Mßje byl novinß° Josef Barßk ) hlßsil i bßsnφk, autor 60 sbφrek, Adolf Heyduk, jeho₧ nejlepÜφ dφla (CIMB┴L A HUSLE, V Z┴TIè═, LESN═ KV═T═) vyÜla v 80. letech, prozaiΦka Karolφna Sv∞tlß, Jakub Arbes a lyrik Rudolf Mayer (V POLEDNE).
Za p°edstavitele novΘ ΦeskΘ literatury byl tehdy jednoznaΦn∞ poklßdßn Vφt∞zslav Hßlek. P°elom 50. a 60. let ho zastihl v optimßlnφ pohod∞: vydal svou nejznßm∞jÜφ sbφrku lyrick²ch bßsnφ VE╚ERN═ P═SN╠. P°edstavu ₧ivota, kter² je v dokonalΘm souladu s °ßdy p°φrody, vyslovil ve sbφrce V P╪═ROD╠.
ZaΦal psßt o st°edoΦeskΘ vesnici - povφdka MUZIKANTSK┴ LIDUèKA a epickΘ bßsn∞ POH┴DKY Z NAè═ VESNICE i s pra₧skou tΘmatikou - POLD═K RUMA╪, zaskv∞l se i hojn∞ hran²m dramatem Z┴VIè Z FALKENèTEJNA, napsan²m pro slavnostnφ otev°enφ Prozatφmnφho divadla.
Napsal rovn∞₧ romßn s autobiografick²mi prvky KOMEDIANT. Hßlek byl rovn∞₧ redaktorem Nßrodnφch list∙. V 90. letech jeho dφlo ost°e kritizoval J. S. Machar.
Nejv²znamn∞jÜφ postavou dru₧iny mßjovΘ a ΦeskΘ literatury druhΘ poloviny 19. stoletφ byl vÜak literßt, kter² se jeÜt∞ vφc ne₧ Hßlek a Arbes upsal novina°in∞: Jan Neruda.
Jeho prvotinou je sbφrka verÜ∙ H╪BITOVN═ KV═T═. Deset let potΘ vydal dalÜφ sbφrku KNIHY VERè┘, kterß je v mnohΘm kvalitn∞jÜφ. Nejv∞tÜφ odezvu si zφskaly jeho P═SN╠ KOSMICK╔ a BALADY A ROMANCE, v nich₧ hledal co nejpot°ebn∞jÜφ a nejd∙v∞rn∞jÜφ postoj novodobΘho Φlov∞ka k dynamickΘmu sv∞tu, zßrove≥ vÜak do sbφrky za°adil i ohlasy staropra₧sk²ch legend, lidov²ch pov∞r i historick²ch lßtek.
Nejsubjektivn∞jÜφ Nerudovou sbφrkou, poslednφ, kterou vydal za svΘho ₧ivota, jsou PROST╔ MOTIVY. Nerudovy bßsn∞ z poz∙stalosti vydal pod nßzvem ZP╠VY P┴TE╚N═ Jaroslav Vrchlick². V∞tÜina zde uve°ejn∞n²ch bßsnφ vyslovuje tragiku Φesk²ch d∞jin, ale i pevnΘ odhodlßnφ pokraΦovat v boji za nßrodnφ svobodu.
V 70. a 80. letech se objevuje novß generace bßsnφk∙. V literßrnφch kruzφch i nadßle p°etrvßvß spor, zda mß b²t um∞lec nßrodnφ Φi evropsky zam∞°en². Tribunou t∞ch, co usilovali o navßzßnφ aspo≥ zßkladnφho kulturnφho kontaktu s ostatnφm sv∞tem se stal Φasopis Lumφr.
NejmladÜφm ze slavn²ch lumφrovc∙ byl jejich bßsnick² epik Julius Zeyer. Napsal historick² romßn z rusk²ch d∞jin OND╪EJ ╚ERNYèEV a romßn z idealizovanΘho prost°edφ rytφ°skΘ Francie ROM┴N O V╠RN╔M P╪┴TELSTV═ AMISE A AMILA. Znßmß je jeho scΘnickß po hßdka RAD┌Z A MAHULENA, vyvrcholenφm jeho tvorby jsou pozdnφ romßny JAN MARIA PLOJHAR, D┘M "U TONOUC═ HV╠ZDY" a T╪I LEGENDY O KRUCIFIXU. Z jeho epick²ch bßsnφ je nejznßm∞jÜφ cyklus VYèEHRAD a KAROL═NSK┴ EPOPEJA.
Tak°ka souΦasn∞ se Zeyerem debutoval Josef Vßclav Slßdek. Dva roky p∙sobil v Americe jako soukrom² uΦitel. Tato doba se odrß₧φ v jeho sbφrce JISKRY NA MO╪I (bßse≥ NA HROBECH INDI┴NSK▌CH). ╚asto b²vß naz²vßn "bßsnφkem Φesk²ch rolnφk∙" - sbφrky SV╠TLOU STOPOU a NA PRAHU R┴JE. Psal rovn∞₧ pro d∞ti - ZLAT▌ M┴J, ZVONY A ZVONKY. Jeho nejzralejÜφ mi sbφrkami reflexivnφ lyriky jsou SELSK╔ P═SN╠ a ╚ESK╔ ZN╠LKY. Poslednφ lΘta ₧ivota se v∞noval p°ekladatelstvφ a mj. mu vd∞Φφme za p°etlumoΦenφ 33 dramat W. Shakespeara.
Obrovsk² p°φnos pro Φeskou kulturu p°edstavovalo dφlo Jaroslava VrchlickΘho (vl. jmΘnem Emil Frφda), kter² debutoval v 22 letech sbφrkou Z HLUBIN, celkem vydal 270 knih a do ΦeskΘ literatury uvedl sonet.
V²znamnou slo₧ku VrchlickΘho poezie tvo°φ milostnß lyrika, poprvΘ zastoupenß v EKLOG┴CH A P═SN═CH a pokraΦujφcφ ve sbφrkßch POUT═ K ELDOR┴DU a CO ÄIVOT DAL.
Jeho epickΘ dφlo obsahuje voln∞ komponovan² cyklus "epopeje lidstva". Nejznßm∞jÜφ z n∞j jsou sbφrky: DUCH A SV╠T, MYTHY I a II, ZLOMKY EPOPEJE a NOV╔ ZLOMKY EPOPEJE. ZaΦßtkem 90. let se tvorba VrchlickΘho zachmu°uje, nebo¥ i jeho rodinn² ₧ivot prochßzel krizφ - OKNA V BOU╪I, P═SN╠ POUTN═KA.
Bohatß, avÜak mΘn∞ v²znamnß je jeho tvorba dramatickß. Um∞lecky dostoupil nejv²Ü trilogiφ z °eckΘ mytologie HIPPODAMIE. VelkΘ popularity dosßhla veselohra NOC NA KARLèTEJN╠.
V²znamnß byla jeho p°ekladatelskß Φinnost - p°elo₧il asi 80 knih (Dante, Petrarca, Hugo, Goethe, Byron, Mickiewicz) a nikdo z Φesk²ch p°ekladatel∙ p°ed Vrchlick²m ani po n∞m nerozÜφ°il rozhled ΦeskΘho Φtenß°e po sv∞tovΘ literatu°e tak zßsadn∞.
Nßrodn∞ orientovanφ literßti, zvlßÜt∞ ti, kdo byli spjati s almanachem Ruch, vydan²m na poΦest polo₧enφ zßkladnφho kamene Nßrodnφho divadla, se naz²vali ruchovci.
K nim pat°il ╚ech "jmΘnem i srdcem" - Svatopluk ╚ech. Existenci mu zajiÜ¥ovalo vydßvßnφ populßrnφho m∞sφΦnφku Kv∞ty. Debutoval v almanachu Ruch. Psal bßsn∞ vlasteneckΘ (HUSITA NA BALTU, ADAMIT╔), alegorickΘ (SL┴VIE, EVROPA), o ΦeskΘm venkovu (LEèET═NSK▌ KOV┴╪, VE ST═NU L═PY), satirickΘ (HANUMAN, PRAVDA) a lyrickΘ (JIT╪N═ P═SN╠, P═SN╠ OTROKA - 24 vydßnφ b∞hem 2 let).
K ruchovc∙m pat°ila rovn∞₧ EliÜka Krßsnohorskß. K jejφm nejlepÜφm dφl∙m pat°φ sbφrka ZE èUMAVY. Psala rovn∞₧ libreta k operßm Bed°icha Smetany (HubiΦka, ╚ertova st∞na).

16. 90. L╔TA A JEJICH KL═╚OV▌ V▌ZNAM

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
Modernou b²vajφ naz²vßny um∞leckΘ sm∞ry konce 19. stol. Prvnφm tφmto sm∞rem byl impresionismus, kter² vznikl v Pa°φ₧i. Nejprve se objevoval pouze v malφ°stvφ, kde se malφ°i sna₧ili nov²mi zp∙soby zachytit bezprost°ednφ dojem a pocit, nßladu Φlov∞ka. Zakladatelem tohoto sm∞ru byl Monet obrazem IMPRESE, u nßs se objevuje v dφle A. SlavφΦka.
Dekadence - ·padek, pesimismus, ve verÜφch zhnusenφ ze ₧ivota.
Symbolismus - t∞₧ko srozumiteln², p°enßÜφ v²znam z jednΘ v∞ci na druhou. Sna₧il se osobnφ pro₧itky vyjad°ovat pomocφ symbol∙ a tφm drß₧dit k v∞tÜφ obrazotvornosti.
Nejv²znamn∞jÜφ p°edstavitelΘ t∞chto nov²ch bßsnick²ch sm∞r∙ se objevili p°edevÜφm ve Francii. B²vajφ oznaΦovßni jako "prokletφ bßsnφci". Bou°φ se proti spoleΦnosti, sna₧φ se hledat krßsnΘ i v nehezk²ch v∞cech. Jejich dφlo nebylo pochopeno.
Za jejich p°edch∙dce jsou pova₧ovßni Poe a Whitman. Americk² prozaik (zakladatel detektivky) a bßsnφk Edgar Allan Poe [edgr elen pou], v poezii vyjad°oval p°edevÜφm ·zkost a hr∙zu z ₧ivota a smrti. Napsal 38 bßsnφ, z nich₧ nejlepÜφ je HAVRAN. Tuto bßse≥ psal nejspφÜe odzadu - pokud vytvo°il lepÜφ odstavec ne₧ byl ten nßsledujφcφ, tak ho zahodil, proto₧e poslednφ Φßst bßsn∞ musela b²t nejlepÜφ. Z pr≤zy jsou znßmy VRAÄDA V ULICI MORGUE, ZLAT▌ SKARABEUS a J┴MA A KYVADLO.
Nejv∞tÜφm severoamerick²m bßsnφkem 19. stoletφ je Walt Withman [v≤lt vitmen], kter² psal p°edevÜφm p°φrodnφ a spoleΦenskou lyriku. Jeho sbφrka ST╔BLA TR┴VY Üokovala Φtenß°e, a byla oznaΦena za barbarskou a chvßstavou (bßse≥ ZP╠V O MN╠).
Sv²m ₧ivotem i tvorbou se Charles Baudelaire [b≤dler] vymykal b∞₧n²m zvyklostem. Odmφtal spoleΦenskΘ nßzory, ₧il jako bohΘm v Pa°φ₧i. Otiskoval v²tvarnou a literßrnφ kritiku, p°eklßdal. Jeho nejv²znamn∞jÜφ a nejznßm∞jÜφ sbφrkou jsou KV╠TY ZLA - krßsu hledß v krutosti, nud∞ a smrti (bßse≥ ZDECHLINA).
Podobn²m ₧ivotem jako Baudelaire ₧il i Paul Verlaine. Sbφrka ROMANCE BEZE SLOV vynikß zachycenφm jeho pocit∙ a nßlad. Nejv∞tÜφ proslulosti dosßhl Jean Arthur Rimbaud. Jeho bßsn∞ se vyznaΦovaly lehkostφ a fantaziφ - SP┴╚ V ┌VALU. Sbφrka OPIL▌ KOR┴B zachycuje snov² obraz bou°livΘ plavby a zßrove≥ jde o metaforu bßsnφka jako lodi, kter² divoce brßzdφ ₧ivotem a poeziφ.
NaÜe literßrnφ tvorba dosßhla evropskΘ ·rovn∞ a mohla se postavit jako rovnocenn² partner vedle vysp∞l²ch zßpadnφch literatur. D∙le₧itΘ je rovn∞₧ neuznßnφ RK a RZ, na Φem₧ m∞li hlavnφ podφl - J. Gebauer, Goll, T. G. Masaryk, VaÜek.
Mladß generace se vÜak dostßvß do srß₧ek s p°edstaviteli soudobΘ politiky - roku 1893 doÜlo k jejφmu potlaΦenφ p°i procesu s tzv. Omladinou. Roku 1895 doÜlo k sjednocenφ mladΘ generace, kterß vyznßvala modernφ pojetφ literatury - spolek ╚eskß moderna. Tento spolek vytvo°il Manifest ╚eskΘ moderny, kter² byl dφlem Machara a èaldy, podepsali ho B°ezina, Sova a VilΘm MrÜtφk. Sdru₧enφ se sice brzy rozpadlo, ale k trval²m v²sledk∙m zßpas∙ moderny pat°ilo to, ₧e se literatura zaΦala vnit°n∞ diferencovat a zaΦaly se vyhra≥ovat novΘ literßrnφ sm∞ry.
┌loha toho, kdo prvnφ rouhaΦsky vyslovφ zdrcujφcφ soud nad souΦasnou spoleΦnostφ, nad dosavadnφ vlastenecky a mravn∞ v²chovnou koncepcφ literatury, kdo se tedy stane mluvΦφm nastupujφcφ generace, p°ipadla Josefu Svatoplukovi Macharovi. Pozornost vzbudil u₧ prvotinou CONFITEOR (Vyznßvßm se), v nφ₧ vyslovil svΘ pochybnosti o dobov²ch nßrodnφch a spoleΦensk²ch ideßlech. PotΘ pφÜe sbφrku politickΘ satiry TRISTUM VINDOBONA (Äalozp∞vy z Vφdn∞). Kritick² t≤n p°eva₧oval i v dalÜφ bßsnφkov∞ tvorb∞ - ZDE BY M╠LY KV╔ST R┘ÄE - o postavenφ ₧eny ve ve°ejnΘm i soukromΘm ₧ivot∞ a verÜovan² romßn o historii prostitutky MAGDAL╔NA.
V rozsßhlΘm cyklu SV╠DOM═M V╠K┘ cht∞l, podobn∞ jako Vrchlick², vylφΦit historii lidstva od nejstarÜφch dob a₧ do p°φtomnosti. Cyklus zaΦφnß zamyÜlenφm nad d∞jinami a zneu₧itφm k°es¥anskΘho nßbo₧enstvφ ve sbφrce GOLGATA, dßle pak oslavuje antiku ve sbφrce V Z┴╪I HEL╔NSK╔HO SLUNCE. Z pr≤zy jsou nejlepÜφ jeho vzpomφnkovΘ KONFESE LITER┴TA.
Antonφn Sova v prvnφ fßzi svΘ tvorby pφÜe hlavn∞ p°φrodnφ lyriku - KV╠TY INTIMN═CH N┴LAD, Z M╔HO KRAJE, SOUCIT A VZDOR. Meznφk v jeho tvorb∞ p°edstavuje lyrickß kniha ZLOMEN╔ DUèE - nastupuje druhß fßze jeho tvorby, kdy vyjad°uje slo₧itΘ stavy a procesy svΘho nitra. Sovova poezie se potom stßvß jeÜt∞ ·toΦn∞jÜφ - VYBOU╪EN╔ SMUTKY.
Sov∙v symbolismus, kter² je stßle ·zce spjat s konkrΘtnφ realitou okolnφho sv∞ta, se dßle rozvφjφ ve sbφrce JEèT╠ JEDNOU SE VR┴T═ME, zejmΘna v oddφle ┌DOL═ NOV╔HO KR┴LOVSTV═. SouΦasn∞ se vyvφjφ i jeho poezie intimnφ, kterß je poznamenßna jeho rozchodem se ₧enou (naÜla si p°φtele a Sovu opustila) - LYRIKA L┴SKY A ÄIVOTA - vrchol Sovovy milostnΘ lyriky a sbφrka Z┴PASY A OSUDY. Vlasteneckß lyrika nachßzφ svou dominantu ve ZP╠VECH DOMOVA.
Epochßlnφm bßsnφkem evropskΘho v²znamu byl Otokar B°ezina (vlastnφm jmΘnem Vßclav Jebav²), kter² postupn∞ uΦil v JinoÜov∞, NovΘ ╪φÜi a Jarom∞°icφch.
Prvnφ B°ezinovy bßsn∞ i pr≤zy se neliÜφ od dobovΘho konvenΦnφho realismu. Opravdov² bßsnφk se zrodil nßhle a pro ve°ejnost p°ekvapiv∞ a₧ roku 1895. Smrt rodiΦ∙, pocit nenapln∞nΘho milostnΘho Üt∞stφ a nespokojenost zp∙sobily v bßsnφkov∞ ₧ivot∞ obrat.
Prvnφ sbφrka TAJEMN╔ D┴LKY obsahuje ji₧ vÜechny znaky B°ezinova bßsnickΘho um∞ nφ: bohatou metaforu, odvß₧nΘ symbolickΘ obrazy, vyjad°ujφcφ bßsnφk∙v v podstat∞ negativnφ pom∞r k sv∞tu. JedinΘ v²chodisko nalΘzß v um∞nφ, kterΘ je mu nßhra₧kou ₧ivota. Druhß sbφrka SV═T┴N═ NA Z┴PAD╠ zesiluje myÜlenky prvnφ knihy.
Vyvrcholenφ, a zßrove≥ zaΦßtek jistΘho odvratu od pesimismu a negace, znamenajφ V╠TRY OD P╙L┘. Sbφrka STAVITEL╔ CHR┴MU pokraΦuje a zesiluje p°φklon ke kladn²m ₧ivotnφm hodnotßm a poslednφ sbφrka RUCE je vyvrcholenφm bßsnφkovy idealistickΘ filozofie.
K tΘto skupin∞ pat°il i p°edΦasn∞ zesnul² Karel HlavßΦek (zem°el na TBC ve 24 letech). Po ran²ch sokolsk²ch verÜφch vydal sbφrky POZD╠ K R┴NU - symbolickß, snovß, neskuteΦnß krajina, melancholie, smutek, ÄALMY - voln² verÜ a p°edevÜφm MSTIVOU KANTIL╔NU, v nφ₧ se u₧ blφ₧φ b°ezinovskΘmu typu poezie.
Nejv∞tÜφ kritickou osobnostφ v ΦeskΘ literatu°e od 90. let byl FrantiÜek Xaver èalda, kter² se ke kritice dostal vlastn∞ nßhodou: otiskl povφdku ANAL▌ZA a musel ji hßjit proti ·tok∙m recenzent∙, naΦe₧ vznikla slavnß sta¥ SYSTETISM V MODERN═M UM╠N═.
Od roku 1928 a₧ do smrti vydßval vlastnφ Φasopis èALD┘V Z┴PISN═K, kter² vypl≥oval jen vlastnφmi pracemi. Prvnφm jeho zßsadnφm dφlem jsou BOJE O Z═T╪EK - soubor statφ vztahujφcφch se k st∞₧ejnφm otßzkßm um∞nφ.
Kniha esej∙ DUèE A D═LO obsahuje literßrnφ portrΘty Φesk²ch i zahraniΦnφch autor∙. O mezivßleΦnΘ ΦeskΘ literatu°e pφÜe ve statφch O NEJMLADè═ POEZII ╚ESK╔. Jeho pr≤za a dramata jsou sice myÜlenkov∞ zajφmavß, ale um∞lecky jen pr∙m∞rnß - Z┴STUPOV╔.

17. GENERACE BU╪I╚┘

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
V literßrnφm ₧ivot∞ na poΦßtku stoletφ nevznikl ₧ßdn² teoretick² manifest n∞jakΘho novΘho um∞leckΘho sm∞ru jako v 90. letech. A tak jedinou skupinou na poΦßtku stoletφ, kterß prokazovala jist² spoleΦn² nßzor na ₧ivot, byla anarchistickß skupina kolem Stanislava Kostky Neumanna a jeho NovΘho kultu.
Sjednocujφcφmi faktory skupiny byl stejn² v∞k, u n∞kter²ch stejnΘ prost°edφ gymnazißlnφch studiφ (v Ml. Boleslavi se poznali Mahen, T∞snohlφdek, Gellner a Mach), ₧ivot v Praze soust°ed∞n² v Neumannov∞ olÜanskΘ vile a politickß revoluΦnφ aktivita.
Novß byla u tΘto skupiny u₧ samotnß koncepce tvorby jako v²razu pro₧itΘho ₧ivo ta a osobnφho vztahu ke sv∞tu. To bylo v protikladu ke generaci p°edchßzejφcφ a znamenalo to splynutφ literatury se ₧ivotem a zßrove≥ jejφ zlidov∞nφ.
TakΘ v milostn²ch a man₧elsk²ch vztazφch tito bßsnφci kriticky sledujφ socißlnφ aspekt. I lßska se podle nich prom∞nila ve zbo₧φ, kterΘ se dß koupit. Ale prßv∞ v lßsce se Φlov∞k - jedinec - m∙₧e osvobodit. Odtud vyznßvali anarchistickou teorii "volnΘ lßsky".
NejtrvalejÜφ stopu v literßrnφ tvorb∞ zanechala v anarchistickΘm hnutφ protivßleΦnß propaganda a prßv∞ v tomto ₧ßnru politickΘ satiry se takΘ tato mladß tvorba nejvφc sbli₧ovala s lidov²m Φtenß°em.
Anarchistick² ₧ivel vnesl do sv∞ta t∞chto rebelant∙ Stanislav Kostka Neumann, syn zßmo₧nΘho pra₧skΘho advokßta a organizßtor ΦeskΘho anarchismu.
Jeho bßsnickΘ poΦßtky souvisely s ·Φastφ v procesu s tzv. Omladinou. Prvnφ sbφrka NEMESIS, BONORUM CUSTOS (Spravedlnost, ochrßnkyn∞ dobr²ch) vznikla ve v∞zenφ, do n∞ho₧ byl p°i procesu odsouzen. ZpoΦßtku byla jeho tvorba na rozhranφ dekadence a anarchismu - JSEM APOèTOL NOV╔HO ÄIT═..., SATANOVA SL┴VA MEZI N┴MI, APOSTROFY HRD╔ A V┴èNIV╔. Symbolem po zemskΘho ₧ivota, Φinorodosti a revolty se mu stal satan. Sbφrka SEN O Z┴STUPU ZOUFAJ═ C═CH mß jeÜt∞ symbolistick² rßz, avÜak vyslovuje ji₧ protidekadentnφ ideßl silnΘho a zdravΘho ₧ivota.
LΘta na p°elomu obou stoletφ jsou p°φznaΦnß bßsnφkov²m p°φklonem k anarchismu. Pro anarchistickΘ hnutφ vydßval vlastnφ Φasopis NOV▌ KULT, kolem n∞ho₧ seskupoval bßsnφky - anarchisty (Mahen, èrßmek, Toman, Gellner). Kdy₧ se anarchistickΘ hnutφ rozpadalo, zastavil vydßvßnφ NovΘho kultu a odeÜel z Prahy na Moravu.
Zde obdobφ anarchismu vyst°φdalo obdobφ osobnφ pohody a d∙v∞rnΘho splynutφ s p°φrodou - ╚ESK╔ ZP╠VY, KNIHA LES┘, VOD A STR┴N═, kterß tvo°φ vrchol jeho tvorby v oblasti p°φrodnφ lyriky. Reakcφ na soudobou techniku jsou NOV╔ ZP╠VY.
Neumann se takΘ podstatn∞ podφlel na organizovßnφ levΘ kulturnφ fronty a formulovßnφ programu proletß°skΘ literatury. Jejφm um∞leck²m vyjßd°enφm se staly RUD╔ ZP╠VY. Poslednφ dv∞ sbφrky BEZEDN▌ ROK a ZAMO╪EN┴ L╔TA, obsahujφ verÜe vzniklΘ v dob∞ okupace, vyz²vajφcφ k odporu proti okupant∙m.
Neumannovi a jeho anarchistickΘmu p°ßtelskΘmu kruhu byl zvlßÜ¥ blφzk² FrantiÜek Gellner. Prvnφ bßsnickß sbφrka PO N┴S Aì P╪IJDE POTOPA provokovala sv²m cynick²m v²sm∞chem sv∞tu i sob∞, cynick²m gestem odhalujφcφm sexußlnφ podstatu lßsky, svou v∞cnostφ, svou odvahou pojmenovat prav²m jmΘnem i to, co bylo dosud v ΦeskΘ poezii tabu. Rovn∞₧ RADOSTI ÄIVOTA byly ironickou kritikou sv∞ta a up°φmnou sebeanal²zou. Jeho produkce je v²razn∞ antiliterßrnφ - pou₧φvß pφs≥ov²ch forem - lidovΘ pφsn∞, Üanson∙, vyhledßvß noΦnφ podniky, jeho jazyk se blφ₧φ hovorovΘmu, pou₧φvß vulgßrnφ slova...
Soboteck² rodßk Frß≥a èrßmek se takΘ nejprve hlßsil k anarchist∙m, potom vÜak p°eladil na protimilitaristickou notu a za bßse≥ P═èOU MI PSAN═ si pobyl i v kriminßle. Pozd∞ji se Φφm dßl vφc zam∞°oval na smyslovΘ bßsnictvφ, na vylφΦenφ milostn²ch pro₧itk∙, kterΘ mu bylo rubem ohro₧enφ ₧ivota vßlkou. Ze sbφrek jsou nejznßm∞jÜφ ÄIVOTA B═DO, P╪EC T╠ M┴M R┴D, MODR▌ A RUD▌ - protivßleΦnΘ, modr² - vojßk, rud² - anarchismus, SPLAV - vyvrcholenφ rannΘ poezie, p°φrodnφ v²jevy spl²vajφ s nadΦasov²mi vidinami ₧enstvφ, NOV╔ B┴SN╠, JEèT╠ ZN═, R┴NY R┘ÄE - po 2. sv∞tovΘ vßlce. Z pr≤zy je v²znamn² soubor povφdek PRVN═CH JEDENADVACET - kritika malom∞Ü¥ßctvφ. Velkou odezvu m∞l jeho generaΦnφ romßn mlßdφ ST╪═BRN▌ V═TR. Äivotnφ zklamßnφ se objevuje v romßnech K╪IÄOVATKY a T╠LO. Po vßlce vytvo°il drama M╠S═C NAD ╪EKOU.
Karel Toman byl stßle nespokojen² a nezakotven² - vyst°φdal n∞kolik zam∞stnßnφ. Jeho prvnφ bßsn∞, narozdφl od jeho vrstevnφk∙, majφ v²razn² osobnφ rys a ne projevujφ snahu po v∞tÜφ objektivit∞ - POH┴DKY KRVE. Ve sbφrce TORZO ÄIVOTA je pak centrem Tomanova zßjmu rozpornost milostnΘho citu. MELANCHOLICK┴ POUì nßm p°edstavuje Tomana - nepokojnΘho tulßka. SLUNE╚N═ HODINY znamenajφ obrat v Tomanov∞ poezii. Pro₧itek i v²raz se zklid≥ujφ, tulßk se pozvolna ztrßcφ. To ₧e neustßle myslφ na svou zemi dokazuje sbφrka M╠S═CE, obsahujφcφ 12 bßsnφ. Rozpory povßleΦnΘho sv∞ta se promφtly do sbφrek HLAS TICHA a STOLET▌ KALEND┴╪.
Ranß tvorba Viktora Dyka je nesena duchem dekadentnφho Φasopisu Modernφ revue, avÜak hned od poΦßtku mß dvojφ typick² rys: skepsi spojenou s ·toΦnou ironiφ.
Tato poezie je ulo₧ena ve sbφrkßch A PORTA INFERI (Od brßny pekla), S═LA ÄIVOTA a MARNOSTI. Prvnφ desetiletφ novΘho stoletφ p°ineslo n∞kolik Dykov²ch bßsnick²ch knih, v nich₧ je patrnß krystalizace jeho bßsnickΘho talentu v p°φle₧itostnΘ politickΘ lyrice - SATIRY A SARKASMY a POH┴DKY Z NAè═ VESNICE.
Objevujφ se u n∞j tendence k epickΘmu vyjßd°enφ - MIL┴ SEDMI LOUPEÄN═K┘ - romantick² p°φb∞h s motivem lßsky a zrady, obm∞≥ujφcφm mßchovsk² nßm∞t. VßleΦnß bßsnickß tetralogie LEHK╔ A T╠ÄK╔ KROKY, ANEBO, OKNO a POSLEDN═ ROK obsahuje vlastenecky vyhrocenou poezii. Jeho nacionalismus v povßleΦnΘ tvorb∞ se a₧ nebezpeΦn∞ blφ₧φ n∞meckΘmu antisemitismu v mezivßleΦnΘm obdobφ - DOMY. Poslednφ Dykova lyrickß kniha DEV┴T┴ VLNA uzavφrß kruh nßvratem k intimnφm verÜ∙m blφzk²ch lidovΘ pφsni, s p°edtuchou blφzkΘho konce ₧ivota.
Z Dykovy pr≤zy je nejv²znamn∞jÜφ novela KRYSA╪ - nßm∞tem je n∞meckß legenda, pomocφ nφ₧ vyslovil odpor k malosti a bezpßte°nosti v tehdejÜφ spoleΦnosti. Krysa° za pomoci pφÜ¥alky zbavφ m∞sto krys, ale pak se setkß s m∞Ü¥any, kte°φ jsou lakomφ a nedajφ mu sjednanou odm∞nu. Krysa° nakonec tedy zavede pomocφ tΘ₧e pφÜ¥alky vÜechny obyvatele m∞sta do blφzkΘ propasti. Z jeho nep°φliÜ p°esv∞dΦiv²ch romßn∙ je znßm² KONEC HACKENSCHMID┘V, z dramat ZMOUD╪EN═ DONA QUIJOTA.
SvΘrßznou paralelu k bojovnΘmu um∞nφ J. S. Machara tvo°φ bßsn∞ Petra BezruΦe, autora jedinΘ knihy - SLEZSK▌CH P═SN═ - o bφd∞ a chudob∞ slezskΘho lidu. Obsahujφ balady - MARY╚KA MAGD╙NOVA, POLE NA HOR┴CH, KANTOR HALFAR, bßsn∞ - OSTRAVA, 70000... Na zaΦßtku 30. let vydal samostatnou bßse≥ STUÄKONOSKA MODR┴, symbolizujφcφ bßsnφk∙v smutn² osud.

