|
|||
Kdo je nepřítel? Rusko je přítel náš, Srbsko už nemůže, nepomáhá otčenáš. Rusko zničí NATO, sladká budeš odplato, odplato za to, že my měli vždycky ho.no a oni zlato. S. Milosević Svět se rozdělil na dvě části. Vzniká Varšavská smlouva a NATO. Dvě organizace, které reprezentují vojenskou moc komunistického a kapitalistického tábora. Po rozpadu Varšavské smlouvy (a připojení se bývalých zemí této smlouvy k NATO) a Sovětského Svazu se mohlo zdát, že nepřítel zmizel a pakt je tedy k ničemu. Menší útok USA a VB na Irák tuto domněnku jen potvrdil, neboť se zdálo, že je to jen "výboj a agrese z nudy" nebo "odstrčení" problémů U.S. prezidenta na vedlejší kolej. Dnes, kdy NATO bombarduje Jugoslávii vypadá zase všechno jinak. Objevilo se dokonce několik nepřátel. Jugoslávie, která jako jediná po druhé světové válce nechtěla být součásti RVHP, Varšavské smlouvy a sovětského bloku vůbec se najednou rozhodla ke svému nepříteli připojit. Rusko, které se potýká s ekonomickými problémy (jestli ještě nějakou ekonomiku vůbec má) prohlásilo (kdysi), že NATO již není nepřítel a otevřelo se přísunu kapitálu ze západní Evropy a USA. Rusko dokonce dostává jakési bezúročné půjčky či co od fondu, který sídlí v zemích NATO. Ekonomická situace se navzdory tomu nezlepšuje, ale zhoršuje. A nakonec jsme tu my. Ne, jako nepřátelé, ale jako tři země, které se odtrhli od "zaostalců" a dostali se k nejmocnějšímu paktu na světě. ČR, Polsko (kdepak asi byla podepsána Varšavská smlouva?) a Maďarsko se stávají členy NATO. Země, které byly donedávna přímým nepřítelem NATO a přímým spojencem Sovětského Svazu, se najednou dostávají na druhou stranu celého spektra, aniž by si to nějak více uvědomovaly. Obzvláště nyní, když se problémy v Jugoslávii stupňují, začíná vznikat jakási další "opona". Nyní jsem na druhé straně. Tak kdo je tedy ten nepřítel? Jako vždy je to opět NATO! Rusko je proti NATO, Jugoslávie je proti NATO, ve střední Evropě se o NATO mluví stále ve třetí osobě, místo v první a nejhůře je na tom opět USA, která je v očích většiny opět ten "ošklivý a zlý agresor". Agresor, který se snáží dosáhnout dodržování lidských práv, avšak není natolik naivní, aby si myslel, že něčeho takového lze dosáhnout pohou debatou u kulatého stolu či políbením a objetím Miloševiče. Avšak naivita je zde přece jen pozorovatelná, neboť útok měl proběhnout již dávno. Ale zdrženlivost mocností je známá již dávno (příkladem budiž druhá světová válka). A tak se nyní musíme vyrovnávat s tím, že MY bombardujeme Jugoslávii, proto abychom zajistili dodržování lidských práv a mír na celém světě, protože to, co se děje v jednom státě není jen jeho věcí. Globalizace probíhá (jestli už dávno neproběhla) a pokud si neuvědomíme, že všichni žijeme na jedné planetě, a že zvýhodňování jednoho národa vede jen k válce (opět odkazuji na 2. SV), nezbude tu nikdo. a muž umírá, NATO zvedá svou pěst, už přetekla trpělivosti míra. Žádné vraždy další, Země, planeta naše, nečekejme, až všechen čas vyprší, nečekejme, až z nás bude krupicová kaše. Nejsilnější musí i nejchytřejší být, pro mír a klid na Zemi, musíme, ač neradi, blbce zbít, pokud nerespektuje ŽIJ A NECH ŽÍT!!!
|
|||