|
|||
Realités  V reakci na reakci reakce na článek, který reagoval na prostoduchost absolutních pojmů, jsem se rozhodl napsat něco málo o dalším zajímavém výplodu lidského mozku, totiž naší životní realitě.Někteří z nás si už jistě všimli, že žijeme v určitém prostředí. Je jedno, jestli máte za okny les, louku, hřbitov, letiště nebo dvouhlavou žirafu řídící růžový trojplošník. Všechno je to vaše životní realita. Ale kde se v nás bere ta jistota, že to, co považujeme za skutečné, je skutečně skutečné. Přidržme se rozdělení světa na realitu a fantazii. Fantazie je produktem našich vnitřních myšlenkových procesů, realitu vnímáme prostřednictvím smyslových počitků a podnětů. To je jednoduchá matematika. Vezměme oko a naší klasickou a oblíbenou tmu. Díváte-li se na modrý předmět, vidíme modrou, protože ten předmět modrý pochopitelně není, ale odráží světlo modré barvy. Zkreslení reality jak vyšité, ale o tom jsem nechtěl mluvit. Díváte-li se na černý předmět, vidíme černou, protože objekt jaksi neodráží žádné světlo. To je z fyzikálně-optického hlediska nemožné - předmět by měl být pro nás neviditelný. Přesto je však tma stejně hmatatelným počitkem jako třeba teplo nebo zápach. A kámen úrazu je na světě. Je tma skutečná, nebo je jen výplodem naší fantazie?  Černá je věc, kterou si představujeme, pokud nevidíme. Je tedy životní realitou, kteroužto nejsme schopni pochopit prostřednictvím našich smyslů. Celá tato úvaha mě postupem času chtě nechtě musí dovést k závěru, že okolí je do jisté míry formováno naší fantazií. Ale do jaké míry? Proč některé elementární věci nelze chápat takové, jaké ve skutečnosti jsou? Leží snad něco za naší realitou? V případě, že hledáte odpověď na tyto a jiné otázky, obraťte se na nejbližší kartářku a hádačku z ruky.Já je neznám. Pokud ale realita není to co se nám zdá, proč tomu tak je? Zde se cesta dělí na dva proudy, buď to nemá žádnou příčinu, což je nejpravděpodobnější, nebo to způsobuje nějaká nutnost. Může to být důsledek evoluce, zajišťující snazší přežití našeho druhu v závislosti na jeho specifických životních potřebách. Kdo kdy zkoumal tmu? Leda nějaký blázen (těší mě - pozn.:Ego), nemá pro náš život žádný smysl. Neposkytuje žádné informace, nepřibližuje nám žádné cíle. Prostě je. Proč by příroda vybavovala náš organismus složitým smyslovým systémem, když noc pro naší existenci nemá pražádný význam. (kromě hladových tygrů, útočících medvědů a lidožravých dinosaurů stojících při měsíčku frontu na kedlubny, které pak ráno, když se vzbudíte, nejsou k dostání) Jakou realitu vnímá netopýr vybavený autolokačním systémem? Vnímají snad stejnou realitu paryby žijící v písku na dně moře? Jistě že ne. Není k tomu důvod. Je tedy realita jedinečná, specifická? Vnímáme každý realitu jinak, nebo je daleko za hranicemi našich smyslů a fantazie a my, lidé, z ní vnímáme jen nepatrný díl? A není snad realita a fantazie totéž, můžeme vůbec důvěřovat svému mozku, že si tohle všechno nevymýšlí a my nežijeme úplně jinak? Závěrem bych rád vrátil svým konfrontantům míčem na druhou stranu hřiště. Ano, souhlasím, že pochybovat absolutně o všem je stejně pohodlné, jako věřit všemu. Ale v momentě, kdy jsme pochybující, nemůžeme již zpochybnit fakt, že pochybujeme. Věřit všemu můžeme, pochybovat o všem možné není! :-)
|
|||