18. MODERN═ UM╠LECK╔ SM╠RY

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
S koncem 19. stol. zanikß poslednφ sjednocujφcφ sm∞r - secese. Sm∞ry ve 20. stoletφ se ka₧d² sna₧φ vlastnφm zp∙sobem proniknout do nitra Φlov∞ka a k podstat∞ sv∞ta.
Futurismus - jeho zakladatelem byl italsk² bßsnφk Marinetti. Usiloval o vytvo°enφ poezie z tzv. "osvobozen²ch slov" - nevßzan²ch v∞tnou ani jinou vazbou. Chce zaplavit sv∞t technikou a stroji. V Itßlii obhajoba faÜismu, v Rusku revoluce.
Kubismus - Hlavnφmi p°edstaviteli a zakladateli byli Pablo Picasso a G. Braque [brak], v poezii Apollinaire, kter² vytvo°il tzv. "bßsnickΘ obrazy" - ideogramy, v nich₧ se pokusil spojit a ztoto₧nit poezii a malφ°stvφ. Kubismus rozklßdal p°edm∞ty na obrazech tak, jako by byly malovßny z r∙zn²ch pohled∙, zp°edu, zezadu a ze stran souΦasn∞. V literatu°e spisovatelΘ rovn∞₧ popisovali osoby z r∙zn²ch pohled∙, sna ₧ili se je p°irovnßvat k jin²m v∞cem...
Dadaismus - Vznikl v dob∞ sv∞tovΘ vßlky v neutrßlnφm èv²carsku, ve m∞st∞ Curychu. Zde se dala dohromady poΦetnß skupina bßsnφk∙ r∙zn²ch nßrodnostφ, kterΘ spojoval odpor k vßlce, nesmyslnosti vra₧d∞nφ. Odmφtali vÜechny hodnoty, °ßd a logiku a zaΦali hlßsat naprostou anarchii v ₧ivot∞ i v kultu°e. Libovali si v nßhod∞ a nesmyslnosti - sklßdali texty z nßhodn∞ vybran²ch rozst°φhan²ch slov v klobouku. Nßhodn∞ objevili i pojmenovßnφ pro svΘ hnutφ, kdy₧ namßtkou otev°eli francouzsk² slovnφk u slova dada, kterΘ znamenß v d∞tskΘm ₧vatlßnφ hraΦku. Zakladatelem hnutφ byl Tristan Tzara a AndrΘ Breton.
Expresionismus - Tvrdil, ₧e um∞nφ nemß objektivn∞ znßzor≥ovat vn∞jÜφ sv∞t, ani jen dojmy, n²br₧ se mß stßt p°φm²m, drßsav∞ nalΘhav²m v²razem (lat. expressio) autorov²ch citov²ch reakcφ na jeho intuitivnφ pro₧itek skuteΦnosti. Cht∞l vyjßd°it p°edevÜφm pocity tφsn∞, ·zkosti a nejistoty. U nßs byli jeho p°edstaviteli J. ╚apek, L. Klφma, J. Deml, R. Weiner, B. Reynek a J. HaÜek.
Surrealismus - PoprvΘ tohoto pojmu pou₧il Apollinaire v p°edmluv∞ ke dramatu PRSY TIRESIOVY. Navazuje na dadaismus. Byl zalo₧en na snaze spontßnn∞ a bez rozumovΘ kontroly vypovφdat o tom, co se d∞je v lidskΘm podv∞domφ. SurrealistΘ odmφtali v um∞ nφ logiku a cht∞li pln∞ osvobodit lidskou fantazii. ╚lov∞k je pouze souΦßstφ p°φrody. Zakladatelem byl francouzsk² bßsnφk AndrΘ Breton.
Poetismus - Bßsnick² styl v ΦeskΘ literatu°e. Zd∙raz≥oval emocionßlnφ strßnku, smyslovΘ vnφmßnφ skuteΦnosti, soust°ed∞nφ na kladnΘ hodnoty ₧ivota, bohatou obraznost, fantazii, veselost, hravost, optimismus, d∙raz na dokonalost bßsnickΘho jazyka, p°evaha lyriky. Dφla jsou vytvß°ena na zßklad∞ logiky. Vznikß v prost°edφ Dev∞tsilu. Jeho zßstupci jsou Seifert, Nezval a Biebl.
Existencialismus - V²chodiskem mu byl Φlov∞k jako jedinec izolovan² od spoleΦnosti i d∞jinnΘho v²voje, Φlov∞k bez vazeb, soust°ed∞n² na svoje vnit°nφ "jß", plnΘ ·zkosti, pocitu nesmyslnosti existence a v∞domφ nevyhnutelnosti smrti, odcizenφ a na prostΘ osam∞losti. Stoupenci t∞chto idejφ byli p°edevÜφm J. P. Sartre a jeho ₧ena Simone de Beauvoirovß [bovoßrovß]. U nßs se dß obdobn² pocit nalΘzt u J. Ortena.
Nov² romßn - Vznikß po 2. sv. vßlce ve Francii, kde n∞kte°φ auto°i (A. R. Grillet, N. Sarrautovß, M. Butor ) tvrdili, ₧e klasick² romßn se u₧ p°e₧il a odmφtajφ proto romßnov² d∞j i postavy. Mizφ rovn∞₧ vyprav∞Φ a konkrΘtnφ hrdinovΘ jsou nahrazeny blφ₧e neurΦen² mi postavami, kterΘ se Φasto promφtajφ jedna do druhΘ.

19. V▌VOJ DRAMATU DO KONCE 19. STOLET═

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
PoΦßtky divadla vÜude na sv∞t∞ souvisejφ s nßbo₧ensk²mi tradicemi. Platφ to o starΘm Egypt∞, Indii a takΘ o starΘm ╪ecku, kde p°i oslavßch boha plodnosti a vφna Dion²sa, vznikla tragΘdie a komedie. Tyto hry se hrßly v amfiteßtrech a vÜechny m∞ly trojφ jednotu - Φasu, mφsta a d∞je. Z ╪ecka se drama rozÜφ°ilo do starov∞kΘho ╪φma.
St°edov∞kß literatura nenavßzala na tradici antickΘho divadla. Cφrkev odmφtala antickΘ divadlo, proto₧e bylo pohanskΘ. A₧ v 9. stoletφ se zaΦala hrßt tzv. officia - vßnoΦnφ nebo velikonoΦnφ hry, kterΘ se hrßly latinsky v kostelech. Z nich postupn∞ vznikaly samostatnΘ hry, kterΘ se hrßvaly mimo kostel a u₧ i v nßrodnφm jazyce - ve 40. letech 15. stoletφ se objevuje prvnφ ΦeskΘ drama MASTI╚K┴╪. Do obdobφ renesance spadß rozkv∞t tzv. al₧b∞tinskΘho divadla v Anglii - W. Shakespeare. Ve èpan∞lsku znamenß renesance zlat² v∞k literatury - Lope de Vega.
Ve v²voji divadla zaujφmß osobitΘ mφsto italskß Comedia dell'arte. Jejφmi hlavnφmi znaky byly masky, improvizace a komickΘ v²stupy. K ustßlen²m postavßm pat°ili harlek²n, kolombφna a pierot. Commedia dell'arte zanikla v pol. 18. stoletφ, kdy Carlo Goldoni uvßdφ do komedie souΦasn² ₧ivot a pevn² text - POPRASK NA LAGUN╠ a CHYTR┴ VDOVA.
V dob∞ baroka vznikß jeden z nejv²znamn∞jÜφch hudebn∞ dramatick²ch ₧ßnr∙ - opera. Roku 1680 vznikß ComΘdie Francaise, prvnφ evropskΘ nßrodnφ divadlo. Na formu i ducha antickΘho drama navazuje klasicismus. Hlavnφm dramatikem klasicismu byl MoliΘre, osvφcenstvφ Voltaire a preromantismu Goethe a Schiller.
V dob∞ nßrodnφho obrozenφ mß v²znamnou ·lohu koΦovnΘ divadlo, ale vznikajφ takΘ stßlΘ divadelnφ scΘny: od roku 1738 p∙sobφ prvnφ divadelnφ scΘna - divadlo v Kotcφch - n∞meckß opera a Φinohra. Pozd∞ji - roku 1783 - vznikß StavovskΘ (Nosticovo) divadlo, kterΘ bylo spφÜe n∞meckΘ, Φesky se hrßlo jen v²jimeΦn∞. O t°i roky pozd∞ji - 1786 - vzniklo prvnφ ΦeskΘ divadlo tzv. Bouda - vlasteneckΘ divadlo na souΦasnΘm VßclavskΘm nßm∞stφ, kterΘ vÜak zaniklo u₧ za 3 roky. Jeho dramatiky byli Vßclav Thßm a P. èediv², z n∞mΦiny a angliΦtiny p°eklßdal Karel Ignßc Thßm.
Prvnφm Φesk²m skuteΦn²m dramatikem byl Vßclav Kliment Klicpera. Pr∙kopnφkem ΦeskΘho divadla byl romantik Josef Kajetßn Tyl, kter² nejprve re₧φroval ochotnickou skupinu a pozd∞ji se stal dramaturgem StavovskΘho divadla. Ze sv∞tov²ch romantik∙ vynikali PuÜkin, Lermontov a Hugo.
Zßkladnφ kßmen Nßrodnφho divadla byl polo₧en 1868, prvn∞ bylo otev°eno 1881, ale zßhy vyho°elo. Znovu bylo otev°eno 1883. Vybudovßno bylo podle nßvrhu architekta Zφtka v novorenesanΦnφm stylu. Na v²zdob∞ se podφleli AleÜ, Bro₧φk, Ma°ßk, Myslbek a Hynais, kter² navrhl oponu. ╪editelem ND byl F. A. èubert.
Dramata psali i lumφrovci: Vrchlick² (HIPPODAMIE s hudbou Fibicha, NOC NA KARLèTEJN╠), Slßdek - p°eklady Shakespeara, Zeyer - RAD┌Z A MAHULENA).
Od poloviny 19. stoletφ se i v dramatu projevuje vliv realismu: Henrik Ibsen - NORA, STRAèIDLA, PEER GYNT, August Strindberg - SLE╚NA JULIE, A. P. ╚echov - VIè╥OV▌ SAD, STR▌╚EK V┴╥A, T╪I SESTRY, RACEK a Gogol - REVIZOR.
Dramaturgem ND byl Ladislav Stroupe₧nick², kter² psal historickΘ hry - ZV═KOVSK▌ RAR┴èEK, PAN═ MINCMISTROV┴ a veselohry - NAèI FURIANTI. K p°edstavitel∙m ΦeskΘho dramatu dßle pat°φ Alois a VilΘm MrÜtφkovi - MARYèA, Gabriela Preissovß - GAZDINA ROBA - zhudebnil Foerster, JEJ═ PASTORKY╥A - zhudebnil JanßΦek a Alois Jirßsek.

20. DRAMA A DIVADLO VE 20. STOLET═

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
Ve 20. stoletφ vznikß muzikßl, revue, zßstupovΘ drama, objevujφ se kabarety a Üantßny. U nßs vzniklo mnoho scΘn po vzniku ╚SR. M∞stskΘ divadlo na Vinohradech v roce 1920 skonΦilo s operami a operetami a zalo₧ilo Komornφ divadlo pro lehΦφ repertoßr.
Divadlo D34 °φdil E. F. Burian, kter² jako re₧isΘr i autor projevil sv∙j avantgardnφ tv∙rΦφ profil p°i dramatizaci sv∞tov²ch klasick²ch d∞l: Goethe - WERTHER, PuÜkin - ON╠GIN, MoliΘre - LAKOMEC nebo Φesk²ch prozaick²ch d∞l: Dyk - KRYSA╪, BeneÜovß - DON PABLO, DON PEDRO A V╠RA LUK┴èOV┴ a p°i pr∙kopnickΘ inscenaci lidovΘ poezie a lidov²ch baroknφch her - LIDOV┴ SUITA. K Burianov∞ vlastnφ tvorb∞ pat°φ PRO╚ ÄIJEè V┴CLAVE ╪═HO a HR┴ZE MEZI N┴MI.
OsvobozenΘ divadlo vzniklo jako poboΦka Dev∞tsilu, hlavn∞ zßsluhou Jind°icha Hon zla a Ji°φho Frejky. Jeho tv∙rΦφmi osobnostmi byli vedle hudebnφho skladatele Jaroslava Je₧ka, Ji°φ Voskovec a Jan Werich. Jejich prvnφm vystoupenφm byla WEST POCKET REVUE, ve kterΘ projevili sv∙j typick² smysl pro recesi, humor a slovnφ h°φΦky. P°ed hrami uvßd∞li tzv. forbφny - aktußlnφ poznßmky k ve°ejnΘmu ₧ivotu. K nejznßm∞jÜφm hrßm pat°φ: SMOKING REVUE, KOSTKY JSOU VRÄENY, BALADA Z HADR┘, SEVER PROTI JIHU, GOLEM, CAESAR - politickß satira; OSEL A ST═N, KAT A BL┴ZEN - protifaÜistickΘ; PANOPTIKUM, RUB A L═C; T╠ÄK┴ BARBORA, P╠ST NA OKO - protivßleΦnΘ. Po Mnichovu byla OD od≥ata koncese.
Jednφm z nejv²znamn∞jÜφch sv∞tov²ch dramatick²ch autor∙ je Bertolt Brecht. Nejprve se proslavil ÄEBR┴CKOU OPEROU, kterou napsal na motivy dφla Johna Gaye. P°φb∞h legendßrnφho lapky Mackieho Messera zpracoval pak prozaicky v T╪═GROèOV╔M ROM┴N╠. Svß nejzralejÜφ dramatickß dφla vytvo°il v emigraci -STRACH A B═DA T╪ET═ ╪═èE, ZADRÄITELN▌ VZESTUP ARTURA UIE - parodie Hitlerovy cesty k moci, MATKA KUR┴Ä A JEJ═ D╠TI - kronika t°icetiletΘ vßlky, ÄIVOT GALILE┘V...
ItalskΘho dramatika Luigiho Pirandella proslavilo p°edevÜφm jeho drama - èEST POSTAV HLED┴ AUTORA - hra o tom, jak vznikß divadelnφ p°edstavenφ. Z jeho dalÜφch her jsou nejznßm∞jÜφ KAÄD▌ M┴ SVOU PRAVDU a DNES VE╚ER IMPROVIZUJEME.
Kouzelnφkem divadla Φi gΘniem re₧ie je naz²vßn prvnφ modernφ re₧isΘr Max Reinhardt. ZaΦφnal jako herec, ale po ·sp∞Ün²ch re₧ijnφch pokusech se zaΦal v∞novat v²hradn∞ re₧ii. S Mal²m divadlem se v Berlφn∞ vydal po cest∞ impresionismu. Necht∞l, aby se divadlo tvß°ilo, ₧e je skuteΦnostφ. Vyu₧φval nov²ch technick²ch vymo₧enostφ - otoΦnΘ jeviÜt∞ a elektrickΘ sv∞tlo. Pohyb herc∙ po jeviÜti ozvlßÜtnil b∞₧φcφm pßsem. Proslavil se zejmΘna inscenacφ Shakespearovy komedie SEN NOCI SVATO J┴NSK╔. Hledal stßle novΘ scΘnickΘ mo₧nosti - pro jednu inscenaci dal nap°. dovΘzt na jeviÜt∞ stromy, tuny mechu a tisφce svatojßnsk²ch muÜek, aby p°edstava lesa byla dokonalß. Tuto inscenaci pozd∞ji zfilmoval v Holywoodu.
Vynikajφcφm re₧isΘrem byl rovn∞₧ K. S. Stanislavskij, spoluzakladatel slavnΘho MoskevskΘho um∞leckΘho akademickΘho divadla. Usiloval o historickou v∞rohodnost, a to a₧ natolik, ₧e p°ed nastudovßnφm Othella poslal herce seznßmit se s prost°edφm na Kypr a p°ed uvedenφm Julia Caesara vyslal scΘnografa do ╪φma. Jeho jmΘno je spojovßno p°edevÜφm s inscenacemi ╚echovov²ch her (Str²Φek Vß≥a, ViÜ≥ov² sad, Ivanov, Racek a T°i sestry) a socißlnφch dramat GorkΘho (D∞ti slunce a Na dn∞), kterΘ se staly vzorem inscenovßnφ doma i v zahraniΦφ.
K nejv²znamn∞jÜφm tv∙rc∙m absurdnφho dramatu pat°φ Samuel Beckett - ╚EK┴N═ NA GODOTA a KONEC HRY - uvßdφ na scΘnu Ütvance, vzbuzujφcφho soucit i odpor zßrove≥, EugΘne Ionesco - PLEèAT┴ ZP╠VA╚KA, NOSOROÄEC. V americkΘ literatu°e pat°il k pr∙kopnφk∙m absurdnφho dramatu Edward Albee - STALO SE V ZOO, KDO SE BOJ═ VIRGINIE WOOLFOV╔? - mu₧ a ₧ena si hrajφ na vysn∞n² ₧ivot, v n∞m₧ si dokß₧φ ubli₧ovat vφc ne₧ ve skuteΦnΘm.
LepÜφm bßsnφkem ne₧ dramatikem byl Vφt∞zslav Nezval, o Φem₧ sv∞dΦφ jeho MANON LESCAUT, MILENCI V KIOSKU a DNES JEèT╠ ZAPAD┴ SLUNCE NAD ATLANTIDOU. Vladislav VanΦura napsal drama z rudolfφnskΘ Prahy ALCHYMISTA, humornou JOSEFINU a JEZERO UKEREVE - proti rasismu. FrantiÜek Langer je tv∙rcem psychologick²ch her PERIFERIE, DVAASEDMDES┴TKA a komedie VELBLOUD UCHEM JEHLY.
Dramatikem sv∞tovΘho v²znamu byl Karel ╚apek. Nejv∞tÜφho v∞hlasu dosßhla jeho dφla psanß z dohadu "co by se stalo, kdyby se... ":... poda°ilo vyrobit um∞lΘho Φlov∞ka - RUR;... Φlov∞k napil nesmrtelnΘho nßpoje - V╠C MAKROPULOS;... sßm Φlov∞k stal stvo°itelem - ADAM STVO╪ITEL - tuto hru napsal spoleΦn∞ se sv²m bratrem Josefem;... poda°ilo uvolnit z hmoty jejφ niΦivou energii - KRAKATIT. Psal vÜak rovn∞₧ hry, kde rßzn∞ odmφtal faÜismus - B═L┴ NEMOC a MATKA. SpoleΦn∞ se sv²m bratrem napsal rovn∞₧ alegorickou hru ZE ÄIVOTA HMYZU - kritika negativnφch rys∙ Φlov∞ka - mot²li - p°elΘtavß lßska, chrousti - hromad∞ nφ majetku, mravenci - touha po moci.
V prvnφm desetiletφ po vßlce doznφvajφ formy okupaΦnφ dramatiky, vyu₧φvajφcφ hojn∞ jinotaj∙ - Ferdinand Peroutka - OBLAK A VAL╚═K. S jinotajn²mi tendencemi souvisela i hra Jana Drdy HR┴TKY S ╚ERTEM, vyu₧φvajφcφ motiv∙ lidovΘ pohßdky.
Z naÜich divadel jsou po 2. sv. vßlce nejpopulßrn∞jÜφ divadlo Semafor - Such² a J. èlitr - JON┴è A TYNGL TANGL, KYTICE, divadlo Na zßbradlφ, Na provßzku, Jßry Cimrmana, Rokoko, Studio Ypsilon a v souΦasnosti je nejlepÜφ VinohradskΘ divadlo.
Jednu z nejdiskutovan∞jÜφch osobnostφ p°edstavuje Pavel Kohout. K vrchol∙m jeho tvorby pat°φ romßn KDE JE ZAKOP┴N PES, MARIE Z┴PAS═ S AND╠LY - o Vlast∞ ChramostovΘ, PAT ANEB HRA KR┴L┘ - mlad² mu₧ ukryje p°ed N∞mci ₧idovskΘho bßsnφka, kter² mu svede ₧enu a UBOH▌ VRAH. Z Φesko - ₧idovskΘ rodiny pochßzel Ludvφk AÜkenazy. Zaujal dramatem NO╚N═ HOST, groteskou C. K. ST┴TN═ ÄENICH. Nßsledovali RASPUTIN a PAèIJE PRO AND╠LKU - mladß dφvka zneu₧φvanß bratrem k vyd∞raΦskΘ prostituci. Po roce 1968 emigroval a zem°el v Itßlii.
Dφlo Vßclava Havla je po 2. sv∞tovΘ vßlce jedinΘ, kterΘ lze srovnßvat s tvorbou sv∞tovou - ZAHRADN═ SLAVNOST, ZT═ÄEN┴ MOÄNOST SOUST╪ED╠N═, AUDIENCE, LARGO DESOLATO, POKOUèEN═, ASANACE, adaptace Gayovy ÄEBR┴CK╔ OPERY.
Josef Topol se uvedl verÜovanou tragΘdiφ P┘LNO╚N═ V═TR. K dalÜφm hrßm pat°φ JEJICH DEN, KONEC MASOPUSTU - kolektivizace vesnice, KO╚KA NA KOLEJ═CH - problΘm lßsky a smrti, SLAV═K K VE╚E╪I - hororovΘ absurdnφ drama, v n∞m₧ je t°eba brßt titul doslova, p°iΦem₧ Slavφk je jmΘno nßpadnφka, SBOHEM, SOKRATE! - navazuje na Konec masopustu. Milan Uhde psal nejen vlastnφ dramata - D╠VKA Z M╠STA TH╔BY, ale dramatizoval i cizφ dφla - Pßralova PROFESION┴LN═ ÄENA, Olbracht∙v Nikola èuhaj - BALADA PRO BANDITU a tvo°il i hry televiznφ - P┴N PLAM═NK┘ a rozhlasovΘ - ZUBA╪OVO POKUèEN═, V▌B╠R╚═. Nejznßm∞jÜφmi divadelnφmi hrami Pavla LandovskΘho jsou - aktovka HODINOV▌ HOTELI╔R a SANIT┴RN═ NOC. K dφl∙m Karla Sidona pat°φ LATRINY - zajateck² tßbor v 1. sv. vßlce, SHAPIRA a LABYRINT - inspirovßn Komensk²m. Na poΦßtku 80. let se objevily novΘ talenty - Daniela Fischerovß - HODINA MEZI PSEM A VLKEM - o ₧ivot∞ francouzskΘho bßsnφka Fracoise Villona a Karel Steigerwald - "tragifraÜka" DOBOV╔ TANCE.

