Podobn˜m zp–sobem jako v na¨em p©¡kladu je uspo© d n  i  cel˜  obsah
pevn‚ho disku, pop©¡padˆ diskety. N zev souboru p©edstavuje  jakousi
pomyslnou eviden‡n¡ karti‡ku a disk je onou velkou  krabic¡.  Men¨¡m
krabic¡m se ©¡k  adres ©e, nebo podadres ©e. Ka‘d˜ adres © ‡i podad-
res © m–‘e obsahovat dal¨¡ podadres ©e a soubory. Uvedu  zde  jedno-
duch˜ p©¡klad z praxe. Na disku m me  kromˆ  jin‚ho  rovnˆ‘  adres ©
T602, kter˜  obsahuje  stejnojmenn˜  program  na  zpracov n¡  textu.
Proto‘e kromˆ vlastn¡ho programu a nˆkolika pomocn˜ch program–  jsou
v tomto adres ©i je¨tˆ podp–rn‚ soubory, obsahuj¡c¡ informace o tis-
k rn ch, tvaru p¡sma, slovn¡ky a  dal¨¡  soubory,  je  zde  vytvo©en
samostatn˜ podadres © s n zvem TEXTY, do  kter‚ho  ukl d me  v¨echny
napsan‚ texty a dopisy. Kdybychom ukl dali textov‚ soubory do  adre-
s ©e s programem, ¨patnˆ bychom se  mezi  soubory  orientovali. Na¨e
situace vypad  sch‚maticky asi takto: