doplněk k příspěvku č. 9
Výpočty s uvažováním teorie pole
Z obecné teorie elektrického, magnetického i elektromagnetického pole
vyplývá, že samotná energie pole není soustředěna přímo v nositeli elektrického
náboje, ale je rozložena v jeho okolí. Rozložení energie přitom záleží na
vlastnostech dielektrika (izolace), které předmět nesoucí elektrický náboj
obklopuje. V tomto dielektriku je totiž energie elektrického pole náboje rozložena.
Pokud je předmět nesoucí náboj situován volně v prostoru, je energie elektrického
pole rozptýlena (v souladu s příslušnými fyzikálními zákony) v celém prostoru.
Pokud je předmět s nábojem, např. vodič, obklopen izolací, je energie elektrického
pole soustředěna v této izolaci. Jestliže dojde k pohybu náboje - např. ve vodiči,
vzniká kolem pohybujícího se náboje - v souvislosti s tímto pohybem - ještě
magnetické pole.
Skalární
součin vektoru elektrického a magnetického pole je pak úměrný vektoru toku energie
elektromagnetického pole. Energie tedy neprotéká samotným vodičem (tím je veden
proud nábojů), ale na rozdíl od běžné představy protéká energie prostorem, a to
především izolací kolem vodiče. Pokud je vodič obklopen dokonalou izolací, energie
sice prochází izolací, ale bez nějakého vzájemného ovlivňování. žádná energie
do dielektrika nepřechází a nedochází tedy ke ztrátám v dielektriku. Pokud je
izolace nedokonalá, mění se v souvislosti s průtokem unikajícího proudu izolací
intenzita magnetického pole kolem vodiče, vektor toku energie ve směru vodiče v
důsledku toho slábne, energie elektrického proudu zůstává v dielektriku a mění se
v dielektrické ztráty. Uvedené ztráty závisí na kvalitě dielektrika (nebo jinak
řečeno izolace) kolem vodiče. Je sice pravda, že i u současných kvalitních izolací
z organických materiálů se s teplem, které může při zkratu vzniknout, zhoršují
izolační vlastnosti, avšak i když se při zkratu v důsledku oteplení sníží
izolační odpor vedení z hodnoty několika megaohmů na desítky kiloohmů, nehrají ani
pak ztráty v izolaci podstatnou roli při oteplování vedení (tj. vodiče nebo kabelu).
K podstatným ztrátám dochází však ve vodivém materiálu, kterým prochází
elektrický proud. Rozdíl mezi oběma výše uvedenými proudy, tj. proudem svodovým
(izolací při zkratu) a samotným proudem zkratu procházejícím vodičem je naprosto
diametrální. Zatímco unikající proud dosahuje hodnoty maximálně několika mA,
zkratový proud může mít hodnotu několika kA. Oba dva proudy přitom překonávají
řádově stejné napětí, tj. napětí sítě, takže poměr energií, které se jejich
průchodem přemění je řádově 105 až 106.
No a jak si vysvětlíme ztráty ve vlastním vodiči z hlediska
elektromagnetického pole a toku energie?
Takto: Elektrické pole v důsledku napěťového úbytku ve vedení nemá již směr
kolmý k ose vedení, ale mírně se od kolmice odklánějící ve směru toku
elektrického proudu. V důsledku toho již není vektor toku energie elektromagnetického
pole obklopujícího vodič rovnoběžný s osouvodiče, ale mírně se k této ose
přiklání, vniká do vodiče, a to znamená, že energie pole přechází do vodiče a
mění se pak v energii tepelnou. V podstatě lze obdobným způsobem vysvětlit veškeré
jevy souvisící s přenosem a přeměnou elektrické energie na jiný druh energie.
Uvedená metoda je přínosná pedevším, jestliže se přenos energie děje elektromagnetickým polem v prostoru, aniž by tento přenos byl spojen s přenosem elektrického proudu. V případě přenosu elektrické energie za použití vedení je praktičtější celý průběh elektrického pole různými izolacemi nahradit rozdíem potenciálů mezi vodiči, popř. mezi vodičem a uzemněným uzlem zdroje a celé magnetické pole kolem vodiče nahradit elektrickým proudem protékajícím vodičem. I když takovéto uspořádání vnuká představu, která není fyzikálně zcela správná, vedou výpočty s použitím uvedených veličin, tj. napětí a proudu ke správným a ověřeným výsledkům.