21. VELK╔ POSTAVY SV╠TOV╔ PR╙ZY 20. STOLET═

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
Pr≤za 20. stoletφ jednak navazuje na pr≤zu p°edchßzejφcφho stoletφ a pokraΦuje v jejφ tradici, jednak ji p°etvß°φ Φi dokonce popφrß. Z tohoto hlediska rozeznßvßme dva hlavnφ proudy romßnu 20. stoletφ: realistick² a modernistick².
Experimentßlnφ Φi modernistickß pr≤za nenφ v²plodem 20. stoletφ. Jejφ ko°eny lze najφt u₧ v 18. stoletφ - v dφle L. Sterna - ÄIVOT A N┴ZORY TRISTRAMA SHANDYHO. Naplno se vÜak tato tvorba rozvinula a₧ na p°elomu minulΘho a naÜeho stoletφ.
Mezi nejv²razn∞jÜφ p°edstavitele experimentßlnφho romßnovΘho proudu pat°φ Marcel Proust, kter² je jednφm z inicißtor∙ prom∞ny modernφho romßnu. Na svΘm vrcholnΘm dφle, romßnovΘm cyklu HLED┴N═ ZTRACEN╔HO ╚ASU, pracoval v izolaci od sv∞ta, trßpen t∞₧kou nemocφ. Cyklus mß celkem 7 Φßstφ. Jeho hlavnφm smyslem je vylφΦit nov²m zp∙sobem vnit°nφ ₧ivot hrdiny, jen₧ mß autobiografickΘ rysy.
Anglicky pφÜφcφ Ir, James Joyce, zasßhl radikßln∞ do tradiΦnφ vyprav∞ΦskΘ pr≤zy i jazykovΘho vyjad°ovßnφ. ODYSSEUS je v podstat∞ zßznam jedinΘho dne, jak ho pro₧il jeden obchodnφ agent. I v druhΘm nejv²znamn∞jÜφm dφle - TRYZN╠ ZA FINNEGANA - se pokusil vytvo°it jak²si novodob² m²tus modernφho Φlov∞ka, v jeho₧ ₧ivot∞ se vÜe opakuje a vracφ.
K novßtor∙m romßnu pat°φ i Franz Kafka. HrdinovΘ jeho d∞l nemajφ v²raznou a pevnou podobu a dokonce nemajφ ani p°φjmenφ (Josef K. ).
Francouzsk² prozaik a filozof existencialismu Jean Paul Sartre u₧ ve svΘm prvnφm romßnu HNUS polo₧il zßkladnφ otßzky, k nim₧ se vracφ znova a znova v celΘm svΘm dφle: jak² je smysl lidskΘ existence a co si mß Φlov∞k poΦφt s ₧ivotem, kter² mu v l₧ivosti spoleΦnosti p°ipadß absurdnφ. K jeho dalÜφm dφl∙m pat°φ rozsßhl² a nedokonΦen² romßn CESTY SVOBODY, kde zachycuje v n∞kolika rovinßch obdobφ 2. sv. vßlky v Evrop∞.
ModernistickΘ, ale p°esto i mimo°ßdn∞ analytickΘ je dφlo Williama Faulknera. V∞tÜina jeho tvorby je spjata s rodn²m stßtem Mississippi. Zde se odehrßvajφ p°φb∞hy jeho postupn∞ vznikajφcφ sßgy o n∞kolika rodech, reprezentujφcφch spoleΦenskΘ vrstvy na Jihu po prohranΘ obΦanskΘ vßlce. Sßga zaΦφnß romßnem SARTORIS, a pokraΦuje romßny HLUK A ZU╪IVOST, KDYÄ JSEM UM═RALA, SVATIN╠, SRPNOV╔ SV╠TLO, ABSOLONE, ABSOLONE a trilogiφ VESNICE, M╠STO a PANSK╔ S═DLO.
Realistick² romßn 19. stoletφ mß svoje pokraΦovßnφ ve 20. stoletφ, a prßv∞ tento typ romßnov²ch d∞l p°inesl mimo°ßdnΘ ·sp∞chy autor∙m na celΘm sv∞t∞. Realistick² romßn se vÜak ve 20. stoletφ m∞nφ, i kdy₧ si ponechal mnoho znak∙ realistickΘ poetiky.
Ve francouzskΘ romßnovΘ tvorb∞ do proudu realistickΘho zobrazovßnφ pat°φ Romain Rolland [romΘn rolßn], kter² ve svΘ ranΘ tvorb∞ psal ₧ivotopisy slavn²ch osobnostφ - ÄIVOT MICHELLANGEL┘V, TOLST╔HO, BEETHOVENA. Napsal rovn∞₧ rozsßhl² romßnov² cyklus JAN KRYèTOF. Jeho nejlepÜφm dφlem je romßn PETR A LUCIE, kter² se odehrßvß v Pa°φ₧i za 1. sv. vßlky. Zachycuje p°φb∞h lßsky dvou mlad²ch lidφ, na kterΘm dokazuje nesmyslnost vßlky - oba zahynou pod kostelnφm pilφ°em p°i nßletu. V americkΘ pr≤ze realistickΘ tradice, kterΘ na p°elomu stoletφ vrcholφ v dφle Jacka Londona a Marka Twaina, majφ nep°etr₧itou kontinuitu v tvorb∞ takov²ch literßrnφch zjev∙, jako je John Steinbeck Φi Ernest Hemingway.
John Steinbeck strßvil valnou Φßst ₧ivota v Kalifornii, a zde se odehrßvß i v∞tÜina jeho p°φb∞h∙. Proslavil se zejmΘna romßnem HROZNY HN╠VU - p°φb∞h rodiny chud²ch nßjemc∙, kte°φ za hospodß°skΘ krize ztratφ domov. TragΘdiφ lidφ bez domova se zab²vß i novela O MYè═CH A LIDECH. Z povßleΦn²ch d∞l pat°φ k nejznßm∞jÜφm modernφ parafrßze biblickΘho p°φb∞hu NA V▌CHOD OD R┴JE.
Vrchol americkΘ literatury 1. pol. 20. stol. p°edstavuje Ernest Hemingway. KrutΘ zß₧itky z vßlky i zßliba v nebezpeΦn²ch sportech ho vedly k tomu, ₧e ve sv²ch dφlech od zaΦßtku hledal pravdu o Φlov∞ku v meznφch situacφch. K jeho dφl∙m o prvnφ sv∞tovΘ vßlce pat°φ romßn SBOHEM ARM┴DO!. V romßnu KOMU ZVON═ HRANA vyu₧il sv²ch zkuÜenostφ vßleΦnΘho korespondenta v dob∞ obΦanskΘ vßlky ve èpan∞lsku. STA╪EC A MO╪E je podobenstvφm o v∞ΦnΘm zßpasu Φlov∞ka s p°φrodou. Hlavnφm hrdinou je star² rybß°, kter² tou₧φ ulovit nejv∞tÜφ rybu svΘho ₧ivota. To se mu poda°φ, ale se₧ere mu ji ₧ralok.
Francis Scott Fitzgerald je spolu s Hemingwayem hlavnφm p°edstavitelem tzv. ztracenΘ generace. Dokonce u₧ jeho prvotina NA PRAHU R┴JE z n∞ho ud∞lala mluvΦφho nßzor∙ americkΘ mlßde₧e, kterß m∞la pocit, ₧e jφ jejφ otcovΘ zanechali sv∞t v troskßch. Jeho nejlepÜφm dφlem je VELK▌ GATSBY, romßn o zhroucenφ snu mladφka, kter² se z lßsky k bohatΘ dφvce prodere do jejφho sv∞ta a poznßvß jeho krutost a nemilosrdnost. Zde, stejn∞ jako v romßn∞ N╠ÄN┴ JE NOC Φi POSLEDN═M MAGN┴TOVI, je soudcem ne jen spoleΦnosti, zalo₧enΘ na moci pen∞z, ale i vlastnφch sebeklam∙ a iluzφ.
V n∞meckΘ pr≤ze se realistick² sm∞r rozvinul pln∞ji prßv∞ a₧ ve 20. stoletφ v dφlech: Thomase Manna, Liona Feuchtwangera, Ericha M. Remarqua.
Nejv∞tÜφ n∞meck² spisovatel 20. stoletφ, nositel Nobelovy ceny Thomas Mann, se proslavil v celΘm sv∞t∞ hned sv²m prvnφm romßnem - BUDDENBROOKOVI. Po nßstupu Hitlera k moci odeÜel do emigrace, kdy₧ u₧ p°edtφm v novele MARIO A KOUZELN═K signalizoval hypnotickou moc faÜismu. V emigraci dokonΦil nejrozsßhlejÜφ dφlo, tetralogii JOSEF A BRAT╪I JEHO. I v dalÜφch dφlech se sna₧il vystopovat p°φΦiny souΦasnΘ n∞meckΘ tragΘdie: v romßn∞ LOTA VE V▌MARU brßnil n∞meckΘ kulturnφ d∞jiny a v DOKTORU FAUSTOVI se pokouÜel najφt odpov∞∩ na otßzku, proΦ se Φlov∞k dostßvß na scestφ fanatismu.
N∞meck² romanopisec a dramatik ₧idovskΘho p∙vodu Lion Feuchtwanger [fojchtvanger] pat°φ k nejv²znamn∞jÜφm autor∙m historickΘho romßnu 20. sto letφ. Prvnφ v²razn² ·sp∞ch mu p°inesly romßny OèKLIV┴ V╔VODKYN╠ a ÄID S▄SS. V emigraci, do nφ₧ odeÜel ihned po Hitlerov∞ nßstupu k moci, vytvo°il dv∞ v²znamnΘ trilogie. V prvnφ, nazvanΘ ╚EK┴RNA podßvß sv∞dectvφ o pronßsledovßnφ Äid∙ v nacistickΘm N∞mecku. Tvo°φ ji romßny ┌SP╠CH, SOUROZENCI OPPERMANNOVI a VYHNANSTV═. Druhß, tvo°enß romßny ÄIDOVSK┴ V┴LKA, SYNOV╔ a ZASL═BEN┴ ZEM╠, vyprßvφ o osudech ₧idovskΘho nßroda.
Erich Maria Remarque se z·Φastnil 1. sv∞tovΘ vßlky jako dobrovolnφk n∞meckΘ armßdy a vrßtil se z nφ jako p°esv∞dΦen² antimilitarista. Jeho prvnφ romßny NA Z┴PADN═ FRONT╠ KLID - zachycuje zßkopovou vßlku, kde smrt Φlov∞ka nemß ₧ßdn² v²znam a CESTA ZP┴TKY - o t∞₧kostech p°i nßvratu vojßk∙ do normßlnφho ₧ivota, zφskaly obrovskou popularitu. NacistΘ v N∞mecku zbavili Remarqua obΦanstvφ a autor tak pro₧il v∞tÜφ Φßst ₧ivota v emigraci v USA a ve èv²carsku, kde nalezl sv∙j druh² domov. Zde dosßhl znovu sv∞tovΘho ·sp∞chu romßnem V═T╠ZN▌ OBLOUK. Po NOCI V LISABONU vyÜel jeho poslednφ romßn ST═NY V R┴JI - ₧ivot n∞meckΘho emigrantu v USA.
Z italsk²ch spisovatel∙ je nejpopulßrn∞jÜφ Alberto Moravia. K jeho nejlepÜφm pracφm romßn ╪═MANKA - dφvka, kterß se z bφdy stane prostitutkou, HORALKA - m∞stskß ₧ena se uch²lφ b∞hem vßlky spolu s dcerou do hor, POHRD┴N═ - obraz vyÜÜφch spoleΦensk²ch kruh∙ a NUDA - citov² p°φb∞h dφvky a malφ°e.

22. MEZIV┴LE╚N┴ ╚ESK┴ POEZIE

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
Ve 20. letech vznikß proletß°skß poezie, kterß se mß stßt souΦßstφ ₧ivota a bojovat za socißlnφ spravedlnost. Jejφm nejv²znamn∞jÜφm p°edstavitelem u nßs je Ji°φ Wolker. Ve svΘ bßsnickΘ prvotin∞ HOST DO DOMU lφΦφ ideßl harmonickΘho sv∞ta, krßsy ka₧dodennφho ₧ivota. Z tΘto sbφrky jsou znßmΘ bßsn∞ V╠CI a POèTOVN═ SCHR┴NKA.
Ve svΘ druhΘ a nejv²znamn∞jÜφ sbφrce T╠ÄK┴ HODINA ji₧ nahrazuje lßsku a okouzlenφ d∞lnickou pracφ. SouΦßstφ tΘto sbφrky je pßsmo SVAT▌ KOPE╚EK, kde je cφtit vliv Apollinairova Pßsma. Z jeho prozaick²ch pracφ majφ nejv∞tÜφ v²znam modernφ po hßdky: O KOMIN═KOVI a O MILION┴╪I, KTER▌ UKRADL SLUNCE. DalÜφ knihy Wolker ji₧ nestaΦil vydat, nebo¥ zem°el v 24 letech na TBC.
Proletß°skou poezii Jind°ich Ho°ejÜφ obohatil o motivy fr. unanimismu (lat. una anima - jedna duÜe) - HUDBA NA N┴M╠ST═ a intimnφ milostnou lyriku - KOR┴LOV▌ N┴HRDELN═K. V²znamnΘ jsou rovn∞₧ jeho p°eklady z francouzÜtiny.
Jednφm z tv∙rc∙ proletß°skΘ poezie byl i Josef Hora - PRACUJ═C═ DEN, SRDCE A V╪AVA SV╠TA a BOU╪LIV╔ JARO. Od sbφrky STRUNY VE V╠TRU se stal ·st°ednφm motivem jeho tvorby Φas - TV┘J HLAS, DV╠ MINUTY TICHA. Ve svΘm zßv∞reΦnΘm obdobφ se obracel k ₧ivotnφ sφle um∞nφ, k rodnΘ zemi a domovu - ZP╠V RODN╔ ZEM╠, M┴CHOVSK╔ VARIACE, DOMOV a bßse≥ JAN HOUSLISTA. Hora p∙sobil rovn∞₧ jako p°ekladatel, hlavn∞ ruskΘ poezie - Jesenin, Pasternak a PuÜkin∙v EVÄEN ON╠GIN.
Po anarchistickΘm obdobφ mladΘho Stanislava Kostky Neumanna, nastßvß dalÜφ obdobφ jeho tvorby - ztoto₧n∞nφ s utlaΦen²mi, vφra v pozemsk² ₧ivot a lßsku k p°φrod∞, nad∞je v mo₧nost vytvo°enφ lepÜφ spoleΦnosti. Okouzlenφ p°φrodou se projevuje ve sbφrce KNIHA LES┘, VOD A STR┴N═, jejφm₧ prot∞jÜkem jsou NOV╔ ZP╠VY - obdiv k modernφ technice, tovßrnφm komφn∙m... Stal se rovn∞₧ spoluzakladatelem KS╚ a propagßtorem proletß°skΘ poezie - RUD╔ ZP╠VY. PotΘ se naΦas navrßtφ k Φlov∞ku a jeho slo₧itosti triptychem L┴SKA. V politickΘ bojovnΘ lyrice pokraΦuje ve sbφrkßch SRDCE A MRA╚NA, SON┴TA HORIZONT┴LN═HO ÄIVOTA. Reakcφ na Halasovy StarΘ ₧eny jsou STA╪═ D╠LN═CI. Po nßstupu faÜismu pφÜe BEZEDN▌ ROK a ZAMO╪EN┴ L╔TA. Obhajobou SSSR je jeho polemika ANTI - GIDE.
Mladß generace se seskupovala do literßrnφch sdru₧enφ. Jednφm z nich byla brn∞n skß Literßrnφ skupina blφzkß expresionismu, ale v²znamn∞jÜφ byl Dev∞tsil, kter² byl za lo₧en roku 1920 v Praze. Zprvu se hlßsil k proletß°skΘmu um∞nφ, ale pod teoretick²m vedenφm Karla Teiga se v n∞m brzy ustavil svΘbytn² bßsnick² sm∞r - poetismus, kter² byl sice rovn∞₧ spojen s vizφ lepÜφ spoleΦnosti, ale necht∞l promlouvat k souΦasnΘ bφd∞ a k boji za spravedliv∞jÜφ sv∞t, ale b²t p°edobrazem Ü¥astnΘho ₧ivota. Usiloval o odstran∞nφ hranice um∞nφ, a proto se inspiroval takΘ okrajov²mi polohami um∞ nφ - cirkus, pou¥, jazz, n∞m² film.
Zßkladnφ bßsnickou knihou poetismu je Nezvalova PANTOMIMA, kterß obsahuje mj. bßsn∞ PODIVUHODN▌ KOUZELN═K, ABECEDA a PAPOUèEK NA MOTOCYKLU. V²znamn² je rovn∞₧ soubor B┴SN╠ NOCI, obsahujφcφ bßsn∞ AKROBAT a EDISON. Ve 30. letech v Nezvalov∞ poezii pokraΦuje avantgardnφ proud - SKLEN╠N▌ HAVELOK, SBOHEM A è┴TE╚EK, kter² vrcholφ surrealistick²mi dφly - ÄENA V MNOÄN╔M ╚═SLE a PRAHA S PRSTY DEèT╠. P∙vodn∞ anonymn∞ vydal 52 HO╪K▌CH BALAD V╠╚N╔HO STUDENTA ROBERTA DAVIDA. V dob∞ ohro₧enφ republiky se obracφ k nßrodu a historii - MATKA NAD╠JE - kde nemocnß matka symbolizuje republiku a P╠T MINUT ZA M╠STEM. Psal i ΦetnΘ pr≤zy, Φasto s autobiografick²mi motivy - KRONIKA Z KONCE TIS═CILET═, PRAÄSK▌ CHODEC, divadelnφ hry - MILENCI Z KIOSKU, MANON LESCAUT a knφ₧ky pro d∞ti - ANI╚KA SK╪═TEK A SLAM╠N▌ HUBERT. Mezi ΦetnΘ autorovy bßsnickΘ p°eklady pat°ila dφla E. A. Poea, A. Rimbauda a H. Heina.
K proletß°skΘ poezii sm∞°oval ve sbφrce M╠STO V SLZ┴CH i Jaroslav Seifert. P°φklon k poetismu se zaΦφnß projevovat u₧ v dalÜφ sbφrce SAM┴ L┴SKA. Jednφm z v∙dΦφch bßsnφk∙ poetismu se stal sbφrkami NA VLN┴CH TSF, SLAV═K ZP═V┴ èPATN╠ - skepse v∙Φi napravenφ sv∞ta a POèTOVN═ HOLUB. V dalÜφ svΘ lyrickΘ tvorb∞ stßle vφc vyjad°oval okouzlenφ ₧ivotem, lßskou a p°ßtelstvφm - JABLKO Z KL═NA, RUCE VENUèINY a JARO, SBOHEM. Sv∙j d°φve voln² verÜ ukßznil do pφs≥ovΘ r²movanΘ formy. Ve dnech vzr∙stajφcφho nebezpeΦφ faÜismu a za okupace prodchnul svou poezii ·zkostφ i bojovnou nad∞jφ - ZHASN╠TE SV╠TLA, P╪ILBA HL═NY a vφru nßroda posiloval i poeziφ v∞novanou Praze - SV╠TLEM OD╠N┴ a milovanΘ autorce BabiΦky - V╠J═╪ BOÄENY N╠MCOV╔.
Konstantin Biebl byl ve svΘ tvorb∞ poznamenßn proletß°skou poeziφ - V╠RN▌ HLAS, ZLOM, ZLOD╠J Z BAGHDADU, poetismem ZLAT▌MI ╪ET╠ZY, S LOD═, JEÄ DOV┴Ä═ ╚AJ A K┴VU - myÜlenka dßlek, vlastnφ zß₧itky a surrealismem - ZRCADLO NOCI. Psal n∞₧nΘ a hravΘ verÜe - vrcholem jeho dφla je bßsnickß skladba typu "pßsma" NOV▌ IKAROS.
Celkov∞ pesimisticky p∙sobφ dφlo FrantiÜka Halase. Ji₧ v prvnφ sbφrce S╔PIE p°evlßdß tragick² ₧ivotnφ pocit, kter² jeÜt∞ zesφlil v nßsledujφcφm souboru verÜ∙ KOHOUT PLAè═ SMRT. Jeho tvorba je poznamenanß vnit°nφm rozporem, klade si otßzky po smyslu poezie a lidskΘ existence. Vytvo°il osobit² "halasovsk²" styl - hrub∞ opracovanΘ, t∞₧kopßdnΘ, neuhlazenΘ verÜe, formßln∞ nedokonalΘ. To je patrnΘ i v bßsni STAR╔ ÄENY - lφΦφ jednotlivΘ Φßsti t∞la umφrajφcφ ₧eny a ve sbφrce z obdobφ mobilizace a Mnichova - TORZO NAD╠JE. Ve svΘ tvorb∞ rovn∞₧ oslavil postavu B. N∞mcovΘ a krßsu mate°Ütiny - NAèE PAN═ BOÄENA N╠MCOV┴ a vracel se k d∞tskΘmu sv∞tu - Φßst sbφrky LAD╠N═.
Nejd∙sledn∞jÜφm protich∙dcem avantgardnφ poetiky se stalo dφlo Vladimφra Holana. Zatφmco poetismus rozvφjel smyslov∞ konkrΘtnφ, asociativnφ obraznost, Holan sm∞°oval naopak k posti₧enφ tajemnΘ zßkonitosti vztah∙ a d∞j∙. Jeho prvotinou byl BLOUZNIV▌ V╠J═╪. Holan je jeÜt∞ "p°er²van∞jÜφ" ne₧ Halas - nepodßvß souvisl² "obraz", ale jen jakΘsi zlomky, ·ryvky d∞j∙ v ostr²ch st°izφch. ╚asto vytvß°φ svΘbytn² sv∞t, budovan² z vnit°nφch zdroj∙ jazyka - OBLOUK a KAMENI, P╪ICH┴Z═è... SpoleΦenskß realita vstoupila siln∞ji do jeho tvorby v obdobφ Mnichova - Z┴╪═. Za vßlky vznikla svΘbytnß epickß poezie, zobrazujφcφ krut² osud Φlov∞ka v soudobΘm sv∞t∞ - PRVN═ TESTAMENT, TEREZKA PLANETOV┴. Holan Φasto p°eklßdal. Z jeho p°eklad∙, kterΘ majφ jen voln² vztah k originßl∙m, zaujala p°ebßsn∞nß dφla R. M. Rilka.
Pro tvorbu katolick²ch bßsnφk∙ je typickΘ hledßnφ v²chodiska z krizovΘho stavu sv∞ta. Z nich byl katolick² kn∞z Jakub Deml, kter² byl vÜak po konfliktech vylouΦen z duchovnφ sprßvy, poklßdßn za p°edch∙dce surrealismu. V²razn∞ jej ovlivnilo setkßnφ s B°ezinou. Z jeho dφla vynikajφ lßskyplnΘ bßsn∞ v pr≤ze MOJI P╪┴TEL╔ a MIRIAM, naopak d∞sivΘ vize p°evlßdajφ v HRADU SMRTI a TANCI SMRTI. Jeho nejlepÜφ pr≤zou je ZAPOMENUT╔ SV╠TLO, v²znamnΘ jsou i jeho denφky èL╔P╠JE.
DalÜφm bßsnφkem spiritußlnφ orientace, kter² byl ovlivn∞n B°ezinou je Jan ZahradnφΦek. P°edstavy smrti a noci v prvnφch sbφrkßch - POKUèEN═ SMRTI a N┴VRAT se postupn∞ prom∞≥ujφ v oslavu p°φrody a rodnΘho kraje - Ä═ZNIV╔ L╔TO, POZDRAVEN═ SLUNCI. Za okupace se obracel k tradici a svat²m patron∙m - KOROUHVE.

