LΘΦky na viry jsou dalÜφm nßpadem, se kter²m auto°i antivirov²ch
program∙ p°iÜli. Jednß se v podstat∞ o ·myslnΘ
simulovßnφ t∞ch operacφ, na kterΘ by virus,
p°φtomn² v poΦφtaΦi, zareagoval. ╚asto pou₧φvanΘ je nap°. vytvo°enφ programu a jeho spuÜt∞nφ.
Pokud by byl v poΦφtaΦi aktivnφ souborov² virus, takovou p°φle₧itost by si nedal ujφt. Antivirov² program vÜak p°esn∞ vφ, jak mß tento vytvß°en² a spouÜt∞n² soubor vypadat. Dokß₧e tedy poznat, ₧e najednou je v∞tÜφ ne₧ by m∞l b²t û a je to.
Smysl t∞chto funkcφ tedy nenφ v tom, ₧e by dokßzaly °φct "virus nenφ p°φtomen", ale dokß₧φ zachytit i (mßlo pravd∞podobn²) v²skyt viru, kter² unikl pozornosti ostatnφch postup∙.