osti se už třesou,
my se musíme hnout,
dva mrtvýho nesou,
chtěl se jenom ohnout.

Kosti už nechtěj poslouchat,
mé tělo touží jít dál,
och, prosím, nešťouchat,
nevydržel by to ani sval.

Kosti mé už sou tu dlouho,
já chci tu ale zůstat,
zbyla už smi jen ty - touho!
Nesmím nikdy ustat.


Kosti už chrastí a vržou,
domu nedorazí,
po cestě mi selžou.
Tam se někde plazí,
asi mu již došla síla,
z očí tečou slzy,
ozývá se stará známá kýla.

Já nechi už jít dál,
radši sebou seknu,
život za to stál,
ale brzo už tu kleknu.

Kosti se už třesou,
síly v sobě nemají,
hlavně tvrdé nervy,
zdraví tu už nejsou,
všichni se mi chechtají:
"Už tě taky nesou!"


A tak ty naše klouby pěstujme,
vyživujme naše kosti,
později nelitujme,
že času není dosti!