23. MEZIV┴LE╚N┴ ╚ESK┴ PR╙ZA

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
Po 1. sv. vßlce dochßzφ v literatu°e k v²raznΘ diferenciaci a to jak nßzorovΘ tak i tematickΘ. Na 19. stoletφ navazuje naturalismus (StaÜek, K. M. ╚apek - Chod). Objevuje se pr≤za reportß₧nφ (Olbracht, FuΦφk, Majerovß), lyrickß (VanΦura), humoristickß (HaÜek, PolßΦek), psychologickß (HavlφΦek, ╪ezßΦ), katolickß (╚ep, Durych), socialistickß (VanΦura, Olbracht, Majerovß, Pujmanovß) a demokratickß (Bass, brat°i ╚apkovΘ).
Jaroslav HaÜek p°ispφval mno₧stvφm humoristick²ch Φrt a pr≤z do Φasopis∙ - TRAMPOTY PANA TENKR┴TA, M┘J OBCHOD SE PSY A JIN╔ HUMORESKY. Byl hlavnφm str∙jcem parodujφcφ Strany mφrnΘho pokroku v mezφch zßkona - D╠JINY STRANY M═RN╔HO POKROKU V MEZ═CH Z┴KONA. Za vßlky p°eb∞hl na ruskou stranu a poslΘze p°eÜel do RudΘ armßdy. VßleΦnΘ zß₧itky se staly podn∞tem pro jeho st∞₧ejnφ dφlo OSUDY DOBR╔HO VOJ┴KA èVEJKA ZA SV╠TOV╔ V┴LKY, kterΘ ho proslavilo ve sv∞t∞.
Prvnφm dφlem Ivana Olbrachta je prozaickß kniha O ZL▌CH SAMOT┴╪═CH - lidΘ na o kraji spoleΦnosti. Prvnφ obdobφ tvorby vrcholφ psychologick²m romßnem ÄAL┴╪ NEJTEMN╠Jè═ - tragΘdie slepΘho komisa°e Macha, ₧ßrlφcφho na svou ₧enu a okolφ. Jeho dalÜφm psychologick²m romßnem je PODIVN╔ P╪┴TELSTV═ HERCE JESENIA - o p°ßtelstvφ dvou povahov∞ rozdφln²ch herc∙ za 1. sv. vßlky. Po roce 1918 tφhl k ideologickΘ proklamativnosti a reportß₧ovosti - BEJV┴VALO - satirickΘ pohlΘdnutφ na p°e₧itky z Rak. - Uh., ZAM╪═ÄOVAN╔ ZRCADLO - zß₧itky z ostravskΘ v∞znice, ANNA PROLET┴╪KA - p°erod posluÜnΘ a pasivnφ slu₧ky ve spolubojovnici d∞lnφka. Zm∞na nastßvß a₧ v pr≤zßch s podkarpatskou tΘmatikou: um∞leckΘ reportß₧e HORY A STALET═, romßnovß balada NIKOLA èUHAJ LOUPEÄN═K a trojice pr≤z GOLET V ┌DOL═ - z prost°edφ podkarpatsk²ch Äid∙ - nap°. O SMUTN▌CH O╚═CH HANY KARADÄI╚OV╔.
Marie Majerovß se od poΦßtku zam∞°ovala na citovΘ problΘmy ₧en a dobovΘ socißlnφ otßzky - N┴M╠ST═ REPUBLIKY. Obojφ linie se spojuje v romßnu NEJKR┴SN╠Jè═ SV╠T. Utopickou vizφ revoluce je kolektivnφ romßn P╪EHRADA. Vrcholu dosßhlo jejφ dφlo v romßnu z kladenskΘho prost°edφ SIR╔NA a zvlßÜt∞ v jejφm volnΘm pokraΦovßnφ, v novele HAV═╪SK┴ BALADA. Jejφ tvorbu pro mlßde₧ p°edstavuje ROBINSONKA a NESPOKOJEN▌ KR┴L═╚EK.
K literßrnφ dru₧in∞ F. X. èaldy pat°ila Marie Pujmanovß. V prvotin∞ POD K╪═DLY se inspirovala vlastnφm d∞tstvφm. Krize lidsk²ch vztah∙ zp∙sobenß vßlkou se odrß₧φ v nßsledujφcφch POV═DK┴CH Z M╠STSK╔HO SADU. Ve druhΘm obdobφ svΘho dφla sm∞°ovala ke spoleΦenskΘmu romßnu, nßzorov∞ se sblφ₧ila s komunistick²m hnutφm. Vrcholn²m dφlem tohoto obdobφ jsou LID╔ NA K╪IÄOVATCE. MΘn∞ p°esv∞dΦivΘ jsou navazujφcφ romßny HRA S OHN╠M a ÄIVOT PROTI SMRTI. Za vßlky napsala psycholog. novelu P╪EDTUCHA.
HarmonickΘ d∞tstvφ pro₧il Vladislav VanΦura ve venkovskΘm prost°edφ Povltavφ. Byl prvnφm p°edsedou Dev∞tsilu, a i po vylouΦenφ s KS╚ sympatizoval s krajnφ levicφ. Za okupace pat°il k Φeln²m p°edstavitel∙m odboje, 1942 byl zatΦen a popraven. Do literatury vstoupil originßlnφmi pr≤zami, zalo₧en²mi na nezvyklΘm stylu (bohatstvφ metafor, expresivita, kni₧nφ v²razy) - AMAZONSK▌ PROUD; DLOUH▌, èIROK▌, BYSTROZRAK▌. Mezi autorova vrcholnß dφla pat°φ romßny PEKA╪ JAN MARHOUL - Φlov∞k, kter² doplatil na svou dobrotu, POLE ORN┴ A V┴LE╚N┴ - proti vßlce a POSLEDN═ SOUD, v nich₧ stavφ proti civilizaΦnφm konvencφm ₧ivot v souladu s rytmem p°φrody. Ve 30. letech se v jeho tvorb∞ objevuje vφce d∞jovosti - MARK╔TKA LAZAROV┴ - p°φb∞h lßsky a krve z ΦeskΘho st°edov∞ku a soubor povφdek LUK KR┴LOVNY DOROTKY. Na konci 30. let se autor obrßtil ke spoleΦenskΘmu romßnu -RODINA HORVATOVA a k zobrazenφ starÜφch d∞jin -OBRAZY Z D╠JIN N┴RODA ╚ESK╔HO. K jeho dalÜφm dφl∙m pat°φ humornß parodie ROZMARN╔ L╔TO, p°φb∞h novodobΘho barona PrßÜila KONEC STAR▌CH ╚AS┘, nebo modernφ pohßdka KUBULA A KUBA KUBIKULA. V²znamnß je i jeho prßce pro divadlo -ALCHYMISTA nebo pro film - P╪ED MATURITOU, NAèI FURIANTI.
Vßclav ╪ezßΦ pro₧il drsnΘ d∞tstvφ a mlßdφ v proletß°skΘ rodin∞. Vrcholem jeho dφla jsou psychologickΘ romßny psanΘ za okupace: ╚ERN╔ SV╠TLO, SV╠DEK a ROZHRAN═, ve kter²ch pronikav∞ spodobnil zlo v Φlov∞ku a boj s nφm. Z jeho tvorby pro d∞ti jsou znßmΘ knihy KLUCI, HUR┴ ZA N═M a POPLACH V KOV┴╪SK╔ ULI╚CE.
Novinß°, kritik a p°ekladatel Julius FuΦφk publikoval reportß₧e o SSSR, kde strßvil n∞kolik let - V ZEMI, KDE Z═TRA JIÄ ZNAMEN┴ V╚ERA. Ve druhΘ polovin∞ 30. let zastßval stalinistickß stanoviska. Za okupace se v∞noval literßrnφ historii - esej BOÄENA N╠MCOV┴ BOJUJ═C═. ┌Φastnil se protifaÜistickΘho odboje, 1942 byl zatΦen a o rok pozd∞ji popraven. V pankrßckΘ v∞znici napsal REPORT┴Ä PSANOU NA OPR┴TCE.
Z ₧idovskΘ rodiny pochßzel Karel PolßΦek - za okupace byl proto perzekvovßn - zahynul v Osv∞timi. Jeho dφlo vychßzφ z detailnφho pozorovßnφ zvyk∙ "malΘho Φlov∞ka" - soubor sloupk∙ OKOLO N┴S. Z jeho pr≤z vynikß D┘M NA P╪EDM╠ST═, zobrazujφcφ nebezpeΦφ lidskΘ malosti jako zßrodku totality a p∙vabnΘ klukovskΘ vyprßv∞nφ BYLO N┴S P╠T. Rozsßhl² romßnov² cyklus OKRESN═ M╠STO, HRDINOV╔ T┴HNOU DO BOJE, PODZEMN═ M╠STO a VYPROD┴NO se odehrßvß na malom∞st∞ (jeho rodnΘm Rychnov∞ n. K. ) p°ed a po 1. sv. vßlce. Znßm² je jeho romßn o fotbalovΘm fandovstvφ MUÄI V OFSAJDU.
K nejznßm∞jÜφm dφl∙m Jaroslava HavlφΦka pat°φ PETROLEJOV╔ LAMPY a HELIMADOE. V pr≤zßch Eduarda Basse p°eva₧uje satira a humor - fotbalovß pohßdka KLAPZUBOVA JEDEN┴CTKA. Z cirkusovΘho prost°edφ Φerpajφ romßn CIRKUS HUMBERTO a povφdky LID╔ Z MARINGOTEK.
Nejv²znamn∞jÜφm spisovatelem mezivßleΦnΘho obdobφ u nßs byl Karel ╚apek - prozaik, ₧urnalista, dramatik a p°eklady modernφch bßsnφk∙, zvlßÜt∞ Apollinairova Pßsma, ovlivnil i povßleΦnou poezii. Prvnφ samostatnß kniha povφdek BOÄ═ MUKA se obracela k nitru a metafyzick²m otßzkßm. Ve dvacßt²ch letech psal cestopisy ITALSK╔ LISTY, V▌LET DO èPAN╠L, OBR┴ZKY Z HOLANDSKA a ANGLICK╔ LISTY, pr≤zy na detektivnφ nßm∞ty - POV═DKY Z JEDN╔ a Z DRUH╔ KAPSY, pohßdky - DEVATERO POH┴DEK. Z je ho dalÜφch d∞l pro d∞ti je znßma D┴èENKA, ╚ILI ÄIVOT èT╠N╠TE. Nejv∞tÜφho v∞hlasu dosßhla jeho dφla psanß z dohadu "co by se stalo, kdyby se... ". Jeho vrcholn²m dφlem je trilogie: HORDUBAL, POV╠TRO╥ a OBY╚EJN▌ ÄIVOT, kterß poukazuje na mnohoznaΦnost pravdy a pluralitu lidskΘ osobnosti. ProtivßleΦn²m dφlem je romßn V┴LKA S MLOKY.
Josef ╚apek byl z poΦßtku svΘ tvorby ovlivn∞n kubismem a expresionismem - LELIO. Psal rovn∞₧ pr≤zu pro d∞ti - POV═D┴N═ O PEJSKOVI A KO╚I╚CE a baladickΘ pr≤zy - ST═N KAPRADINY. Ve 30. letech psal reflexivnφ pr≤zu - KULHAV▌ POUTN═K.
Jan ╚ep vynikl kratÜφmi pr≤zami z venkovskΘho prost°edφ - ZEM╠ÄLU╚, D╠RAV▌ PL┴èì, TV┴╪ POD PAVU╚INOU. Jeho postavy hledajφ zßchytnΘ body v rodnΘm kraji a k°es¥anskΘ vφ°e. Takov² je i hrdina jedinΘho romßnu HRANICE ST═NU. Posmrtn∞ vyÜly zlomky autobiografie SESTRA ┌ZKOST, psanΘ francouzsky (po roce 1948 emigroval).
Jaroslav Durych byl odp∙rcem Masarykova demokratismu, navazoval na tradice protireformace a baroka. V dφlech po 1. sv. vßlce op∞vuje chudobu a pokoru jako odlesk v∞ΦnΘ bla₧enosti - SEDMIKR┴SKA. Vrchol jeho dφla tvo°φ historickΘ pr≤zy z obdobφ ranΘho baroka - povφdky REKVIEM a romßn BLOUD╠N═

24. FILMOV╔ UM╠N═

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
Film za svΘ pom∞rn∞ krßtkΘ trvßnφ (v roce 1995 mu bylo teprve 100 let) prod∞lal ji₧ znaΦn² v²voj. Prvnφ ve°ejnΘ promφtßnφ filmu se konalo 28. 12. 1895 na pa°φ₧skΘm bulvßru des Capucines. Brat°i LumiΘrovΘ zde promφtli deset kratiΦk²ch film∙, z nich₧ nejv∞tÜφ ·sp∞ch m∞l P╪═JEZD VLAKU: vlak se blφ₧φ do stanice, lokomotiva je stßle v∞tÜφ, °φtφ se na divßky a ti vstßvajφ ze sedadel a v panice prchajφ ze sßlu. U nßs se prvnφ filmovß projekce konala v Karlov²ch Varech r. 1896, ji₧ sedm t²dn∙ po historickΘm p°edstavenφ b°φ. LumiΘrov²ch.
Prvnφ filmy byly ΦernobφlΘ a n∞mΘ, doprovßzel je klavφr, pop°. cel² orchestr. Mezi nejv²znamn∞jÜφ re₧isΘry tΘto doby pat°φ RenΘ Clair. K re₧ii se dostal poprvΘ filmem PA╪═Ä SP═, fantastickou groteskou plnou poezie a humoru. TakΘ natoΦil dadaistickou h°φΦku MEZIHRA, kterß se stala manifestem avantgardy. Clair byl odp∙rcem zfilmovanΘho divadla, a p°ece pro SLAM╠N▌ KLOBOUK sßhl pro p°edlohu k burlesce Eugena Labiche. Pozd∞ji natoΦil plno nßdhern²ch film∙ - ML╚ETI ZLATO, VELK╔ MAN╔VRY, KR┴SKY NOCI...
PremiΘra JAZZOV╔HO ZP╠V┴KA v r. 1927 definitivn∞ uzav°ela etapu n∞mΘho filmu. Po prvnφch filmech se zvukem, p°evß₧n∞ muzikßlech, vznikajφ ji₧ klasickΘ filmy dneÜnφ doby.
V ╚eskoslovensku se v²razn∞ film prosadil a₧ po vzniku republiky. Prvnφm v∞tÜφm Φesk²m re₧isΘrem je Karel LamaΦ, kter² natoΦil prvnφ adaptaci HaÜkova DOBR╔HO VOJ┴KA èVEJKA. Ve zvukovΘm obdobφ natoΦil nejlepÜφ hry s Vl. Burianem: C. K. POLN═ MARè┴LEK, TO NEZN┴TE HADIMRèKU, FUNEBR┴K, DUCH┴╚EK TO ZA╪═D═...
Divadelnφ re₧isΘr Jind°ich Honzl natoΦil s Voskovcem a Werichem jejich prvnφ dv∞ komedie PUDR A BENZ═N a PEN═ZE NEBO ÄIVOT. VanΦur∙v poslednφ film, adaptace Stroupe₧nickΘho NAèICH FURIANT┘ a adaptace B═L╔ NEMOCI K. ╚apka, kterou natoΦil a kde hrßl nßÜ p°ednφ herec Hugo Haas, p°isp∞ly k duchovnφmu posφlenφ ΦeskΘho nßroda v obdobφ faÜistickΘho ohro₧enφ. V obdobφ protektorßtu byla v∞tÜina pokrokov²ch tv∙rc∙ nucena stßhnout se do ·stranφ (J. Honzl, E. F. Burian) nebo odejφt za hranice (H. Haas, Voskovec a Werich). AvÜak i v tomto obdobφ vznikajφ dφla, kterß byla chßpßna jako protest proti nacistickΘ nadvlßd∞ - nap°. adaptace BABI╚KY F. ╚ßpa.
Po znßrodn∞nφ filmu dφla nemajφ tak vysokou um∞leckou hodnotu jako za prvnφ re publiky. Teprve v 50. letech vznikajφ filmy jako PYèN┴ PRINCEZNA. K. Stekl² se celkem ·sp∞Ün∞ zhostil ·kolu p°evΘst do filmovΘ podoby HaÜkova èvejka a herec R. HruÜinsk² v hlavnφ roli film∙ DOBR▌ VOJ┴K èVEJK a POSLUèN╠ HL┴S═M podal ukßzku skuteΦn∞ mistrovskΘho herectvφ.
Filmy, kterΘ vznikaly v 60. letech byly charakterizovßny nov²mi, vyÜÜφmi um∞leck² mi p°φstupy. V °ad∞ film∙ Ülo o kritick² pohled na chyby a nedostatky 50. let. Do filmovΘ praxe nastupuje tzv. Φeskß novß vlna - MiloÜ Forman, V∞ra Chytilovß, Ji°φ Menzel.
MiloÜ Forman se prosadil v 60. letech povφdkov²m filmem KONKURS a adaptacφ novely Jaroslava PapouÜka ╚ERN▌ PETR. Ve spoluprßci s PapouÜkem a Ivanem Passerem vytvo°il takΘ komedii L┴SKY JEDN╔ PLAVOVL┴SKY - o milostnΘm vztahu mladΘho muzikanta a textilnφ d∞lnice. Celosv∞tovΘ uznßnφ zφskal alegorickou satirou z prost°edφ po₧ßrnickΘho plesu HO╪═ M┴ PANENKO!. PoslΘze se usadil v USA a tamnφ divßky zaujal ho°kou komediφ ODCH┴Z═M. Za adaptaci romßnu Kena Keseye P╪ELET NAD KUKA╚╚═M HN═ZDEM zφskal Oscara. NemΘn∞ v²znamnΘho ·sp∞chu dosßhl i adaptacφ divadelnφho muzikßlu VLASY, protestujφcφho proti nesmyslnΘmu militaritismu. Z v∞tÜφ Φßsti v barrandovsk²ch ateliΘrech vznikl film o vztahu skladatele Salieriho k Mozartovi AMADEUS, kter² byl ov∞nΦen n∞kolika Oscary. Nominaci na Oskara zφskal i za sv∙j film LID VS. LARRY FLINT.
DalÜφm p°edstavitelem je Ji°φ Menzel, kter² se zam∞°oval na adaptace v²znamn²ch literßrnφch d∞l domßcφ literatury. Prosadil se adaptacφ novely B. Hrabala OST╪E SLEDOVAN╔ VLAKY, za n∞j₧ byl ocen∞n Oscarem. V²znamn²m ·sp∞chem byl p°epis VanΦurova ROZMARN╔HO L╔TA. Morßlnφ pro₧itek krßsy lidskΘho ₧ivota p°evlßdal v obrazech malom∞stskΘho pivovaru ve 20. letech POST╪IÄINY. Podle scΘnß°e Z. Sv∞rßka vznikl hluboce lidsk² p°φb∞h o vztahu mezi °idiΦem nßkla∩ßku a jeho mφrn∞ duÜevn∞ zaostal²m zßvoznφkem VESNI╚KO M┴ ST╪EDISKOV┴. Podle Sv∞rßkovy p°edlohy natoΦil i NA SAMOT╠ U LESA. Pro jedno ze sv²ch d∞l si vybral jako p°edlohu i Havlovu ÄEBR┴CKOU OPERU.
D╠DICTV═, ANEB KURVA HOèI GUTENTAG je jednφm z poslednφch film∙ re₧isΘrky V∞ry ChytilovΘ. V prvnφm obdobφ ovlivn∞na dokumentarismem natoΦila filmy PYTEL BLECH a O N╠╚EM JIN╔M. P°φb∞hem dvou v²st°ednφch dφvek jsou SEDMIKR┴SKY, ve filmu OVOCE STROM┘ RAJSK▌CH J═ME se na stylizovanΘm p°φb∞hu milostnΘho troj·helnφku zab²vala d∙le₧itostφ poznßnφ pravdy. Vynikajφcφ hra o vztahu ₧eny a mu₧e je HRA O JABLKO. Dßle ve v²Φtu d∞l m∙₧eme pokraΦovat: PANELSTORY - ze ₧ivota na sφdliÜti, FAUNOVO VELMI POZDN═ ODPOLEDNE.
V roce 1992 byl na Oscara nominovßn film re₧isΘra Jana Sv∞rßka OBECN┴ èKOLA, slavnou souÜku vÜak Sv∞rßk zφskal a₧ v roce 1997 za film KOLJA. ScΘnß°e k t∞mto film∙m napsal jeho otec Zden∞k Sv∞rßk, kter² spolu s L. Smoljakem natoΦili tzv. crazy - komedie - KULOV▌ BLESK, J┴CHYME HO╧ HO DO STROJE, J┴RA CIMRMAN LEÄ═C═, SP═C═, ROZPUèT╠N▌ A VYPUèT╠N▌. V²Φet osobnostφ lze skonΦit u slovenskΘho "Felliniho" Juraje Jakubiska. Jeho debutem byly KRISTOVY ROKY, mezi jeho poslednφm filmy pat°φ LEPèIE BYì BOHAT▌ A ZDRAV▌ AKO CHUDOBN▌ A CHOR▌ Φi NEJASN┴ ZPR┴VA O KONCI SV╠TA.
Z anglickΘho filmu je nutno se zmφnit o C. Reedovi, kter² natoΦil dle romßnu I. Stonea film VE SLUÄB┴CH PAPEÄE a muzikßl dle Dickensova OLIVERA TWISTA. Richard Lester se proslavil hudebnφm filmem JAZZOV┴ REVUE a se skupinou Beatles natoΦil filmy PERN▌ DEN, POMOC a s Johnem Lennonem JAK JSEM VYHR┴L V┴LKU. NemalΘ mφsto mß v anglickΘ kinematografii i re₧isΘr Richard Attenbough, kter² vynikl filmem G┴NDH═ ov∞nΦen²m mnoha Oscary a muzikßlem CHORUS LINE.
èvΘdsk² re₧isΘr, jedna z nejv∞tÜφch postav sv∞tovΘho povßleΦnΘho filmu, Ingmar Bergman se proslavil zejmΘna filmem SEDM┴ PE╚Eì, dßle dφly LESN═ JAHODY, JAKO V ZRCADLE, PERSONA, èEPOTY A V▌K╪IKY, TV┴╪═ V TV┴╪.
Bernaldo Bertolucci je jeden z nejv²znamn∞jÜφch italsk²ch re₧isΘr∙. Velk² skandßl vyvolalo POSLEDN═ TANGO V PA╪═ÄI pro sexußlnφ provokativnost. Bertolucci vytvo°il v ╚φn∞ fresku o ₧ivot∞ ΦφnskΘho cφsa°e POSLEDN═ C═SA╪. Frederico Fellini je jeden z nejslavn∞jÜφch tv∙rc∙ povßleΦnΘ kinematografie. V r. 1960 celß Itßlie diskutovala o SLADK╔M ÄIVOT╠, filmu, kter² odhalil bezcφln² ₧ivot °φmskΘ smetßnky. DalÜφ jeho slavnΘ filmy jsou BOCCACCIO, SATIRIKON, AMARCORD, CASANOVA, M╠STO ÄEN a LO╧ PLUJE.
Francie se m∙₧e chlubit takov²mi filmy jako nap°. FANF┴N TULIP┴N re₧isΘra Christiana Jaquea, ╧┴BEL V T╠LE re₧isΘra C. Autant - Lary Φi DOBR┴ PARTA s Jeanem Gabinem re₧isΘra J. Duviviera.
V Americe film nachßzφ druh² domov a okam₧it∞ zde vznikajφ velkΘ filmovΘ spoleΦnosti. Z plejßdy nßdhern²ch film∙ lze jmenovat nap°. ZP═V┴N═ V DEèTI - muzikßl vypovφ dajφcφ o poΦßtcφch zvukovΘho filmu natoΦil S. Don. Re₧isΘr F. Zinnemann natoΦil ji₧ klasickΘ dφlo V PRAV╔ POLEDNE. Velkofilm J. Mankiewicze KLEOPATRA pat°φ mezi zlat² fond americkΘ kinematografie.

