Autor v textu obhajuje vhodnost konceptu subjektivní mobility jako nástroje zkoumání transformujících se společností. V úvodní části předkládá teoretický rozbor subjektivní mobility, konceptu životních šancí (Dahrendorf) a kolektivní mobility (Wesolowski, Mach). V analytické části empiricky dokládá teze, že subjektivní mobilita byla v průběhu postkomunistické transformace důležitějším prvkem proměny společenské struktury než mobilita objektivní a byla na ní do značné míry nezávislá, což je v rozporu s materialistickým předpokladem o subjektivním vnímání jako odrazu objektivních procesů.