Základní strukturální rozpory (cleavages) postkomunistických společností by podle Kitschelta (1992) měly být rozloženy podél dvou os: osy levice-pravice a libertarianismus-autoritarianismus. Analýzy ukazují, že v České republice tyto předpoklady zřejmě v politickém prostoru tvořeném stranami platí a podobně bude strukturován i politický prostor tvořený voliči. Cílem studie je ukázat, že v České republice jsou voliči šesti hlavních politických stran rozloženi podél osy, jejíž jeden konec reprezentuje autoritářství a odmítání trhu, zatímco druhý libertarianismus a přijímání trhu. Osa libertarianismus- autoritarianismus se však na rozdíl od osy levice-pravice ukazuje jako slabá, zatímco význam osy levice-pravice v prostoru tvořeném voliči postupně sílí a naplňuje se tradičním hodnotovým obsahem. Druhá část studie je věnována roli hlavních politicky relevantních hodnot a postojů ve volebním rozhodování. Vychází se z předpokladu, že volební rozhodnutí zpravidla nejsou výběrem jedné strany z celého volebního seznamu, ale spíše rozhodováním v rámci mnohem menšího počtu pro voliče přijatelných stran. Dále se ověřuje hypotéza, podle které volební rozhodování je proces, ve kterém nepůsobí jeden, jakkoli důležitý či dominantní politický postoj či hodnota, ale kde s různou vahou působí mnoho faktorů, z nichž řada se navzájem podporuje, jiné jsou ve vzájemné konkurenci či dokonce v konfliktu. Studie je pokusem identifikovat roli politicky relevantních hodnot a postojů ve volebním rozhodování v České republice. Analýza dat z výzkumu provedeného na konci roku 1996 ukazuje, že deklarovaná levo-pravá orientace působí na většinu volebních rozhodnutí mnohem silněji než levo-pravá orientace vyplývající ze socio-ekonomických hodnot. Tento rozdíl současně naznačuje, že sílícím sklonům k levicově zabarveným hodnotám a paternalistickému státu zatím tvoří určitou hráz neochota k otevřené (deklarativní) podpoře levicových stran.