25. CESTY V▌TVARN╔HO UM╠N═ VE 20. STOLET═

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
Prvnφ desetiletφ tohoto stoletφ se vyznaΦovala ve v²tvarnΘm um∞nφ neobyΦejn∞ rychl²m sledem p°evratn²ch hnutφ. Nynφ ji₧ malφ°i p°estßvali zobrazovat tvar a barvy tak, jak se jevφ, nebo¥ tuto funkci postupn∞ p°ejφmß fotografie a film.
Jako prvnφ se p°edstavil ve°ejnosti fauvismus, kdy₧ Henri Matisse se skupinou p°ßtel obeslal roku 1905 n∞kolika obrazy jednu pa°φ₧skou v²stavu. Byli oznaΦeni jako "Üelmy" (fauves) a jejich dφlo bylo popisovßno jako "barbarskΘ a naivnφ mazanice dφt∞te hrajφcφho si s krabiΦkou barviΦek".
èpan∞l Pablo Picasso ve velkΘm obraze AVIGNONSK╔ SLE╚NY projevil nov² zßjem o monumentßln∞ stav∞nΘ um∞nφ. Syn malφ°e pokoj∙ Georges Braque vid∞l tento obraz roku 1907 v Picassov∞ ateliΘru. Po Φty°i nßsledujφcφ roky s Picassem pracoval v t∞snΘm spoleΦenstvφ a spoleΦn∞ vytvo°ili nov² styl, znßm² dnes jako kubismus.
Sna₧ili se nalΘzt zp∙sob, jak zachytit trojrozm∞rnost v∞cφ, ani₧ se tφm poruÜφ dvojrozm∞rnost obrazu. Opustili tradici jednoho zornΘho bodu a u₧φvali n∞kolika pohled∙ na p°edm∞t, Φφm₧ do sv²ch kompozic uvedli prvek Φasu nebo pohybu. K teoretik∙m tΘto fßze tzv. analytickΘho kubismu pat°φ Gleizes a Metzinger. V²znamn²m centrem kubismu byla, krom∞ Pa°φ₧e, i Praha. K Φesk²m kubistick²m malφ°∙m pat°φ Emil Filla, Vßclav èpßla a Bohumil KubiÜta, k socha°∙m Otto Gutfreund a k architekt∙m J. GoΦßr, P. Janßk a J. Chochol.
Mezitφm vzniklo v Itßlii podobnΘ hnutφ, futurismus, jeho₧ zakladatelem byl bßsnφk Marinetti, kter² nadÜen∞ p°ijφmal modernφ sv∞t, stroje, rychlost, hromadnou v²robu. Vßlku pova₧oval za "hygienu" lidstva. Nejd∙le₧it∞jÜφmi p°edstaviteli tohoto hnutφ v malφ°stvφ byli Boccioni, Severini, Carra a Balla.
Picasso a Braque p°eÜli b∞hem roku 1912 z analytickΘ fßze kubismu na syntetickou. PoΦßtkem roku 1912 Picasso pou₧il v obraze kousku malφ°skΘho plßtna a zaΦal tak s kolß₧φ. Brzy byly do syntetickΘho kubismu uvedeny dalÜφ materißly - krabiΦky od zßpalek, h°eben, do barvy p°idßvali pφsek a vytvß°eli optickß - teΦkovanß nebo pruhovanß mφsta. K Picassovi a Braquovi se p°idal èpan∞l Juan Gris, kter² vynikl p°edevÜφm jako teoretik toho sm∞ru.
Robert Delaunay je p°edstavitel orfismu - specifickΘ u₧φvßnφ barev, kterΘ p°ipomφnalo u₧φvßnφ t≤n∙ v hudb∞. P°eÜel od tΘm∞° abstraktnφch obraz∙, je₧ naz²val OKNA, k zcela abstraktnφm DISK┘M. Druh² z velk²ch malφ°∙, kter² b²vß °azen k orfismu, je malφ° ΦeskΘho p∙vodu FrantiÜek Kupka, kter² byl jednφm ze zakladatel∙ nezobrazujφcφho projevu.
V tΘto dob∞ se v Mnichov∞ formovala skupina, jejφm₧ p°edstavitelem byl Vasilij Kandinsky. Roku 1910 vytvo°il ABSTRAKTN═ AKVAREL, v n∞m₧ barevn²mi skvrnami spontßnn∞ vyjßd°il nalΘhavΘ emoce okam₧iku. V dalÜφch letech rozvφjel tento druh volnΘ abstrakce, znßmΘ dnes jako abstraktnφ expresionismus.
Paul Klee b²vß °azen mezi p°φmΘ zakladatele modernφho um∞leckΘho projevu. Jeho obrazy p∙sobφ n∞₧n∞ a Φasto d∞tsky. Sna₧il se ukßzat, jak uvid∞t skrytou podstatu a d∞je v∞cφ. Nespat°oval ₧ßdn² rozpor mezi abstrakcφ a figuracφ a tak si na n∞ho d∞lß nßroky mnoho sm∞r∙, p°esto₧e k nim Klee nikdy nepat°il.
V tΘto dob∞ byl velmi t∞sn² vztah mezi n∞meck²mi um∞leck²mi st°edisky (hlavn∞ Mnichovem) a Moskvou. Z °ady avantgardnφ aktivity byla nejd∙le₧it∞jÜφ Φinnost Kazimφra MaleviΦe, kter² ze svΘ malby vylouΦil vÜe, Φφm by si mohl zφskat divßka: nßm∞t, rukopis, perspektivu, a dokonce i barvu, a vytvo°il nov² sm∞r - suprematismus, kde nalezl ·toΦiÜt∞ ve form∞ ΦernΘho Φtverce na bφlΘm pozadφ.
Holan∩anΘ Piet Mondrian a Theem van Doesburg zalo₧ili skupinu De Stijl, kterß propagovala svislΘ a vodorovnΘ ΦernΘ pruhy a pravo·hlΘ plochy zßkladnφch barev a bφlΘ nebo ÜedΘ. Tento sm∞r se naz²vß neoplasticismus.
NejlepÜφm vt∞lenφm myÜlenek dadaismu, p°esto, ₧e nikdy nebyl Φlenem tΘto skupiny, byl Marcel Duchamp, kter² za sv∙j ₧ivot vytvo°il jen mal² soubor d∞l, ale ka₧dΘ z nich je mistrovsk²m kusem. Nejv∞tÜφ z nich je tzv. VELK╔ SKLO, kterΘ bylo pracn∞ malovßno 8 let a potΘ ulo₧eno mezi dv∞ tabule skla. Ta se nßhodou rozbila a je p°φznaΦnΘ, ₧e Duchamp p°ijal praskliny jako sympatick² p°φsp∞vek osudovΘ nßhody a dnes jsou pova₧ovßny za nedφlnou souΦßst jeho v²tvoru.
V Pa°φ₧i se dadaismus prom∞nil v surrealismus. Za vedenφ bßsnφka AndrΘho Bretona bylo zorganizovßno hnutφ, je₧ prozkoumßvalo mo₧nosti spontßnnφho psanφ a bralo v ·vahu d∙sledky plynoucφ pro um∞leckou Φinnost z nov²ch teoriφ psychoanal²zy.
Teorie surrealismu ve v²tvarnΘm um∞nφ je struΦn∞ tato: v naÜich snech vstupujφ do naÜeho v∞domφ asociace a obrazy, kterΘ jsou pro naÜe bytφ mnohem d∙le₧it∞jÜφ ne₧ tradiΦnφ konvenΦnφ nßm∞ty. K nejv²znamn∞jÜφm p°edstavitel∙m tohoto hnutφ pat°φ Max Ernst a Salvator Dali. Pozoruhodn²m malφ°em, kter² proÜel surrealismem, je èpan∞l Joan Mir≤. DalÜφ velkou postavou klasickΘho dadaismu a surrealismu je Hans Arp. Jeho dφla jsou vÜak spφÜe nezobrazujφcφ ne₧ surrealistickß.
Marc Chagall je rovn∞₧ jednou z nejv∞tÜφch postav modernφho um∞nφ. Jeho dφlo je - podobn∞ jako Kleeovo - neza°aditelnΘ do proud∙ sv∞tovΘho modernφho um∞nφ a podobn∞ jako Picassovo prostupuje vÜemi desetiletφmi naÜeho v∞ku. On sßm se v₧dy oznaΦoval za realistickΘho malφ°e a tento fakt nßm potvrzuje i srovnßnφ jeho obraz∙ s p°φb∞hy ode hrßvajφcφmi se v jeho ₧ivot∞.
Slavnou Ükolou architektury a um∞leckΘho nßvrhß°stvφ byl n∞meck² Bauhaus. Zde p∙sobilo mnoho v²znamn²ch um∞lc∙: Kandinsky, Klee, Feininger.
B∞hem 2. sv. vßlky p°eÜlo mnoho v²znamn²ch evropsk²ch malφ°∙ do USA. Ty se po 2. sv. vßlce staly centrem sv∞tovΘho um∞nφ. Hrdinou novΘ malby se stal Jackson Pollock se sv²mi "lit²mi" obrazy, kdy nechßval na plßtno skapßvat pramφnky barvy.
Proti tomuto um∞nφ zaΦal v 60. letech vystupovat pop - art, kter² navßzal na dadaismus. Pop - art kombinuje mnoho technik - fotomontß₧e, filmovΘ tisky, kolß₧e, p°i kter²ch se Φasto u₧φvß banßlnφch stereotypnφch reprodukcφ. V²znamn²m p°edstavitelem tohoto sm∞ru byl Andy Warhol. Jeho dφla, s Φasto banßlnφmi p°edm∞ty, nutφ zamyslet se nad naÜφ vlastnφ zkomercializovanou kulturou a odlidÜt∞n²m a zmechanizovan²m sv∞tem. Rovn∞₧ vÜak pohled na jeho obrazy potvrzuje, ₧e opravdov² um∞lec uΦφ vid∞t sv∞t v n∞m₧ ₧ijeme.
Jan Zrzav² nest°φdal kabßty - ism∙, ale Üel svou cestou. Krajiny z ╚eskomoravskΘ vysoΦiny, Benßtek, ╪ecka i z breta≥skΘho pob°e₧φ vypadajφ jako z d∞tskΘho snu. Zrzav² do vedl sv²m P°φtelkynφm, ZßtiÜφm a Krajinßm v₧dy dßt n∞₧nΘ srdce. Zdß se nßm, jako by z nich vychßzela jemnß zß°e smutku.
Josef èφma ₧il od sv²ch 30 let p°evß₧n∞ v Pa°φ₧i. Kdy₧ tam p°iÜel, maloval nejrad∞ji p°φstavy a parnφky. V dob∞ surrealismu se obrßtil k pomysln²m podobiznßm a krajinßm. Byl jednφm ze zakladatel∙ skupiny Vysokß hra.

26. V▌VOJ SLOVENSK╔ LITERATURY

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
PoΦßtky literatury na Slovensku jsou svßzßny, stejn∞ jako v ╚echßch, s Velkou Moravou a staroslov∞nskou pφsemnostφ. Po rozpadu VelkΘ Moravy je Slovensko pod vlivem Uher - do literatury zaΦφnß pronikat latina.
V 15. stoletφ, v d∙sledku husitstvφ, dochßzφ k pronikßnφ ΦeÜtiny. Vav°inec Benedikt z Nudo₧er je dokonce autorem prvnφ ΦeskΘ gramatiky. Velk² v²znam m∞lo pro Slovensko i p°elo₧enφ bible do ΦeÜtiny - jazyk BIBLE KRALICK╔ se stal oficißlnφm bohoslu₧ebn²m jazykem evangelφk∙. ╚ßst ΦeskΘ inteligence po BφlΘ ho°e sm∞°ovala i na Slovensko - Ji°φ T°anovsk² - vl. jm. Tranoscius, zde vydal velk² KANCION┴L, u₧φvan² evangelφky dodnes.
B∞hem 17. stoletφ dochßzφ k postupnΘ slovakizaci ΦeÜtiny a k rozvoji lidovΘ slovesnosti. Koncem 18. stoletφ se, v d∙sledku ma∩arizace, objevujφ prvnφ snahy o ustavenφ spisovnΘ slovenÜtiny. Prvnφm pokusem o spisovn² jazyk byla tzv. bernolßΦtina (podle katolickΘho kn∞ze Antona Bernolßka - zßkladem je zßp. slovenÜtina z okolφ katolickΘ Trnavy). Tφmto jazykem psal svΘ eposy Jßn Holl².
V tΘto dob∞ vznikß generace "Üt·rovc∙". Jejφm hlavnφm p°edstavitelem je Ludovφt èt·r, J. M. Hurban a Hod₧a. V programu m∞li nßrodn∞ politickΘ a socißlnφ otßzky. Vytvo°ili spisovnou slovenÜtinu, jejφm₧ zßkladem se stalo "nejp∙vodn∞jÜφ" st°edoslovenskΘ nß°eΦφ. èt·rovci vydßvajφ SlovenskΘ nßrodnΘ noviny a almanach NITRA.
Z dφla Ludovφta èt·ra si uve∩me N┴RE╚IE SLOVENSKA ALEBO POTREBA PISANIA V TOMTO N┴RE╚═, kde uvßdφ d∙vody pro zavedenφ novΘho jazyka. V NAUCE RE╚I SLOVENSK╔ je popsßna gramatika novΘho jazyka. V dφle O N┴RODN═CH P═SN═CH A POVESTECH PLEMEN SLOVANSK▌CH uvßdφ nßzory na um∞nφ, literaturu a lidovou slovesnost. Z bßsnφ jsou znßmΘ p°edevÜφm DUMKY VE╚ERN═, ROZÄEHN┴N═, ZPEVY A PIESNE. V roce 1848 vytvo°il Slovenskou nßrodnφ radu, po porß₧ce ₧il pod policejnφm dozorem. Umφrß na tragickΘ nßsledky zran∞nφ.
DalÜφm ze znßm²ch slovensk²ch spisovatel∙ byl Janko Krß╛. Byl to typ revoluΦnφho bßsnφka, slo₧itß samotß°skß a podivφnskß osobnost. VÜφmal si zbojnick²ch tradic. Z jeho dφla si p°ipome≥me V▌LOMKY Z J┴NOè═KA, DR┴MA SVETA (u₧Üφ otßzka prßva, spravedlnosti, svobody, nßbo₧enstvφ), ZAKLIAT┴ PANNA VO V┴HU A DIVN▌ JANKO - nejkrßsn∞jÜφ balada.
Z dalÜφch slovensk²ch autor∙ tΘto doby si uve∩me alespo≥ Andreje SlßdkoviΦe, evangelickΘho farß°e, jen₧ napsal: MAR═NA, DETVAN, SV─TOMARTINIADA. Kn∞z Samo Chal·pka psal bßsn∞ oslavujφcφ nßrodnφ hrdost, ukazoval bojovnφky jako zt∞lesn∞nφ svobody, rovnosti a spravedlnosti (poprvΘ se u n∞j objevuje JßnoÜφk). Z jeho dφla si uvedeme pouze hrdinskΘ balady MOR HO!. Jßn Botto je nejmladÜφ ze Üt·rov²ch bßsnφk∙. Studoval v LevoΦi, psal ba lady, zdrojem jeho poezie byly lidovΘ pφsn∞ a pohßdky: SMRì J┴NOè═KA a B┴SN╠. DalÜφm ze spisovatel∙ tΘto doby ze Slovenska byl Jan Kollßr, kter² psal Φesky a ₧il v Jen∞, Vφdnφ a PeÜti. V dφle SL┴VY DCERA, sklßdajφcφ se ze 150 zn∞lek, z p°edzp∞vu a 5 zp∞v∙, provßzejφ bßsnφka Mina a Milφk. Dφlo sestavuje cel² ₧ivot. Dßle napsal: O LITER┴RNEJ VZ┴JEMNOSTI MEZI KMENY S N┴RE╚═MI SLOVANSK▌MI (jsou zde popsßny 4 jazyky - ΦeskoslovenÜtina, ruÜtina, polÜtina a srbochorvaΦtina), PAMETI Z MLADè═CH LET, N┴RODNIE SPIEVANKY.
Po obdobφ Bachova absolutismu (2. pol. 19. stol. ) nastßvß obdobφ rozvoje Slovenska, o₧ivenφ nßrodnφho ruchu. Roku 1863 vznikß Matice slovenskß - kulturnφ spolek Slovßk∙. VeÜker² kulturnφ ₧ivot a₧ do roku 1867 naz²vßme "matiΦnß lΘta". V tΘto dob∞ vznikajφ t°i slovenskß gymnßzia. Po rakousko - uherskΘm vyrovnßnφ zanikß Matice slovenskß a nastupuje tzv. ma∩arizace.
Pavol Orszßgh Hviezdoslav pochßzφ z VyÜnΘho Kubφna, ze zemanskΘ rodiny. Vystudoval gymnßzium v MyÜkovci, pozd∞ji studoval v Ke₧marku. Ze zaΦßtku pφÜe bßsn∞ ma∩arsky - obdivuje poezii èandora Pet÷fy. Nejv²znamn∞jÜφ bßsnφ je BRATROM ╚ECHOM, kterou napsal v Praze, a sna₧φ se v nφ o sblφ₧enφ Slovßk∙ a ╚ech∙. DalÜφ bßsnφ je M╥A KEDYS ZVADZAL SVET, kde popisuje proΦ zaΦal psßt slovensky.
Slovenskß moderna vznikß v letech 1900 - 1918 a je ovlivn∞na p°edevÜφm francouzsk²m symbolismem. Hlavnφm p°edstavitelem tΘto doby byl Ivan Krasko, vlastnφm jmΘnem Jßn Botto. Napsal pouze dv∞ bßsnickΘ sbφrky, a to NOX ET SOLITUDO (NOC A SAMOTA), kde lφΦφ smutek, zklamßnφ, opuÜt∞nφ a vzpomφnß na lßsku. Ve druhΘ sbφrce VERèE se objevujφ dva typy bßsnφ, a to za prvΘ subjektivnφ typ, jen₧ navazuje na bßsn∞ z prvnφ sbφrky, a za druhΘ socißlnφ motiv, kde popisuje vzpouru proti bezprßvφ (nap°. bßse≥ OTROK).
V dob∞ mezi vßlkami nastßvß znaΦn² rozvoj Slovenska, zejmΘna Ükolstvφ. Vznikß skupina DAV, kterß se zajφmala o problΘmy um∞nφ, knih a literatury. V pr≤ze vznikajφ dv∞ linie.
Prvnφ navazuje na realistickΘ tradice slovenskΘ literatury 2. poloviny 19. stoletφ, jejφm₧ nejv²znamn∞jÜφm p°edstavitelem byl M. KukuΦφn. Tomuto sm∞ru odpovφdß romßn Janka JesenskΘho DEMOKRATI - nßzev je ironick², popisuje spoleΦnost ve 30. letech. Je zde na prvnφ pohled vid∞t kritika ·°ednφho aparßtu. Soust°e∩uje se na popis volebnφho boje.
Druhß linie, kam pat°φ Fra≥o Krß╛ a Peter Jilemnick², se zab²vß socißlnφ tΘmatikou. Fra≥o Krß╛ napsal romßn STRETNUTIE, jeho₧ d∞j se odehrßvß v Jugoslßvii a lφΦφ osudy mladΘho Ivana, kter² mß pouze otce. Dßle napsal romßn pro mlßde₧ ╚ENKOV╔ D╠TI. Hlavnφ postavou je Zuzana ╚enkovß, kterß se musφ vzdßt sv²ch d∞tφ, aby mohly p°e₧φt. Jejφ pokus se vÜak nezda°φ a d∞ti se vracφ ke svΘ matce. Dßle napsal romßn CESTA ZARUBANA a povφdku JANO.
Peter Jilemnick² napsal romßn V═ì─ZN▌ P┴D - balada o prost²ch lidech Kys·c, zam∞°ujφcφ se na obdobφ t∞sn∞ po 1. sv. vßlce. Ve sbφrce povφdek KOMPAS V N┴S popisuje spoleΦn² motiv Üt∞stφ. Nejznßm∞jÜφm romßnem je POLE NEORAN╔, kde popisuje obraz Kys·c v obdobφ konce hospodß°skΘ krize. Dßle napsal jeÜt∞ romßny KUS CUKRU a KRONIKA.
Ve 30. letech 20. stol. vznikß lyrizovanß pr≤za. Vychßzφ tΘmaticky z vesnice, z venkovskΘho Φlov∞ka, kter² mß blφzko k p°φrod∞. Je zde oslaben d∞j, zpracovßvan² po hßdkov²m zp∙sobem. Hlavnφmi p°edstaviteli jsou Dobroslav Chrobßk - DRAK SA VRACIA a Margita Figuli - romßn TRI GAèTANOV╔ KONE.
Hlavnφmi p°edstaviteli poezie se socißlnφ tematikou jsou Laco Novomesk², Jßn PoniΦan a E. Urx. Jßn PoniΦan p°ispφval do Φasopisu DAV. Napsal poΘmu DIVN▌ JANKO, kde popisuje ₧ivotnφ osudy Janka Krßle. Laco Novomesk² byl redaktorem DAVu a byl ovlivn∞n poetismem a proletß°skou poeziφ. Napsal n∞kolik bßsnick²ch sbφrek: NEDELA, RAMBOID a SV─T▌ ZA DEDINOU. Dßle napsal poΘmy VILA TEREZA, kde vzpomφnß na mezivßleΦnΘ obdobφ a DO MESTA 30 MIN┌T, kde se mu promφtß cel² jeho ₧ivot po cest∞ k rodiΦ∙m.
Po vßlce napsal Ladislav M≥aΦko romßn SMRì SA VOL┴ ENGELCHEN. V podstat∞ denφkovou osnovu majφ LUKAVICK╔ Z┴PISKY znßmΘ autorky literatury pro mlßde₧ Hany PonickΘ. Dominik Tatarka studoval v Pa°φ₧i, kde se seznßmil s existencionalismem. Pracoval jako redaktor Φasopis∙ Nßrodnφ obroda a SlovenskΘ pohledy. Jeho koncepce literatury vychßzela z kritiky realistickΘ literatury. K jeho dφl∙m pat°φ V ┌ZKOSTI HLADANIA, PANNA Z┴ZRA╚NICA, romßn FARSK┴ REPUBLIKA, PR┌TEN╔ KRESL┴, P═SA╚KY, NAHR┴VA╚KY a S┴M PROTI NOCI.

