Elektrická zařízení do prostředí s nebezpečím výbuchu

Prostředí s nebezpečím výbuchu hořlavých plynů a par je charakterizováno normou ČSN 33 2320 (přesněji ČSN EN 60079-10 (33 2320)), prostředí s nebezpečím výbuchu hořlavých prachů normou ČSN 33 2330.

Kolem zařízení s různými zdroji úniku hořlavých plynů a par jsou zóny s různým nebezpečím výbuchu:
- zóna 0 je prostor, ve kterém je výbušná atmosféra přítomna trvale nebo po dlouhé období,
- zóna 1 je prostor, ve kterém může výbušná atmosféra vzniknout za normálního provozu,
- zóna 2 je prostor, ve kterém za normálního provozu nemůže výbušná atmosféra vzniknout nebo může vzniknout jen na krátkou dobu.

Zóny a jejich velikost se určují podle
- zdrojů úniku:
- T - tvalý (např. povrchy hořlavých kapalin),
- P - primární (např. ucpávky čerpadel a kompresorů s úniky během provozu, namáhané středotlaké a vysokotlaké potrubní spoje)
- S - sekundární (např. ucpávky čerpadel a kompresorů, u nichž se úniky během provozu nepředpokládají, a spoje a spáry nízkotlakých potrubí);
- umístění těchto zdrojů (venku či v místnosti) a
- účinnosti větrání v daném prostoru
- větraný prostor,
- nevětraný prostor.

(Podle ČSN 33 2320 se uvádí též zařízení se zanedbatelným únikem - B, kolem kterého se vytváří tzv. ochranný prostor OP.)
Podle obou norem - jak ČSN 33 2320, tak ČSN EN 60079-10 - se uvádějí velikosti jednotlivých zón v souvislosti se zdroji úniku a s účinností větrání. (Čím větší únik a menší větrání, tím nižší zóna a tím větší její velikost.)

Požadavky na elektrická zařízení do prostředí s nebezpečím výbuchu jsou obecně stanoveny v ČSN 33 2320. Do jednotlivých zón je předepsáno provedení elektrických zařízení. Nejpřísnější do zóny 0, nejmírnější do zóny 2 (resp. do ochranného prostoru).

Rovněž rozvířený hořlavý prach může vytvářet různé zóny, a to:
- zónu 21, ve které je nebo může být hořlavý prach v rozprášeném stavu přítomen v dostatečném množství pro vytvoření výbušné koncentrace při normálním provozu,
- zónu 22, ve které se může oblak prachu vyskytovat jen výjimečně a je přítomen pouze na krátkou dobu.

ČSN 33 2330 uvádí, která zařízení se mohou obecně používat v prostředí s nebezpečím výbuchu prachu, jakých opatření dbát při přítomnosti prachové vrstvy (omezení teploty podle tlouštky prachové vrstvy) a zkušební metody pro zařízení určená pro zónu 21 a pro zónu 22. Obecně se pro uvedené zóny užívá zařízení označované DIP (od anglického "Dust Ignition Protection" - česky "ochrana před vznícením prachu"), pro něž jsou stanoveny rozdílné zkoušky, a to podle toho, zda je toto zařízení určeno do zóny 21 nebo 22.