K základním podmínkám zdravě fungující společnosti patří určitá shoda občanů v tom, jaké jsou morálně ospravedlnitelné způsoby uskutečňování přirozené touhy po úspěchu, společenském uznání a vzestupu. S tím samozřejmě souvisí i určitý konsensus v tom, jak si lidé vykládají zdroje existujících rozdílů v příjmech a majetku. V těchto ohledech se členové normální a stabilizované společnosti často shodnou. Jinak tomu asi bude ve společnosti, která prochází obdobím výrazných změn v životních šancích různých skupin obyvatelstva spjatých i s proměnnou příjmových a majetkových rozdílů. S postupným nárůstem nerovností a odstraňováním socialismem navršených bariér sociální mobility se otázka původu nerovností stávala stále aktuálnější.

Proto se ptáme, kde čeští občané vidí zdroje nerovností a úspěchu. Věří, že u nás zdomácněl princip individuálních zásluh a že bohatství a chudoba jsou v prvé řadě důsledkem odlišných schopností, vzdělání a pracovního nasazení? Nebo u nás převládá přesvědčení, že k bohatství vedou temné cesty a že se za úspěchem skrývají lepší výchozí podmínky nebo cosi nepoctivě špinavého? Jednoduše řečeno: uskutečňuje se u nás v praxi „americký sen", nebo jdeme spíše „italskou cestou"?