27. N╠MECKY PSAN┴ LITERATURA V ╚ECH┴CH

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
P°es vÜechna nedorozum∞nφ, vzßjemnΘ k°ivdy a tragickΘ konflikty se odv∞kΘ sou₧itφ ╚ech∙ s Äidy a N∞mci jevφ jako p°φnosnΘ a plodnΘ.
ZejmΘna to platφ o kultu°e a literatu°e. Pro nßs tkvφ v²znam n∞mecky pφÜφcφch spisovatel∙ z ╚ech a Moravy prßv∞ v tom, ₧e jsou to sice spisovatelΘ "naÜi", a p°ece ji nφ ne₧ my: rozÜi°ujφ nßs tak o nßs samy, jak se neznßme.
Jen mßlokter² Φesk² spisovatel dovedl tak citliv∞ vyjßd°it duchovnφ rßz ΦeskΘ krajiny a zalo₧enφ lidφ, kte°φ s nφ jsou spojeni, jako N∞mec Adalbert Stifter. Spisovatelem se stal tak°ka proti svΘ v∙li. Pova₧oval se spφÜe za malφ°e, psal jen p°φle₧itostn∞ a pro sebe. A₧ jednou ve spoleΦnosti ho p°im∞li p°eΦφst jeho rukopis. Byla to jedna z 13 povφdek, kterΘ pak vyÜly pod nßzvem STUDIE a za°adily ho rßzem mezi p°ednφ rakouskΘ prozaiky. V duchu klasickΘho humanitnφho ideßlu usiloval o reorganizaci lidov²ch Ükol - vydal ╚═TANKU NA PODPORU HUM┴NN═HO VZD╠L┴N═ NA GYMN┴ZI═CH, kterß vÜak nebyla ministerstvem schvßlena. To ho p°im∞lo k odchodu do v²slu₧by, kde pφÜe soubor povφdek o d∞tech PESTR╔ KAMENY a romßny POZDN═ L╔TO a V═TEK, kterΘ vÜak kritika i Φtenß°stvo odmφtly.
Nejv²znamn∞jÜφ spisovatelkou n∞meckΘho jazyka v poslednφ t°etin∞ 19. stoletφ byla nepochybn∞ moravskß rodaΦka Marie von Ebner - Eschenbach. Pat°ila k starΘmu ΦeskΘmu ÜlechtickΘmu rodu a mluvila d°φve Φesky a francouzsky ne₧ n∞mecky. Dφlo, tΘto "rakouskΘ Bo₧eny N∞mcovΘ", je prßvem charakterizovßno jako manifest lßsky a vφry v Φlov∞ka. Prosadila se vÜak a₧ jako padesßtiletß povφdkou HODIN┴╪KA LOTTI. Nßsledovala °ada novel, shrnut²ch do sbφrek POV═DKY ZE VSI A Z┴MKU a NOV╔ POV═DKY ZE VSI A Z┴MKU.
Hned prvnφ povφdka ÄHAV▌ VOJ┴K p°inesla Gustavu Meyrinkovi ·sp∞ch. Kdy₧ se po definitivnφm odjezdu z Prahy a pobytu ve Vφdni usadil v Mnichov∞, v∞noval se ji₧ v²hradn∞ literßrnφ Φinnosti. Napsal pak °adu pr≤z, povφdek i romßn∙ - nap°. NOC VALPURGINA, ZELEN┴ TV┴╪, B═L▌ DOMINIK┴N, ₧ßdnß vÜak nedosßhla takovΘho v∞hlasu a tolika vydßnφ jako romßn GOLEM.
Rainer Maria Rilke byl p°edevÜφm velk²m bßsnφkem. Nem∞l p°φliÜ Ü¥astnΘ d∞tstvφ. Jeho rodiΦe ₧ili v neshodßch - Rilke byl ovliv≥ovßn p°edevÜφm matkou. Jejφ pΘΦe vÜak nebyla tφm nejlepÜφm - dokonce byl chßpßn jako nßhrada za zem°elou starÜφ sest°iΦku a do 5 let byl vychovßvßn a oblΘkßn jako d∞vΦßtko. Po skonΦenφ zßkladnφ Ükoly nastoupil do vojensk²ch Ükol. èpatnΘ zß₧itky z d∞tstvφ ho p°φliÜ nevßzaly k Praze a tak svou sbφrku OB╠TINA L┴R┘M vydßvß v Mnichov∞ kde studoval.
O Praze vÜak napsal sbφrky ADVENT a MN╠ KU OSLAV╠. Prvnφm vyzrßl²m dφlem je KNIHA HODINEK, bßsnick² triptych, obsahujφcφ t°i cykly: KNIHU O MNIèSK╔M ÄIVOT╠, KNIHU O PUTOV┴N═ a KNIHU O CHUDOB╠ A SMRTI. Soub∞₧n∞ vznikß i KNIHA OBRAZ┘, kterß je rozvinuta v NOV▌CH B┴SN═CH. Kontakt s vojenstvφm literßrn∞ vyu₧il ve znßmΘ P═SNI O L┴SCE KORNETA KRYèTOFA RILKA, kterß mu p°inesla prvnφ vß₧n∞jÜφ ·sp∞ch.
Psal vÜak i pr≤zu - romßn Z┴PISKY MALTA LAURIDSE BRIGGA. V tΘto dob∞ u₧ ₧ije v Pa°φ₧i, kde za vßlky napsal problematickß dφla P╠T ZP╠V┘ a SEDM B┴SN═. Ve Francii vytvo°il po vßlce i svß zßv∞reΦnß a vrcholnß dφla - ELEGIE Z DUINA a SONETY ORFEOVI.
Nejslavn∞jÜφm pra₧sk²m spisovatelem je dnes v celΘm sv∞t∞ bezesporu Franz Kafka. PoΦßtky jeho tvorby, poznamenanΘ dobov²mi literßrnφmi vzory, se velice liÜφ od je ho pozd∞jÜφch d∞l, kterß mu vynesla sv∞tovou slßvu. NejstarÜφ dochovanou pracφ je POPIS JEDNOHO Z┴PASU. Pod vlivem Φetby Flauberta napsal SVATEBN═ P╪═PRAVY NA VENKOV╠. V²znamn² p°elom nastal v jeho tvorb∞ v roce 1912, kdy b∞hem jedinΘ noci napsal povφdku ORTEL. Po nφ brzy nßsledovala PROM╠NA a v∞tÜφ Φßst nedokonΦenΘho romßnu NEZV╠STN▌, vydßvanΘho do sud pod jmΘnem AMERIKA. Ve vÜech t∞chto t°ech pr≤zßch je ·st°ednφm tΘmatem vztah otec - syn. Nezv∞stn² lφΦφ osud ÜestnßctiletΘho Karla Rossmanna, jeho₧ svedla slu₧ebnß a kter² je sv²mi rodiΦi vypov∞zen do Ameriky. Rodina a jejφ okolφ - Praha, pro Kafku p°i vÜem pohodlφ, kterΘ mu sk²taly, p°edstavovaly tφsnivΘ sev°enφ. Cestu k prora₧enφ toho kruhu spat°oval v man₧elstvφ. Dvakrßt se zasnoubil s Felice Bauerovou a dvakrßt zßsnuby zruÜil. P°φΦina byla v Kafkov∞ neschopnosti uskuteΦnit tento svazek. Byl p°esv∞dΦen, ₧e lidsk² ₧ivot lze naplnit jen v rodin∞, zßrove≥ vÜak pro₧φval obavy, ₧e toto spoleΦenstvφ mu znemo₧nφ psßt, nebo¥ psanφ pro n∞j bylo mo₧nΘ jen v naprostΘ odlouΦenosti. Tφm se pro n∞ho uzavφral bludn² kruh "nemo₧nosti", v n∞m₧ jedno vyluΦovalo druhΘ.
Tento zßpas o man₧elstvφ se slo₧it²m zp∙sobem promφtl do jeho romßnu PROCES - prokurista Josef K. je vyÜet°ovßn u neznßmΘho soudu a popraven za neznßm² zlo Φin. VeÜkerß jeho snaha Φelit tΘto absurdit∞ normßlnφmi prost°edky se mφjφ ·Φinkem. DalÜφ milostn² vztah, kter² mohl skonΦit man₧elstvφm, spojoval Kafku s Φeskou novinß°kou a p°ekladatelkou jeho kratÜφch d∞l Milenou Jesenskou. Svazek se neuskuteΦnil i proto, ₧e Milena, aΦ v man₧elstvφ neÜ¥astnß, necht∞la svΘho mu₧e opustit.
Vztah Mileny a Kafky se odrß₧φ v t°etφm, rovn∞₧ nedokonΦenΘm romßnu Z┴MEK - zem∞ m∞°iΦ K. chce dosßhnout p°ijetφ do zßmeck²ch slu₧eb, ale umφrß d°φv, ne₧ jeho ₧ßdost projde labyrintem nedostupn²ch ·°ednφch instancφ. Kafka zem°el roku 1924 v rakouskΘm sanatoriu na tuberkul≤zu. Jen u malΘ Φßsti sv²ch rukopis∙ Kafka svolil, aby byly vydßny tiskem. V zßv∞ti dokonce Maxe Broda po₧ßdal, aby je po jeho smrti "beze zbytku a bez Φtenφ" spßlil. Brod po t∞₧kΘm duÜevnφm zßpase jeho p°ßnφ nevyhov∞l, rukopisy uchoval a z velkΘ Φßsti i vydal a zachrßnil tak jednu z nejv∞tÜφch hodnot modernφ literatury.
Spolu s Kafkou a Rilkem pat°φ Franz Werfel k trojici nejproslulejÜφch pra₧sk²ch n∞meck²ch literßt∙, a z t∞ch t°φ je asi Φtenß°sky nejp°φstupn∞jÜφ. Jeho prvnφ pracφ je bßsnick² cyklus P╪═TEL SV╠TLA. Hned touto sbφrkou zφskal proslulost, kterou jeÜt∞ umocnil sbφrkami JSME a NAVZ┴JEM. Jeho prvnφ pr≤za NE VRAH, ZAVRAÄD╠N▌ JE VINEN byla udßlostφ, podobn∞ jako prvnφ sbφrka bßsnφ. Za horor lze oznaΦit drama KOZL═ ZP╠V, kde se vyrovnßvß se smrtφ svΘho syna. Jednu z nejdrastiΦt∞jÜφch udßlostφ 1. sv. vßlky - pokus tureckΘ armßdy vyhladit armΘnsk² nßrod - zachycuje skv∞l² romßn ╚TY╪ICET DN┘. Velmi ·sp∞Ün² byl i jeho dalÜφ romßn P═SE╥ O BERNADET╠.
Spisovatel, ₧urnalista a p°edevÜφm reportΘr byl Egon Erwin Kisch. Byl Φlenem komunistickΘ strany, patn∞ doufal, ₧e tudy vede cesta z bφdy, jφ₧ byl dennodennφm sv∞dkem. Pronikal mezi spodinu ΦeskΘ spoleΦnosti, mezi pasßky, prostitutky, drobnΘ zlod∞jφΦky a mezi obyΦejnΘ, prostΘ lidi. Toto obdobφ se odrß₧φ v jeho drobnΘ pr≤ze shrnutΘ v PRAÄSK▌CH DOBRODRUÄSTV═CH. Pra₧skΘmu podsv∞tφ v∞noval pozd∞ji i romßn PAS┴K. V poΦßtcφch 1. sv. vßlky p°echodn∞ podlehl prorakouskΘmu nadÜenφ, z n∞ho₧ se ale brzy vymanil, jak dokazuje jeho vßleΦn² denφk VOJ┴KEM PRAÄSK╔HO SBORU. Z jeho komediφ z obdobφ pra₧skΘho divadelnφho p∙sobenφ vynikß NANEBEVSTOUPEN═ TONKY èIBENICE. V Berlφn∞ vyhlßsil tezi beztendenΦnφ reportß₧e z pera nep°edpojatΘho sv∞dka, kterou demonstroval ve svΘ proslulΘ sbφrce ZU╪IV▌ REPORT╔R. K vrcholnΘ dokonalosti pak dovedl svou reportß₧ ve sbφrce VSTUP ZAK┴Z┴N. Jako vtipn² vyprav∞Φ vynikl takΘ v autobiografii TRÄIèT╠ SENZAC═.

28. P═SE╥ A HUDBA V ÄIVOT╠ MLAD╔HO ╚LOV╠KA

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
Lze urΦit dv∞ hlavnφ p°φΦiny, proΦ mladφ lidΘ poslouchajφ hudbu: u vß₧nΘ hudby to je p°edevÜφm zvukovß strßnka dφla a obsahovΘ poselstvφ, u rockovΘ hudby touha po exhibici a napodobenφ idolu.
Modernφ hudba zaΦala jazzem, kter² velmi zpopularizoval Luis Armstrong. U nßs je jazz reprezentovßn skupinou Jazzcelula s Laco DΘΦim a Zde≥kem FiÜerem, hudebnφm instrumentalistou Ji°φm Stivφnem a zp∞vaΦkou Janou Koubkovou, kterß rovn∞₧ organizuje JazzovΘ dny a Vokalφzy.
Po jazzu p°ichßzejφ hudebnφ styly, protestujφcφ proti starΘ generaci, na co₧ m∞la nep°φm² vliv i technickß revoluce 50. let. Na poΦßtku byl rock and roll a Elvis Presley. Na tuto vlnu navazuje spoleΦenskß exploze 60. let, kterß se Üφ°ila i u nßs. V zahraniΦφ vynikajφ Beatles, Rolling Stones, Doors, u nßs Olympic s ÄELVOU. P°edstavitelΘ t∞chto hudebnφch skupin ovlivnili filozofii mlßde₧e - vznik hippies.
PotΘ se tvorba t°φÜtφ do mnoha styl∙. Na okraji zßjmu je s nejmΘn∞ p°φznivci underground a psychedelic music, jeho₧ nejznßm∞jÜφmi p°edstaviteli byli Velvet Underground a Lou Reedem a Johnem Calem. Tato skupina tvo°ila v prost°edφ Factory Andyho Warhola.
Tento styl ₧ivota se rovn∞₧ rozÜφ°il u nßs. Z mnoha pokus∙ nap°. The Primitives Group, vznikla skupina The Plastic People of the Universe. Jednφm z texta°∙ tΘto skupiny byl i Egon Bondy - deska ZAK┴ZAN▌ KLUB èìASTN▌CH SRDC═ EGONA BONDYHO (parafrßze na nßzev desky Beatles - Klub osam∞l²ch srdcφ ser₧anta Pep°e). Jejφ obsah vyjad°uje filozofii undergroundu - "Jsem ob∞¥ mßnie toxikomanickΘ, je to komickΘ" a symbolismus s magick²mi jevy "My ₧ijeme v Praze, kde ₧ije duch sßm". D∙kazem dalÜφho spojenφ jejich tvorby s literaturou je SLAVN┴ NEMESIS, na kterΘ zhudebnili i povφdku Ladislava Klφmy JAK BUDE PO SMRTI - z v²let∙ do Postmortßlie. Obsah povφdky vyjad°uje podivnΘ stavy snu Φi skuteΦnosti. DalÜφ z pφsnφ je NA SOSNOV╔ V╠TVI s textem Ji°φho Kolß°e (Φesko - francouzsk² spisovatel a v²tvarnφk). Jako mnoho jin²ch hudebnφch seskupenφ (Visacφ zßmek, Stromboli ) sßhli PPU po tvorb∞ Christiana Morgensterna - album P┘LNO╚N═ MYè. V albu HOV╠Z═ POR┴ÄKA p°isp∞l hororov²mi, morbidnφmi texty i Ivan Wernisch - "Chlemstala krev, ani nevylovila mouchy". V pφsni ╧┴BELSK┴ KOMNATA vystupujφ hlavnφ p°edstavitelΘ ΦeskΘho happeningu Eugen Brikcius a Milan Knφ₧ßk. Mezi undergroundovΘ skupiny pat°φ i DG 307, ve kterΘ zpφval svΘ texty bßsnφk Pavel ZajφΦek.
V 70. letech u nßs p∙sobilo mnoho jazzrockov²ch skupin. ETC Vladimφra MiÜφka zhudebnila bßsn∞ Vßclava Hrab∞te, z jeho sbφrky STOP TIME - L┴SKA JE JAKO VE╚ERNICE, MRTV═ MILOVAT NEMOHOU. Framus Five s Michalem Prokopem Φi Rebels - album KU╪E V HODINK┴CH, zhudebnily n∞kterΘ texty Josefa Kainara - ST╪═HALI DOHOLA MAL╔HO CHLAPE╚KA. V zahraniΦφ v tΘto dob∞ prodßvali svoji tvorbu punkovΘ kapely Sex Pistols, The Slash... PunkovΘ hnutφ se sna₧ilo znegovat celou spoleΦnost a veÜkerou lidskost.
V 80. letech u nßs vynikajφ skupiny Pra₧sk² v²b∞r (Michael Kocßb, texty F. R. ╚ech ) a Stromboli (Michal PavlφΦek - nap°. hudba k filmu PRO╚? ). Stromboli rovn∞₧ sßhly po Morgensternovi - pφse≥ KOèILKA - "T°eskß pleskß v nφ vßnek, kvφlivß je jak uplakßnek, docela osi°ela, koÜilka".
Rovn∞₧ v²znamnΘ je hnutφ pφsniΦkß°∙. K jeho nejznßm∞jÜφm p°edstavitel∙m pat°φ Vladimφr Vysockij v Rusku a u nßs Kryl, Merta, Plφhal, JanouÜek, Hutka, Nedv∞d a Nohavica.

29. V▌VOJ ╚ESK╔ POEZIE OD V┴LKY PO SOU╚ASNOST

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
Do poloviny 50. let je publikovßna p°edevÜφm poezie ovlivn∞nß stalinsk²m dogmatismem (P. Kohout, J. ètern, S. Neumann ). Teprve ve druhΘ polovin∞ dekßdy se zaΦφnß sporadicky objevovat hodnotn∞jÜφ bßsnickß tvorba, co₧ souvisφ zejmΘna s Φinnostφ Φasopisu Kv∞ten, ve kterΘm bßsnφci prosazovali tzv. poezii vÜednφho dne (J. Brukner, J. èotola, M. Holub, K. èiktanc, Φleny redakΦnφ rady byli takΘ M. Kundera a M. Florian ).
V edici ╚ESK╔ B┴SN╠ pod vedenφm Jaroslava Jan∙ (v redakΦnφ rad∞ figurovali F. Hrubφn, J. Grossman, V. Zßvada, A. M. PφÜa ) jsou od poloviny 50. let vydßvßny u₧ i sbφrky nepoznamenanΘ vlßdnoucφ ideologiφ (J. Kolß° - MISTR SUN O B┴SNICK╔M UM╠N═, M. Kundera - MONOLOGY, J. Skßcel - KOLIK P╪═LEÄITOST═ M┴ R┘ÄE).
Byl to p°φznak politickΘho a kulturnφho uvoln∞nφ, kterΘ vÜak a₧ koncem 60. let vy·stilo do tΘm∞° normßlnφch pom∞r∙, kdy byla vydßvßna dφla autor∙ s nejr∙zn∞jÜφmi nßzory a poetikami. Tento pozitivnφ v²voj byl ukonΦen okupacφ ╚eskoslovenska v roce 1968 a nßslednou "normalizacφ".
Prakticky vÜechny v²znamnΘ bßsnickΘ skupiny, kterΘ se vytvo°ily ji₧ b∞hem protektorßtu nebo t∞sn∞ po vßlce (Skupina 42, skupina Ra, Ohnice, skupina katolick²ch bßsnφ k∙ ) se v d∙sledku ·norov²ch udßlostφ roku 1948 rozpadly a mnozφ ΦlenovΘ v 50. letech nepublikovali, v∞tÜina z nich pak nesm∞la publikovat ani po roce 1970.
Do okruhu katolick²ch bßsnφk∙ pat°il Jan ZahradnφΦek, kter² je pova₧ovßn za jednoho z nejv∞tÜφch Φesk²ch bßsnφk∙. Je to bßsnφk s nemφrn∞ tragick²m ₧ivotnφm osudem. V roce 1951 byl zatΦen a o rok pozd∞ji odsouzen ke 13 let∙m v∞zenφ za Φlenstvφ v "ilegßlnφ organizaci" a za ·dajnou velezradu. V zß°φ 1956 dostal zprßvu, ₧e na otravu houbami umφrß jeho ₧ena a t°i d∞ti. Byl propuÜt∞n s p°φslibem, ₧e se nemusφ vracet (zßsluhou Seiferta mu byl trest zmφrn∞n na 9 let). Dom∙ vÜak p°iÜel pozd∞. LΘka°∙m se sice poda°ilo zachrßnit ₧enu a syna, ob∞ dcerky vÜak u₧ byly mrtvΘ. Po Φtrnßcti dnech se musel vrßtit zp∞t do v∞zenφ, aby si odpykal dalÜφ 4 roky, kterΘ zachytil ve sbφrce ╚TY╪I L╔TA. Z v∞zenφ ho propustili roku 1960 s podlomen²m zdravφm a p∞t m∞sφc∙ po nßvratu umφrß. K jeho povßleΦnΘ tvorb∞ pat°φ LA SALETTA a rozsßhlß bßsnickß skladba ZNAMEN═ MOCI, ost°e reagujφcφ na zv∙li komunistickΘ moci.
Nejv²znamn∞jÜφ sbφrkou Karla èiktance 60. let, tehdy p°esv∞dΦenΘho komunisty, jsou HEINOVSK╔ NOCI. Mezi jeho dalÜφ sbφrky, obracejφcφ se stßle vφc k niternΘmu pro₧itku pat°φ ZA╪═K┴V┴N═ ÄIV▌CH a ADAM A EVA. Prvnφ èiktancovou knihou, kterß u₧ nesm∞la vy jφt, byly pr≤zy KR┴LOVSK╔ POH┴DKY. Nejznßm∞jÜφ ze samizdatov²ch sbφrek je SRDCE SV╔HO NEJEZ, TANEC SMRTI a ╚ESK▌ ORLOJ, obsahujφcφ 12 bßsnφ, pojmenovan²ch podle m∞sφc∙.
U₧ v 19 letech vydal Ivan Wernisch sbφrku KAM LET═ NEBE. Stejn∞ jako nßsledujφcφ T╠èEN═ je napln∞na naivistickou hrou, p°φbuznou primitivismu naivnφch malφ°∙. Ve t°etφ sbφrce ZIMOHR┴DEK vytvß°φ sv∙j snov² a um∞le vytvo°en² sv∞t, za jeho₧ zdmi se skr²vß p°ed agresivnφm okolφm. I v dalÜφch sbφrkßch DUT▌ B╪EH a LOUTKY pokraΦuje v zobrazovßnφ nep°φstupnΘho pohßdkovΘho sv∞ta. Patrnß je inspirace baroknφm bßsnictvφm, je₧ ovliv≥uje p°edevÜφm obraznost verÜ∙, kterß je krvavß, drsnß a krutß. V 70. letech pokraΦuje ve svΘ dadaisticky absurdnφ lyrice - sbφrka KR┴L NEVI╥┴TEK, kterß byla seÜrotovßna. N∞kterΘ jeho bßsn∞, nap°. ze sbφrky PRASINEC, zhudebnil a hrßl se skupinou Extempore MikolßÜ Chadima. K jeho dalÜφm sbφrkßm pat°φ ZASUT╔ ZAHRADY, CVI╚N╔ M╠STO a skandßlnφ DOUP╠ LATIN┴╪┘.
Jednφm z nejoriginßln∞jÜφch tv∙rc∙ ΦeskΘ poezie 20. stoletφ je Vladimφr Holan. Rok 1945 p°inesl stejn∞ prudkou a bou°livou Holanovu reakci na udßlosti jako rok 1938. Ve sbornφku DOKUMENT byly vydßny skladby D═K SOV╠TSK╔MU SVAZU, PANYCHIDA, RUDOARM╠JCI a TOB╠. I v povßleΦn²ch letech rozvφjφ linii sv²ch epick²ch p°φb∞h∙, kterΘ vydßval pod nßzvem P╪═B╠HY, a kterΘ tvo°φ jeden z vrchol∙ jeho tvorby. Pat°φ sem bßse≥ N┴VRAT s tΘmatem hledßnφ matΦina hrobu, dßle tragickß ╙DA NA RADOST - o tragickΘm osudu krßsnΘ dφvky, kterß jednou uho°ela p°i prßci a TOSK┴NA. V 60. letech vyÜly MOZARTIANA a Z┴H╪MOT═, jimi₧ vzdal hold gΘniu Mozartovu. Mimo°ßdnou pozornost vzbudila slo₧it∞ konstruovanß bßsnickß skladba NOC S HAMLETEM na nφ₧ tematicky navazuje NOC S OF╔LI═. V²znamnΘ jsou rovn∞₧ jeho p°eklady - Morgenstern, Pasternak, Baudelaire...
V²znamn²m p°ekladatelem (hlavn∞ francouzskΘ poezie - Rimbauda a Verlaina) byl i FrantiÜek Hrubφn. Jeho prvotinou je sbφrka ZP═V┴NO Z D┴LKY, na kterou za vßlky navazuje dalÜφmi V╚EL═ PL┴ST, CIK┴DY a M┴VNUT═ K╪═DEL. Vysloven∞ protifaÜistickou poeziφ je CHL╔B S OCEL═ a ╪EKA ZAPOMN╠N═. Obrat k epice p°edznamenßvß JOBOVA NOC. P∞t zp∞v∙ tΘto rozsßhlΘ bßsnickΘ skladby monumentalizuje osud ΦeskΘ zem∞ v nßdhern²ch metaforßch - ╚ECHY KR┴SN╔, ╚ECHY M╔. Reakcφ na vßlku je bßsnickß skladba HIROèIMA, dßle pφÜe sbφrku PROM╠NA a ROMANCI PRO K╪═DLOVKU. Vzpomφnkou na rodn² kraj jsou LEèANSK╔ JESLI╚KY, kter²mi zavrÜil svou bßsnickou tvorbu. Psal rovn∞₧ pro d∞ti: LAD┘V VESEL▌ P╪═RODOPIS, M┴NES┘V ORLOJ, HRAJEME SI CEL▌ DEN, èPAL═╚EK, drama SRPNOV┴ NED╠LE, KR┴SKA A ZV═╪E, OLD╪ICH A BOÄENA a pr≤zu ZLAT┴ RENETA.
Bßsnφkem, kter² p°es 60 let spoluvytvß°el poezii nejvyÜÜφch um∞leck²ch hodnot, je Jaroslav Seifert. Sbφrky, kterΘ vyÜly po vßlce, jsou charakteristickΘ pφs≥ovostφ a citovou v°elostφ: RUKA A PLAMEN, èEL MAL═╪ CHUD╠ DO SV╠TA, CHLAPEC A HV╠ZDY - k obrßzk∙m J. Lady. K nejv²znamn∞jÜφm dφl∙m povßleΦnΘho obdobφ nßle₧φ P═SE╥ O VIKTORCE. Tematicky jde o osud jednΘ z hrdinek knihy BabiΦka, Viktorky. Tragick² osud ViktorΦin se rozprostφrß takΘ nad ₧ivotem Bo₧eny N∞mcovΘ, za co₧ kritika Pφse≥ o Viktorce oznaΦila jako ne socialistickou a tedy protilidovou bßse≥. Do p°φzniv∞jÜφ situace vstupovala Seifertova sbφrka MAMINKA, kterß p°isp∞la k renesanci intimnφ lyriky. V druhΘ polovin∞ 60. let pφÜe KONCERT NA OSTROV╠, HALLEYOVU KOMETU a ODL╔V┴N═ ZVON┘. V t∞chto sbφrkßch nastßvß velkß prom∞na - odvracφ se od trval²ch hodnot k rozpornosti ₧ivota. Pro svΘ vyhran∞nΘ postoje ve funkci p°edsedy Svazu Φesk²ch spisovatel∙ v letech 1969 - 70 proti sov∞tskΘ okupaci naÜφ republiky, zejmΘna pak pro svΘ p∙sobenφ na studenty, se Seifert dostal do nemilosti vlßdnoucφch politick²ch kruh∙ a byl nucen publikovat v samizdatu - MOROV▌ SLOUP, DEèTN═K Z PICCADILY, B▌TI B┴SN═KEM a VèECKY KR┴SY SV╠TA - u nßs vyÜla "mφrn∞" cenzurovanß. V roce 1984 mu byla ud∞lena Nobelova cena, jako dosud jedinΘmu ΦeskΘmu spisovateli.
V²znamn²m p°edstavitelem postavantgardnφ generace je Josef Kainar. Z jeho sbφrky NOV╔ MYTHY je urΦit∞, i dφky MiÜφkovu zhudebn∞nφ, nejznßm∞jÜφ bßsnφ ST╪═HALI DOHOLA MAL╔HO CHLAPE╚KA. Opatrn∞ pφÜe po roce 1948 - VELIK┴ L┴SKA a ╚ESK▌ SEN. K fotografiφm K. O. HrubΘho napsal bßsn∞ - JIÄN═ MORAVA. Dßle pφÜe ╚LOV╠KA HO╪CE M┴M R┴D, LAZAR A P═SE╥. A₧ posmrtn∞ vyÜla V╚ELA NA SN╠HU. Z jeho verÜ∙ pro d∞ti jsou nejznßm∞jÜφ ╪═KADLA, ZLATOVL┴SKA, NEV═D┴NO - NESL▌CH┴NO. Psal rovn∞₧ blues a dalÜφ pφs≥ovΘ texty - MOJE BLUES, MISS OTIS LITUJE.
Rovn∞₧ v²znamnou roli sehrßla zpφvanß poezie - Such², èlitr, Kryl (protestsongy).

