Počítačový virus ?!

Historie

Je zajímavé, že počítačové viry se objevují ve sci– fi literatuře už v šedesátých letech. V té době opravdu pouze jako produkt fantazie spisovatelů tohoto žánru. Teprve v letech osmdesátých jim však rozvoj techniky dovolil reálnou existenci.

V roce 1983 Dr. Frederick Cohen experimentuje na Pennsylvánské univerzitě se "samomnožícím se" kódem a v souvislosti s ním začíná používat označení "virus". Uvědomme si však, že v té době o existenci počítače PC v jeho dnešní podobě, a hlavně rozšíření, se nezdálo ani autorům již zmíněné sci– fi literatury.

Skutečným počátkem existence počítačových virů, tak jak je známe dnes, je rok 1986, kdy se narodil Brain – první virus pro osobní počítače IBM PC. Bratři Basid a Amjad Farooq Alvi (provozující v pakistánském Lahore malý softwarehouse) tak odstartovali závod virů a antivirů, kterého se všichni (většina ovšem nedobrovolně) účastníme dodnes.

Současnost

Od té doby se mnoho změnilo. Autoři virů zvládli techniky, které byly označovány jako nemožné – objevily se viry, ukrývající se před antivirovými programy (Stealth viry), objevily se viry, které modifikují sami svůj vlastní kód (polymorfní viry), objevily se viry, které dokázaly napadnout i jiné než výkonné programy (makroviry).

To vše dává předpoklad k tomu, že vývoj ve virovém světě se rozhodně nenachází ve své konečné fázi. S příchodem nových operačních systémů se objeví nové viry, které budou využívat jejich specifických vlastností a z dnešního pohledu budou vybaveny "neuvěřitelnými a nemožnými" schopnostmi. Na druhou stranu je však stejně dobře zřejmé, že neustrne ani vývoj v oblasti antivirových programů, které dosud dokázaly bez větších problémů zvládnout všechny virové triky.

Vraťme se však k vlastnímu počítačovému viru. Bývá zvykem začít definicí, pokusme se tak učinit i v tomto případě:

Tato definice sice není obzvlášť dokonalá a asi ani není na první pohled příliš srozumitelná, ale to nejdůležitější obsahuje.

Trojské koně

Existují totiž další programy, které bývají občas za viry zaměňovány nebo vydávány. Příkladem může být třeba trojský kůň – program, který se vám za své spuštění odvděčí několika řádky sprostých textů a smazáním obsahu pevného disku nebo nějakou jinou destrukční akcí.

Žerovné programy

Méně škodlivou variantu představují různé žertovné programy způsobující pobíhání roztomilých broučků po obrazovce nebo zoufalé výkřiky počítače, který se dožaduje odstranění vody ze svého matematického koprocesoru.

Tyto typy programů ovšem postrádají to nejpodstatnější – schopnost šíření. Vlastnost, která je povinná, aby mohl být program označován jako počítačový virus.