|
|||
RealitΘs  V reakci na reakci reakce na Φlßnek, kter² reagoval na prostoduchost absolutnφch pojm∙, jsem se rozhodl napsat n∞co mßlo o dalÜφm zajφmavΘm v²plodu lidskΘho mozku, toti₧ naÜφ ₧ivotnφ realit∞.N∞kte°φ z nßs si u₧ jist∞ vÜimli, ₧e ₧ijeme v urΦitΘm prost°edφ. Je jedno, jestli mßte za okny les, louku, h°bitov, letiÜt∞ nebo dvouhlavou ₧irafu °φdφcφ r∙₧ov² trojploÜnφk. VÜechno je to vaÜe ₧ivotnφ realita. Ale kde se v nßs bere ta jistota, ₧e to, co pova₧ujeme za skuteΦnΘ, je skuteΦn∞ skuteΦnΘ. P°idr₧me se rozd∞lenφ sv∞ta na realitu a fantazii. Fantazie je produktem naÜich vnit°nφch myÜlenkov²ch proces∙, realitu vnφmßme prost°ednictvφm smyslov²ch poΦitk∙ a podn∞t∙. To je jednoduchß matematika. Vezm∞me oko a naÜφ klasickou a oblφbenou tmu. Dφvßte-li se na modr² p°edm∞t, vidφme modrou, proto₧e ten p°edm∞t modr² pochopiteln∞ nenφ, ale odrß₧φ sv∞tlo modrΘ barvy. Zkreslenφ reality jak vyÜitΘ, ale o tom jsem necht∞l mluvit. Dφvßte-li se na Φern² p°edm∞t, vidφme Φernou, proto₧e objekt jaksi neodrß₧φ ₧ßdnΘ sv∞tlo. To je z fyzikßln∞-optickΘho hlediska nemo₧nΘ - p°edm∞t by m∞l b²t pro nßs neviditeln². P°esto je vÜak tma stejn∞ hmatateln²m poΦitkem jako t°eba teplo nebo zßpach. A kßmen ·razu je na sv∞t∞. Je tma skuteΦnß, nebo je jen v²plodem naÜφ fantazie?  ╚ernß je v∞c, kterou si p°edstavujeme, pokud nevidφme. Je tedy ₧ivotnφ realitou, kterou₧to nejsme schopni pochopit prost°ednictvφm naÜich smysl∙. Celß tato ·vaha m∞ postupem Φasu cht∞ necht∞ musφ dovΘst k zßv∞ru, ₧e okolφ je do jistΘ mφry formovßno naÜφ fantaziφ. Ale do jakΘ mφry? ProΦ n∞kterΘ elementßrnφ v∞ci nelze chßpat takovΘ, jakΘ ve skuteΦnosti jsou? Le₧φ snad n∞co za naÜφ realitou? V p°φpad∞, ₧e hledßte odpov∞∩ na tyto a jinΘ otßzky, obra¥te se na nejbli₧Üφ kartß°ku a hßdaΦku z ruky.Jß je neznßm. Pokud ale realita nenφ to co se nßm zdß, proΦ tomu tak je? Zde se cesta d∞lφ na dva proudy, bu∩ to nemß ₧ßdnou p°φΦinu, co₧ je nejpravd∞podobn∞jÜφ, nebo to zp∙sobuje n∞jakß nutnost. M∙₧e to b²t d∙sledek evoluce, zajiÜ¥ujφcφ snazÜφ p°e₧itφ naÜeho druhu v zßvislosti na jeho specifick²ch ₧ivotnφch pot°ebßch. Kdo kdy zkoumal tmu? Leda n∞jak² blßzen (t∞Üφ m∞ - pozn.:Ego), nemß pro nßÜ ₧ivot ₧ßdn² smysl. Neposkytuje ₧ßdnΘ informace, nep°ibli₧uje nßm ₧ßdnΘ cφle. Prost∞ je. ProΦ by p°φroda vybavovala nßÜ organismus slo₧it²m smyslov²m systΘmem, kdy₧ noc pro naÜφ existenci nemß pra₧ßdn² v²znam. (krom∞ hladov²ch tygr∙, ·toΦφcφch medv∞d∙ a lido₧rav²ch dinosaur∙ stojφcφch p°i m∞sφΦku frontu na kedlubny, kterΘ pak rßno, kdy₧ se vzbudφte, nejsou k dostßnφ) Jakou realitu vnφmß netop²r vybaven² autolokaΦnφm systΘmem? Vnφmajφ snad stejnou realitu paryby ₧ijφcφ v pφsku na dn∞ mo°e? Jist∞ ₧e ne. Nenφ k tomu d∙vod. Je tedy realita jedineΦnß, specifickß? Vnφmßme ka₧d² realitu jinak, nebo je daleko za hranicemi naÜich smysl∙ a fantazie a my, lidΘ, z nφ vnφmßme jen nepatrn² dφl? A nenφ snad realita a fantazie totΘ₧, m∙₧eme v∙bec d∙v∞°ovat svΘmu mozku, ₧e si tohle vÜechno nevym²Ülφ a my ne₧ijeme ·pln∞ jinak? Zßv∞rem bych rßd vrßtil sv²m konfrontant∙m mφΦem na druhou stranu h°iÜt∞. Ano, souhlasφm, ₧e pochybovat absolutn∞ o vÜem je stejn∞ pohodlnΘ, jako v∞°it vÜemu. Ale v moment∞, kdy jsme pochybujφcφ, nem∙₧eme ji₧ zpochybnit fakt, ₧e pochybujeme. V∞°it vÜemu m∙₧eme, pochybovat o vÜem mo₧nΘ nenφ! :-)
|
|||