30. V▌VOJ ╚ESK╔ PR╙ZY OD V┴LKY PO SOU╚ASNOST

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
V prvnφch povßleΦn²ch letech z∙stala v pop°edφ psychologickß pr≤za, jejφm₧ vynikajφcφm reprezentantem byl autor ₧idovskΘho p∙vodu Egon Hostovsk². Autor dosßhl ·sp∞ch∙ ji₧ p°ed vßlkou - D┘M BEZ P┴NA. Jeho dφla byla komunistick²m re₧imem zatajovßna a₧ do 60. let, kdy vyÜly jeho vßleΦnΘ pr≤zy a velk² romßn VèEOBECN╔ SPIKNUT═. Teprve roku 1990 u nßs mohl vyjφt DOBRO╚INN▌ VE╚═REK, napsan² ji₧ v 50. letech.
Jednφm z prvnφch projev∙ zm∞ny pohled∙ na okupaΦnφ minulost byla - krom∞ pov∞stnΘ REPORT┴ÄE PSAN╔ NA OPR┴TCE - kniha povφdek Jana Drdy N╠M┴ BARIK┴DA, ve kter²ch vystoupil na scΘnu vnit°n∞ pevn², nekomplikovan² hrdina. Na tento typ hrdinstvφ navßzaly pr≤zy z 1. pol. 50. let - Bohumil ╪φha - ZEM╠ DOKO╪┴N, Alena BernßÜkovß - CESTA OTEV╪EN┴. Pozd∞ji se z hrdiny prßce stßvß pracovnφk politick² - Vßclav ╪ezßΦ - N┴STUP.
Nenßvist normalizßtor∙ se soust°edila zejmΘna na autory, kte°φ se v²razn∞ profilovali v druhΘ pol. 60. let. N∞kte°φ z nich byli donuceni opustit republiku: M. Kundera, J. èkvoreck², P. Kohout, jinφ, kdy₧ jim p°estaly vydßvat knihy, odeÜli do vnit°nφ emigrace: L. Vaculφk, I. Klφma. Ze znßm²ch spisovatel∙ se stali p°ijateln²mi pouze L. Fuks a V. Pßral.
P°i vskutku pozornΘm Φtenφ nejlepÜφch d∞l Ladislava Fukse b∞hß mrßz po zßdech a tajφ se dech. V²jimeΦn²m dφlem je romßn PAN THEODOR MUNDSTOCK - stßrnoucφ ₧idovsk² mu₧ si doma, ze strachu p°ed faÜisty, postavφ mal² koncentrßk, kde "trΘnuje". OkupaΦnφ tΘma se odrß₧φ i v dalÜφ knize, sbφrce povφdek - M═ ╚ERNOVLAS═ BRAT╪I. Prvnφ tv∙rΦφ obdobφ ukonΦuje novela SPALOVA╚ MRTVOL. Na dalÜφch dφlech je vid∞t urΦitΘ experimentovßnφ - SMRT MOR╚ETE, MYèI NATALIE MOOSHABROV╔ - p°φb∞h matky t²ranΘ sv²mi d∞tmi tak straÜn∞, ₧e se ta to uÜlßpnutß ₧ena rozhodne poslΘze vra₧dit cizφ d∞ti, aby tak jejich matky ochrßnila p°ed tyraniφ potomk∙. Za "normalizace" pφÜe pr≤zy v duchu socialistickΘho realismu - N┴VRAT Z ÄITN╔HO POLE. Po tomto obdobφ se vÜak znovu vracφ k vyzkouÜenΘmu po jetφ 60. let - OBRAZ MARTINA BLASKOWITZE a V╔VODKYN╠ A KUCHA╪KA.
Vladimφr Pßral kritizoval malom∞Ü¥ßctvφ novΘho typu - socialistick² parazitismus. Jeho prvnφ knihou je VELETRH SPLN╠N▌CH P╪┴N═ - kritika stereotypu. PodobnΘ tΘma nachßzφme i v novele SOUKROM┴ VICH╪ICE - lßska je jen iluze, ₧ivot tupΘ vegetovßnφ. V po °adφ t°etφ novelou je KATAPULT - stereotyp milostnΘho vztahu k ₧enßm z inzerßtu. V roce 1969 p°ichßzφ prvnφ skuteΦn² Pßral∙v romßn a zßrove≥ i myÜlenkov∞ nejhlubÜφ autorovo dφlo v∙bec - MILENCI A VRAZI. Zde popisuje Φlov∞ka, kter² pro u (spo)kojenφ sv²ch fyzick²ch pot°eb - dobrΘho jφdla, bydlenφ, sexu - je schopen ob∞tovat sv∙j charakter. Poslednφm dφlem tΘto "ΦernΘ" °ady je PROFESION┴LN═ ÄENA. V 70. letech tvo°φ "bφlou" °adu - novela MLAD▌ MUÄ A B═L┴ VELRYBA, RADOST AÄ DO R┴NA a na poΦßtku 80. let pφÜe MUKA OBRAZNOSTI a novelu POKUèEN═ A - ZZ. Jeho dalÜφ dφla jen t∞₧φ z jeho dosavadnφ popularity - V┴LKA S MNOHOZV═╪ETEM, ROMEO A JULIE 2300 a ZEM╠ ÄEN.
Bohumilu Hrabalovi bylo umo₧n∞no vrßtit se do oficißlnφ literatury po rozhovoru v Tvorb∞ zve°ejn∞nΘm v roce 1975. Pr≤zy POST╪IÄINY, OBSLUHOVAL JSEM ANGLICK╔HO KR┴LE, M╠STE╚KO, KDE SE ZASTAVIL ╚AS a N╠ÄN▌ BARBAR nejprve vyÜly v Edici Petlice a i pozd∞ji n∞kterΘ jeho texty vychßzely nejprve v samizdatu nebo exilu. Platφ to takΘ o memoßrov∞ lad∞nΘ trilogii SVATBY V DOM╠, VITA NUOVA a PROLUKY. Jeho prvotina ZTRACEN┴ ULI╚KA, jejφ₧ sazba byla rozmetßna v roce 1949, byla vydßna teprve nedßvno. ZvlßÜtnφ mφsto v Hrabalov∞ dφle zaujφmß novela OST╪E SLEDOVAN╔ VLAKY. Filmov² p°epis Ji°φm Menzelem byl vyznamenßn Oscarem. V tomto vynikajφcφm ΦeskΘm re₧isΘrovi naÜel Hrabal dokonalΘho filmovΘho interpreta i pro svß dalÜφ dφla (Post°i₧iny, SLAVNOSTI SN╠ÄENEK).
Z bohatΘho dφla Hrabalova p°φtele Egona Bondyho nevyÜlo u nßs do roku 1989 legßln∞ v∙bec nic. V 70. a 80. letech n∞kterΘ jeho bßsn∞ zhudeb≥ovaly nezßvislΘ rockovΘ skupiny (Plastic People of the Universe), publikoval v undergroundovΘm samizdatovΘm Φasopisu Vokno a vedle Ivana M. Jirouse se stal Φelnou autoritou tohoto okruhu nezßvislΘ kultury. Knihou knih se pro toto spoleΦenstvφ stal Bondyho romßn INVALIDN═ SOUROZENCI - oslava radostnΘho ₧ivota na okraji zcela zdegenerovanΘ technickΘ spoleΦnosti. Parafrßzφ je romßn BRAT╪I RAMAZOVI. NeobyΦejn² v²znam majφ takΘ jeho popularizaΦnφ prßce, zvlßÜt∞ pak POZN┴MKY K D╠JIN┴M FILOZOFIE (dosud 14 svazk∙).
K nejv∞tÜφm stßlicφm exilov²ch nakladatelstvφ a k nejvφce p°eklßdan²m Φesk²m spisovatel∙m pat°φ Ivan Klφma. Jeho debutem byla reportß₧nφ kniha z v²chodnφho Slovenska MEZI T╪EMI HRANICEMI, kam se vracφ i v dalÜφch dφlech - BEZVADN▌ DEN a HODINA TICHA. DalÜφ dφla jsou ovlivn∞na existencionalismem (a hlavn∞ Kafkou) a obsahujφ prvky absurdity - Z┴MEK, CUKR┴RNA MYRIAM, POKOJ PRO DVA. Psal rovn∞₧ "ΦapkovskΘ" povφdky - MILENCI NA JEDNU NOC a M┴ VESEL┴ JITRA. Romßn s p∙vodnφm nßzvem STOJ═, STOJ═ èIBENI╚KA, p°epracoval jako SOUDCE Z MILOSTI - morßlnφ bilance intelektußla hledajφcφho cestu z pout totalitnφho systΘmu i z citov²ch krizφ. Obdobn∞ je koncipovßn i romßn L┴SKA A SMET═.
Milan Kundera je v souΦasnosti asi nej·sp∞Ün∞jÜφm Φesk²m spisovatelem. ZaΦφnal jako hudebnφ skladatel, psal bßsn∞ - sbφrky ╚LOV╠K, ZAHRADA èIR┴; POSLEDN═ M┴J (poΘma o FuΦφkovi) a MONOLOGY, dramata - MAJITEL╔ KL═╚┘, JAKUB A P┴N (Pocta D. Diderotovi) a povφdky SM╠èN╔ L┴SKY. Jeho prvnφ romßn ÄERT m∞l neobyΦejn² ohlas. Romßny ÄIVOT JE JINDE a VAL╚═K NA ROZLOU╚ENOU napsal jeÜt∞ v Praze, ale vyÜly u₧ v Pa°φ₧i. Ve Francii potΘ pφÜe KNIHU SM═CHU A ZAPOMN╠N═. Vrcholem dosavadnφ Kunderovy tvorby je romßn NESNESITELN┴ LEHKOST BYT═. Jeho hlavnφ hrdina, lΘka° TomßÜ, odjφ₧dφ v roce 1969 do èv²carska. I kdy₧ je obletovßn ₧enami, kterΘ neodmφtß, miluje servφrku Terezu, kterou si vzal za ₧enu. Kv∙li nφ se vracφ zp∞t do Prahy. Je doba normalizace, a proto₧e odmφtne odvolat svΘ nßzory, je nucen opustit zam∞stnßnφ. Pracuje pak jako myΦ oken. Spolu s Terezou se nakonec ocitnou na vesnici a konΦφ sv∙j ₧ivot p°i autohavßrii. Ani ·sp∞chy v zahraniΦφ Kunderovy nep°inesly publicitu doma. A₧ v roce 1988 o n∞m v Tvorb∞ psali jako o slu₧ebnφkovi Zßpadu, kter² za svΘ l₧i dostßvß ΦetnΘ pocty a ceny. Poslednφm Kunderov²m romßnem je NESMRTELNOST.
┌sp∞Ünß spisovatelskß drßha Josefa èkvoreckΘho zaΦala skandßlem - vydßnφm romßnu ZBAB╠LCI, kde se poprvΘ objevuje jeho hrdina Danny Smi°ick². K jeho nejpopulßrn∞jÜφm pr≤zßm pat°φ TANKOV▌ PRAPOR, kter² vyÜel jako prvnφ kniha nakladatelstvφ '68 Publishers. V emigraci dopsal a vydal PRIMA SEZ╙NU, kterou pova₧uje za svou nejlepÜφ knihu. Je to Üest p°φb∞h∙ Dannyho, lφΦφcφch Üest jeho ne·sp∞Ün²ch pokus∙ zbavit se panictvφ. Jde o dosti nevyrovnanΘ povφdky a sv²m v²znamem je znaΦn∞ p°evyÜujφ "politickΘ romßny" - MIR┴KL a P╪═B╠H INÄEN▌RA LIDSK▌CH DUè═. Rovn∞₧ se zab²val detektivkou - SMUTEK, KONEC a N┴VRAT PORU╚═KA BOR┘VKY a H╪═CHY PRO P┴TERA KNOXE.
Mezi uznßvanΘ prozaiky se Ludvφk Vaculφk za°adil sv²m prvnφm romßnem SEKYRA. Po tΘ pφÜe MOR╚ATA, ale jeho vrcholn²m dφlem je ╚ESK▌ SN┴╪, jak²si denφk z roku 1979 a 1980. Vaculφk pravideln∞ zapisoval co vid∞l, slyÜel, co si myslel a co se mu zdßlo. A proto₧e to zapisoval vyzrßl²m jazykem, vzniklo dφlo, kterΘ je mo₧nΘ pova₧ovat za nov² romßn, aΦkoli sßm autor nev∞d∞l, co z toho vzejde.

31. SCI - FI, HOROR, DETEKTIVKA

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
Stßle vzr∙stajφcφ zßjem o "pokleslΘ" ₧ßnry literatury lze vysv∞tlit poznßnφm, ₧e n∞kterΘ nezanedbatelnΘ, stßle ₧ßdanΘ kvality tradiΦnφ pr≤zy, jako je d∞jovost a napφnavost, se v poslednφch desetiletφch tΘm∞° ve vÜech literaturßch zaΦφnajφ st∞hovat do tzv. okrajov²ch ₧ßnr∙.
Detektivka - za otce detektivky je pova₧ovßn E. A. Poe, kter² polo₧il zßklad jak klasickΘ intelektußlnφ detektivce, kladoucφ d∙raz na °eÜenφ zßhady, tak i senzaΦnφ romantickΘ, ovlivn∞nΘ hororem.
Mezi nejv²znaΦn∞jÜφ tv∙rce detektivnφho ₧ßnru pat°φ klasik detektivky, AngliΦan Arthur Conan Doyle, jeho₧ slavn² Sherlock Holmes dokßzal vy°eÜit i ty nejslo₧it∞jÜφ p°φpady v DOBRODRUÄSTV═CH SHERLOCKA HOLMESE i v PSU BASKERVILLSK╔M.
DalÜφ klasiΦkou ₧ßnru se stala Agatha Christie obratn∞ konstruovan²mi p°φb∞hy, jejich₧ zßhady °eÜφvajφ obvykle Hercule Poirot a Jane Marplovß. Dlouh² seznam autorΦin²ch romßn∙ zaΦφnß Z┴HADNOU UD┴LOST═ VE STYLESK╔M S═DLE a pat°φ do n∞ho mj. i DESET MAL▌CH ╚ERNOUèK┘ a hra PAST NA MYèI.
DalÜφ anglickß prozaiΦka Dorothy Leigh Sayersovß je znßmß zejmΘna romßnem VRAÄDA POT╪EBUJE REKLAMU. ZvlßÜt∞ rozÜφ°en² je detektivnφ ₧ßnr v USA: Samuel Dashiell Hammett, autor romßn∙ RUD┴ ÄE╥, MALT╔ZSK▌ SOKOL aj., pat°φ k zakladatel∙m tzv. drsnΘ Ükoly "otrlΘho vyprav∞Φstvφ". Zlat²m v∞kem detektivky se stala 80. lΘta. Detektivka u₧ nebyla synonymem Üuntu, ale dobrΘ zßbavy. Kriminßlnφ romßn je vÜak v poslednφch letech stßle bizarn∞jÜφ a krut∞jÜφ, nebo¥ souΦasn² Φtenß° neoΦekßvß jen bßdßnφ o tom, kdo je vrah, ale p°eje si stßle drastiΦt∞jÜφ d∞je...
Science fiction - V²znamn² p°edstavitel sci - fi Arthur C. Clarke tvrdφ, ₧e "jedin∞ Φtenß°i a auto°i sci - fi jsou skuteΦn∞ oprßvn∞ni k diskusi o mo₧nostech budoucnosti. Kritickß Φetba tohoto ₧ßnru je pro ka₧dΘho, kdo chce vid∞t dßl, ne₧ deset let dop°edu, naprostou nezbytnostφ."
K p°edch∙dc∙m v∞deckofantastickΘ literatury pat°φ u₧ v 17. stoletφ H. S. Cyrano de Bergerac, se sv²mi utopick²mi cestopisy CESTA NA M╠S═C a CESTA DO SLUNE╚N═ ╪═èE. V 19. stol. je jejφm nejv²znaΦn∞jÜφm p∞stitelem Francouz Julius Verne, jeho₧ cyklus PODIVUHODN╔ V▌PRAVY obsahuje celkem 63 romßn∙ - P╠T NED╠L V BAL╙NU, DVACET TIS═C MIL POD MO╪EM, OCELOV╔ M╠STO, CESTA KOLEM SV╠TA ZA 80 DN═... Na poΦßtku 20. stoletφ rozvφjel tento ₧ßnr H. G. Wells - STROJ ╚ASU, V┴LKA SV╠T┘, PRVN═ LID╔ NA M╠S═CI, POKRM BOH┘. Pozd∞ji A. Huxley a u nßs K. ╚apek.
V souΦasnΘ dob∞ pat°φ k nejv²znamn∞jÜφm autor∙m tohoto odv∞tvφ pr≤zy AmeriΦan Ray Bradbury, autor sbφrky povφdek MARìANSK┴ KRONIKA a dßle pφÜe ILUSTROVANOU ÄENU, SLUNCE A ST═N a 451 STUP╥┘ FAHRENHEITA. K dalÜφm p°edstavitel∙m sci - fi pat°φ C. D. Simak - M╠STO, P╪ESTUPN═ STANICE, Isaac Asimov - NADACE, J┴ ROBOT a A. C. Clarke - VESM═RN┴ ODYSSEA 2001, SETK┴N═ S R┴MOU, HLUBOK╔ PASTVINY.
Horor - KomplikovanΘ d∞jovΘ zamotance, Üokujφcφ zvraty a stroh²m rozumem ne vysv∞tlitelnΘ ·kazy najdeme v nejstarÜφch dochovan²ch pφsemnostech. V₧dy¥ staΦφ mal² posun do sv∞ta pohßdky, abychom akceptovali jinß pravidla hry a p°istoupili tΘm∞° na vÜechno: babizna, kterß chovß d∞ti na krmnφku a °e₧e je do prstu, aby se p°esv∞dΦila, zda tloustnou podle harmonogramu; poz°enφ Karkulky vlkem, ani₧ je d°φve °ßdn∞ rozkousßna - krßtce mumraj nemo₧nostφ a bestialit prvnφho °ßdu, leΦ mumraj v t∞chto sfΘrßch v₧dy trp∞n² a vy₧adovan². Spousta podobn²ch historek se najde v bibli a ve velkΘ klasice vÜech staletφ. TakzvanΘ ΦernΘ romßny, anglick² gotick² romßn - p°es dobovou rozvleklost a sentimentalitu - jsou v²znamn²m milnφkem na lidskΘ pouti za hr∙zou.
V∙bec nejdokonalejÜφ horory vznikly p°ed vφce ne₧ sto padesßti lety: povφdky E. A. Poea, jako J┴MA A KYVADLO, ╚ERN▌ KOCOUR, ZR┴DN╔ SRDCE, Z┴NIK DOMU USHER┘, nebo romßn P╪═B╠HY ARTHURA GORDONA PYMA napl≥ujφ dodnes zßvistφ vÜechny profesionßlnφ vym²ÜleΦe d∞su. Mimochodem, Poeovi se k°ivdφ, kdy₧ je oznaΦovßn pouze za otce detektivky. Byl mistrem nad mistry nejen v oblasti aplikovanΘ logiky, ale Üel i za ni: je prßv∞ tak patronem science fiction - HANS PFAAL, jako i ducha°sk²ch povφdek - NA SLOV═╚KO S MUMI═.
Dßle staΦφ p°ipomenout Stevensonovy novely PODIVN▌ P╪═PAD DOKTORA JEKYLLA A PANA HYDA nebo MARKHEIM. Rovn∞₧ Guy Maupassant napsal mnoho hr∙zostraÜn²ch povφdek, z nich₧ zcela nejlepÜφ je HORLA, znßmΘ jsou i ZLO╚INCOVA RUKA a ZPOV╠╧.
V hororech se opakovan∞ setkßvßme s n∞kolika typy situacφ. Jednou z nich jsou pokud mo₧no tajnΘ nßvÜt∞vy h°bitov∙ a mßrnic, tam pak nezßkonnΘ a bezbo₧nΘ manipulovßnφ s hroby, rakvemi a nebo₧tφky, s Φφm₧ voln∞ souvisφ tΘma za₧iva poh°benΘho. Povφdek tohoto druhu existuje bezpoΦet a lze ji dokonce nalΘzt i v evangeliu, kde je hrob den po uk°i₧ovßnφ nalezen s odvalen²m kamenem. DalÜφm frekventovan²m tΘmatem je vampyrismus.
Toto tΘma vÜak v poslednφch desetiletφch neustßle upadß a je ostatn∞ pozoru hodnΘ, ₧e v∞tÜina autor∙, kte°φ dodnes o upφrech pφÜφ, ve faktick²ch informacφch o t∞chto bytostech nikdy nerozÜφ°ila ty, kterΘ v minulΘm stoletφ vymezil Bram Stoker, a¥ u₧ ve svΘm znßmΘm DRACULOVI nebo ostatnφch knihßch. SouΦasnφ auto°i hledajφ za upφry nßhradu a nachßzejφ ji v lidsk²ch vztazφch, v krizov²ch milostn²ch situacφch...
Jednφm z velk²ch americk²ch prozaik∙ naÜeho stoletφ je William Faulkner, kter² postupuje zcela jinak, ne₧ jsme v hororech zvyklφ. Neexistuje u n∞j kumulovanß hr∙za, d∞jφ se pouze divnΘ v∞ci. Pak ale nßhle p°ichßzφ Üok. Zde obvykle jinφ auto°i konΦφ, jen₧e u Faulknera je to slo₧it∞jÜφ. èokuje nßs v∞tou, po kterΘ nßsledujφ jeÜt∞ dva odstavce, kterΘ mu staΦφ na to, aby Φtenß°i uÜt∞d°il druh², definitivnφ Üok, jφm₧ hr∙znost u₧ tak dost d∞sivΘho p°φb∞hu dosahuje fantastickΘho vrcholu. P°φkladem takovΘ povφdky jsou R┘ÄE PRO EMILII.
Americk² spisovatel Ray Bradbury pφÜe nejen skv∞lou sci - fi, ale nemΘn∞ dobrΘ horory, i kdy₧ ty psal pouze p°φle₧itostn∞. P°esto je poklßdßn za fenomΘna tajemstvφ, d∞su, nevypoΦitatelna a p°edevÜφm velkΘho neznßma. K jeho nejlepÜφm povφdkßm pat°φ KOSTLIVEC, MAL▌ VRAH a Z┴STUP.
Jako jedin² m∙₧e co do popularity s Bradburym sout∞₧it snad jen Roald Dahl. Je pro n∞j typickΘ, ₧e Φasto ponechßvß hr∙zu jenom v nßznaku, nedo°eΦenou, jakoby vedle, u mφst∞nou mimo, pro domyÜlenφ Φtenß°e. V poslednφ dob∞ pφÜe p°edevÜφm povφdky, ve kter²ch se soust°edφ na v²jimeΦnosti zßpletky - SKOPEC NA POR┴ÄKU.
Rozhodn∞ nejlepÜφm "popisovaΦem hr∙zy" je George Langelaan, jeho₧ novela MOUCHA je asi nep°ekonatelnß. Mistrem filmov²ch horor∙ je anglick² re₧isΘr Alfred Hitchcock - PSYCHO, PT┴CI...
Katastrofick² romßn - K nejv²znamn∞jÜφm p°edstavitel∙m tohoto ₧ßnru pat°φ autorskß dvojice Thomas N. Scortia a Frank M. Robinson. K jejich nejznßm∞jÜφm dφl∙m pat°φ rozhodn∞ SKLEN╠N╔ PEKLO a PROMETHEUS V PLAMENECH. Z nov∞jÜφch d∞l to jsou romßny NO╚N═ M┘RA, PONORKA a V▌BUCH.

