|
|||
Absolutní lež Absolutní pravda. Pojem natolik nepředstavitelný, až z něj jde mráz po zádech. Pojem, který nebyl v dějinách lidstva nikdy a nikým definován. Pojem, na němž je vlastně celý svět a vnímání člověka postaveno. Jak je možné, že něco tak důležitého ještě nebylo definováno?! S odkazem na článek v NO, zveřejněný 6. 4. s názvem "Degustace Absolutní Pravdy" se budu nyní zamýšlet právě nad absolutní pravdou, lží a nad vnímáním člověka. Co je vlastně pravda? Celkem problematická otázka, ale odpověď není zas až tak složitá. Pravda je to, co se nám zdá reálné. Pravda je prostě realita. Všechno, co je nereálné, všechno co není nebo co nemůže být je ve své podstatě lež. Lež je teda fantazie. A tím se dostáváme k dalším pojmům. Realita a fantazie, ač se nezdají, jsou vlastně totéž (v tomto úhlu pohledu) jako pravda a lež. My totiž na základě našich zkušeností a následného úsudku rozeznáváme, zda určité tvrzení je pravdivé či není. Pravdu tedy určujeme na základě toho, co všechno je a není možné a tedy i reálné. Tento základ si celý život budujeme a máme ho každý jiný. Dá se tedy říci, že na základě naší vlastní fantazie vzniká realita. Což dostává ještě další speciální nádech, když řeknu tvrzení, že všechno, co si neumíme představit je fantazie a to, co si představit dokážeme je realita. A tím i pravda. Pravdivé se nám zdá být všechno reálné. Realita je ale postavena na základě fantazie, tedy na něčem, co je v podstatě lživé. A lež je produkována až samotným pojetím reality/pravdy. To znamená, že nám zde vzniká jakýsi začarovaný kruh, který říká, že definice pravdy vychází z lži a lež je produkována až na základě pravdy. Všechno je tedy relativní a samotná lež by se dala vyjádřit jako relativní pravda. Co potom ale s tou původní pravdou, která je vlastně odvozena od relativní pravdy a tím pádem vlastně není? Stává se z ní absolutní pravda. Tím nám totálně mizí lež a vznikají dva pravdivé proudy: absolutní pravda a relativní pravda. Oba tyto termíny jsou ale odvozeny od stejného základu - od lži, a tak jsou samy o sobě vlastně nepravdivé. Absolutní pravdou se rozumí to, co si člověk představuje jako realitu. Relativní pravda je to, co si člověk představuje jako fantazii. Ale jak bylo naznačeno právě v článku, na který jsem odkazoval na začátku - že člověk není schopen rozeznat, co je realita, co je fantazie, co opravdu vnímá a nedokáže ani definovat pojem nic, tak všechno, co je zde popsáno se vlastně navzájem vyvrací. Možná by se hodilo všechno tak trochu shrnout. Takže řekl bych to asi takto. Tím, že si člověk sám vytvořil realitu, není schopný pořádně určit, co vlastně doopravdy realita je a co není. Tím se dostáváme k jádru věci a to k tomu, že všechno, co vnímáme a co jak si vysvětlujeme je základním kamenem pro stavbu pravidel reality a tím i pravdy. Lež se teda stále odsouvá někam jinam. Je stále posunována až za hranice pravdy, které se stále mění. Abych se tak trochu opičil napíši zde také příklad. Je to podobný příklad pánů A a B, přičemž oba se řídí těmito relativními pravidly. Pan A, ale říká a myslí si pravdu, zatímco pan B lže. Oba si samozřejmě všechno výše popsané uvědomují, ale myslí si (jak jinak), že zrovna oni mají pravdu. Vše lze tedy ukázat na příkladě, kterému se říká tzv. "paradoxův začarovaný kruh": Ještě by bylo vhodné podotknout, že zajímavé věci se začínají dít, když např. oba záměrně lžou, nebo když oba mají absolutní pravdu. Na závěr bych jen chtěl dodat, že paradoxův začarovaný kruh je funkční a byl prohlášen za pravdivý. Všechny zde zveřejněné hříšné názory jsou absolutně pravdivé. Pravdou také je, že celý obsah, všeho, co je zde napsáno je stručně shrnuto již v nadpise (dodatku si nevšímejte - to je lež!).
|
|||