|
|||
Esmeraldin otec "Všechno to začalo jednoho jarního sobotního dopoledne. Rozhodl jsem se, že se podívám na to jak se drží můj oblíbený televizní seriál v neskutečně obtížné konkurenci. Pohodlně jsem se usadil do mého křesla, vzal do pravé ruky dálkový ovladač a začal sledovat právě dojíždějící reklamy. Znělka... a nic. Nějaká minuta ticha. Zhrozil jsem se, že Esmeralda - moje malá holčička - umřela. Rychle jsem na to zapomněl a na obrazovce se opravdu začalo něco dít. Objevila se stará známá znělka s námětem na reportáž, s rozřinčeným telefonem a otáčejícím se číselníkem. Znělka skončila a já se lekl. Byl jsem naprosto šokován. Než jsem se stačil ze šoku vzpamatovat objevila se další rána a veškeré moje naděje se náhle propadly kamsi ... prostě byly pryč. Místo toho, abych se dozvěděl "rejting" Esmeraldy, mé jediné dceři, jsem zahlédl koktavého sedmičkáře, který sebral Plechovému studio a byl za to přerušen jakousi textovou zprávou, která mě vybízela k občerstvení. Byl jsem rozhořčen. Hodil jsem ovladačem o zeď, vstal a vyšel před dům ke svému vozu. Vyjel jsem se uklidnit do rozkvetlé krajiny. Chtěl jsem být chvíli sám, abych se mohl odreagovat a nemyslet již na to. Nemyslet na další strašný týden, který jsem měl před sebou. Na týden v nevědomosti. V nevědomosti, zda již Esmeralda nepřekročila 90% hranici všech po obrazovce šilhajících diváků. Náhle to ale ve mně všechno ustoupilo. Nádherná krajina, připomínající mexické louky mě doslova očarovala. Musel jsem zastavit. Pomalu jsem otevřel dveře od svého vozu a kochal se krásou přírody. Poslouchal jsem jarní zpěv ptáků, který se rozléhal po údolí, sledoval jsem haštěření srnky a myslivce na posedu, vnímal jsem celou tu atmosféru jarní krajiny. Té krásné boží kajiny, kterou jsem mohl tolikrát obdivovat v mexických telenovelách. Sledoval jsem ubíhající stádo ovcí, pasoucí se stádo kraviček. Stál jsem tam, v širém poli a vychutnával si všech požitků, které nám naše příroda dávala. A pak se to stalo. Spatřil jsem ji. Stála tam. Osamnělá, ubohá, nevidomá, přitroublá a nezkušená dívenka, spoře oblečena do závoje z pampelišek. Byla to ona. Má jediná dceruška - Esmeralda. Rozeběhl jsem se k ní. Mával jsem na ni. I ona si mě všimla a dala se do klusu. Běželi jsme naproti sobě (já myslel, že ona uháněla co nejrychleji od tebe... no nic - pozn. šéfredaktor), tou rozkvetlou loukou, zakopávající o spadlé dráty vysokého napětí, ale stále se na sebe upřeně dívající. Doběhl jsem k ní a políbil ji na tváři. Ona se na mě usmála a vykulila očka jako by se na mě chtěla podívat. Pak jsme si spolu lehli do trávy a povídali si. Povídali jsme si o dnešním světě, o nástrahách, o boží spravedlnosti, o neporozumění, bídě, ale i o veverkách, o sladkostech a televizních seriálech. Najednou se na mě ale snesla jedna malá kapička. Za chvíli se již rozpršelo. Vzal jsem jí za ruku a odběhli jsme do nedalekého lesíka. Pozorovali jsme zvěř, jak ubíhá a stahuje se z luk, polí a strání do lesa. K nám. Poslouchali jsme kapky deště usazující se v korunách stromů, vzpomínal jsem na mládí a zavedl jsem ji do jedné lesní boudičky, kde bylo ticho a klid. Byl slyšet jen rozmazané bušení dešťových kapek o střechu chaloupky, které se neustále vdalovalo a vzdalovalo..." "A co bylo pak?!!" Nadporučík zvedl tón svého hlasu až skoro vyjekl a zasvítil mi lampičkou přímo do očí. "Co ty prase? Řekneš mi to nebo ne?" Chvíli bylo ticho. Potom se zvedla jakási neznámá osoba, sedící na židli v temném rohu a šla k nadporučíkovi: "Nechte to na mě," řekl a přiblížil se ke mně. Konečně mu bylo vidět do tváře. "Co následovalo po odtáhnutí Esmeraldy do té chaty?" ... "Co bylo potom? O čem jste si povídali? Mohl byste nám to tady trochu rozvést, pane Tvrdý?" "No... pak jsme společně poslouchali ty kapky, zpívající ptáky, sledovali jsme pavučinu, která se táhla skoro přes celou místnost. Začínala nahoře v rohu, a pokračovala až do právého spodního rohu okna. Byla tam malá škvírka a pod ní ještě další a pak další... prostě jsem pak koukal na malou černou dírku. Sledoval jsem ji upřeně a cítil jsem takový podivný pocit, bylo to nádnerný... ach, ta příroda... a pak tam proběhla náhle myška..." "SAKRA! tak řekneš mi to?!! Znásilnils tu desetiletou holku, ty jeden zasranej poeto?!!! ... Poučení: Vyvarujte se nadměrnému požívání televizních seriálů. Ani změna vedení televizních společností vás a celou naši společnost nezachrání před hrozícím nebezpečím! Budiž toto varováním pro všechny, kteří by se chtěli kdy pokusit či již jsou na cestě pokušení telenovel!
|
|||