32. VELC═ SV╠TOV═ B┴SN═CI 20. STOLET═

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
Guillaume Apollinaire [gij≤m apolinΘr] se narodil jako neman₧elsk² syn litevsko - polskΘ ÜlechtiΦny. V∞tÜinu ₧ivota strßvil v Pa°φ₧i, kde takΘ zem°el na nßsledky Üpan∞lskΘ ch°ipky. Byl velk²m propagßtorem malφ°skΘho kubismu. Napsal knihy bßsnφ a poezie: ALKOHOLY - rozvinul zde osobitΘ vid∞nφ sv∞ta, p°eklad K. ╚apek, KALIGRAMY - zde vytvo°il tzv. "bßsnickΘ obrazy" - ideogramy, v nich₧ se pokusil spojit a ztoto₧nit poezii a malφ°stvφ a P┴SMO - na zßklad∞ volnΘ asociace vznikl² souvisl² proud za sebou jdoucφch v²znamov∞ samostatn²ch verÜ∙, drama PRSY TIRESIOVY a pr≤zu ZAVRAÄD╠N▌ B┴SN═K a SED═C═ ÄENA.
Anglick² bßsnφk americkΘho p∙vodu Thomas Stearns Eliot ve svΘ poezii vyÜel ze symbolismu, ale vytvo°il si vlastnφ v²raz, zalo₧en² na nesouvislosti bßsnick²ch obraz∙, ·tr₧kovosti a nßznakovosti, na funkΦnφm vyu₧φvßnφ citßt∙ a rytmickΘm volnΘm verÜi. Tak je vybudovßno i nejslavn∞jÜφ dφlo z jeho prvnφho obdobφ, bßse≥ PUSTINA, vyslovujφcφ p°esv∞dΦenφ o marnosti ₧ivota Φlov∞ka v modernφm sv∞t∞ a o jeho osamocenosti mezi lidmi. Osobit² modernφ v²raz si uchoval i pozd∞ji, kdy nalezl ·toΦiÜt∞ v nßbo₧enstvφ - POPELEC, ╚TY╪I KVARTETA. Eliot obnovil i bßsnickΘ drama. Vyu₧il jeho formy nejprve na lßtce z 12. stoletφ - VRAÄDA V KATEDR┴LE, pozd∞ji i ve hrßch ze souΦasnΘho ₧ivota, psan²ch podle vzoru °eck²ch tragΘdiφ - RODINN╔ SHROM┴ÄD╠N═, KOKTEJLOV▌ VE╚═REK.
K nejrozporn∞jÜφm experimentßtor∙m v poezii pat°φ americk² bßsnφk Ezra Pound. Za pobytu v Anglii m∞l vliv na vznik modernφch bßsnick²ch Ükol a ovlivnil i tvorbu T. S. Eliota. Hlßsal naprost² rozchod s romantickou tradicφ i poeziφ zalo₧enou na citech. Ve svΘm hlavnφm bßsnickΘm dφle - ZP╠VY, vytvß°el postupn∞ jak²si epick² komentß° k d∞jinßm lidskΘ civilizace. Pound∙v ₧ivot byl pln² rozpor∙ - za pobytu v Itßlii se dokonce stal horliv²m stoupencem faÜismu a po vßlce za to byl souzen.
Chilsk² bßsnφk Pablo Neruda, nositel Nobelovy ceny, si pseudonym zvolil podle naÜeho Jana Nerudy. Jeho bßsnickΘ dφlo je obrovskΘ, p°edstavuje vφce ne₧ 30 sbφrek. Obrat v jeho poezii znamenß poΘma èPAN╠LSKO V SRDCI, protestnφ v²k°ik proti ukrutnostem faÜismu. Vrcholem Nerudovy poezie se stal VELIK▌ ZP╠V, jakßsi epopej o 15 kapitolßch s mno₧stvφm bßsnφ. Je to zp∞v o t∞₧kΘ minulosti a p°φtomnosti Ameriky, jejφm dob²vßnφ a velikosti indißnskΘ kultury.
Vladimφr Majakovskij je jeden z nejv∞tÜφch rusk²ch bßsnφk∙ sov∞tskΘ epochy. Od poΦßtku usiloval o vytvo°enφ novΘho typu poezie, kter² by odpovφdal cφt∞nφ Φlov∞ka modernφ doby: vytvo°il si sv∙j "stup≥ovit²" verÜ, vnßÜel do poezie hovorov² jazyk, novß slova a neobvyklΘ metafory. Za 1. sv. vßlky napsal velkΘ poΘmy OBLAK V KALHOT┴CH a VOJNA A SV╠T. Po revoluci se stal jednφm z jejφch hlavnφch propagßtor∙ - maloval politickΘ plakßty, napsal MYST╔RII - BUFFU a 150 000 000. P°esto, ₧e byl nadÜen²m komunistou, tak se, zklamßn v²vojem, uch²lil mlßd k sebevra₧d∞.
Americk² bßsnφk Robinson Jeffers, se svou ₧enou Unou, kterß se stala vedle antickΘ literatury trvalou inspiracφ jeho dφla, p°iÜel do vesnice Carmel na b°ehu TichΘho oceßnu a zde si z p°φmo°sk²ch balvan∙ vybudoval proslulou "Jest°ßbφ v∞₧". Ve styku s p°φrodou a jejφmi nespoutan²mi ₧ivly vyzrßl v osobitΘho bßsnφka d∞siv²ch vidin i lßsky k Φlov∞ku. Psal hlavn∞ verÜovanΘ skladby, modern∞ pojatΘ bßsnickΘ povφdky - H╪EBEC GROè┴K, ÄENA OD MYSU SUR, MARA a SIL┴K.

33. V▌VOJ ╚ESK╔ KRITIKY, ESTETIKY A FILOZOFIE

DalÜφ kapitola | P°edchozφ kapitola | ZaΦßtek | Konec | Obsah | Rejst°φk | DoporuΦenß literatura
Estetika - (°ec. aisthΘtika - smyslov∞ vnφmatelnΘ) - je v∞da o krßsnu. Zakladateli ΦeskΘ estetiky jsou Josef Durdφk a Otakar Hostinsk².
Literßrnφ kritika - slovo kritika pochßzφ z °eckΘho krino - rozliÜuji, vybφrßm, soudφm a u₧ jeho p∙vodnφ v²znam postihuje podstatu kritickΘ prßce. Smyslem kritiky je to ti₧ rozliÜit hodnoty pravΘ a zdßnlivΘ a na zßklad∞ urΦit²ch kritΘriφ (m∞°φtek) posoudit a zhodnotit dφlo. Kritik vychßzφ zpravidla z poznatk∙ estetiky a literßrnφ v∞dy, ale uplat≥uje p°i svΘm p°φstupu k dφlu i sv∙j osobnφ estetick² vkus a tak je tedy kritika p°es vÜechnu svou nßvaznost na v∞du zßle₧itostφ hodn∞ subjektivnφ a blφ₧φ se tvorb∞ um∞leckΘ. K zßkladnφm kritick²m ₧ßnr∙m pat°φ recenze, v ÜirÜφch souvislostech dφlo sleduje kritickß studie a zvlßÜtnφ ₧ßnr tvo°φ kritick² esej.
╚eskß literßrnφ kritika zaΦφnß rozborem literßrnφch pamßtek za osvφcenstvφ. Je jφm prvnφm p°edstavitelem je Gelasius Dobner, editor star²ch Φesk²ch pamßtek a ostr² kritik Kroniky ΦeskΘ V. Hßjka. Klasikem ΦeskΘ kritiky je J. Dobrovsk². Estetickß m∞°φtka uplatnil v kritice J. Jungmann.
Prvnφm vysloven∞ kritick²m a polemick²m duchem je u nßs a₧ K. HavlφΦek, usilujφcφ o spojenφ nßrodn∞ v²chovnΘ tendence s estetick²mi m∞°φtky. Nßrodnφ hledisko se sv∞tov²m spojovala kritika mßjovc∙, zejmΘna J. Nerudy. Formßlnφ kritiku u nßs zaklßdß J. Durdφk. Nßrodnφ Ükola op∞t prosazuje vlasteneck² zßjem, zatφmco lumφrovci v Φele s J. Vrchlick²m i v kritice sledujφ sv∙j cφl otvφrßnφ oken do sv∞ta a p°ibli₧ujφ sv∞tovΘ autory i v esejistick²ch portrΘtech.
Na poΦßtku 20. stol. vlßdl v ΦeskΘ literßrnφ v∞d∞ pozitivismus, kter² byl zam∞°en p°edevÜφm historicky - podßval mno₧stvφ dat a fakt∙ v ΦasovΘ posloupnosti, ale Φasto ne byl s to proniknout skrz n∞ k vnit°nφ podstat∞ dφla. Hlavnφmi p°edstaviteli tohoto sm∞ru byli Jaroslav VlΦek a Jan Jakubec - D╠JINY ╚ESK╔ LITERATURY. K jejich ₧ßk∙m pat°ili Albert Pra₧ßk a Zden∞k Nejedl² (od 20. let se hlßsφ k marxismu).
Reakcφ na pozitivismus byl sm∞r duchov∞dn² - snaha vcφtit se do obrazotvornosti a vnit°nφho sv∞ta tv∙rce. K jeho p°edstavitel∙m pat°φ Arne Novßk (syn T. NovßkovΘ, autor P╪EHLEDN▌CH D╠JIN LITERATURY ╚ESK╔), Otokar Fischer (profesor germanistiky - monografie o Kleistovi, Nietzschovi a Heinovi, v²znamn² p°ekladatel - snaha o tv∙rΦφ a aktualizujφcφ charakter - vrchol Goeth∙v Faust) a tv∙rce modernφ ΦeskΘ kritiky F. X. èalda.
Propagßtorem proletß°skΘ poezie byl Antonφn Mat∞j PφÜa - SOUDY, BOJE A V▌ZVY. Pozd∞ji neuplat≥oval programovß kritΘria, soust°e∩oval se k dφl∙m sam²m - DVAC┴T┴ a T╪IC┴T┴ L╔TA. ZvlßÜt∞ blφzko m∞l k J. Wolkerovi, I. Olbrachtovi a J. Horovi.
S Φeskou avantgardou byl spojen Karel Teige. Propagoval poetismus - MANIFESTY POETISMU (spolu s Nezvalem), kter² podle n∞j m∞l b²t dopln∞n konstruktivismem (metoda racionßlnφ p°estavby sv∞ta) - STAVBA A B┴SE╥. V r. 1934 se stal Φlenem a hlavnφm teoretikem SurrealistickΘ skupiny. V polemikßch se zastßnci soc. realismu odmφtal p°φmΘ ideologickΘ p∙sobenφ um∞nφ. Na konci 30. let se ocitl - spolu s v∞tÜinou Φlen∙ SurrealistickΘ skupiny - v konfliktu se stalinismem (SURREALISMUS PROTI PROUDU) a s Nezvalem, kter² se s nφm ztoto₧nil. Po ·noru 1948 nesm∞l publikovat - Φßst poz∙stalosti zniΦila StB.
Nejplodn∞jÜφm literßrn∞v∞dn²m sm∞rem ve 30. a 40. letech se stal strukturalismus, kter² se formoval v Pra₧skΘm lingvistickΘm krou₧ku. Pat°ili k n∞mu zejmΘna jazykov∞dci VilΘm Mathesius a Bohuslav Havrßnek, literßrnφ v∞dci Roman Jakobson a Jan Muka°ovsk² - ESTETICK┴ FUNKCE, NORMA A HODNOTA JAKO SOCI┴LN═ FAKTY, KAPITOLY Z ╚ESK╔ POETIKY a STUDIE Z ESTETIKY. Z mladÜφ generace pat°il k tomuto proudu Felix VodiΦka.
Patrn∞ nejv∞tÜφm novinß°em "ΦapkovskΘ" generace byl Ferdinand Peroutka. V₧dy zd∙raz≥oval st°φzlivost a v∞cnost - JAC═ JSME - ·vahy o ΦeskΘ nßrodnφ povaze. Rozsßhlou historicko - dokumentßrnφ prßci BUDOV┴N═ ST┴TU v∞novanou poΦßtk∙m ╚SR nedokonΦil. Sv²m vlivem zap∙sobil i na kulturu exilovou, zvlßÜt∞ pak na vysokou ·rove≥ ΦeskΘho vysφlßnφ SvobodnΘ Evropy.
Z katolicky orientovan²ch kritik∙ se uplat≥ovali zejmΘna MiloÜ Dvo°ßk, Rudolf ╚ern² a Bed°ich FuΦφk - P═SE╥ O ZEMI, ╚TRN┴CTERO ZASTAVEN═, kte°φ se zab²vali dφlem O. B°eziny a J. Demla.
Na opaΦnΘm p≤lu stßla marxistickß kritika, jejφm₧ v²znamn²m p°edstavitelem byl Bed°ich Vßclavek - ╚ESK┴ LITERATURA 20. STOLET═. JeÜt∞ vφce ne₧ Vßclavek se pod°izoval ideologick²m kritΘriφm Julius FuΦφk.
Z mladÜφch literßrnφch v∞dc∙ a kritik∙ stßli mimo vyhran∞nΘ skupiny Vojt∞ch Jirßt a Vßclav ╚ern². Vojt∞ch Jirßt pat°il k ₧ßk∙m O. Fischera a podobn∞ jako on, se zab²val n∞meckou literaturou, problematikou p°ekladu - DVA P╪EKLADY FAUSTA a Φeskou literaturou - UPROST╪ED STOLET═. ZvlßÜtnφ pozornost v∞noval poezii 19. stoletφ (K. H. Mßcha, K. J. Erben, J. Neruda). Vßclav ╚ern² se hlßsil p°edevÜφm k èaldovy. Zab²val se zvlßÜt∞ romßnsk²mi literaturami (z nich₧ rovn∞₧ p°eklßdal - don Quijote), obdobφm st°edov∞ku, baroka i modernφ literaturou - ESEJ O B┴SNICK╔M BAROKU, ZP╠V DUèE - o Horovi, KN═ÄKA O BABI╚CE, STUDIE A ESEJE Z MODERN═ SV╠TOV╔ LITERATURY. Z pozd∞jÜφch pracφ vynikajφ studie O POVAZE NAè═ KULTURY, SEèITY O EXISTENCIALISMU a t°φsvazkovΘ PAM╠TI.
K p°ekonßnφ ideologickΘho schematismu p°isp∞l v 60. a 70. letech Jan PatoΦka, nejv²znamn∞jÜφ Φesk² filozof 20. stoletφ. Jeho v²znam je p°evß₧n∞ v tv∙rΦφ interpretaci jin²ch sv∞tov²ch filozof∙ (Platon, Heidegger). Jeho spektrum zßjm∙ bylo velmi ÜirokΘ: sahalo od antiky p°es KomenskΘho a₧ po souΦasnost.
Neblahou ·lohu sehrßla bro₧ura komunistickΘho publicisty Ladislava ètolla - T╪ICET LET BOJ┘ ZA ╚ESKOU SOCIALISTICKOU POEZII, kde vytyΦil "sprßvnou" linii v²voje ΦeskΘ poezie, vychßzejφcφ z proletß°sk²ch verÜ∙ Wolkra a Neumanna.
Kritick²mi mluvΦφmi povßleΦnΘ generace se stali p°edevÜφm Jan Grossman a Ji°φ Hßjek (ten se zßhy stal pr∙kopnφkem socialistickΘho realismu).
Grossmanov²m vrstevnφkem byl Milan Jungmann, kter² byl ÜΘfredaktorem Literßrnφch novin. Soubor kritick²ch Φlßnk∙, kterΘ uve°ejnil v tomto Φasopise a kter² byl tribunou reformnφch komunist∙, vydal pod nßzvem OBL╔H┴N═ TR╙JE. V obdobφ "normalizace" nesm∞l publikovat a ₧ivil se manußlnφ pracφ.
V 60. letech pat°il k v²znamn²m mimopra₧sk²m literßrnφm Φasopis∙m brn∞nsk² m∞sφΦnφk HOST DO DOMU, do n∞ho₧ p°ispφvali vedle O. Suse a Ji°φho Opelφka - NEN┴VID╠N╔ ╪EMESLO ·vahami o souΦasnΘ i mezivßleΦnΘ avantgardnφ literatu°e tΘ₧ Michal Suchomel - LITERATURA Z ╚ASU KRIZE (nßklad zniΦen) a Zden∞k Ko₧mφn.
V dob∞ "normalizace" se do pop°edφ dostala °ada kritik∙, kte°φ se jimi stali hlavn∞ proto, ₧e mohli publikovat a jejich kritiky dbali p°edevÜφm na mocenskΘ pozice autor∙. P°edstaviteli tΘto oficißlnφ kritiky byli M. Blahynka a H. Hrzalovß.
K v²znamn²m kritik∙m souΦasnosti pat°φ Petr A. Bφlek, Pavel JanßΦek, Vladimφr Novotn², M. C. Putna...

REJST╪═K

INDEX KNIH

A - B - C - ╚ - D - E - F - G - H - CH - I - K - L - M - N

O - P - Q - R - ╪ - S - è - T - U - V - W - X - Y - Z

JMENN▌ REJST╪═K

A - B - C - ╚ - D - E - F - G - H - CH - I - K - L - M - N

O - P - Q - R - ╪ - S - è - T - U - V - W - X - Y - Z

POUÄIT┴ A DOPORU╚EN┴ LITERATURA

*kol.autor∙*	"Bφlß mφsta" ΦeskΘ literatury	Praha 1990
*Milan Zeman*	Co v uΦebnici nebylo	Zlφn 1990
*Marta Äeleznß*	Co v uΦebnicφch chyb∞lo	Liberec 1991
*kol.autor∙*	╚eskß a slovenskß literatura v exilu a samizdatu	Olomouc 1991
*Miloslav Hoznauer*	╚eskß literatura po roce 1945	Praha 1992
*Ji°φ Hol²*	╚eskß literatura 1910-1945	Praha 1991
*kol.autor∙*	╚esk² jazyk	Praha 1992
*Radko è¥astn²*	╚eÜtφ spisovatelΘ deseti stoletφ	Praha 1974
*Kv∞ta Homolovß*	╚eÜtφ spisovatelΘ 19. a poΦßtku 20.stoletφ	Praha 1973
*Jan Zßbrana*	LupiΦi mrtvol	Praha 1970
*Jan Bernard*	Mal² labyrint filmu	Praha 1988
*kol.autor∙*	Mal² labyrint literatury	Praha 1982
*Arsen Pohribn²*	Mal² labyrint v²tvarnΘho um∞nφ	Praha 1968
*Vφt∞zslav Nezval*	Modernφ bßsnickΘ sm∞ry	Praha 1979
*Jßn Sedlßk*	Osobnosti a diela vo svetovom realistickom romßn∞	Bratislava 1975
*Zde≥ka Tichß*	Pr∙vodce po d∞jinßch ΦeskΘ literatury	Praha 1984
*Milena Cesnakovß*	Slßvne osobnosti divadla	Bratislava 1983
*Josef Hrabßk*	StarÜφ Φeskß literatura	Praha 1979
*Vßclav Zykmund*	StruΦnΘ d∞jiny modernφho malφ°stvφ	Praha 1971
*Felix VodiΦka*	Sv∞t literatury I.	Praha 1969
*Norbert Linton*	Um∞nφ 19.-20.stoletφ	Praha 1981

Registrace novΘho u₧ivatele

Pokud spl≥ujete vÜechny po₧adovanΘ podmφnky, tak m∙₧ete tuto publikaci vyu₧φvat zdarma - v tomto p°φpad∞ je vÜak nutnΘ se zaregistrovat (vyplnit a odeslat nßsledujφcφ dotaznφk).

Je ve VaÜem vlastnφm zßjmu, aby vypln∞n² dotaznφk odpovφdal realit∞ - ne·plnΘ dotaznφky, p°φpadn∞ dotaznφky neodpovφdajφcφ realit∞, jsou pova₧ovßny za neplatnΘ!!!

BezplatnΘ pou₧φvßnφ tΘto publikace bez zaregistrovßnφ nenφ mo₧nΘ!!!

Pokud se nechcete zaregistrovat, tak m∙₧ete uhradit autorskou odm∞nu.

UPOZORN╠N═

Zvolenφm tlaΦφtka ODESLAT dßvßte na srozum∞nou, ₧e bez v²hrady souhlasφte s podmφnkami u₧φvßnφ tΘto publikace.

Pouhou registracφ nezφskßvßte automaticky mo₧nost bezplatnΘho u₧φvßnφ publikace - zßrove≥ toti₧ musφte spl≥ovat podmφnky pro toto bezplatnΘ u₧φvßnφ.

Pokud Vßmi vypln∞n² dotaznφk neodpovφdß realit∞, tak je registrace neplatnß - nemßte tedy prßvo publikaci vyu₧φvat bezplatn∞.

Pokud Vßm nefunguje tlaΦφtko ODESLAT, tak z°ejm∞ nemßte ve VaÜem WWW browseru uvedenu svou e-mailovou adresu a jmΘno. Nastavenφ adresy a jmΘna se nap°. v Netscapu provßdφ v menu Options - Preferences... - Mail and News. Zde najdete polo₧ky Your Name (jmΘno) a Your Email (e-mailovß adresa).

Dotaznφk u₧ivatele p°φruΦky

Tento dotaznφk je urΦen vÜem u₧ivatel∙m p°edklßdanΘ publikace.
Jeho vypln∞nφm se zßrove≥ podφlφte na dalÜφm zdokonalovßnφ p°φruΦky.

JmΘno a p°φjmenφ:

Kolik m∞sφc∙ ji₧ p°φruΦku pou₧φvßte?

Jak se Vßm s p°φruΦkou pracuje?

Jak hodnotφte obsah p°φruΦky (celkov² zßb∞r)?

Jak hodnotφte zpracovßnφ p°φruΦky (forma - jak ji lze Φφst)?

Jak hodnotφte dΘlku p°φruΦky (jak je efektivnφ)?

Kterou Φßst p°φruΦky pova₧ujete za nejlepÜφ?

A kterß Φßst p°φruΦky je podle Vßs nejhorÜφ?

ZaÜkrtn∞te
Φßsti
p°φruΦky,
kterΘ
pova₧ujete
za zbyteΦnΘ:

1.	Bible	2.	Literatura st°edov∞ku a jejφ ideßly	3.	PoΦßtky literatury na naÜem ·zemφ
4.	Literatura na naÜem ·zemφ ve 13. a 14. stol.	5.	╚eskß literatura za reformace	6.	Evropskß renesance a humanismus
7.	Renesance a humanismus v ╚echßch	8.	Baroknφ um∞nφ	9.	Klasicismus, osvφcenstvφ, preromantismus
10.	Nßrodnφ obrozenφ	11.	Romantismus v evropskΘ literatu°e	12.	Romantismus v ΦeskΘ literatu°e
13.	Realismus v evropskΘm um∞nφ	14.	Realismus v ΦeskΘ literatu°e	15.	╚eskß poezie 2. poloviny 19. stoletφ
16.	90. lΘta a jejich klφΦov² v²znam	17.	Generace bu°iΦ∙	18.	Modernφ um∞leckΘ sm∞ry
19.	V²voj dramatu do konce 19. stoletφ	20.	Drama a divadlo ve 20. stoletφ	21.	VelkΘ postavy sv∞tovΘ pr≤zy 20. stoletφ
22.	MezivßleΦnß Φeskß poezie	23.	MezivßleΦnß Φeskß pr≤za	24.	FilmovΘ um∞nφ
25.	Cesty v²tvarnΘho um∞nφ ve 20. stoletφ	26.	V²voj slovenskΘ literatury	27.	N∞mecky psanß literatura v ╚echßch
28.	Pφse≥ a hudba v ₧ivot∞ mladΘho Φlov∞ka	29.	V²voj ΦeskΘ poezie od vßlky po souΦasnost	30.	V²voj ΦeskΘ pr≤zy od vßlky po souΦasnost
31.	Sci - fi, horor, detektivka	32.	Velcφ sv∞tovφ bßsnφci 20. stoletφ	33.	V²voj ΦeskΘ kritiky, estetiky a filozofie
	Jmenn² rejst°φk		Index knih		Pou₧itß a doporuΦenß literatura

Co podle Vßs v p°φruΦce chybφ:

Znßte i jinΘ podobnΘ p°φruΦky?

Ano Ne

Kterou p°φruΦku k maturit∞ z ╚J pova₧ujete za nejlepÜφ?

Jakß je tato p°φruΦka v porovnßnφ s konkurencφ?

Jakou podobu podobnΘ p°φruΦky pova₧ujete za nejlepÜφ?

M∞l byste p°φpadn∞ zßjem o tiÜt∞nou podobu tΘto p°φruΦky?

Ano Ne

Jakou cenu u takovΘ p°φruΦky pova₧ujete za p°im∞°enou?

ZaÜkrtn∞te
ty
vlastnosti,
kterΘ
u tiÜt∞nΘ
p°φruΦky
pova₧ujete
za d∙le₧itΘ:

Nφzkß cena	Vysokß kvalita tisku	VelkΘ mno₧stvφ informacφ
P°ehlednost	StruΦnost	Obsßhlost
Snadnß dostupnost	Snadnß orientace	Velmi dob°e ΦitelnΘ pφsmo
Mal² (kapesnφ) formßt	Dopln∞nφ o elektronickou verzi	╚astß aktualizace
Rejst°φk knih a autor∙	Obrßzky a dalÜφ p°φlohy	Fotografie

Jak jste naÜel(a) tuto strßnku?

VaÜe p°ipomφnky k p°φruΦce, p°φpadn∞ nßvrhy na spoluprßci atd.

Pokud Vßm nefunguje tlaΦφtko ODESLAT, tak z°ejm∞ nemßte ve VaÜem WWW browseru uvedenu svou e-mailovou adresu a jmΘno. Nastavenφ adresy a jmΘna se nap°. v Netscapu provßdφ v menu Options - Preferences... - Mail and News. Zde najdete polo₧ky Your Name (jmΘno) a Your Email (e-mailovß adresa).

JmΘno
P°φjmenφ
Pohlavφ	Mu₧ Äena
Rok narozenφ	19
Stav
E-mail
Adresa
M∞sto
Zam∞stnßnφ
Studujete, p°φpadn∞ uΦφte na
Jak jste naÜel(a) tuto strßnku?
VaÜe p°ipomφnky

DAVID DOUèA

MATURITN═ OT┴ZKY

╚ESK▌ JAZYK
LITERATURA

© David DouÜa, 1993-7

Obsah

Podmφnky u₧φvßnφ publikace

┌vod

Popis publikace

┌hrada autorskΘ odm∞ny

Registrace novΘho u₧ivatele

UPOZORN╠N═

Dotaznφk u₧ivatele p°φruΦky

Tento dotaznφk je urΦen vÜem u₧ivatel∙m p°edklßdanΘ publikace.
Jeho vypln∞nφm se zßrove≥ podφlφte na dalÜφm zdokonalovßnφ p°φruΦky.

DAVID DOUèA

MATURITN═ OT┴ZKY

╚ESK▌ JAZYK LITERATURA

© David DouÜa, 1993-7

Obsah

Podmφnky u₧φvßnφ publikace

┌vod

Popis publikace

┌hrada autorskΘ odm∞ny

Registrace novΘho u₧ivatele

UPOZORN╠N═

Dotaznφk u₧ivatele p°φruΦky

Tento dotaznφk je urΦen vÜem u₧ivatel∙m p°edklßdanΘ publikace. Jeho vypln∞nφm se zßrove≥ podφlφte na dalÜφm zdokonalovßnφ p°φruΦky.

╚ESK▌ JAZYK
LITERATURA

Tento dotaznφk je urΦen vÜem u₧ivatel∙m p°edklßdanΘ publikace.
Jeho vypln∞nφm se zßrove≥ podφlφte na dalÜφm zdokonalovßnφ p°φruΦky.